Do tretice o Vietnamu a
Vietnamcich
Mila pani Jano, byla jsem potesena, ze muj clanek o Vietnamcich
vzbudil vas zajem. Za prve, ze se vam libil a za druhe, ze jste
i vy pridala dlouha a dobra slova na jejich adresu. Diky vam za
to. Jak ja, tak i dalsi ctenari jsou ted vice informovani a doufam,
ze budou pohlizet na vietnamskou mensinu v Cechach a i na Vietnam
s vaznosti, uctou, ohledem a hlavne s prizni.
Jsem uz sedmy den v Hanoji, ne ze by tu bylo tak krasne a zajimave,
ale nejak tak to proste vyslo. Zazadala jsem si zde totiz o cinske
vizum a nastaly komplikace. Jak se ukazalo, ve Vietnamu si cinske
urady davaji vetsi pozor a jsou prisnejsi na to, koho do Ciny
pusti, nebot se tu pohybuje hodne mladych, tech pravych backpackers,
kteri maji casto hluboko do kapsy, a tak chteji mit jistotou,
ze maji na zaplaceni vyloh, zdravotni pojisteni a zpatecni letenku.
Nakonec ale muj hodne jiz orazitkovany pas a i muj vek, presvedcil
cinske urady, ze mam na uhradu ubytovani i vydaju behem dalsich
tydnu me cesty a daly mi zelenou! Hura, jedu!
Jinak Hanoj je zajimave mesto, ale neni prijemne. Verim tomu,
ze kazdy z navstevniku, koho sem nohy privedou, uz se sem asi
vicekrat nevrati. Jak muj znamy rekl: Je to masochisticka kuriozita,
diky tem tisicum mopedu, motorek, kol, aut, povozu vseho mozneho
druhu na ulicich i silnicich, vcetne veskereho zivota, ktery se
na chodniku odehrava. Je to, bohuzel, to negativum Vietnamu, aspon
v mem hodnoceni, protoze si myslim, ze to neni ani dustojno cloveka
se timto chaosem a spatnym ovzdusim prodirat. Nachodim sice denne
dost kilometru, ale to jsem asi jedina, zadne jine belochy
na ulicich neni videt. Jednou jsem asi hodinu stala na rohu velke
krizovatky a delala jednu fotku za druhou; zasla jsem, kolik takova
motorka ci skutr anebo i kolo plni poslani! Jsou jak dopravnimi
tak prepravnimi prostredky. Az komicke je kolikrat videt, jak
napr. ctyrclenna rodina ruzne posazena na dvojitem sedadle motorky,
obtezkana taskami s nakupem, klickuje ulicemi mesta! Co vsechno
se da na tech kolech prepravovat - od zivych slepic, zeleniny
az do spotrebniho zbozi, ale hlavne jak chytre to je na nich namontovano!
Lidska vynalezavost nema konce! Vcera v knihkupectvi jsem objevila
zajimavou knihu (kdyby nebyla tak tezka, tak jsem ji koupila),
kde na skoro peti stech strankach je toho fotograficky doklad.
Usoudila jsem, ze i kdyz tyto motorky jsou zkazou zdravi a nebezpecim
na silnicich, tak je to zde asi jediny mozny zpusob dopravy a
prepravy lidi, predmetu a materialu. Zrejme jim to takhle vyhovuje,
i diky podnebi, tak proc to menit, ze? Bylo by to horsi, kdyby
to byla auta.
I tato asijska zeme nabizi spoustu zajimavych pamatek a turistickych
atrakci, ale nejvetsim zazitkem pro mne je pozorovat ruch mistnich
velkomest nebo pomaly chod venkova. Vse se odehrava venku. Na
ulicich mistni jedi, odpocivaji, klabosi, ale hlavne se snazi
neco prodat. Jak jsem se zminila jiz drive, Vietnamci jsou podnikatele
a dobri obchodnici, od rana do vecera je mesto v pohybu a vsude
se pracuje. K vyzdobe mesta patri i nescetne mnozstvi ruznych
(zrejme asi budovatelskych) napisu, cervenych vlajek se srpem
a kladivem, portrety Ho Chi Mina, Lenina i Marxe, sochy kralu
i politickych osobnosti. Hodne se tu kouri, a cigarety jsou dost
drahe, take popiji; pivo je lacine, nejznamejsi je znacka Saigon.
