Horici pochodne
Nejvetsim kulturnim zazitkem minuleho roku byl pro mne tridilny
film polske reziserky Agnieszky Holland Horici ker, ktery
byl na festivalech v Karlovych Varech, v Torontu a ve Vancouveru.
Sila snimku nebyla ani tak v presnosti, jako v zachyceni atmosfery
doby a ackoliv v techto dnech uplynulo 45 let od sebeupaleni Jana
Palacha, pamatuji si atmosferu te doby docela presne.
Mnohokrat jsem slysel zpochybnovat novozakonni evangelia, ze byla
sepsana dlouho po ukrizovani Jezise Krista, ze jsou neverohodna,
ale nejstarsi Markovo evangelium vzniklo zhruba dvacet let po
teto udalosti. Nekteri badatele vznik evangelia dokonce posouvaji
az do roku 40 naseho letopoctu. Prestoze bychom jiz mezi synoptickymi
evangelisty (Matous, Marek a Lukas) nalezli rozpory, podstata
zvesti zustava stejna. Evangelistum neslo o to, jake reminky na
botach nosil Jan Krtitel ani o druh kobylek, ktere jedl, chteli
vyjadrit neco zcela jineho.
Cesky reziser Robert Sedlacek ve vynikajicim petidilnem serialu
Ceske stoleti (mozno nalezt v archivu Ceske televize)
popisuje pet obdobi z nasich dejin. Prvniho prezidenta Tomase
Garrigue Masaryka na pocatku prvni svetove valky. Vidime ho v
roce 1915 ve Svycarsku, kdy se dovi, ze se mu zhroutila manzelka,
jedna dcera je s nim a druhou zatkla rakouska policie, jeden syn,
Herbert, zemrel a druhy, Jan, je na opacne strane barikady. Presto
jde se svou virou v Boha, demokracii a pokrok stale za vizi Ceskoslovenska.
Druhy dil je spise dialogem mezi Edvardem Benesem a Emanuelem
Moravcem, ktery chtel za kazdou cenu vypovedet valku Hitlerovi.
Benes odmita vstoupit do valky, protoze by to byla jatka a k valce
jeste nedozral cas. Sebe prirovnal k sachistovi, zatimco Moravce
k boxerovi. V treti casti, ktera se jmenuje Kulka pro Heydricha
se jedna prevazne o rozhovor mezi Benesem a nemeckym socialnim
demokratem Wenzelem Jakschem, ktery se snazil zabranit odsunu
sudetskych Nemcu. Ve ctvrtem dilu se Sedlacek zabyva unorovym
prevratem a ukazuje i urcitou naivitu demokratickych politiku,
kteri nebyli schopni celit promyslene strategii komunistu. A v
zaverecnem dilu Veseni soudruha je vykreslena Gottwaldova
paranoia, kdyz ziskal tolik vytouzenou moc. Nakonec Gottwald prezil
Slanskeho pouze o nekolik mesicu. Pri tom cele toto obdobi hruzovlady
jako by bylo historicky ohraniceno popravou Milady Horakove a
koncilo popravou prave Rudolfa Slanskeho. Je to obdobi hruzy a
koncentracnich taboru.
Pritom zkusenosti jednech z jednoho obdobi pro druhe, kteri to
neprozili jsou nesdelitelne. Hruzy Protektoratu vystridal teror
komunismu. Nadejne vsak je to, ze po urcitem case tyto dabelske
sily zacnou ztracet silu a moc nad clovekem a jedinec se z jeji
moci osvobozuje. Zacne jaksi dychat volneji. A to se stalo v sedesatych
letech, kdy se najednou zacala objevovat divadla malych forem,
zacali se tocit skvele filmy, pred knihkupectvimi staly fronty
na knihy Alexandra Solzenicyna.
Prestal se rusit Londyn a Hlas Ameriky a dokonce i hudebni odpoledne
Svobodne Evropy, ktere se zacalo vysilat 15. unora 1965, kde se
stridali Honza Douba (Jan Mekota), Rozina Jadrna, pozdeji Pokorna,
a Ludo Dvorsky (Ludovit Sebesta). Jako odpoved zacal bolsevik
vysilat ve stejnou dobu Mikroforum. Nebyla to zla pomsta. Hudebni
odpoledne Svobodne Evropy se ozyvalo z rozhlasovych prijimacu
v hospodach, poslouchalo se na chmelovych a lesnich brigadach.
