Někomu to vyhovuje, když se země otepluje
Velevážená instituce NASA změřila a vyhlásila zprávu, že léto 2016 bylo nejteplejší v historii. Kdekdo ví, že NASA založená 22. července 1958 má kratší historii, než kdejaký šedesátník, ale to se nezdá podstatně v současné klimatické hysterií, když historie podnebí je daleko rozmanitější, než proměřování počasí z kosmu.
Nechci připomínat, že v 15. až 19. století byla malá doba ledová, kdy v Evropě v červnu sněžilo, sklizeň nebyla a hladomor vládl napříč Euroasii. Chci však připomenout, že v 10. století se klima tak oteplilo, že roztály ledovce v Grónsku a Vikingové osídlili grónské pobřeží a nazývali tu zemi zelenou - Greenland a rozvinuli tam pastevectví dobytka i farmy produkující úrodu. Pravda, malá doba ledová farmaření zrušila a farmáře do posledního zahubila, leč to bylo dlouho před fosilními palivy a proklatými exhalacemi kysličníku uhličitého, který je dnes nazýván nepřítelem existence lidstva a planety Země.
V ideologii globálního oteplování musí být cosi atraktivního za hranicí rozumu, což si troufám porovnávat s ideologií komunistickou, která taktéž vykřikovala Poručíme větru dešti a Se Sovětským svazem na věčné časy a z obojího zůstaly jen trosky.
Dosud si žádný filmový producent netroufl zfilmovat záhadný námět globálního oteplování, pokud vím, ale podskupina sledování klimatu nazýváná předpovídání počasí, si už před desetiletím vysloužila zhola ironicky film zvaný Weather man (Pan Rosnička, 2005), ve kterém Nicholas Cage zahrál roli předpovídatele počasí lokální televizní stanice, kde den co den nahlíží do křišťálové koule a odhaduje počasí; za odměnu je jako celebrita ostřelován kelímky s džusem a odpadky, když je poznán na silnici a trestán pohrdáním za úkol tak nevděčný, jako je předpověď počasí na zítra. Cage se svou kyselou tváří a ozubeným úsměvem prodává své služby za plat 20000 dolarů měsíčně, jak se ve filmu pochlubil a s usiluje o místo předpovědníka v televizní stanici celostátního významu za přislíbený milion dolarů ročně. Ve filmovém okamžiku, kdy Cage takto rozjímá, vlítne otevřeným okýnkem kelímek vržený z jiného auta na proslulého meteorologa a Cage zamumlal, že za takové peníze bude říkat cokoliv a snad se mu vrátí i manželka, která ho, co nezodpovědného podvodníka odvrhla...
Nedělám filmu reklamu, je to film chabý a zapomenutelný; krom té beznadějně úlohy předpovídat počasí, které je dost neprůhledné, ale průhlednosti klimatu někteří věří jako novému náboženství.
Je na pováženou, že v nejlepší a nejkrásnější zemí světa, v Kanadě, byla před necelým rokem zvolená a dosud vládne liberální vláda, která obejmula ideologii globálního oteplování jako svou vedoucí myšlenku, poručíme větru dešti a média tomu neodporují, dokonce si z toho ani nedělají srandu, jak by si takový úmysl zasloužil; ministryně životního prostředí Catherinne McKenna objíždí konference na téma globálního oteplování a svou účastí naznačuje, že celý svět potřebuje více kanadského umění vládnout lidu i zeměkoulí.
Aby McKenna dokázala, že s globálním oteplováním bojuje do poslední kapky potu, pronajala pro potřeby zviditelnění fotografické služby za desítky tisíc dolarů z kapes daňových poplatníků, aby veřejnost viděla, co dosud neviděla.
A tím jsem v průsečíku obrázků NASA a ministryně podnebí McKenna zjistil, že foto-obrázku je od vynálezu Kodaku daleko více, než diváků v čemž bude každý fotograf se mnou zajedno, že se topíme v tsunami obrázků na které nikdo není zvědavý, když je teplé léto nad námi a veskrze si pochvalujeme, že je léto jak má být.
