Návrat na hlavní stranu

Vojta Náprstek – vlastenec, sběratel, mecenáš

Jedním z nejbohatších domů na pražském Uhelném trhu a dnes na Betlémském náměstí, býval dům U Halánků. V roce 1826 ho zakoupili Anton a Anna Fingerhutovi a zřídili si zde pivovar a vinopalnu. Ačkoli měli německé jméno, pocházeli oba z ryze českých rodin a jméno v němčině bylo ze zápisu matriky. Nikomu v rodině německé jméno nevadilo, až na nejmladšího syna, který se narodil 17. dubna 1826. Ten
si v době studií jméno změnil – bez povolení úřadů – prostým překladem do češtiny na Vojtěcha Náprstka a to pak používal po celý svůj život. Stejně tak se celý život říkalo jejich domu U Halánků přesto, že Jan Halánek byl pouze jedním z mnoha majitelů, kterému dům patřil v konci 17. století. Tajemný, starobylý dům svým silným geniem loci ovlivňoval celý Vojtův život. Dům byl využíván do každého coulu, nejenom pro pivovar a vinopalnu, ale i pro byty a pronájmy dalším živnostníkům. Pivovar se těšil dobré pověsti a byl denně vyhledávaným místem pro nabídku jak jídla, tak pití. Zachovaly se i jídelní lístky a seznamy nabízených nápojů. Dnes by však už jen stěží někdo věděl, co se skrývalo pod názvy kořalek „Sprostá“, „Hořká česká“ anebo „Hořká anglická.“

Ke svému bohatství se Fingerhutovi dostali svou každodenní osobní těžkou prací v živnosti, což nebývalo tehdy úplnou samozřejmostí, aby majitelé sami pracovali. Především Anna přicházela do pivovaru jedna z prvních a večer odcházela jako poslední. Tento pracovní rituál se ještě více utužil po smrti Antona. Anna měla v sobě neutuchající energii, pracovitost a přísnost. Kromě těchto vlastností byla velice zbožná s přesvědčením pomáhat chudým. Každý začátek měsíce nechávala přicházet chudinu do svého domu pro chléb a almužnu. Byla tím proslulá po celé Praze a okolí, vysloužila si přezdívku „Panimaminka od Halánků“. Vzdělání, zejména u žen považovala za zbytečné, také jí samotné se ho nedostalo. Jiný názor měla u svých dvou synů Ferdinanda a Vojtěcha, u kterých je považovala za zcela nezbytné pro jejich život.

Vojta vystudoval akademické gymnázium v Klementinu, nejprestižnější školu v Praze pod vedením Josefa Jungmanna. Výuka byla tak dokonalá, že žáci svými znalostmi byli na úrovni vysokoškoláků. Mezi spolužáky byl Vojta oblíbený o čemž svědčí zapsané vzpomínky jednoho z nich: Mezi spolužáky zvláště milými byl také Fingerhut Adalbert, synek od Halánků, upřímný, zdravý, dobře živený, obratný a ochotný. Jsa z bohatého domu, míval vždy kapsy plné mlsků dle období ročního, kaštany, vejce na tvrdo, jablka, angrešt, sladké dřevo, cukrátka, jimiž štědře častoval mlsné spolužáky. Zde se také prvně seznámil s Orientem a chtěl pokračovat studiem orientalistiky. Narazil však na matku, která měla poněkud jiné představy o jeho dalším vzdělání – a tak vystudoval dva ročníky filosofické fakulty v Praze a poté práva ve Vídni. České sebevědomí už měl v té době v sobě hluboce zakořeněné. V Praze se pokoušel o výuku dívek v bohatých měšťanských rodinách s vírou, že je získá pro vlastenectví a češství. Záměr se však nezdařil, dívky v něm především viděly vhodného budoucího ženicha a méně vlastence.

