Adventní chvála pacifismu
Poslouchám s oblibou v neděli Ranní slovo na Českém rozhlasu 3 a týden před tím zde vykládal Píseň Mojžíšovu z Exodu kapucín Pacifik Matějka. Se zájmem jsem si poslechl jeho rozbor textu i dobové pozadí. Když byl u konce, nechal se vtáhnout do současnosti. Na otázku, jak se slučuje starozákonní krutost s Ježíšovým důrazem na lásku a odpuštění Pacifik Matějka odpovídá: „To je velmi obtížná otázka. Domnívám se ale, že Ježíšovu výzvu k odpouštění lze vždycky uskutečnit až zpětně po konfliktu, když se objeví alespoň nějaký náznak schopnosti k dialogu. Stejně je to s láskou. Skutečná láska nemůže mlčet tam, kde se děje křivda, kde je spravedlnost zaměňována s uspokojením osobních potřeb. Takové mlčení by nebylo láskou, ale zbabělostí a křivdou. Když je někdo na útěku a bez domova, jako tehdy Izraeliti a jako jsou dnes mnozí političtí uprchlíci, má jistě právo domáhat se prostoru pro důstojný život. Víte, já se sice jmenuji Pacifik, ale bytostně nesnáším pacifismus, který smrtelně ohrožuje naši civilizaci nekonečnými planými debatami. Myslím si, že takto by Ježíš nejednal. On se snažil předcházet konfliktům a ve smyslu Starého zákona vybízel k pomoci nepříteli, kdykoliv by se ocitl v nouzi. Ale určitě by bylo proti duchu Bible, kdyby věřící člověk nebojoval za právo svobodně vyznávat své náboženství a nebýt ničím otrokem.“
Proč právě pacifismus se stává terčem útoku, kdykoliv se rozjíždí válečná hysterie? Podíval jsem se na internet a těsně před před invazí do Iráku třeba Tomáš Pojar ze Společnosti Člověk v tísni 21. 2. 2003 píše (casodej.cz) Pacifismus se šíří jako mor… Pokud nebude irácký vůdce Husajn svržen, budou v platnosti sankce OSN a program ropa za potraviny. Výsledkem budou nové prezidentské paláce a další zbídačování Iráčanů. Z jejich peněz bude vypláceno odškodné rodinám palestinských sebevražedných atentátníků. Vše bude v souladu s mezinárodním právem a Evropa bude apelovat na bagdádský režim, aby se choval slušně. Demonstrace se konat nebudou. V Paříži, Berlíně ani v Bagdádu. Leda až ve chvíli, kdy svět obletí fotografie vyzáblých dětí z bagdádské nemocnice. Na transparentech se dočteme, že za to může Bush. Nevím proč, ale asi je třeba to stále opakovat. Saddám Husajn je diktátor. Některé lidi poslal nesmyslně na frontu, na jiné vypustil smrtící plyn. Další postřílel ve vězení. Rozpoutal dvě války.
Za šest týdnů po tomto bojovném článku G. W. Bush oslavil vítězství nad Saddámem a zakrátko na to tentokrát již v nezfalšovaných volbách v roce 2004 vyhrál. Jenže, jak řekl jeden český spisovatel v roce 1967, chytili jsme býka za rohy, ale stále nás něco kope do zadku. Máme zde Islámský stát, proti kterému byl Saddám hodným strýčkem.
Další hodnotou, která je podstatná v Novém zákoně je pravda. Jestliže ve Starém zákoně se ještě objevují různé kličky a spekulace, vzpomeňme třeba Jákoba a Ezau. Porodní báby, jak oblbovaly faraona. Davidovy kličky… V Novém zákoně jsou již karty dost jasně rozdány. Z toho vychází i Husův důraz na pravdu a Masarykův výrok: „Nic není veliké, co není pravdivé!“
Při volbách v roce 2000 byl velice těsný výsledek voleb ve státě Florida. Demokrati žádali přepočítat počet hlasů. Při přepočítávání hlasů se náskok republikánského kandidáta George W. Bushe podstatně snižoval. Místo toho, aby se zjistil skutečný výsledek, přišlo soudní rozhodnutí o zákazu přepočítávání hlasů. Pravda zaplakala. Pravda byla přece i v zájmu samotného G. W. Bushe. V jeho zájmu byla jistota, že se stal oprávněně prezidentem. V roce 2003, přestože se žádné zbraně hromadného ničení nenašly, došlo k invazi do Iráku. A opět pravda zaplakala. Zde cituji z českého portálu idnes.cz: Rafíd Džanábí, přezdívaný americkou a německou rozvědkou Curveball, se v rozhovoru pro list The Guardian doznal, že Západu podsunul informace o mobilních laboratořích na výrobu biologických zbraní v Iráku, ze kterého uprchl v roce 1999. "Měl jsem tu šanci. Měl jsem šanci vymyslet si něco, čím jsem svrhl režim," řekl Džanábí britskému listu. Svých lží nelituje. "Jsem hrdý, že i díky mně, je dnes v Iráku aspoň trochu demokracie," řekl. Nyní sklízíme ovoce této lži.
