Babiš versus Bartoš
Již od roku 1989, kdy zvítězila sametová revoluce, jsem proti pětiprocentní hranici při volbách do Poslanecké sněmovny. Skutečnost, že volíme nikoliv toho, koho pokládáme za nejlepšího, ale toho, o kom předpokládáme, že překročí pětiprocentní hranici, mně připadá poněkud zvláštní. Znamená to, že řada stran dostane podstatně méně hlasů, kdy jen z obavy, že by hlas voliče propadl. Nebo zase naopak, že někdo volí stranu, která je na hranici volitelnosti jenom proto, aby se tato strana do Parlamentu dostala. Předvolební průzkumy, které nemusí být zrovna přesné, jak jsme viděli při Brexitu nebo při amerických volbách, pak velice často rozhodují o tom, kdo bude v Parlamentu sedět. Při tom se velice často stane, že průzkum předpokládá něčí jasné vítězství a pak se voliči zmíněného kandidáta nedostaví k urnám a on prohraje. Vrcholem je pak přepočítávání hlasů kdy velké strany si připíší hlasy i těch voličů, kteří volili stranu se zcela opačným programem. Dle mého názoru, jestliže některá strana získá jeden mandát, tak by její poslanec měl v Parlamentu sedět. Popřípadě poslanec, který by byl zvolen a nedosáhl by na pětiprocentní hranici by sám mohl rozhodnout, které straně získané hlasy, předá. Jistě mohlo by to vést ke korupci, ale chce se tím říci, že korupce v politickém životě dnes neexistuje? Ale i tomu by se dalo zabránit například tím, že by před volbami každý kandidát u notáře uložil jméno strany, které by v případě nedosažení pěti procent předal svůj mandát, či své hlasy. Tentokrát hrozí vyřazení TOP 09. Jak již název strany napovídá, skončila by v Parlamentu po osmi letech. Zařadila by se mezi množství stran, které byly v parlamentu jedno nebo dvě období. V letech 1992 a 1996 se dostala do parlamentu ODA. V letech 1998 a 2002 to byla Unie Svobody-DEU. Strana zelených získala ve volbách v roce 2006 šest mandátů, ale v dalších volbách pohořela.
Podle zářijových průzkumů vede ANO 2011. Jedná se o politické hnutí, které založil podnikatel Andrej Babiš. Hnutí ANO 2011 navazuje na občanské sdružení Akce nespokojených občanů, které bylo založeno krátce předtím na podzim 2011 po několika veřejných vystoupeních Andreje Babiše ve sdělovacích prostředcích, ve kterých velmi kriticky hodnotil stav společnosti a silně kritizoval korupci. Hnutí cílí na voliče nespokojené s dosavadními etablovanými subjekty. Mezi hlavní cíle ANO 2011 patří prosazení fungujícího státu a boj s korupcí. Zakladatel Andrej Babiš je od počátku předsedou hnutí. Dalšími tvářemi strany jsou mj. novinář Martin Komárek či herec a režisér Martin Stropnický.
Deklarovaným cílem hnutí je kandidovat ve volbách a prosazovat více podpůrné prostředí pro podnikatele a živnostníky, odstranit korupci a politikaření a podpořit růst zaměstnanosti. Skutečná politika ANO se však od této deklarace velmi odchyluje (viz např. návrh na zavedení registračních pokladen). Předseda hnutí Andrej Babiš, který je od počátku dominantní postavou hnutí, jej popsal jako „pravicovou stranu se sociálním cítěním“. Politologové však hnutí vyčítají absenci konkrétního programu a účelovost vzniku (wiki). Je zajímavé, že se zde nic nehovoří o tom jak Andrej Babiš ovládl tisk, takže mu dnes patří, s výjimkou Práva, všechny deníky.
