Navrat na hlavni stranu

Nejednou proslaveny Limonadovy Joe
po sedmadvaceti letech
Mezi nejuspesnejsi ceske muzikaly patri bezesporu Limonadovy Joe Jiriho Brdecky. O jeho historicke pozoruhodnosti se divak dozvedel z programu, pro ctenare pripomenu, ze dilo zacalo vychazet jiz v roce 1940 casopisecky, pak jako roman (1946), divadelni hra (1955 v Praze), film v rezii Oldricha Lipskeho (1964) pro vancouverske divaky pak v roce 1986 Divadlem Za rohem v rezii O. Pataka a nakonec, 27 let pote, opet Divadlem Za rohem v listopadu 2013 v rezii Nory Linhartove.
Limonadovy Joe patri diky autorovu brilantnimu napadu k dilum, jejichz divacky uspech u ceskeho publika a mozna i evropskeho, je zarucen, pokud nedojde k vylozene nezdarenemu pojeti.
Pro mne, dlouholeteho clena DZR v teto inscenaci se nevyskytujiciho, je nejvetsim prekvapeni ohromny pocet v inscenaci angazovanych a v prevazne vetsine novych a mladych clenu a na jevistich slavy ucinkujicich prvne. A myslim, ze jim to zpusobilo radost, poteseni a snad i chut stat se trvalymi cleny souboru, kdyz prozili dva mesice u zkousek a tri dny pak pred divaky po boku tech zkusenych, (dalo by se rici zaslouzilych umelcu, abych pouzil dobre zname terminologie), clenu souboru (O. Patak, B. Hyrman, V. Sochodol, H. Klingerova, J. Tomas, P. Bugar, J. Vanourek, J. Susicky).
Pokud mne pamet nemyli, myslim, nikdy program DZR nebyl bohatsi na jmena tech, kteri se na inscenaci zucastnili a to na jevisti a nebo mimo nej. Pro vsechny to ale, v ramci ochotnickeho divadla, znamena casovou obet v prubehu pripravy obcas poznamenanou nejistotou, jak ony tri dny vystoupeni na jevisti dopadnou. Tolik tedy uvodem.
Nejsem recenzentem, nemam k tomu prislusne vzdelani, jsem jen divakem divadelnich predstaveni s nepatrnou vlastni zkusenosti v divadelni inscenaci se angazovat, a navic divakem, ktery tentokrat inscenaci videl jen jako generalku, coz muze znamenat vetsi nebo mensi rozdil od nazoru ziskanych po shlednuti premiery a nebo dalsich dvou repriz.
Jako clen souboru je pro mne do jiste miry obtizne takove osobni hodnoceni sepisovat, nikoli tedy pokud jde o chvalu, ale o pripadne pripominky mene pochvalne, coz laskavy ctenar jiste pochopi.
Tato letosni inscenace reziserky Nory Linhartove, autorky mnoha predchozich znamenitych rezii pro DZR, snad proto, aby se toto nove pojeti lisilo od onoho pred sedmadvaceti lety, promenila v jakysi divadelni film nebo predstavu toho, jak mozna takovy film (tedy v omezenych prostredcich pronajateho divadla) mohl byt natocen.
Jak se, dle meho nazoru, zamer vydaril? (Zde opet musim pripomenout, ze jsem videl jen generalku). Predstaveni bylo odmeneno zaslouzenym potleskem, ale mozna, ze dalsi tri predstaveni byla jeste lepsi (sotva horsi, to se, alespon dle me zkusenosti, vetsinou nestava).
Reziserka se, myslim, snazila drzet filmu co do poctu postav (tanecnic a kovboju). Sladit tak pocetny soubor, sestavajici v tomto pripade vetsinou z lidi ocitnuvsich se na jevisti prvne, byl tedy ukol nesmirne narocny a dle meho nazoru, kdyby ten pocet byl snizen, na ucinku by to nijak neubralo, jen na usili a praci reziserky.
Puvodne snad dobre mysleny zamer filmovani na divadle, vyznel ponekud rusivejsi. Reziser prilis casto hru prerusoval, ta ztracela rytmus a velepocetna klapka s oznamovani poctu zaberu byla, pri vsi snaze drzet se jeji nezbytnosti pri filmovem nataceni, v tomto pripade rusivejsi nez prilis caste vstupy rezisera na jeviste.
Ale oceneni zaslouzi nacvik tanecnich scen se zcela novymi clenkami souboru. Novi clenove souboru v rolich kovboju se mohli projevit jen pohybove a svou roli splnili, myslim, dobre.
Herecky pak predstaveni spocivalo na onech zaslouzilych umelcich. A ti si pocinali znamenite. Dovolim si jmenovat predevsim Vita Suchodola v roli Horace Hogofogo, nad jehoz vykonem by mozna uzasl sam M. Kopecky, predstavitel stejne postavy ve slavnem filmu.
Osobne se mi velice libil J. Siricky v hlavni roli, ocenil jsem jeho dokonalou synchronizaci se zpevem Karla Gotta. A nejen to. Vytvoril jinou alternativu filmoveho Joe v podani Karla Fialy.
Puvabna byla Hana Klinkerova v roli nestastne zamilovane barove hvezdy Tornado Loo. Dle meho prilis malou roli dostal B. Htrman (Mexico Kid), zazpival jen jednu pisen v delikatnim doprovodu sve kytary ale, coz mene neni nekdy vice?
Dokonale bylo obsazeni roli otce Erzy Goodmana O. Patakem a Grimpa J. Tomesem, ktery, diky bohu, uz se dokonale zotavil ze zraneni v predchozi inscenaci Shakespeara. Skoda jen, ze z technickych duvodu nebylo mu mozno pocinat si jako J. Hlinomaz v filmu.
Obcas mne napadlo, ze jine umisteni baru s J. Hejdankem by nabidlo nekolik dalsich momentu, ktere umoznoval film, ale asi to nebylo mozne. Zkuseny P. Bugar jako reziser vstupoval do hry dle meho pocitu mozna prilis casto, ale delal to se suverenitou jemu vlastni. Ostatni z onech velepocetnych, kteri se na inscenaci podileli a ktere nezminuji, verim, ze mi prominou, nebot misto pro tento text je omezene.
A treba zaverem venovat pozornost zene, ktera si na sva bedra dobrovolne vzala tento nesmirne narocny ukol, a to navzdory tomu, ze k dispozici je zaznam filmu.
Prace s poctem clenu, kteri jsou na jevisti prvne - snad si dovedu predstavit jakou praci a um to vyzadovalo. Nepochybne i diky ji ti rutinovani herci divadla vytvorili sve postavy s takovym uspechem.
Nevim, kolik pametniku si pamatuje predstaveni Limonadoveho Joe pred onemi sedmadvaceti roky v Richmondu. Rozhodne ale to letosni se od onoho tehdejsiho lisilo v pojeti. Zda to bylo ku prospechu inscenace, to at posoudi pametnici s dobrou pameti.
Vladimir Cicha - Vancouver

 

Navrat na hlavni stranu