Pro aktivní vystupování na shromážděních a projevech, které pronášel ve Vídni se brzy ocitl v hledáčku tamní policie a v roce 1847 byl dokonce zatčen. Také revoluční rok 1848 prožil v plné aktivitě proti monarchii. Po jeho vystoupení na Slovanském sjezdu v Praze už nezbývalo než se rozhodnout mezi vězením anebo emigrací. O té přemýšlel už dříve, viděl v ní hlavně cestu za poznáním, méně politickou nutnost. Uvažoval o Rusku, Číně nebo Americe. Zajímavou je poznámka z jeho deníku z Nového roku 1848: Dne 1. ledna 1849 doufám oslaviti v Baltimore neb New Yorku nebo ve Filadelfii! Bylo to myšleno v nadsázce, netušil, že se mu přání vyplní. Zvolil Ameriku, ale snu o Asii se nevzdával, stejně tak se nevzdával myšlenky na vybudování české osady. Rozhodoval se těžce hlavně kvůli matce – přesto se nakonec rozhodl a v jeho poznámkách si lze přečíst: Vzdaluji se sice od drahé vlasti mé, ale při všem cokoli podniknu, budu myslet jen na Vás, na drahou otčinu, při všem budu jedině jen k tomu směřovati, abych se tím po návratu svém prospěšným státi mohl národu svému…

V říjnu 1848 se nalodil se svou osudovou přítelkyní Kateřinou Krákorovou, nesmírně emancipovanou a sebejistou ženou na plachetnici Leontine a v prosinci obdivovali  New York. Brzy se však dostavilo zklamání, adresy, které mu měly na počátku pomoci nefungovaly, neznal řeč, neměl žádné místní přátele, chyběly mu peníze a jakýkoli kontakt s matkou v Praze. Byl zoufalý, ale nevzdával se. Na určitou dobu založil český spolek, ve kterém se stal knihovníkem a stále vytrvale vyhledával české a ostatní slovanské krajany. Začal se stěhovat z místa na místo – všude vykonával nejrůznější zaměstnání, aby si obstaral alespoň základní prostředky. V roce 1850 se usadil v Milwaukee, kterému krajané říkali Milvánky, kde založil úspěšný obchod s knihami doplněný o další zajímavé zboží jako hudební nástroje a hračky, obojí od českých výrobců. Město Milvánky se nacházelo na břehu Michiganského jezera, mělo okolo 20 tisíc obyvatel, z toho asi polovinu tvořili Němci. Začal psát do německých novin a jeho Kateřina, zvaná Tinka se pokoušela vyučovat hře na klavír a šití. Vojta se plně ponořil do společenského dění, založil několik spolků, divadelní, pěvecký. Věnoval se i sociálním problémům. Všude si postupně získával autoritu a respekt, všude byl uznáván. Nelze vyjmenovat celou plejádu toho, co v Americe za deset roků udělal, tak alespoň to základní: osobní podíl na systému výuky v české škole v Bohemii ve státě New York, přednášky v české spolkové síni v Texasu, rozvoj české farmy v Nebrasce, založení a shromáždění rozsáhlé sbírky pro budoucí muzeum v Čechách, úspěšné vyjednávání jménem dakotských indiánů, založení mnoha spolků, vydávání novin.

Vytrvale psal matce o odpuštění, ta však stále mlčela. Hlavním důvodem mlčení byl vztah s Tinkou - ten se však neukázal trvalým a k radosti matky Anny ještě v Americe skončil. Matka se všemožně pokoušela zajistit Vojtovi u úřadů beztrestný návrat. To se jí nakonec podařilo. Z Ameriky se vrátil v roce 1858 jako sebevědomý člověk, s nápady a duševní silou posouvat dál rozvoj české společnosti.

Nedokázal se smířit se zdejší zaostalostí oproti Americe. Jeho návrat byl v Praze přijímán s ohromným zadostiučiněním a slávou. Zajímavý je text Boženy Němcové k této události: Velkého hluku tu dělá příjezd Vojty Náprstka. Matka dává po kolik dní už chudým jíst, na poděkování. Každý o něm mluví a divže se na něj nejdou lidé podívat. Je ale ten starý pudivítr, jaký býval. Viděla jsem ho v divadle.

