Nejednou proslaveny Limonadovy
Joe
po sedmadvaceti letech
Mezi nejuspesnejsi ceske muzikaly patri bezesporu
Limonadovy Joe Jiriho Brdecky. O jeho historicke pozoruhodnosti
se divak dozvedel z programu, pro ctenare pripomenu, ze dilo zacalo
vychazet jiz v roce 1940 casopisecky, pak jako roman (1946), divadelni
hra (1955 v Praze), film v rezii Oldricha Lipskeho (1964) pro
vancouverske divaky pak v roce 1986 Divadlem Za rohem v
rezii O. Pataka a nakonec, 27 let pote, opet Divadlem Za rohem
v listopadu 2013 v rezii Nory Linhartove.
Limonadovy Joe patri diky autorovu brilantnimu napadu k dilum,
jejichz divacky uspech u ceskeho publika a mozna i evropskeho,
je zarucen, pokud nedojde k vylozene nezdarenemu pojeti.
Pro mne, dlouholeteho clena DZR v teto inscenaci se nevyskytujiciho,
je nejvetsim prekvapeni ohromny pocet v inscenaci angazovanych
a v prevazne vetsine novych a mladych clenu a na jevistich slavy
ucinkujicich prvne. A myslim, ze jim to zpusobilo radost, poteseni
a snad i chut stat se trvalymi cleny souboru, kdyz prozili dva
mesice u zkousek a tri dny pak pred divaky po boku tech zkusenych,
(dalo by se rici zaslouzilych umelcu, abych pouzil dobre
zname terminologie), clenu souboru (O. Patak, B. Hyrman, V. Sochodol,
H. Klingerova, J. Tomas, P. Bugar, J. Vanourek, J. Susicky).
Pokud mne pamet nemyli, myslim, nikdy program DZR nebyl bohatsi
na jmena tech, kteri se na inscenaci zucastnili a to na jevisti
a nebo mimo nej. Pro vsechny to ale, v ramci ochotnickeho divadla,
znamena casovou obet v prubehu pripravy obcas poznamenanou nejistotou,
jak ony tri dny vystoupeni na jevisti dopadnou. Tolik tedy uvodem.
Nejsem recenzentem, nemam k tomu prislusne vzdelani, jsem jen
divakem divadelnich predstaveni s nepatrnou vlastni zkusenosti
v divadelni inscenaci se angazovat, a navic divakem, ktery tentokrat
inscenaci videl jen jako generalku, coz muze znamenat vetsi nebo
mensi rozdil od nazoru ziskanych po shlednuti premiery a nebo
dalsich dvou repriz.
Jako clen souboru je pro mne do jiste miry obtizne takove osobni
hodnoceni sepisovat, nikoli tedy pokud jde o chvalu, ale o pripadne
pripominky mene pochvalne, coz laskavy ctenar jiste pochopi.
Tato letosni inscenace reziserky Nory Linhartove, autorky mnoha
predchozich znamenitych rezii pro DZR, snad proto, aby se toto
nove pojeti lisilo od onoho pred sedmadvaceti lety, promenila
v jakysi divadelni film nebo predstavu toho, jak mozna takovy
film (tedy v omezenych prostredcich pronajateho divadla) mohl
byt natocen.
Jak se, dle meho nazoru, zamer vydaril? (Zde opet musim pripomenout,
ze jsem videl jen generalku). Predstaveni bylo odmeneno zaslouzenym
potleskem, ale mozna, ze dalsi tri predstaveni byla jeste lepsi
(sotva horsi, to se, alespon dle me zkusenosti, vetsinou nestava).
Reziserka se, myslim, snazila drzet filmu co do poctu postav (tanecnic
a kovboju). Sladit tak pocetny soubor, sestavajici v tomto pripade
vetsinou z lidi ocitnuvsich se na jevisti prvne, byl tedy ukol
nesmirne narocny a dle meho nazoru, kdyby ten pocet byl snizen,
na ucinku by to nijak neubralo, jen na usili a praci reziserky.
Puvodne snad dobre mysleny zamer filmovani na divadle, vyznel
ponekud rusivejsi. Reziser prilis casto hru prerusoval, ta ztracela
rytmus a velepocetna klapka s oznamovani poctu zaberu byla, pri
vsi snaze drzet se jeji nezbytnosti pri filmovem nataceni, v tomto
pripade rusivejsi nez prilis caste vstupy rezisera na jeviste.
Ale oceneni zaslouzi nacvik tanecnich scen se zcela novymi clenkami
souboru. Novi clenove souboru v rolich kovboju se mohli projevit
jen pohybove a svou roli splnili, myslim, dobre.
Herecky pak predstaveni spocivalo na onech zaslouzilych umelcich.
A ti si pocinali znamenite. Dovolim si jmenovat predevsim Vita
Suchodola v roli Horace Hogofogo, nad jehoz vykonem by mozna uzasl
sam M. Kopecky, predstavitel stejne postavy ve slavnem filmu.
Osobne se mi velice libil J. Siricky v hlavni roli, ocenil jsem
jeho dokonalou synchronizaci se zpevem Karla Gotta. A nejen to.
Vytvoril jinou alternativu filmoveho Joe v podani Karla Fialy.
Puvabna byla Hana Klinkerova v roli nestastne zamilovane barove
hvezdy Tornado Loo. Dle meho prilis malou roli dostal B. Htrman
(Mexico Kid), zazpival jen jednu pisen v delikatnim doprovodu
sve kytary ale, coz mene neni nekdy vice?
Dokonale bylo obsazeni roli otce Erzy Goodmana O. Patakem a Grimpa
J. Tomesem, ktery, diky bohu, uz se dokonale zotavil ze zraneni
v predchozi inscenaci Shakespeara. Skoda jen, ze z technickych
duvodu nebylo mu mozno pocinat si jako J. Hlinomaz v filmu.
Obcas mne napadlo, ze jine umisteni baru s J. Hejdankem by nabidlo
nekolik dalsich momentu, ktere umoznoval film, ale asi to nebylo
mozne. Zkuseny P. Bugar jako reziser vstupoval do hry dle meho
pocitu mozna prilis casto, ale delal to se suverenitou jemu vlastni.
Ostatni z onech velepocetnych, kteri se na inscenaci podileli
a ktere nezminuji, verim, ze mi prominou, nebot misto pro tento
text je omezene.
A treba zaverem venovat pozornost zene, ktera si na sva bedra
dobrovolne vzala tento nesmirne narocny ukol, a to navzdory tomu,
ze k dispozici je zaznam filmu.
Prace s poctem clenu, kteri jsou na jevisti prvne - snad si dovedu
predstavit jakou praci a um to vyzadovalo. Nepochybne i diky ji
ti rutinovani herci divadla vytvorili sve postavy s takovym uspechem.
Nevim, kolik pametniku si pamatuje predstaveni Limonadoveho
Joe pred onemi sedmadvaceti roky v Richmondu. Rozhodne ale
to letosni se od onoho tehdejsiho lisilo v pojeti. Zda to bylo
ku prospechu inscenace, to at posoudi pametnici s dobrou pameti.
Vladimir Cicha - Vancouver