Kyrgyzstan
Myslim si, ze Kyrgyzstan rozhodne neni zadny Neandrtalov, ale
pocitace jsou kolikrat uz asi starsi, takze mam casty problem
v internetovem centru s otevrenim emailu. V takovych okamzicich
si slibuji, ze priste az zase nekam vyrazim, tak jedine se svym
vlastnim, ale pak me to prejde: kdo chce tahat zase dalsi vahu
na zadech? Takze zase pojedu bez neho! Vzdyt si vsechno prectu,
az se vratim domu koncem dubna, pokud si to jeste nerozmyslim
a nezustanu dele; libi se mi tu. Citim se fyzicky i psychicky
velice dobre, mam naslapano hodne km, je tady zdravy cerstvy vzduch,
krasne se tu dycha a vubec... cela ta cesta mi jde k duhu. Chozeni
a stridma strava dela divy. Sice uz zacinam byt take trochu uchozena,
pocitam, ze tak kolem te tisicovky jsem tech km uz naslapala,
ale jsem nadsena, ze jsem videla vsechno to, co jsem videla. Pisi
denne zapisnik, tech dojmu je moooc!
Dnes jsem se vratila zpatky z Karakol do Biskeku (hlavniho mesta)
a byla to opet nadherna cesta kolem jezera Issyk-kul, coz prelozeno
znamena Teple jezero, protoze nikdy nezamrza, i kdyz je
obklopeno snehem a ledem mnoho mesicu. Prevazne pry z toho duvodu,
ze je hodne hluboke - 695 metru - a tim je ctvrtym nejhlubsim
jezerem na svete. Na severni strane jezera jsou mesta, lazne,
sanatoria, plaze, promenady, kam kdysi rusti velci "bosove"
prijizdeli na dovolenou a za odpocinkem. Jezero je obklopeno horami.
Na severni strane jsou snadnejsi vystupy a v lete pry je vsude
videt stany a dovolenkare holdujici turistice. Jizni strana ma
krasnejsi kopce a je take domovem kyrgyzskych pastyru. Chtela
jsem se vratit zpatky jizni stranou, abych to mela kolem jezera
cele projete, ale bohuzel, vyslo to opet na tu severni stranu,
ale bylo to jine... Karakol lezi uz dost vysoko nad morem a kolem
same hory, v blizkosti je nadherne lyzarske stredisko, prochazky,
lazne, inu takovy maly zapomenuty raj. Kousek od mesta byl otevren
pamatnik velkeho ruskeho cestovatele N. M. Przewalskeho (1839-1888),
ktery podnikl nekolik expedici v Centralni Asii, ale take se vydal
do Mongolska, Ciny a Tibetu. Prave zde na brehu jezera Issyk-
Kul zemrel na tyfus, napil se vody z potoka! Pral si byt pochovan
prave zde, kde zemrel. Dnes rano ale napadl snih a tak cesta,
ktera minule byla sice slunecna, ale jakoby bez zivota, byla ted
pokryta snehem a krajina i mesta vypadala uplne jinak,spinava
sed zmizela. Mela jsem kliku, ridic me nechal sedet vedle neho
- i v mem veku jeste muzu muzskeho mrkem oka trochu naladit, inu
ale nebyla zadna mlada deva vedle mne, to by pak asi dopadlo jinak,
haha! - a byl to uplne jiny pohled na cestu, nez-li ze sedacky
u okna. Prejeli jsme prusmyk a odtamtud zadny snih nebyl, jen
slunce, modra obloha, nadhera... A tak jsem opet fotila, tentokrate
jsem jela proti a zepredu, paradni fotecky mam!!
Proste mesto Karakol, kdysi dulezita zastavka na hedvabne ceste,
mi prirostlo k srdci; sice tu jsou rozmlacene chodniky, bordel,
prach a spina, ale citim se tu jako ze sem mezi ty lidi patrim.
Lidi jsou srdecni, zadne maskovane tvare, zadny sterilni usmev.
Bydlela jsem v Gastinici u Rusu, to je kam me taxikar od
autobusu zavezl a cena byla dobra.Moje rustina se podstatne vylepsuje
kazdym dnem. Uz jsem si udelala ve meste I nejake znamosti a
vsichni me presvedcuji, abych prijela v lete, ze vse bude v plnem
kvetu, zeleni, hodne ovoce, lazne budou otevrene a hlavne, je
zde prijemna letni teplota, nikdy ne vice jak 26 stupnu C. Docela
bych rada, ale nevim, na ktere leto mi to vyjde, tech planu je
tolik! Do urcite miry mi to tady pripada jako na ceske vesnici,
je to proste takove vesnicke tady, skoro zadny obchod, ale zato
dva obrovske trhy, slouzici co by supermarket. Zije zde
pomerne jeste dost vysoke procento Rusu; zacali obydlovat zdejsi
kraj v polovine devatenacteho stoleti, takze neni prekvapenim
narazit na typickou ruskou ulici s mensimi domky a s vyrezavanymi
okenicemi, vetsinou modrymi. Presne jak jsem je kdysi videla na
Sibiri. Samozrejme ze tu nechybi ani nadherny stary dreveny rusky
kostel s nekolika zlatymi cibulovymi kopulemi. Na jeho stavbu
se pry pouzivali i pouze drevene hrebiky. Tento kostel pred perestrojkou
slouzil jak sportovni klub, kde se hral stolni tenis. Na druhe
strane mesta je stara mesita, take cela drevena, bohate vykladana.