Takže se vrátil do domu U Halánků a začal matce vypomáhat s živností. Brzy však mezi nimi nastaly problémy, kdy Vojta nesouhlasil s její každoměsíční podporou chudým a domníval se, že lze pomoci účinnějším způsobem, stejně tak nesouhlasil s nemoderním vybavením pivovaru a její domácnosti. Ani v jednom se však nedokázali domluvit, takže U Halánků zůstal pivovar beze změny, almužny se rozdávaly dál a vařilo se ve staré černé kuchyni. Vojta se s plnou vervou pustil do osvícenské činnosti, podporoval vznik spolků, Sokol, turistiku, pořádal přednášky, založil dokonalou knihovnu, ve které kromě knih byly i časopisy, kalendáře, almanachy, obrazy, zavedl výstřižkovou službu a nabídl zájemcům velkou módní technickou novinku, kterou bylo stereoskopické kukátko. Začal připravovat sbírky pro technické muzeum, které jako soukromá osoba později otevřel. U Halánků vznikal jeden z nejdokonalejších pražských salónů, který navštěvovala řada vynikajících českých osobností jako Neruda, Němcová, Světlá, Krásnohorská, Palacký, Holub, Masaryk, Purkyně a další. Nechodit k Halánkům byl kulturní a politický hřích.

V roce 1864 se v salónu konala zajímavá přednáška, na kterou Karolina Světlá pozvala 49 pražských dam. Ty byly tak unesené přednáškou o astrologii, že se dohodly založit Americký klub dam a také se tak stalo. Cílem bylo vzdělávání dam formou samostudia, přednášek a vycházek a samozřejmě i práce pro sociálně slabší a nemocné. Program vytvářel Náprstek a byl skutečně jedinečný. V  prvních letech prošlo klubem více než 900 žen. Vycházky nebyly jen do Šárky, Stromovky, na Nebozízek, ale i na hvězdárnu, do modřanského cukrovaru, na Karlštejn, do obrazáren, do Strahovské knihovny. V roce 1948 Klub zlikvidovali komunisté – byl obnoven až v roce 1996 a v domě U Halánků existuje od svého znovuobnovení dosud.

Od roku 1881 byl Náprstek radním Prahy – od této doby vyřešil anebo napomohl vyřešit moderní a prospěšné věci městu. Jmenuji jen některé – stavba Petřínské rozhledny, zavádění plynu a vodovodů do domácností, osvětlení ulic, zhotovení mapy města se zakreslením zeleně, větší důraz na hygienu v Praze, moderní pražské pohřebnictví s použitím kremace.

A protože byl mužem mnoha paradoxů, nahlédneme trochu i do jeho soukromého života. Po  návratu z Ameriky se objevila jeho druhá osudová žena a sice Josefa Křížková, nazývaná Pepičkou nebo Pepou. Mladé, dvacetileté děvče zaměstnané matkou Annou jako mladší stoličná, později starší, což bylo označení pro pracovnici u výčepu. Pepička byla zvyklá již od dětství těžké práci a vykonávala ji k plné spokojenosti Anny i v pivovaru. Zamilovala se do Vojtěcha a to tichou, obdivovanou láskou, ve které si uvědomovala propastný rozdíl ve společenském postavení. Její vzdělanost byla jen na úrovni základního psaní, čtení, počtů a náboženství, nic víc. Tím, že byla Vojtovi trvale nablízku, začalo se tichou cestou rozšiřovat její kulturní, společenský a vlastenecký rozhled. K tomu jí napomáhala vysoká inteligence. Po několika letech Náprstek lásku opětoval - to už pro něj nebyla jen přítelkyní, ale i spolehlivou ženou pro práci v knihovně, přípravě sbírek, organizování přednášek. A opět to byla jeho matka Anna, která jejich vztahu nepřála, a to i přesto, že Pepu pracovně uznávala, mohla se na ni ve všem spolehnout a mnohdy jí považovala téměř za dceru. Vůdčí postavení v domě si Anna zachovala až do své smrti v roce 1873. O dva roky později se Josefa Křížková stala paní Náprstkovou, při čemž zvolili, na tehdejší dobu velmi neobvyklý, civilní sňatek. Nevěstě bylo 37 roků a ženichovi 49.

Jana Fafejtová – Praha, foto internet

***