Zakletý zámek

Když se řekne zámek, představíme si přepychové komnaty, sály plné tajemných obrazů, vitríny s drahým porcelánem, vzácné perské koberce a postele s baldachýnem. A samozřejmě i do brokátu a saténu a hedvábí nastrojené prince a princezny procházející se po romantické zámecké zahradě. Ale jsou také zámky zakleté. Zámky, kde všechno to bohatství, krása a život zarostly šípkovou růží nebo dočista zamrzly. A znalci pohádek vědí, že je to jen proto, aby se nějakým tím princovým polibkem nebo jiným rafinovaným kouzlem vše znovu probudilo a všichni žili šťastně až do smrti. Ovšem existují i zakleté zámky zahalené černým suknem, jejichž osud je zpečetěn. V lepším případě se tohoto svíravého krunýře budou zbavovat oněch pověstných sto let. Tedy žádné čáry, které ztratí moc jedním mávnutím kouzelného proutku, ale kletba, jež ustupuje jen velice pomalu a neochotně.

Mezi takovéto nejznámější a nejpostiženější zakletiny patří v Čechách zámek Jezeří. Vypíná se okázale do daleka na mohutném svahu Krušných hor jako hrdý vyzývavý hrad, kterým ostatně ve středověku také byl. Největší slávy a lesku zažíval ve své barokní podobě v době Lobkowiczů, kdy jeho proslulý společenský sál, ba i řadu z 244 komnat rozeznívaly tóny soudobé popmusik. Premiéru zde měl Beethovenův opus Eroica a zdejšímu panu knížeti slavný skladatel věnoval svoje další symfonie, Osudovou a Pastorální.

Nic netrvá věčně, jak říká lidové úsloví a moderní ekonomové. Období prosperity střídá recese a utahování opasků. V případě Jezeří se však jednalo o hluboký, přehluboký pád. Pročesky vlastenečtí Lobkowiczové byli podvakrát okradeni o své majetky. Nejprve zámek obsadily ozbrojené Hitlerovy hordy, pak domácí lidová armáda, která, jak vtipně popisuje průvodce, barokní klenot vybílila obrazně i doslova. Paradoxně ono doslovné vybílení zachránilo vzácné štuky a malby před úplným zničením. K tomu mělo dojít záhy z příkazu komunistické vrchnosti. Zámek sevřelo sukno černé jako nejčernější noc. V paláci se v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století uhnízdili krkavci a divá zvěř, památka zmizela z map. Co nebylo rozbito, bylo ukradeno. Zdálo se, že definitivní demolici nemůže již nic odvrátit. Zasáhla však pro materialisty moc nejvyšší. Moc, před kterou se i bezbožní komunisté museli občas sklonit, ač samozřejmě tvrdili opak. Ano, sama příroda.

Zámek totiž, tak jako celá řada obcí, vesnic i měst pod Krušnými horami, měl být obětován na oltář těžbě hnědého uhlí, zde konkrétně Velkolomu československé armády. Tento povrchový důl rozkládající se od obzoru k obzoru zakousl svá rypadla i do úbočí hluboko pod zámkem. Avšak kde se vzala tu se vzala, na scénu dramatu vstoupila hrozba sesuvu mohutných a příkrých svahů hor a zavalení těžebního prostoru i s technikou a horníky. A jelikož podloží, na kterém je postaven rozsáhlý zámek, tvoří důležitý skalní pilíř, bylo rozhodnuto tento geologický útvar zachovat. Tedy ne kvůli historické hodnotě paláce, ale kvůli dalšímu bezpečnému drancování pokladu zvaného černé zlato, kteréžto spolu s lidskou nenasytností neznající hranic zplodilo kletbu zdejšího kraje. Ale to již, v letech osmdesátých, sílily hlasy odborníků, jakož veřejnosti, hlasy na záchranu zakletého zámku. V roce 1987 toto volání konečně vyslyšela i moc úřední, načež se mohlo přistoupit k resuscitaci umírající památky.

Naději přinesla politická změna spojená s pádem komunismu. Lobkowiczové sice dostali své sídlo zpět, ale v takovém stavu, že se jej posléze dobrovolně vzdali ve prospěch státu. Zámek po revoluci navštívili i velevýznamní hosté jako kupříkladu britský následník trůnu Charles a holandská královna Beatrix. Nejspíš spatřili poprvé v životě tak rozsáhlou devastaci, takové barbarství a cynismus namířené vůči vlastní zemi, vůči jedinečné kulturní památce, vůči přírodě a krajině. Ostatně takový zážitek si odnáší i dnešní návštěvník, byť záchrana a rekonstrukce objektu pokročily. Prostředky na ně jsou však velmi skrovné. Ostře tak kontrastují s obrovskými, miliardovými zisky z nyní již privatizovaných, echt kapitalistických dolů hluboko v podzámčí.

Miroslav Petr-říjen 2016

****