Zkratka vsude.
A pak po plizive kontrarevoluci prisla pliziva normalizace. Nejprve
sok a pak prisla hra na to, ze se vlastne nic nestalo. Jen tu
a tam se objevilo nejake nove narizeni, novy zakaz. Pamatuji se,
jak muj spoluzak Jan Rafaj popsal situaci jako kleste, ktere ho
stale vic a vic sviraji. Najednou se nedalo dychat a uprostred
teto tizive situace se objevilo napomenuti - vykrik.
Pamatuji se, jak jsme v nedeli po obede sedeli ve velke poslucharne
Prirodovedecke fakulty UK na Albertove a jak se diskutovalo o
tom, co se stalo a najednou nekdo prisel a rika, to je dulezita
zprava: "On umrel!"
Pohreb se konal o tyden pozdeji v nedeli 26. ledna 1969. Tezko
dnes odhadnout, kolik lidi se smutecniho pruvodu zucastnilo. Do
Prahy se sjizdely autobusy z cele republiky.
Po obradu byla rakev prenesena do pohrebniho vozu, za nimz se
seradil pruvod, ktery prosel pres Ovocny trh, Celetnou ulici na
Staromestske namesti a zastavil se pred budovou Filozoficke fakulty.
Posledni rozlouceni na Olsanskych hrbitovech se uskutecnilo jiz
pouze za ucasti rodiny, pozvanych hostu a novinaru. Nad hrobem
kazal evangelicky farar Jakub S. Trojan, ktery zduraznil obetovani
se Jana Palacha pro druhe: V tomto cynickem stoleti, v nemz
nas casto desi druzi, a my opet desime je, a v nemz se mnohdy
lekame, jak jsme vsichni vnitrne mali, on nas privedl k tomu,
abychom se ptali otazkou, ktera z nas muze ucinit velke lidi:
Co jsem udelal ja pro druhe, jake je me srdce, za cim jdu, cemu
slouzim, co je pro mne nejvyssi zivotni hodnotou?
Jenze normalizace pokracovala a ani sobotni dopoledni rozhlasovy
porad venovany Janu Palachovi se par hodin po pohrbu nesmel reprizovat.
Kdyz se koncem unora 1969 upalil Jan Zajic, zamiril jsem do Svazu
vysokoskolskeho studentstva. Tam se "uradovalo" jako
normalne a kdyz jsem se zeptal, jestli Svaz vyda nejake prohlaseni,
tak mi student v saku rozzlobene oznamil, ze zadne prohlaseni
nebude.
O par let pozdeji dekan teologicke fakulty F. M. Dobias, profesor
etiky, kdyz Bohdan Mikolasek zazpival pri vyroci Palachovy smrti
pisnicku Ticho, oznacil tuto akci jako "palachiadu"
a organizatory akce nechal potrestat; studenta Rafaje, ktery ho
napominal k slusnemu chovani, oznacil za hysterika. Byl to stejny
profesor, ktery v lednu 1969 napomenul sveho kolegu Turnskeho,
aby Palachovu obet nezlehcoval, kdyz alibisticky tvrdil, ze se
to neda srovnavat s upalenim Mistra Jana Husa a jako teolog profesor
Dobias pomahal pripravit smutecni rozhlasovy porad pred pohrbem
Jana Palacha. Na coz vzpomina publicista Jiri Cerny. I to patri
k obrazu doby sedmdesatych let.
Jenze, kdyz jsem shanel informace k tomuto clanku, objevil jsem
jinou informaci: 6. brezna 2003 rano (tedy pred jedenacti lety)
na prazskem Vaclavskem namesti se upalil devatenactilety Zdenek
Adamec z Humpolce na protest proti neutesenemu stavu spolecnosti
a irackemu valecnemu tazeni, do ktereho byla zapletena nase vlada,
a v noci z 1. na 2. dubna 2003 se upalil na Karlovarske tride
v Plzni jednadvacetilety vysokoskolak, dobrovolny zachranar Roman
Masl z Prachatic (Zdenek Stefek - blog.iDnes.cz).
I tato informace patri k obrazu 21. stoleti. Jenze nevim, co s
ni. Jsem jina generace a jak jsem rekl, zkusenosti jsou nesdelitelne
anebo jsme trochu cynictejsi. Nebo je cynictejsi doba?
Ales Brezina