Pozdrav Josefa Čermáka
Vážení a milí přátelé (já Vás všecky tak vidím), musím se Vám omluvit, že od oslavy svých 90. narozenin (vlastně pár hodin po nich, kdy jsem si porouchal značnou část své fyzické existence) a strávil hodně času s doktory, v nemocnicích a nakonec v Coperni-cus lodge, jsem se krajanských událostí prakticky nezúčastnil. Samozřejmě k tomu přispělo i mých dnes už 92 roků s chátrající pamětí a jinými neduhy. Ale hlavně Vám všem chci poděkovat za přátelství (v některých případech trvající déle než půl století). Zvlášť vzpomínám na léta společné práce v řadě organizací (Sokolu, v Československém sdružení v Kanadě, Novém divadle, Novém domově a ještě více v Satellitu, University of Toronto atd. Jsou to léta, na která můžeme být všichni docela pokorně hrdi.
Všem Vám přeji krásné a pokojné vánoce a kdybych se před nimi nebo po nich odklidil do jiných pomoří, chtěl bych, abyste věděli, že považuji za výsadu, že jsem Vás znal a mohl s Vámi pracovat na národa roli dědičné i dědictví, jež patří všem lidem i všem ostatním tvorům.
Josef Čermák
***
Osobni hold presidentu Obamovi
Používám tento titul, poněvadž vím, že někteří autoři píšící pro krajanské noviny, jsou v Kanadě členy konzervativní strany a v USA republikánské strany, a nechtěl bych dělat dojem, že jsem mluvčím novin, ve kterých se můj článek objeví, organizace nebo dokonce etnické skupiny. Pravdu, kterou hledám pro sebe, dávám k dispozici všem, kteří svoji pravdu hledají stejně pokorně jako já.
Myslím si, že všichni jsme spoluautoři lidských dějin. Většina se stará v první řadě o svůj prospěch, prospěch své rodiny, svého podniku, svého bydliště, své země. Ale není málo ani těch, kteří vidí lidstvo jako jednu velikou rodinu a cítí míru zodpovědnosti za tuto rodinu, i když jako právě teď Spojené státy i jiné země procházejí obdobím, kdy se jejich obyvatelé zdají být infikováni masivní dávkou sobectví a úplné lhostejnosti k osudu jiných národů. Dnes (20. listopadu 2016) jsem slyšel v televizi litevskou prezidentku hovořit vděčně o USA jako ručiteli litevské svobody, ale také neskrývající obavu z ruské invaze, vyvěrající z volby republikánského kandidáta Donalda Trumpa presidentem USA. Kolik jiných zemí má oprávněné obavy ze stejného důvodu? Podle toho, jak vidíme svět a jeho historii, se snažíme najít cestu světem, do kterého jsme se narodili. Vidíme obrovský kus cesty, kterou ušlo lidstvo od doby, kdy se objevil jeskynní člověk. Víme, že za posledních nemnoho let, nějakých pět set milionů obyvatel světa bylo přesunuto z nejchudší skupiny obyvatel do skupiny o stupeň vyšší. Vidím, že je daleko vznešenější pomáhat světu, než si hrát na vlastním písečku. Pomáhat, jako konečně bylo pomoženo mnohým z nás, po sovětském znásilnění střední a východní Evropy.
Zahleděl jsem se do životů tří státníků, jihoafrického, dnes už několik let zesnulého prezidenta Nelsona Mandely, německé kancléřky Angely Merkelové, o které se předpokládalo, že kvůli problémům s desetitisíci islámskými uprchlíky, které její země přijala do Německa, příští rok nebude kandidovat, dnes (20. listopadu, 2016) oznámila, že kandidovat bude a amerického presidenta, právě končícího druhé prezidentské období, Baracka Obamy.
Do velmi odlišné kategorie patří Donald Trump. Pokud někoho neurážel během republikánských primárek (nejtvrdší urážky adresoval svým republikánským prezidentským spolukandidátům), všude vyhlašoval, že obnoví velikost USA. Po mém soudu a podle soudu slušných lidí velikost USA spočívá v ochraně slabších, v ručení svobody drobných zemí na hranicích Ruska, zemí jako Litva, Lotyšsko, Estonsko, v hledání řešení problémů, které jsou společným břemenem.
O Trumpově volební kampani právě vyšla knížka, která kampaň nazývá Unprecedented (Bezpříkladná). To určitě byla. Její pravda se stěhovala z místa na místo. Co bylo pravdou dopoledne, odpoledne už bylo pravdou jen částečně nebo Trumpova pravda si na odpoledne vyměnila oblek. Tento fenomén Obama pitval v nedávném interview v The Newyorker, kde o tomto novém systému medií řekl, že podle něj všecko je pravda a nic není pravda. Vysvětlení klimatické změny nositelem Nobelovy ceny na stránce vašeho facebooku vypadá přesně stejně jako popření klimatické změny někým na výplatní listině Kochových bratří (Kochové jsou miliardáři, kteří podporují republikánské projekty).