Andrej Babiš se narodil 2. září 1954. V roce 1980 vstoupil do KSČ. Popírá, že by spolupracoval s StB. V soudním procesu s ÚPN dal Nejvyšší soud za pravdu Babišovi, že prý byl veden jako spolupracovník StB neoprávněně. Je známý jeho výrok, že v období normalizace, mohl každý studovat. Po rozdělení Československa založil firmu Agrofert. Společnost patří mezi největší firmy v České republice, zde vlastní nebo má v nájmu 57 tisíc hektarů zemědělské půdy (0,7 procenta území České republiky nebo 1,6 procenta veškeré zemědělské půdy). V roce 2010 schválila poslanecká sněmovna novelu Zákona o ochraně ovzduší, která v souladu s tendencemi v celé EU zvýšila povinný podíl biopaliv v benzínu a naftě. Babiš připustil, že zákon pomohl prolobbovat. (ČR má tvrdší normu, než co požaduje EU). Podle ekonoma a politika Petra Macha, díky přimíchávání biopaliv, spotřebitelé doplácejí asi dvě koruny na litr pohonných hmot, ročně přibližně 15 miliard korun, z čehož přibližně 10 miliard údajně připadne firmám patřícím Babišovi. Podle Babiše biopaliva zdražují cenu nafty maximálně o 46 haléřů na litr, benzín prý díky biopalivům dokonce zlevnil. Kvůli biopalivům se Andrej Babiš dostal na půdě parlamentu ČR v roce 2015 do sporu s Miroslavem Kalouskem, který ho obvinil ze střetu zájmů a upozornil, že ČR vydá o 5 miliard navíc na biopaliva a jedním z hlavních příjemců jsou právě Babišovy firmy.
Počátkem září 2016 vzbudily pozornost a kritiku Babišovy výroky o romském koncentračním táboře v Letech. Podle jeho vyjádření při návštěvě Varnsdorfu novináři o táboru lžou, nešlo o koncentrační, nýbrž pracovní tábor. Dále to spojil s otázkou (ne)pracujících Romů: „Byly doby, kdy všichni Romové pracovali. To, co píší v novinách, ti blbečci, že tábor v Letech byl koncentrák, to je lež, byl to pracovní tábor. Kdo nepracoval, šup a byl tam.“[ Po ostré kritice jiných vrcholných politiků zprvu uvedl, že jen citoval slova svého známého a že byl výrok vytržený z kontextu, později se za výrok omluvil. Dodatečně oznámil, že na pietní místo v Letech osobně zavítá a sežene peníze na výkup vepřína a výstavbu památníku. Návštěvu podnikl spolu s ministrem kultury Danielem Hermanem a ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem v úterý 6. září 2017.
V současné době je Andrej Babiš a Jaroslav Faltýnek stíhán pro kauzu Čapí hnízdo. Podle údajů ve veřejném rejstříku byla společnost ZZN AGRO Pelhřimov v době od 12. prosince 2005 do 15. února 2008 součástí holdingu Agrofert, tehdy změnila formu vlastnictví, byla převedena anonymními akciemi na neznámého majitele a přejmenovala se na Farmu Čapí hnízdo. Jelikož už nebyla součástí Agrofertu, firmě bylo umožněno získat dotaci z Evropské unie pro malé a střední podniky. Babiš uvedl, že v době získání dotace byli majiteli akcií firmy jeho dvě dospělé děti a bratr jeho partnerky Moniky. Po pěti letech, po vypršení dotační podmínky společnost Farma Čapí hnízdo zanikla fúzí se společností IMOBA, jejímž jediným akcionářem je společnost SynBiol, vlastněná Andrejem Babišem.
Podstatou kauzy Čapí hnízdo je podezření na účelové čerpání evropské dotace určené výhradně pro malé nebo středně velké podnikatele. Podle kritiků Andrej Babiš a koncern Agrofert formálně převedli v roce 2008 nově založenou farmu na jiného majitele, krytého anonymními akciemi, protože Agrofert by dotaci ve výši 50 mil. korun nezískal. Podle Mladé fronty Dnes stáli v čele formálně oddělené firmy Babišovi příbuzní a manažeři. Například v roce 2013 psal Andrej Babiš na twitteru o Čapím hnízdu jako o své farmě. V roce 2015 Babiš označil Čapí hnízdo v dokumentárním filmu Víta Klusáka Matrix AB za svůj nejlepší projekt. Babiš ovšem tvrdí, že tato věta byla vytržena z kontextu. (Informace jsme čerpali z Internetu a Wikipedie.)