Kdybych popíral svůj původ z moravské Ostravy, zdržel bych se řízného úsloví jděte do r…ti s obrázky!, ale nepopírám a říkám.
Po srpnovém úplňku Měsíce začaly růst v našem lesíku za domem houby ve velikém nadbytku a my sběrači hub si libujeme navzdory slovům svých sousedů: včera při návratu z lesa s plnými taškami hub nás zastavil soused senior, nechal si ukázat co neseme a prorocký zamumlal: „Když jsem byl kluk, tak rodina v našem sousedství pojedla smaženici z hřibů a všichni onemocněli a pes chcípl v bolestech!“
Odešli jsme domů s pocitem, že blbost je konstantní jev v každém houfu lidském a Eva uvařila houbový guláš po ostravském způsobu a náš syn se přihnal ke stolu, aby si pochutnal a též potvrdil, že blbých je dost, ale ne všichni.
Budiž pochváleno toto slunné a už končící léto.
Rosťa Firla – Sudbury
***
Milý Rosťo,
ani tentokrát s tebou nemohu souhlasit. K otázce Grónska, jsem nalezl následující informaci. Oficiální název země v grónštině zní „Kalaallit Nunaat“, přičemž první slovo, „kalaallit“, je plurál od „kalaaleq“, což znamená „obyvatel Grónska“ či „Gróňan“, a druhé slovo, „Nunaat“, má význam „země“. „Kalaallit Nunaat“ se proto dá přeložit jako „Země Kalaallitů“, čili „země Gróňanů“. Český výraz Grónsko je převzat z dánského „Grønland“, „Zelená země“. Podle příběhu z tzv. Ságy o Gróňanech (Groenlendiga Saga) ze začátku 12. století (nejstarší zachovaný exemplář ovšem datuje rok 1380), se jedná o pojmenování, které dal tomuto ostrovu Erik Rudý ve snaze přilákat sem další osadníky poté, co tuto zemi kolem roku 985 objevil.
Nelze však tvrdit, že Malá doba ledová nikdy nebyla. Malá doba ledová je označení pro klimatickou anomálii, která znamenala nejchladnější období za posledních 2000 let. Toto období trvalo přibližně mezi 14. a 19. stoletím. Malá doba ledová vrcholila v 17. století. Toto trochu nepřesné označení ve skutečnosti nemá nic společného s dobou ledovou.
Pokles průměrné roční teploty lze vysledovat od roku 1310, kdy po středověkém teplém období započalo razantní ochlazování spojené s nepředvídatelným počasím. Námořníci na severních okrajích středověkého světa začali pociťovat ochlazování ještě o století dříve. Za opravdový počátek malé doby ledové se patrně dá považovat série studených a vlhkých roků 1315–1322. Tyto roky se vyznačovaly velmi deštivým počasím od jara do podzimu, které poškozovalo úrodu nebo dokonce znemožňovalo zemědělským plodinám vůbec vzejít. Často nebylo možno ani nasušit dostatek sena pro krmení zvířat v zimě, tato zvířata navíc postihly epidemie nemocí, jež jejich stáda dále zdecimovaly. Po silném růstu počtu obyvatel v Evropě od raného středověku až do počátku 14. století taková série neúrod způsobila velký hlad a značný úbytek obyvatelstva.
Čtrnáct z posledních patnácti let (1995–2009) se řadí mezi patnáct nejteplejších let v záznamech o přístrojových pozorováních globální teploty povrchu (od roku 1850). Aktualizovaný stoletý lineární trend (1906–2005) 0,74 °C, který uvádí zpráva IPCC TAR. Lineární trend nárůstu teploty za posledních 50 let je téměř dvojnásobný ve srovnání s posledním stoletým trendem. Uváděné lineární trendy však neznamenají, že v uvedených obdobích dochází k monotónnímu nárůstu teploty. Celkový nárůst teploty mezi obdobími 1850 – 1899 a 2001 – 2005 je 0,76 °C.
Obecně platí, že teplota vzduchu nad pevninou roste rychleji než nad oceánem, růst povrchové teploty oceánu od poloviny 19. století byl přibližně poloviční. Nad některými oblastmi Antarktidy a oceánů jižní polokoule nebyl růst teploty zaznamenán vůbec. Od poloviny 20. století se zvyšuje i teplota horních vrstev oceánu.
