Hranaté narozeniny Brouka Pytlíka
(Jára Cimrman a Brouk Pytlík – srovnávací studie)
Podobně jako Jára Cimrman je i Brouk Pytlík fiktivní postavou. Jestliže se dá předpokládat, že Jára Cimrman zemřel v okolí Dymokur na jaře roku 1916, Brouk Pytlík má přinejmenším dva konce. V první verzi byl svými čtyřmi úhlavními nepřáteli zaživa pohřben, druhého dne se však z hrobu vyhrabal a ulétá do nebe. Svědkem jsou děti, jimiž byl považován za dušičku spolupohřbeného kanárka. Rodiče dětem neuvěřili. Druhá verze říká, že Brouk Pytlík uniká před hněvem nevděčného zvířectva, ztrácí se z veřejného povědomí a s hořkostí zanechává malování i pedagogické činnosti, svých velkých zálib i dovedností.
Skutečností je, že tato legendární postava vstoupila do literatury po boku Ferdy Mravence před osmdesáti léty v roce 1936. Stalo se tak deset let poté, co jeho stvořitel Ondřej Sekora přinesl do Čech, přesněji řečeno na Moravu, ragby: První utkání se hrálo 9. května 1926, SK Moravská Slavia porazila AFK Žižka Brno 31:17 a autorem prvních pravidel byl právě Sekora, jak dokazuje i vševědoucí Wikipedie. V dubnovém čísle jsme uvedli Cimrmanovo novátorství a jeho přínos pro severoamerickou kopanou je nutné zde připomenout přínos spisovatele dětských knih pro české ragby
Poprvé se v knihami popsaném období Pytlík objevil, když se Ferda neúspěšně učil házet lasem, aby chyceným koníkem mohl oslnit Berušku. Pytlík mu nabídl své znalosti, získané sledováním filmů o kovbojích. Přitom způsobil mnoho škod, způsobil si vážná zranění a byl šídlem za laso odnesen do velké dálky. Po návratu, ač o berli, stejně aktivně učil Ferdu na koni jezdit, čímž jej přivedl k pláči. První úspěšnou Pytlíkovou pomocí bylo, když Ferdovi sehnal dva kováříky jako řemeslné pomocníky k výstavbě zábavního parku pro děti ploštice Růměnice. Další den se šli Pytlík s Ferdou koupat a Ferda si nechal od Pytlíka vyprávět vše z filmů o potápění, plaveckých závodech a ponorkách. Nakonec se Pytlík nekoupal, protože voda byla studená. Tentýž den Beruška po drobném incidentu Ferdovi řekla, že už ho nemůže ani vidět a ať se klidí a udala jej škvorům. Ferdovy a Pytlíkovy cesty se pak na nějakou dobu rozešly.
Ferdu Pytlík po celou dobu oslovoval, na rozdíl od Sekory, příjmením, „pane Mravenče“. Na své vzdělání i na svou spolupráci a kamarádství s Ferdou Mravencem byl Pytlík i později náležitě hrdý a ochotně se zapojoval do činnosti v jakémkoliv oboru i v dobách svého samostatného působení opět bez Ferdy (wiki).
Pytlík vynikl hlavně jako pedagog výtvarné výchovy, i když byl mnohdy nepochopen. V tomto ohledu nalezneme opět mnoho společného s Járou Cimrmanem. V Pytlíkově biografii Malířské kousky Brouka Pytlíka, můžeme sledovat pouze krátké období Pytlíkovy pedagogické činnosti, ke které se dostal více méně náhodou, když poškodil líhnoucímu se motýlovi křídla. Nové kresby byly tak originální, že se všichni ptali, kdo to maloval (totéž se podařilo pouze o dvacet let později americkému malíři slovenského původu Andy Warholovi, který proslul výrokem: „Každý si jednou užije svých 15 minut slávy.“). Pytlík se proslavil již za svého života, zatímco Cimrman byl objeven zhruba až padesát let po smrti. V knize se dočítáme: „Pytlík?“ divili se , „podívejme se!“ A kde kdo Pytlíka chválil a kde kdo se kolem něho točil. Poslouchejte, to je báječné, co umíte, víte, že byste mohl kreslit do novin (například do Satellitu, pozn. red.), nebo pro film, nebo že byste mohl učit děti kreslit? Víte co? Zařiďte si malířskou školu!“
Na rozdíl od dneška neměl zakladatel školy problém s odborovou organizací uklízečů. V nově zřízené škole se spokojil jedním pracovníkem – školníkem Chrobákem. Vyučující však nezapomínal ani na motivaci svých žáků. Na dnešní dobu se zdá spíše jako trest než jako pobídka výuka rovných čar. Pokud žáci byli méně schopní, přikreslil Pytlík každému k svislé rovné čáře nějaké závaží, které žáčci museli o přestávce nosit. Pozitivní motivaci však můžeme vidět, když studenti mají vytvářet kruhy. Podle vytvořeného objektu, pak přidělil Pytlík žákům patřičnou stravu – od brambory po chlebovou placku.