Je zajímavé, že všechny tyto aféry voličům nevadí a Andrej Babiš stále vede s 30,9 procenty před sociální demokracií, která má 13,1 %, komunisty 11,1 % a ODS 9,1 %. O těchto stranách se v minulosti hodně napsalo. Za těmito stranami se nachází Svoboda a přímá demokracie – Tomio Okamura (zkratka SPD), která má 7,3 %. Jedná se o české politické hnutí, založené v první polovině roku 2015 poslanci Tomiem Okamurou a Radimem Fialou, kteří odešli po roztržce v poslaneckém klubu z hnutí Úsvit přímé demokracie. Strana se vyznačuje protievropskou a protiimigrační rétorikou. Proto k ní inklinují extrémistické skupiny.
Co je velké překvapení, že by se do parlamentu letos poprvé dostala i Česká strana pirátská, která má 6,4 % preferencí. Dne 29. září 2017 odvysílal Český rozhlas – Rádiožurnál rozhovor Vladimíra Kroce s jejím předsedou Ivanem Bartošem.
Zde jsou některé myšlenky: Přestože ekonomika roste, skoro 800 tisíc lidí má nějakou exekuci. Otázkou tedy je, kdo ty peníze vydělává. Podle Pirátů by se v době růstu mělo investovat do vzdělávání. Řada politiků tvrdí, že Německo je našim vzorem, ale minimální mzda je tam vyšší, než kolik si u nás nosí domů běžný pracující. Peníze ve státě mizí převážně v korupci a ve vyvádění zisků do zahraničí. V otázce zdravotnictví Piráti podporují, aby byla jedna silná, vlastně až státní pojišťovna VZP, která bude garantovat vysoký standard. A mělo by se umožnit lidem, kteří na to mají, připlatit si nějaký nadstandard, který chápeme ve smyslu pohodlí. Nikoliv jako kvalitu služby, že kdo má víc peněz, dostane lepší ledvinu. Piráti jsou pro digitalizaci zdravotnictví, ale důležitá je bezpečná digitalizace, aby se intimní věci, které sdělíme lékaři nedostaly do nepovolaných rukou. Odchodu zdravotníků do zahraničí a situaci pedagogů lze zlepšit jednak zvýšením platů, ale hlavně by se měla těmto lidem poskytnout třeba sleva na bydlení. „Stimulovat je, aby to pro ně tady bylo příjemné, protože peníze nejsou všechno. Kvalita života je víc než peníze a zde by byla cesta, jak udržet v libovolném oboru schopné lidi v České republice.“ V Pirátské straně je paradoxně skoro stejně učitelů nebo lidí pracující v oblasti vzdělávání jako ‚ajťáků‘ - a oni by chtěli, aby se aspoň třeba dva roky nic neměnilo, protože cokoliv se změní, tak je to vždy nárůst byrokracie. Je to nějaké tabulkové hodnocení, je to standardizace školství. Na jednu stranu ministři nebo politici vládních stran hovoří o liberalizaci školství... tady byl super plán: dáme jim možnost udělat si vlastní osnovy. Některé školy to chytly správný konec, ale nakonec je zařízla standardizovaná maturita, kde různorodost, která je v lidech procházejících vzdělávacím systém, je nakonec srovnána podle nějakého “propadl sítem nebo nepropadl“, což je špatně.
Ivan Bartoš předpokládá úspěch v těchto parlamentních volbách už jen z toho důvodu, že průzkumy, které vydávala Česká televize po krajských volbách, hovořily o tom, že Piráti mají potenciál 10 procent mezi nevoliči. Patnáct procent zvažuje volit piráty. Program rezonuje mezi prvovoliči a mladými lidmi do 35 let, programu rozumějí lidé nad 50 a dokonce senioři. Když si člověk najde čas a podívá se na strukturu, jak byla Pirátská strana budována a jak je stavěný její program, vidí za tím odbornou práci. Na programu se podíleli lidi z neziskového sektoru, lidé z akademické obce, profesionálové, ústavní právníci.
Máme zde tedy na jedné straně třiašedesátiletého multimiliardáře s nejasnou minulostí, tradiční strany, které mu nejsou schopné čelit a o polovinu mladšího politika, s kterým nemusíme souhlasit, ale který by měl dostat šanci.
Podle wikipedie a ČRo 1 sestavil Aleš Březina
***