Mimochodem, Trump se dnes v televizi dal slyšet, že na klimatickou změnu nevěří. Na čem tedy záleží, je-li klimatická změna skutečností nebo hloupým forem? Je jinou věcí, když něco takového zvěstuje světu někdo, kdo neumí číst a něco jiného, když to pravidelně hlásá právě zvolený prezident nejmocnější a nejvyspělejší země světa, Donald Trump. Schopnost rozšiřovat špatné informace, divoce spikleneckou literaturu, líčit opozici v negativním světle... to vše bez možnosti odpovědi.... se zrychlila tak, že je obtížné mít normální rozhovor.
Nikdo, ani Trumpova kampaň, nečekal že Trump vyhraje tyto volby. V podstatě se Trumpovi povedl husarský kousek, jak se zdá i s nahrávkou FBI. Ta ke konci kampaně, v rozporu se svou tradicí prohlásila, že má další materiál o demokratické kandidátce Hillary Clintonové. O tomto materiálu nakonec FBI prohlásila, že šlo pouze o kopie a soukromou korespondenci Clintonové. Jsou možná voliči, kteří by v takovém případě od hlasování proti paní Clintonové odstoupili (je zajímavé, že Trump vyhrál volby v předměstích a na venkově, zatímco ve městech je vyhrála Clintonová), ale moc by jich nebylo. Vznešenost v tomto případě bývá řídká, vždyť vlastně šlo o nelítostnou venkovskou rvačku. A ještě jedna kuriozita: Nemýlím-li se, na konto každého kandidáta se přičítají jenom hlasy, které kandidát dostal ve volební oblasti (americkém státu), ve kterém volby vyhrál. A nemýlím-li se, při celkovém sčítání hlasů, Hillary Clintonová dostala víc hlasů než Trump. Hlasy navíc se prostě nepočítají.
A je po volbách. Kandidáti se přestali urážet, Donald Trump své včerejší soupeře přijímá s líbezným úsměvem k rozhovoru o funkci, kterou by pro ně mohl mít. A většina z těch, kteří při kampani s ním nechtěli nic mít, je mu nakloněna. I takový Mitt Romney, tipovaný na ministra zahraničí, myslím říkal, že Trumpa nebude volit, nyní přišel a tvářil se sice méně sebejistě než během voleb. Jen senátor John McCain se vyslovil, že waterboarding se proti zajatcům používat nebude...
President Obama, který se několikrát vyslovil, že Trump není ani temperamentem, ani jinak vhodnou osobou na presidenta Spojených států, na posledních světových konferencích, jichž se zúčastní, žádá svět, aby Trumpovi dal šanci. Ale to nedělá ze zištných důvodů, ale protože to považuje za svoji povinnost. Spojené státy se nemohou jen tak vytratit do tmy.
Kdo vlastně je pan Donald Trump? Nechtěl bych mu ubírat nic, co mu tak dobře slouží. Je talentovaný usurpátor. Většinou se mu všecko daří: vlastní 150 podniků v 25 zemích. Je zřejmě proti němu pěkná řádka žalob. Právě usadil jednu z nich. Podali ji studenti univerzity nesoucí jeho jméno. Zřejmě se je snažil přesvědčit, že jeho universita je plně akreditována. Zdá se, že není. Pan Trump jim na radu soudce za stažení žaloby zaplatil 25 milionů dolarů... Dalších více než 50 žalob čeká za dveřmi... Disponuje velkým rezervoárem vitality. Je tak ješitný, že ho to musí bolet. A taky zřejmě bolí. V jedné epištole těsně před volbami oznámil, že kdyby volby nevyhrál, bolelo by ho to, poněvadž bez úřadu by k němu lidé neměli úctu. Vidí se jako pán nad pravdou a nepravdou (které se v obyčejné řeči říká lež). Má pravdy dvě, podle toho, kdy a s kým o problému diskutuje (nebo častěji, o problému řeční). Smutně výmluvným případem je paní Clintonová. Během volební kampaně s ní jednal jako se zločincem, který by měl být ve vězení, že nechá prozkoumat organizaci Clitonovy rodiny a po zvolení prezidentem ustanoví zvláštního státního zástupce k projednání případu. Po zvolení prezidentem, tentýž člověk prohlásil, že ji stíhat nebude, poněvadž Američané by si to nepřáli, že paní Clintonová hodně trpěla (zapomněl podotknout, že hlavně jeho zásluhou) a že organizace Clintonovy rodiny udělala mnoho dobrého. Pravda prostě je, co se panu Trumpovi v daném okamžiku hodí. Kolik škody tímto stylem komunikace na Američanech napáchá, ho zřejmě nezajímá.
***