Wellandský kanál
Bylo mi přáteli vytknuto, že jsem se v mém posledním“ letním“ článku nezmínila o jedné z velkých zajímavostí jižního Ontaria, za kterou jezdí napěchované autobusy zvědavých návštěvníků, vyhlídkové platformy jsou neustále plné a já o tom ani muk. O to hůř bych se měla cítit, protože zde žiji a několikrát v týdnu kolem ní projíždím. Jedná se o velký vodní projekt – Wellandský kanál - který je spojnicí mezi jezerem Erie a Ontario a je součástí velké vodní cesty St.Lawrence Great Lakes Seaway System, s funkcí lodní objížďky kolem Niagarských vodopádů na řece 
Niagara. Tato dlouhá vodní cesta je soustavou celkem patnácti zdymadel, průplavů i průlivů, spojující Velká jezera (Superior, Michigan, Huron, Erie, Ontario) a řeku Svatého Vavřince s Atlantickým oceánem. Jedině voda jezera Michigan leží výhradně na území USA. Námořní lodě brázdící Atlantický oceán s cílem Kanada nebo USA najíždějí z Atlantiku do zálivu sv. Vavřince, po řece sv. Vavřince až k jezeru Ontario, odtud Wellandským kanálem do jezera Erie a dál jezero Huron, Michigan nebo Superior, záleží na cílové stanici. Anebo lodě vyjíždí ze srdce průmyslu severní Ameriky a plovou opačným směrem. Tato vodní dálnice je dlouhá 3700 km a s její monumentální konstrukcí v kanadsko-americké 
spolupráci se začalo již 1783, ale teprve až kolem roku 1900 mohly lodě nepřerušeně proplouvat z Montrealu do Duluth na jezeru Superior a opačně. V této dnešní podobě byla oficiálně otevřena teprve až v roce 1959. Lodě mohou být maximálně 225.5 m dlouhé, 23.8 m široké a většinou vozí železnou rudu, uhlí a jiné těžené suroviny, obilí, petrolej, cement a další. Ročně se takto přepraví až skoro tři biliony tun nákladu. Součástí konstrukce byla i stavba mnoha mostů, tunelů, ale i relokace pár vesnic. O stavbě se mluví a píše jako o jednom z největších inženýrských divů v historii. Výškový rozdíl hladin mezi jezerem Erie a Ontario je přibližně sto metrů, (Niagara Escarpment/vyvýšenina), k hladině moře pak dalších osmdesát. A zde právě spočívá klíčová důležitost Wellandského kanálu, který je místem, kde se lodě buďto šplhají nahoru anebo sestupují dolů jako po schodech.
Průplav je dlouhý 44 km, přetíná Niagarskou Peninsulu, má osm zdymadel, sedm z nich 233.5m dlouhé, 24.4 m široké, zvedne/sníží loď o 13 -15 m. Zdymadlo číslo 8, sloužící jako „ochranka“ - kontrolní zdymadlo, vodní regulátor - je proto i delší a se svou délkou 349.9 metrů je druhé nejdelší na světě! Najdete ho na jezeře Erie v přístavu Port Colborne. Číslo 1 je na jezeře Ontario v přístavu Port Weller, zbylých šest mezi nimi. Loď zajede do komory z jedné strany uzavřené, jakmile je celá uvnitř, zavřou se i druhá vrata. Netrvá to dlouho a voda v komoře se snižuje, stejně i loď anebo naopak vystupuje a loď s ní, podle toho, kterým směrem loď pluje. Naplnit či vypustit vodu z komory trvá pouhých jedenáct minut! Víte, že k naplnění zdymadla je třeba 94.5 milionů litrů vody, a že žádných čerpadel díky gravitaci není k tomu třeba? Lodě, které kanálem proplouvají, se dají rozlišit podle lodního 
trupu, zda jsou to „slané“ anebo „jezerní.“ Ty, se zaobleným lodním trupem jsou zámořské, lodě jezerní mají lodní trup rovný. Většinou, asi z 80% je ale praxe taková, že slaná přiveze zboží do Montrealu, to se přehodí na lodě jezerní anebo zas naopak. Je to z důvodu ochrany lodí, sůl rozežírá kov anebo – druhý důvod - přeci jen pro ty největší nákladní lodě kanál není ještě anebo už zase dost velký.
Nejzajímavější podívaná, podle mne tedy, je v Thoroldě, součást St. Catharines, kde jsou čtyři zdymadla, plus velká nádrž vody. Tři z nich – 4, 5, 6, jsou dvojitá, tzn., že dvě lodě mohou šplhat či sestupovat zároveň anebo každá se posunuje jiným směrem. V obou případech, hladina vody musí být vždy přesně vyrovnaná pro průběžnou plavbu. Tyto gigantické schody jsou dlouhé 233.5 m, ale celková výška těchto tří zdymadel je 57 metrů! Je zde i malé muzeum s vyhlídkovou terasou, odkud se dá všechno shlédnout, pochutnat si případně na odpolední svačince, anebo vypít jen kelímek 
kávy. Opodál v St. Catharines, směrem dolů k jezeru Ontario, je zdymadlo číslo 3 s poschoďovou vyhlídkovou platformou, odkud můžeme veškeré dění v komorách a okolo lodí pozorovat. V přilehlém muzeu, historické fotografie a dokumenty, nám přiblíží konstrukci kanálů s plnými detaily. Byla jsem zde nedávno s kamarádkou z Toronta získat čerstvé fotografie a tak jsme společně sledovaly veškeré dění. To stejné dělali turisté z několika autobusů a často jsem slyšela kolem sebe jejich vzkypělé výbuchy nadšení v proklamacích jako třeba: „Absolutly marvelous achievement, extraordinary, outstanding!“ a podobné. (Absolutně podivuhodný úspěch, mimořádné, vynikající!) To stejné jsme si myslely i my. Znovu jsem si uvědomila, jak vysoce vymakaný projekt to je, jak plynně celá operace funguje a že já tady, uprostřed města, se koukám na tyto lodní kolosy! Podél kanálu vede cesta, takže si na ně můžete, jak se říká i „sáhnout“, tak blízko jsou vedle vás! V letních měsících proplouvají kanálem i osobní rekreační lodě, zřejmě asi v udaný čas, aby se jich sešlo více, nikdy jsem neviděla, že by se jen pro jednu loďku plnila anebo vyprazdňovala komora a zvedal most. Pamatuji se na dobu, kdy na každém mostě v domečku seděl operátor a obsluhoval chod mostů. Teď je všechno už jen pod kontrolou kontrolní stanice někde jinde.
Průplav je v zimních měsících uzavřen provozu – leden-březen, záleží však jaká je zima, hlavně nesmí zamrznout. Voda se z něho vypouští a to byste se, divili, co všechno se na jeho dně najde! Hodně lidí si kanál plete se šrotovištěm a tak to, co nepotřebují, včetně starých aut, šup s tím do vody! Někdy se zde najdou, bohužel, i pohřešované osoby. V tyto měsíce tištěná média na sedadle vedle sebe už nevozím.
Nepřijedete se podívat i vy?
Text a foto: Naďa Humlová, září 2016
***-