Filmovy festival EU
Jiz se stalo temer tradici, ze v druhe polovine listopadu je v
kine The Royal prehlidka filmu jednotlivych zemi EU. Letos
jsme meli moznost videt filmy z 28 zemi. Zajimavosti festivalu
je, ze filmy nevybiraji filmovi kritici, ale zastupitelske urady
jednotlivych zemi a ze podobne festivaly probihaji soucasne i
v Ottawe a ve Vancouveru. Divaci tak mohou zdarma videt filmy,
ktere by jinak v techto mestech nevideli. V minulosti se casto
stavalo, ze o nektere filmy byl takovy zajem, ze nestacil pokryt
poptavku divaku. Poradatele tomu chteli letos zabranit tim, ze
pokud dal nekdo dar vetsi nez deset dolaru, mohl film, o ktery
mel zajem videt prednostne. Navic zde muzeme videt zcela odlisne
filmy nez na beznych festivalech. Na druhou stranu jako slovensky
film Zazrak jsme videli uz letos na TIFFu. Organizatori
predpokladali, ze vetsinu filmu uvidi prave jejich etnikum a podle
toho vybirali filmy, coz bylo treba v pripade filmu Volare
o zivote zpevaka Domenica Modugna. Nektere zeme otevrene hovorily
o svych problemech jako treba rakousky film Kuma o turecke
mensine v Rakousku. Castokrat se objevuje problem nezamestnanosti
(Francie, Svedsko). Polsky film Otcovo kolo srovnava zivot
dedecka - divokeho jazzmana, otce - koncertniho virtuoza a jeho
syna - studenta na prestizni skole v Londyne. Spolecnym jmenovatelem
pro vsechny je, ze se jim nedari vytvorit harmonicky vztah. Prinosem
pro festival a zrejme i pro EU byly filmy z Rumunska a Bulharska.
Rumunsky film Stastny pohreb se zabyva poslednimi okamziky
zivota, jestlize vime presne cas, kdy k nemu dojde a vlastne,
ze je dobre, kdyz k nemu prece jen nedojde, a bulharsky film Love.net
je o tom, ze laska je porad laskou i v internetovem svete.
Nakonec tomuto tematu se venoval i cesky film Laska je laska.
Prolina se zde nekolik pribehu, ale hlavni je o lasce slepe
osmnactilete Marusky a romskeho chlapce Marka.
abe