Při krajinářské tvorbě lze Pytlíkovo novátorství srovnat s kanadskou Group of Seven, kde má nejblíže k Franku Johnstonovi, ten podobně jako Slimák (zmíněná kniha str. 26), vytvářel krajinu pomoci pruhů. Pytlík toho dosáhl tím, že natřel barvou Slimákovi bříško a pak mu proutkem ukazoval, kudy má lézt. Předstihl tak o třicet let amerického malíře Barnetta Newmana, který ve svém obraze Voice of the Fire - Hlas ohně v roce 1967 představil tři barevné pruhy. Obraz se nachází v Ottawské národní galerii. Samotná avantgardní slimákova performance připomíná Marinu Abramovićovou (*1946) z roku 1975 Lips of Thomas. Během této dvouhodinové performance snědla nahá kilogram medu a vypila litr červeného vína, což slimák pod dohledem Brouka Pytlíka nestačil. Slimák si na rozdíl od Abramovićové odnesl umělecký výtvor, Abramovićová zanechala toliko umělecký zážitek vyděšených diváků.
Entomologicky je Pytlík dřevokazný létavý brouk, ale toto zařazení se v jednotlivých dílech projevuje jen okrajově. (wiki)
V roce 1965 v pořadu Gramotingltangl na VKV si Jiří Suchý posteskl, že mu píší také děti. Prý si ho pletou s Ferdou Mravencem… Po krátké odmlce dodal: „To pak by byl Šlitr Brouk Pytlík!“ Na obranu Brouka Pytlíka nutno dodat, že se nikdy politicky neznemožnil jako jeho mnohem známější kolega FM a nikdy nebojoval proti škůdcům přírody (americkému brouku – mandelince bramborové v Sekorových knížkách nazývaných Bramborouk).
Podle Wikipedie Brouk Pytlík občas inspiruje i k hlubším etickým, filosofickým, sociologickým, uměnovědným či psychologickým úvahám, například ke kázání o pokoře ve vztahu k vědění. V sále Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci se 11. prosince 2001 (další hranaté výročí pozn. red.) konala konference na téma Brouk Pytlík a akademická obec aneb když se ráno probudím, jsem nešťastný a musím myslet na Brouka Pytlíka. Třebaže šlo o recesistickou akci, měla i svou literárně-kritickou hodnotu a svědčí o inspirativnosti Sekorova díla. Tématy byl Pytlíkův pocit exilu na okraji mraveniště, brouk Pytlík jako vizionář výtvarné avantgardy… Hudební skupina Kabát má písničku Brouk Pytlík, která začíná: „Všechno vím a všechno znám, povídá kdekdo…“
Podobně jako Jára Cimrman je i Brouk Pytlík vzorem a učitelem budoucím generacím, ale pouze za předpokladu, že malířské kousky nebudou nahrazeny digitálním uměním. V době Pokémonů je šance na zachování těchto kousků stále menší a nebezpečí, že tato legendární bytost bude nahrazena Donaldem Trumpem, který rovněž všechno ví a všechno zná, stále větší.
Hezké léto přeje
Aleš Březina
Použitá literatura: Ondřej Sekora: Malířské kousky Brouka Pytlíka, Wikipedie, Ondřej Sekora: Ferda Mravenec, Ondřej Sekora: Ferda Mravenec v cizích službách, Ondřej Sekora: Ferda v mraveništi.
Nepoužitá literatura: Ondřej Sekora: Kronika města Kocourkova.
Odborný poradce: Maria Gabánková, profesor emeritus OCAD University
***