Za mrazu a vichřice, ustrašenci krčí se
Před časem jsme udělali s Rosťou Firlou dohodu, že jeho články budu komentovat. Jednalo se o jakýsi dialog a v době, kdy se dere k moci Donald Trump, nevím, jestli toto počínání není pověstným házením hrachu na stěnu. Jako vydavatel Satellitu, jsem rád, že jsem se této kulturní katastrofy nezúčastnil, ale nevím, jestli další pokračování v této činnosti je smysluplné. Dnes tedy zkouším komentovat jednotlivé odstavce ve Firlově článku. Moje komentáře budou uvedeny kurzivou (modře).
Sotva kleslo tradiční jablko, což sledoval miliónový dav na newyorském Time Square a jedna nebo dvě miliardy diváků na obrazovkách, obrátil se vítr a přinesl sníh a mráz na severní polokouli, jakoby nám příroda připomínala, že jásání neposouvá dějiny ani blahobyt lidstva. Občané Ontaria na nový rok dostali nový daňový trest a budou platit o 5% více za energii a tím ukážou celému světu, jak se dá spáchat zelená budoucnost planety za peníze pracujících a daňových poplatníků. Slyším volat ekology: „Všimni si nás, světe, jak se dělá budoucnost!“ Dle očekávání proběhlo to ekologické okrádání Ontarianů prakticky nepovšimnuto v médiích.
První, co mne zmátlo, že jsem si ani já nevšiml, že by byla uvalena daň na energii. Podíval jsem se tedy na cenu elektřiny a zjistil jsem, že cena elektřiny skutečně rostla, ale hlavně v letech 2014 a 2015. V roce 2016 zůstala konstantní. Viz přiložený graf:
Pátral jsem tedy dále, co má Rosťa na mysli a zjistil jsem, že to je daň na pohonné hmoty: benzín a naftu. Opět jsem se podíval na graf a skutečností je, že cena normálního benzinu v Ontariu od roku 2014 značně poklesla. Souvisí to s celosvětovým poklesem ceny nafty.
Jen se divím, že k tomuto zdanění dochází až nyní a že k němu nedošlo již v roce 2014. A také jsem rád, že nemáme stejnou ekologickou situaci v Torontu jako v Pekingu, v Mexiko City nebo v Moskvě.
Pozornost médií je teď upřena na zvoleného presidenta Trumpa jak sestavuje vládu a co zvládne za 100 dní, ačkoliv Trumpova vláda má před sebou 1461 dnů ve Washingtonu (a potom se uvidí, jestli dostane další čtyři roky vládnutí).
Zatím je pozornost médií skutečně soustředěna na Donalda Trumpa. Nám, kteří jsme prožili rok 1969, to připomíná nástup totality a ta neodchází demokratickou cestou. Po Bílé hoře to trvalo 298 let. Po roce 1917 v Rusku přes 70 let a dodnes se s tím Rusko nevypořádalo. Po roce 1948 dvacet let až do roku 1968, pak krátký záblesk svobody a opět totalita až do roku 1989. Odstrašujícím příkladem je Německo v roce 1933, kde se Hitler dostal k moci také demokratickou cestou. Tomáš Halík a nevím, jestli to byl jeho originální výrok, jednou řekl: „Ptejte se mi na cokoliv, a já vám na co budu chtít, odpovím.“ Donald Trump téměř nikdy na žádnou otázku neodpověděl, ale dokonce ani nedovolil při své první tiskové konferenci novináři ze CNN položit otázku. Totalita tedy začala již před tím, než se dostal k moci a složil prezidentskou přísahu. Jak dlouho bude trvat je otázkou, ale obávám se, že podstatně déle.
Názory jsou rozmanité, ale kdo udělal inventuru problémů, co má Trump&Spol. na talíři. V klubu Cicero jsme to zkoušeli sepisovat několik hodin a bylo slyšet, že každý chce něco, až nakonec paní Eva Firlová shrnula, co chceme všichni - CHCEME MÍR, protože bez míru není blahobyt. To jsem zapsal velkými písmeny do zápisu, ale Fred, ta potvora účetnická, se optal: „Co stojí mír?“ a dodal k otázce, kterou jsem slyšel poprvé v životě: „…ani mír není zadarmo“ a Eva přidala „Si vis pacem, para bellum.“ Čemuž nikdo nerozuměl a přeložila: „Když chceš mír - připravuj se na válku.“
Opět mi to připomíná dobu studené války, kdy se konaly prvomájové demonstrace pod heslem „My chceme mír!“ „Sovětský svaz mírová hráz!“ a následovaly vojenské přehlídky s tanky a raketami. Dnes i Putin chce mír. Fred má pravdu, tehdy to stálo hodně peněz.
Nabíledni se ozval hlas zpravidla mírného Jima Geese: „Kdo chce válku?“ a odpovědi se jen sypaly: Severní Korea zkouší rakety dlouhého doletu; Čína se rozpíná na moři směrem k Taiwanu; Írán slibuje, že ne a v podzemí staví bombu; Rusko anektovalo kus Gruzie, Krym, chce Ukrajinu a ohrožuje pobaltské republiky; Palestinci chtějí Jeruzalém, který jim nepatří a muslimové chtějí celou Evropu islamizovat. Přestal jsem psát, protože inventář Trumpových úkolů se přelil na třetí stránku mého zápisníku. Mervyn, který sledoval vzrůstající hluk v sálu, řekl zvýšeným hlasem, co už řekl Fred, že mír stojí a bude stát spoustu peněz a Trump převezme po předchozí vládě vymetenou pokladnu a 15 bilionů státní dluh.