Největší růst průměrné globální teploty od konce 19. století byl pozorován v letech 1910–1945 a po roce 1976. Od poloviny sedmdesátých let minulého století rostla teplota vzduchu téměř nad celým povrchem Země, větší oteplování bylo pozorováno ve středních a vysokých zeměpisných šířkách kontinentální části severní polokoule. Rychlost, s jakou oteplování ve 20. století probíhalo, je pravděpodobně větší, než v jakémkoli jiném období posledních 1000 let.
Družicová data od roku 1978 ukazují, že se průměrná roční plocha mořského ledu zmenšovala v průměru o 2,7 % za desetiletí, přičemž v létě úbytek stoupal v průměru na 7,4 % za desetiletí.
Uvedené odhady platí převážně pro oblasti severní polokoule, kde je výrazně více odpovídajících měření a pozorování. K podobným změnám dochází i na jižní polokouli, nicméně výrazně omezenější datová základna zatím nedovoluje změny v dostatečné kvalitě kvantifikovat. (Zdroj: ČHMÚ.)
Je tedy jisté, že ke klimatickým změnám dochází a jak křivka ukazuje, obzvláště v poslední době.
Pokud se tedy snaží liberální vláda omezit znečišťování ovzduší a chránit přírodu, nevidím v tom nic špatného a nemá to nic společného s komunistickou ideologií, která chtěla poručit větru dešti. Ta právě nebrala ohled na přírodu a důsledky, které megalomanské projekty mohou způsobit. Jedním z nich byla i katastrofa, která postihla Aralské jezero, když byly uvedeny do provozu první zavlažovací kanály a první zemědělské plochy v pouštních oblastech, jezero začalo pomalu vysychat; šlo však o pomalý proces, větší problém než vysychání představovalo znečištění přítoků hnojivy. Dnes už Aralské moře v podobě, v níž je stále zobrazeno ve většině atlasů, neexistuje. Původní rozloha jezera se zmenšila na méně než třetinu a objem vody klesl na jednu desetinu. Tato radikální změna je následkem monstrózního projektu zavlažování pouští pro účely pěstování bavlny, který v roce 1954 zahájil SSSR. Řeky Amudarja a Syrdarja, které přiváděly vodu z pohoří Pamír a Ťan-šan a Aralské moře napájely tisíce let, byly svedeny do soustavy zavodňovacích kanálů. Výsledkem projektu byla ekologická katastrofa, kterou lze v historii SSSR srovnat snad jen s havárií černobylského reaktoru. V období let 1966 až 2003 poklesla hladina vnitrozemského moře o 22 metrů. Pobřeží ustoupilo v průměru o 80 km a jezero se rozpadlo na několik částí. Kvůli zvýšenému obsahu soli (8x vyšší koncentrace než v oceánu) začaly vymírat ryby. Kolem jezera vznikla solná poušť, z níž vítr roznáší slaný prach dál do okolí a ničí tak přilehlé bavlníkové plantáže. Voda v jezeře je již v podstatě jedovatá, neboť přísun hnojiv, pesticidů a dalších látek přinášených v obrovské míře řekami je znásoben tím, že jezero nemá odtok a jeho objem stále klesá (tudíž dochází ke koncentrování rozpuštěných látek).
A na závěr přidám jednu perličku. Někdy okolo roku 2009, přišel na schůzi ČSSK jeden člen s myšlenkou, že globální oteplování je blbost a že třeba president Clinton řekl, že kdyby oteplování pokračovalo, že by mohl být zaplaven Manhattan. Nevím, jestli to někdy Clinton skutečně řekl, spíše to mohl být viceprezident Gore, který se zabýval ekologii. Všichni, až na mne se smáli (protože přece jen tu ekologii beru vážně) a dokonce předsedající šel řečníkovi pogratulovat, jak to pěkně těm demokratům natřel. Jenže neuběhly ani dva roky a v srpnu 2011 byl Manhattan pod vodou.
Přeji hezký podzim a hodně hub v Sudbury a okolí.
Aleš Březina
***