Ale i dnes jsme bombardováni množstvím podobných lží a polopravd. Před časem, ještě než propukla protimuslimská hysterie jsem dostal fotografie z Londýna, kde prý demonstrovali muslimové. Fotku jsem poslal na expertízu, dostal jsem odpověď, že se jedná o počítačem upravený obrázek. Jestli někdo pouze fotku vylepšoval, anebo si vše vymyslel, to se dá těžko říci. V jiných českých novinách, vycházejících zde v Torontu, fotku uveřejnili a neměli s tím žádný problém. Je zajímavé, že fotografie různě vylepšená ke mně přichází v pravidelných intervalech dodnes, ačkoliv odesilatele vždy upozorním na to, že se nemusí jednat o pravdivý snímek. Fotka koluje dál.
Nedávno v ČR proběhl soud s paní, která dala na internet zprávu, že přistěhovalci vyvraždili hospodáři na jižní Moravě domácí dobytek, s výjimkou koně. Soud, který ji obvinil ze šíření poplašné zprávy, ji nakonec osvobodil, protože se omluvila. V Německu zase dostal někdo dopis, že musí poskytnout svůj dům přistěhovalcům. V poslední době jsem dostal přes internet tři videa. Kuriozní je, že jsou si velice podobná. Jsou namluvená anglicky, ale mají slovenské titulky. Za stolem sedí arabsky vypadající mladý muž. Pouze vzkaz, který říká je rozdílný. Jednou je to bývalý muslim, z kterého se stal křesťan a varuje prezidenta Obamu, že nemá pravdu, když tvrdí, že IS není skutečný islám. Na druhém videu zas nějaký muslim tvrdí, že země je placatá. Na třetím postava za stolem tvrdí, že v Belgii se už co nejdříve zavede islámské právo šarija. Jinou ukázkou byla kolující fotografie Jana Wericha, kde varuje již v roce 1938 před muslimy, kterou jsme jako ukázku hlouposti uveřejnili v minulém čísle. Netvrdím, že všechny tyhle „dokumenty“ jsou podvrhy, ale nabádám k opatrnosti. Jenže, jak na to reaguje naše komunita: Jeden nositel Masarykovy ceny napsal: Můj problém je, že i v dnešní době tomu přes miliardu lidí věří a číslo roste (nevím, odkud vzal tuto informaci pozn. red.) Hrdě budu nosit titul rasisty a hájit právo nazývat blbce blbcem bez toho, abych musel brát ohledy, jestli se blbec urazí a požene mě před tribunál lidských práv kvůli obvinění, že netoleruji jeho kulturu, natož náboženství… Ten problém je, že si skutečně miliarda lidí nemyslí, že země je placatá – to už je konstrukce autora. A být rasistou není něco, na co by člověk měl být hrdý, ale spíše se za to stydět. Jiný nositel Masarykovy ceny napsal, že není podstatné, jestli výrok o muslimech Werich řekl nebo ne. Je to podstatné, jako bylo podstatné, že rukopisy Královodvorský a Zelenohorský byly padělky.
Ale vraťme se k pacifismu, který smrtelně ohrožuje naši civilizaci, jak tvrdí Pacifik Matějka. Byla snad Charta 77 násilnou skupinou? Nebyla to právě skupina, která se rozhodla k aktivnímu pacifismu? A co křesťanské pacifistické mírové hnutí ve východním Německu (v NDR), které bylo hybným motorem, jenž vyvrcholil pádem berlínské zdi. A jdeme-li do minulosti: valdenští, moravští bratří, kvékři… či jednotlivci Petr Chelčický, Martin Luther-King, Lev Nikolajevič Tolstoj, Gándhi anebo v nejnovější historii Přemysl Pitter. Lze nazvat zbabělostí, když Joan Baez jede udělat do obleženého Sarajeva koncert? A při tom tato zpěvačka celý život vyznává pacifismus a hlásí se ke svým kvékerským předkům. Pacifik Matějka správně tvrdí, že skutečná láska nemůže mlčet tam, kde se děje křivda, kde je spravedlnost zaměňována s uspokojením osobních potřeb, ale nejsem si jist, že k odpuštění může dojít až po konfliktu. Podle mne je zapotřebí již během konfliktu hledat odpuštění, jinak se z tohoto konfliktu nevybabráme. Po konfliktu může být už pozdě…
Stále je připomínána nutnost vojenského zásahu proti Islámskému státu. Ale odkud Islámský stát bere zbraně, když okolo něj jsou pouze jeho nepřátelé. Jak je možné, že ještě funguje. Nestačilo by místo neúčinného bombardování tam přestat dodávat zbraně? Čí jsou to zbraně? Kdo je tam dodává? Saudská Arábie, Katar. A kdo dodává zbraně Saudské Arábii a Kataru…
Ježíš Kristus, jehož narození v těchto dnech budeme oslavovat, byl ten, který se tímto způsobem obětoval za nás a v tom je poselství Vánoc. Proto se čte na první adventní neděli text o Ježíši a oslátku. A oslík jako symbol pokoje je i u jeslí v Betlémě.
Aleš Březina
***-