O druhé nejstarší lidské profesi

Ano, je to vinařství. Překvapení?? Jedna perská legenda říká, že to byla žena, která jako první odkryla rozkoše zfermentovaných hroznů. Byla jednou z konkubín v harému krále Jamsheeda. Jeho slabůstkou bylo právě hroznové víno a tak si ho jednou nechal přivézt velký koš. Uschoval si ho do sklenic a jako vzácnou pochoutku ho celý rok pojídal (zřejmě jako hrozinky). Co se ale nestalo, v jedné z těch sklenic s  hroznem začala kvasit, tím ztratila svoji sladkost a král ji považoval za jed a sklenici i tak označil. Naše hrdinka trpěla silnými migrénami a tak jednou už chtěla své trápení navždy ukončit. Sáhla tehdy po oné sklenici označenou jako jed. Vypila její obsah, v zápětí na to usnula a ráno se probudila bez bolesti hlavy a ve velmi dobré náladě. Král si všiml její spokojenosti i pohody a požadoval vysvětlení. Přiznala jak vše bylo, král nato konto objednal koše hroznů pro celý dvůr a poté se jen pilo a pilo a veselo a veselo jen bylo!! Tento bájný král se prý dožil 700 let! Toto má být nejrannější svědectví o víně a jeho účincích.

William Younger v knize Bohové, muži a víno, píše, že se domnívá,  že výroba vína už byla známa před 10 000 lety.

Není to tak dlouho, možná jedno nebo dvě desetiletí, co praví labužníci vína ohrnovali nos nad vínem z Ontaria. Doba se ale změnila, jeho kvalita vysoce stoupla a teď naopak ontarijská vína patří mezi nejlepší na světě. Udělené ceny to potvrzují. Ontario se považuje za kolébku kanadského vinařského průmyslu, je největší z vinařských oblastí a vína z této oblasti jsou i nejvíce známa mezinárodně. Kolem roku 1812 jako první, kdo se pokusil o jeho výrobu, byl vysloužilý německý voják Johann Schiller. I když se považuje za ontarijského průkopníka, tak trvalo ještě dalších padesát let, nežli se začalo s jeho komerční výrobou. Původní zdejší vinná réva labrusca používaná zprvu k jeho výrobě se vyznačovala ne moc libou chutí i vůní a tak pryč s ní!. Nějakou dobu se z ní sice vyráběla sherry, ale později se i od její výroby upustilo. Začala výsadba evropských hroznů vinifera, nastalo křížení, roubování, přišly prvotní úspěchy. První vinařský podnik se zrodil na Pelee Island (ostrov) u jezera Erie v roce 1866. Zbytky budovy Vin Villa ještě stále stojí. Vinařství se začalo rozvíjet, napomohla tomu i doba prohibice (1916-1927), kdy v Kanadě byl povolen prodej vína na rozdíl od našich amerických sousedů. Jako hub po dešti od této doby vyrostlo mnoho dalších vinic, z toho 80% ontarijských vín pochází z niagarského poloostrova. Za úspěchy stojí jednak úrodná půda, vhodné podnebí, dobré hybridy, ale hlavně a často i mistři vinaři s evropskou zkušeností. Dařilo se a stále se daří. Čísla se neustále mění, naposledy jich bylo v niagarské oblasti napočítáno již hodně přes sto. Před pár dny byl udělán první výkop další nové vinice, která ponese jméno Wayna Gretzkého, slavného kanadského hokejisty. Celebrita mezi námi! Vedle pevně již zakotvených komerčních vinařských podniků, jsou zde i menší rodinné. Některé jsou postaveny na způsob francouzského zámku (chateau), nechybí ani moderní celky anebo i malé tzv. cottage wineries, na způsob roubených domků. Každý z nich má svoji historii i vínovou specifikaci, neschází ani vína ovocná a šumivá. Malebně posazeny u vinohradů, kouzelné panorama, přímo pobízejí k návštěvě. Uvnitř příjemné prostředí, vína v lahvích anebo kousek dál ještě v sudech. Jeden určitě neodejde domů bez lahvinky a několika ochutnávek. Často i něco k zakousnutí se tu najde. Žiji v této oblasti od příchodu do Kanady a teď posledních deset let v historické Niagara on the Lake, která se svým okolím má být jedno z nejmalebnějších městeček v Kanadě, jak jsem se dočetla. Hóhó! Lokalita, historie, divadlo, s jarem rozkvetlé hektary ovocných stromů i řady vinohradů zcela určitě stojí za tím. Mám to tu proježděné, prochozené, prozkoumané, ale i tak procházet se tady opět a znovu, zvláště teď v podzimních dnech, mi přináší neustále veliké potěšení. Zkrášleno barvami podzimu, prosvíceno sluncem, nebo zahaleno do mlhavého závoje, jeden si hned řekne, jak je ten svět krásný a úžasný! Září již tradičně patří oslavám vinné révy. Velké vinobraní zde probíhá v posledních dvou týdnech měsíce a má být největším v Kanadě a děje se tak se vší parádou. Návštěva vinných sklepů, degustace, labužnické jídelníčky, kultura, i volba krále a královny. Návštěvníci přijíždějí ze všech koutů Ontaria i USA a naším poklidným městečkem není možno skoro ani projít!

  V lednu jsme i lokalitou druhého dvoutýdenního vinobraní, které má být největší na světě, tzv. Niagara Icewine festival (festival ledového vína) a děje se tak opět s velkou parádou. Nebojte, „dvojka“ bílého či červeného vás zahřeje! Samozřejmě, je to také oslava sklizně vinných hroznů, tentokráte ale zmrzlých, nutných k jeho výrobě. Tento velice chutný, sladký a vysoce ceněný mok – desertní víno - je specialitou právě několika niagarských vinic. Hrozny se nechávají na úponku viset až do doby, kdy venkovní teplota dosáhne aspoň minus 8°C (teplota je velmi kritická) a bobule musí být pořádně zmrzlé. Sbírají se v noci i v časném ránu a ihned ve zmrzlém stavu se i presují. Sklizeň trvá několik dní. Vymačkaný džus má vysokou koncentraci cukru a lahodnou chuť. Ponechané vinohrady pro ledové víno působí na první pohled velmi smutně.
Kvůli ptákům jsou často pokryty sítěmi, nemají už žádné listy a scvrklé chomáčky tmavých kuliček visících na stéblu, působí až odpudivě, ale pozor! I když ztratily kouzlo prvního pohledu, tak tyto malé zmrzlé kuličky, vlastně již skoro hrozinky, jsou sladké a lahodně chutnají. Mohu osobně potvrdit, testováno mnohokrát. Ze slov jednoho známého: „ Zavolali mi večer, oblíkl jsem se jako na Aljašku a ještě k tomu plné kapsy rukavic…je to srandovní podívaná - všichni na kolenou, nebo ohnuti a s lampou na čele… ruce studený, tělo bolí…“  Jak sklizeň, tak i jeho výroba je určitě náročná, není se tedy co divit, že malá třetinková lahvinka stojí až šedesát i více dolarů. Ale kdo by aspoň jednou tuhle specialitu nechtěl ochutnat?! O výrobu ledového vína se snažili i němečtí vinaři, ale se střídavými úspěchy. Ta nejlepší jsou stále tady od nás!

Třeba i vám to nedá a přijedete se přesvědčit!

Naďa Humlová, listopad 2015

***