Parkrat jsem si vysla na turu do hor, ale potuluje se zde hodne
divokych bezprizornich psu, kteri mi na mych toulkach nahnali
trochu strachu - jeden nevi, a hned muzou kousnout a pak pan Buh
se mnou - a nebo zase opustene maringotky v horach, kde neni zadny
zivot videt, ale rozbita okna, zrezavele stare auto - vse za ostnatym
dratem a steka zde pes. Kde je jeho pan? A co je zac? Take jsem
videla v horach par nedostavenych hotelu-ubytoven, zrejme nekdo
snil a nevyslo mu to. Biskek je oproti Karakol vystavni mesto,
velice moderni, ale je mi jasne, ze pokud sem do Kyrgyzstanu zadne
cizi penize neprijdou, tak se jim to tu rozpadne. Udrzuji si svoji
kulturu, ziji stale tradicnim nomadskym zpusobem zivota a rodina
je jeho zakladem. Takze co je lepsi? Mit sice opravene chodniky
a silnice, ale budou tu usazeni cizi a nebo mit rozbite
chodniky, ale citit se svobodne ve vlastni i kdyz chatrajici zemi?
To je velice problematicka otazka. Jezdi tu hodne aut, velkych
luxusnich, ale jak mi ridic autobusu a dalsi rikali, moc penez
normalni lide nemaji. I kdyz chodim velice nenapadne oblecena,
tak kolikrat se necitim moc dobre, nebot jen ten fakt, ze mam
penize, abych sem prijela je zdrojem trochu zavisti, dalo by se
rici? Rikam, ze jsem Ceska, nerikam, ze ziji v Kanade, pokud to
okolnosti nevyzaduji, nebot Kanada, to uz je pro hodne z nich
Amerika a Americane jsou v jejich ocich stale pani sveta. Vychutnavam
kazdy den plnym douskem, ten nas svet mi pripada trochu takovy
studeny, asi k tomu prispiva ta civilizace. Sleduji, jak lide
se k sobe maji ve vlacich, v autobusech, na silnici, jak se k
sobe chovaji a vidim v tom lidskost a ohled. Byla jsem tu zrovna
na MDZ a oslavy byly vehementni. Po dva dny jsem videla zeny nosit
si kyticku v ruce - zrejme asi darek z prace - a tech dortu
co se prodalo! Potrpi si tu na sladke a cukraren je tu na desitky,
ale co je nejvice v kurzu jsou dorty. Cim vice kremu, tim maji
vetsi cenu. Plus rodinne vecere, plne stoly, hostina s nekolika
chody, vcetne vina, atd. Den matek se tu take sice slavi, ale
dulezitejsi je stale Den zen. Dalsi vec, ktera je velice dulezita
v tomto svete tady, tim minim Kazachstan i Kyrgyzstan, neni tu
rasismus. Jen se divat na tvare lidi, ktere potkavam na ulici,
ja jsem laik na to rozpoznat kdo je kdo, ale zije zde hodne etnickych
skupin a ziji spolu v pohode. Potvrzeno nekolika domorodci. Lide
se radi smeji, zeny nosi krasne barevne kasmirove satky uvazane
kolem hlavy, ale jedinou vec bych jim vytkla, ze jedi nezdrave.
Hodne bile mouky, sladkosti, sladke caje a kafe. Porce v restauracich
jsou abnormalni a same maso. Ruzne druhy, vcetne oblibeneho konskeho.
Je to videt na jejich postavach, zeny tak uz po tech porodech
jsou jaksi pri tele, jen ty mlade divenky jsou jeste stihlounke.
Zeny jsou krasne, muzsti - inu, v zadnem jsem se zde jeste nevzhlidla.
Nejcastejsi pohlednice, ktera je zde k mani je step, stado a pastevec
- to neni fotografie, to je zivot... Takovych fotek jsem udelala
nekolik, to je denni zivot zdejsich vesnicanu. Pro mnohe to muze
byt silna romantika, pro jine cesta jak prezit.
Jeste za zminku stoji - vcera jsem byla v obchodaku a videla jsem
pekny porcelan - sice takovy rusky, zlatem hodne ozdobeny, ale
libil se mi a tak jako stara keramicka nadzvednu salek, abych
videla, kde byl vyroben a ejhle! Bylo tam Czech Republic. Rikam
prodavajici pani s nadsenim, ze tento porcelan je odtamtud, kde
ja ziji a ona na to, ze ne, ze prisel z Ciny. Tak ji to znova
ukazuji - mela jsem pochyby, jestli cte abecedu - pak prisel ale
jeji manzel a ten mi rekl, ze podnik v CR zadal zakazku do Ciny,
tam byl porcelan vyroben a poslan do Kyrgyzstanu, ale s emblemem
Czech Republic. A tak jsem jim rekla trochu o historii porcelanu
a porcelanek v okoli Karlovych Varu, odkud pochazim, ze jsou ted
skoro vsechny zavrene, vcetne merklinskych kaolinovych dolu i
uzitkoveho porcelanu, atd., atd. Kdyz jsem se podivala pak na
hodinky, tak jsem zjistila ze jsem v obchudku stravila skoro hodinu
a uvedomila jsem si, ze jsem celou tu dobu mluvila rusky! Kdyz
jsem z Ciny prijela do byvalych ruskych zemi, tak jsem byla primo
stastna, ze mohu mluvit rusky, ze se mohu domluvit! Zazracne,
den ode dne jsem se rozpovidala vice a vice, novych slov pribyvalo.
Nikdy v zivote jsem si nepomyslela, ze budu s takovou radosti
opet nekdy rusky mluvit a cist. Uvedomovala jsem si vsak, ze prave
ta rustina mi otevirala dvere k srdcim tech prostych lidi.
Brezen 2013 - Nada Humlova