Divadlo D21 a hra Knoflíček Jiřího Ondry
Spojení sportu a divadla
Dostalo se mi pozvání v rámcí divadelní přehlídky Čekání na Václava v Hradci Králové. Hostovalo divadlo D21 z Vinohrad a hra byla o fotbale ve studiu Beseda.
Už od samého úvodu, i podle publika a výpravy, bylo jasné o čem to bude - o sportu, o fotbale. Slávistické atributy a sportovně laděné publikum. Program ve tvaru míče a v červenobílé barvě. První řada pryč, na scéně fotbalová branka, výčep a cimbál. Začalo to hvizdem rozhodčího (režiséra Jiřího Ondry) a už nastoupil Knoflíček v podání Michala Dudka, jemu sekundoval druhý herec Jiří 
Panzner (j.h.) v mnoha rolích. Na cimbál dojemně hrála Kristýna Podzimková a na violu Stela Chmelová. Obě v krojích celou hru. Ty zjemňovaly tu tvrdost a jednostrannost sportu a vnášely atmosféru světa kolem do toho sportu. Příběh se odvíjel, jako se zřejmě odvíjel i život fotbalisty Knoflíčka. Fotbal a fotbal.Velmi lpěl na své obci a slováckem venkově, fotbal ho ale hnal jinam. I na vojnu, popadnout šanci ke hře, byť to bylo v Chebu. Jistě, rodina byla důležitá, fotbal víc. A pak slibná kariéra. Kdekdo ví, kdo je Knoflíček, on by rád stoupal výš. Už je ve Slávii a zná ho Československo i svět o něm ví. Jenže. Jenže je tu fotbalový svaz a ten povolení ke hře venku nedá. A kariéra sportovce nemůže čekat, až mu bude přepsaný počet let, to už může být pozdě. A do toho ti agenti! Jak je to pro ně snadné! A tak se dva fobalisti Knoflíček a Kubík nechají zlákat. Vůbec neřeší realitu a opustí zájezd v cizině bez pasů, bez znalostí toho světa venku, bez toho, že by uměli aspoň trochu řeč. Daň je tvrdá. A nejtvrdší je to, že nemohou hrát fotbal. To, co chtěli nejvíce. Jsou sice atrakce, vždyť utekli z Východu, ale připadají si jak v panoptiku a cesta k fotbalu v nedohlednu. A ta neschopnost se domluvit. Vždyť ani kachnu si neumějí objednat! Do toho hrozné zprávy o rodině a zrada kamaráda Kubíka, jeho návrat a pokání v Československu. A pak už jen epilog. Knoflíček si trochu zahraje v Evropě, při návratu do Čech, kde mezitím je všechno jinak, je kariéra přetržená, možná má stále hlavní slovo fotbalový svaz, anebo jen prostě dvakrát nevstoupíš do stejné řeky a tak zůstane jen pivo a spousta fotbalových míčů, každý se vzpomínkou na jiný, ne moc prestižní fotbalový klub a stálá láska k fotbalové Slavii. Na scéně se objeví skutečný Knoflíček ve filmovém záběru, také v hospodě u piva a cimbál ho doprovázi i když ze Slovácka ho mohlo doprovázet víno.
Publikum v divadle bylo fotbalově naladěné, nebyli to ale jen muži, často je doprovodily manželky a jeden z nich v šatně komentoval představení: „Kdo trochu rozumí fotbalu, ten se i bavil!“ Protože jsem vyrostla na Slavii ve Vršovicích a hra byla vtipná, bavila jsem se také dobře. O přestávce jsem sledovala souboj tří vylosovaných mužů v kopu míčem na velký mosazný knoflík asi metr nad zemí. Vítěz se trefil vždy a obdržel slávistickou šálu s vytkaným Knoflíčkem a byl na ní velmi hrdý.
Olga Čižinská – Hradec Králové
***