.JPG)
Na snimku vlevo autor vytvarneho navrhu Petr Cisarovsky a starosta Msena Petr Mach.
Foto: Riha
Slovo k pametni desce holokaustu
Pouhych 70 let, ani ne jeden lidsky vek, je tomu od one, v zivote
obce nepatrne udalosti. Jednoho lednoveho dne roku 1943 zmizelo
devet msenskych obyvatel a uz je nikdo nikdy nespatril.
Mozna to ani prilis pozornosti nevyvolalo. Oni totiz uz vice nez
dva roky predtim byli z verejneho zivota obce vylouceni. Nesmeli
do kina, hospod ani na koupaliste, tam vsude jim byl vstup zakazan.
Vec dnes nemyslitelna, se tehdy stala veci vsedniho dne. To ale
byl zacatek. Tim zacala jejich cesta ponizeni z obcanu v osoby
urcene trvale k persekuci a nakonec uz jen v cislo a material
ke spaleni.
Co se to stalo? Bylo to jen vazne selhani kdysi krestanske civilizace,
nebo jeji definitivni debakl? Bylo to jen docasne zatemneni osvicenskych
idealu humanity a pokroku nebo odhaleni jejich slabosti? Pak ovsem
neni zaruka, ze je zase neodlozime, az se to bude hodit.
Jiste reknete: nebyla to nase vec, bylo to dilo Hitlera, nacistu
a jejich pomahacu. Ano, ale ze jejich obeti ze Msena musely cekat
dlouhych 70 let, nez jich bude oficialne vzpomenuto, to uz je
nase vec a vec cele obce. Je to dluh, ktery splacime az nyni.
Je to dobre, ze tato pametni deska stoji zde, pred skolou. Vzdycky,
dokud bude stat tato skola, a pani ucitelka nebo pan ucitel bude
detem vykladat o one strasive udalosti 20. stoleti zvane cizim
slovem holocaust, privedou je sem. Ne uz nejaci Zide z ucebnic
dejepisu, ale rodina Ledererova, rodina Pickovych, pani Steinova
a pan Müller.
Jake pouceni je to ale pro nas? My musime bojovat proti duchum
temnoty, ktere obcas zachvati Evropu, ale byt nase boje byly sebelitejsi,
uz nikdy nesmi byt vedeny proti telu a krvi! Vnimat tuto hranici
a neprekrocit ji, to at je znakem uz poucene evropske civilizace.
Nedelejme si iluze! Boj s duchy temnoty je mnohem tezsi a narocnejsi.
Obcas ani nevite, na ktere strane vlastne stojite. Krom toho,
kazdy duchovni zapas vzdy jedny spojuje a jine rozdeluje. Neni
nic, co by spojovalo nas vsecky - krom jedineho: totiz ze my vsichni
- at chceme ci nechceme - a vsechno, co delame i jak smyslime,
tak jako na scene, predvadime Soudci nejvyssimu - a ten je pro
nas vsechny jen jeden - Adonaj echad!
Dovetek celem k desce se jmeny:
Vratili jste se do Msena. Sice uz jen jako jmena vypalena
do oceli. Ale na ty, co chteli, abyste se nevratili, nikdo nevzpomene!
Jan Kozlik - Mseno 3.11.2013