Americký dluh je ještě vyšší k 30. září 2016 dosahoval 19,5 bilionu. Podívejme se však, jak k němu došlo. Státní dluh USA narůstá zejména od počátku 80. let, kdy byl americkým prezidentem zvolen Ronald Reagan. Nárůst se podařilo zastavit v 90. letech Billu Clintonovi. Od počátku 21. století, kdy se dostal k moci George W. Bush, však státní dluh opět strmě narůstá (wiki). Čili dluh není jen díky Obamovi, ale také díky předchozím republikánským vládám.
A proto musí spojenci přispět na obranu míru, řekl Fred, který oponuje infekci zadluženosti. „Všimli jste si,“ řekla Eva, „že v Japonsku právě debatují o obnovení armády, kterou vlastně nemají podle ústavy už 70 let?“ A Mervyn se přidal k Evě, že Německo plánuje miliardy eur do posílení Bundeswehru, aby upevnilo svou pozici vůči islámské invazi. Tohle jsem zapsal jako důležité, že poválečné uspořádání po druhé světové válce se rozpadá, tedy chtěl jsem napsat, ale změnil slovo na upevňuje.
Zdeněk se ke mně naklonil a zašeptal, jestli jsme už viděli druhý díl norského seriálu Okupace, který právě teď vysílá česká televize. „Ano,“ řekla Eva, které ani šepot neunikne, a Mervyn se zamračil jako vždycky, když mluvíme česky v houfu Kanaďanů a Eva hned objasnila všem: „Norové natočili televizní seriál popisující okupaci Norska ruskou armádou; příčinou okupace je rozhodnutí norské zelené vlády, že ukončí těžbu nafty a plynů a zachrání planetu před exhalacemi, ale tím omezí dodávky energie do státu Evropské unie; německá kancléřka reaguje tak, že požádá Kreml o zabezpečení dodávek plynu z bláznivého Norska a Kreml vyšle vojenské komando k okupaci naftových a plynových těžních věží. Zde to připomíná okupaci Československá v roce 1968.“ Dodala jako na omluvu, viděli jsme jen dva díly z dvanácti. Jak to, že ten seriál není v angličtině, zeptal se Jim. Protože máme liberální vládu, která má plnou hubu zelené energie, a Jim vypustil z úst slovo o naší ekologické vládě, které nelze zapsat bez ruměnce.
Musím dát Rosťovi za pravdu, válečná hysterie je nebezpečná a skutečně si myslím, že jediná možnost je ji dále nešířit. S tím ale nemá liberální vláda nic společného, ale televizní společnosti. Navíc tento druh zábavy odvádí pozornost od skutečných problémů. Jen za prvních 12 dnů roku 2017 bylo v USA: 1744 incidentů se střelnou zbraní, 449 mrtvých, 877 zraněných, 10 hromadných střílení. Veškeré snahy prezidenta Obamy o omezení prodeje zbraní byly marné, zatímco za Donaldem Trumpem stojí právě zbrojařský průmysl, který má nyní zelenou. Místo do zdravotní péče a do vzdělání se nyní posypou peníze do zbrojařského průmyslu. Realita je zcela jiná než v norském seriálu Okupace. Tento týden proběhlo slyšení kandidáta na místo amerického ministra zahraničních věcí (United States Secretary of States). Uchazečem je Rex Tillerson. V minulosti vyjednával energetické partnerství s Ruskem a v roce 2013 mu bylo uděleno vysoké ruské vyznamenání Řád přátelství. Putin nás dostane beze zbraně a my se budeme chlubit, jakou máme armádu.
Odložil jsem propisku a vyhlédl z okna. Venku svištěl sníh hnaný severákem, na teploměru bylo -22°C a zalomcoval mnou hněv na šílené ekology, i když jsem si dal novoroční předsevzetí, že se v 71. roce svého zajímavého života nedám dráždit ani zlobit. Útěchou mi je, že v ontarijských provinčních volbách v příštím roce zelená vláda poletí jako to špinavé prádlo a zvítězí konzervativci. Sevřel jsem pěst na stole, aby bylo vidět, jak držím konzervativcům všech zemí palce.
Eva mi podala kabát a Jim Gees se optal, jestli nás může svézt domu? „Kdepak,“ řekla Eva, „my chodíme všude, kam můžeme pěšky, a vyšli jsme do vánice.“
Ekologové nemůžou za to, že v Sudbury bylo -22°C a vás chválím, že chodíte všude pěšky. Kdybyste byli v Pekingu, kde budou zimní olympijské hry a kde nejsou prokletí ekologové, protože ekology nemá totalita ráda, tak byste si k tomu museli vzít masky na nos.
Rosťa Firla - Sudbury,
kurzivou doplnil Aleš Březina – Toronto
***