A vsude se porad jen ji. Snidane, obedy, vecere, mezitim snacks...
sedi se venku u malych stolecku, popiji z malilinkatych kalisku
caj a ji se! Snad kazdy Vietnamec ma svuj stanek s nejakymi drobnostmi,
ci vozik, v nemz na ulici vari. Nejcasteji nudlove polevky s ruznymi
prisadami masa, ryb, zeleniny a koreni. To je snidane i obed.
Pokud chcete poznat autentickou vietnamskou kuchyni, musite se
najist prave u tohoto stanku. Pravda, z hygienickeho hlediska
tyto jidelny pusobi ponekud pochybne, za risk to vsak stoji.
Ale pozor, jezte jen tam, kde je plno! Jinak by vam ani Ducoral
nemusel pomoci. Dostat rano k snidani vejce a chleba neni snadne.
Kazde jidlo je rodinnou ci kolektivni zalezitosti, neni mozne
videt mistniho jist samotneho. Vecere jsou plne zeleniny, ryb
a hlavne masa. Muj jidelnicek (jsem vegetarianka) je dost limitovany,
a i kdyz pokazde si objednam stejne jidlo, nudle se zeleninou,
tak to vzdy chutna jinak! Kazda kucharinka ma svuj tajny recept.
Specialitou jsou zde tzv. spring rolls v mnoha verzich,
ale i ryby a krevety ruzne pripravene jsou vynikajici! Rodinna
pospolitost tu panuje hodne i v zivote, stari ziji s mladymi,
a na vesnicich je tato struktura jeste daleko vice viditelna.
Takze, co je tady zajimaveho v Hanoji? Skoro tisic let stara cast
mesta je pulzujicim srdcem Hanoje. Je zde soustredeno nejvice
hotelu, ubytoven, restauraci, pivnic, obchodu i obchudku. K tomu
stare kupecke domy, nektere opravene, nektere nechane pocasi napospas;
elektricke draty volne se povalujici po strechach ci padajici
dolu; uzke ulice, tisice motorek, pobihajici psi a brzo rano uklizeci.
Zivota plno. Je tu ohromny trh a tolika zbozi, lidi a povozu jsem
jeste nikde nevidela a urcite nikdy neuvidim! Navsteva takoveho
trziste je zazitek a i kdyz jsem uz videla spoustu jinych trzist,
tak kazde je pro mne silne vzrusujici. Ve velikosti plochy a rozmanitosti
nabidky jsou Vietnamci neprekonatelni.
Jinak je tu zajimave muzeum Ho Chi Mina: velky hrdina vietnamskeho
lidu, kult osobnosti; dale pak mauzoleum, kde je vystaven, tam
jsem sice nesla, ale videla jsem dlouhe fronty zdejsich, hlavne
mladych lidi a deti skolou povinnych, kteri chteji videt sveho
Velkeho muze. Dalsi zajimavosti byl tzv. Temple of Literature,
z pocatku 11. stoleti, venovany Konfuciovi. Uzavreny komplex,
kde na vstupni brane je stale jeste napis, aby navstevnici sestoupili
s kone. Tak nezapomente to udelat! Velmi dobre zachovaly poklad
vietnamske architektury. Zdejsi kralove byli moudri vladci s vizi
a trvali na tom, ze vzdelani lide a vysoke vedomosti jsou podstatou
silneho statu a tak tady v techto mistech bylo pusobiste jedne
z prvnich univerzit. Noblesa a moudrost na mne dychala z kazdeho
kroku, blahodarne krasno pro dusi! Tady jsem ale take zazila nejvetsi
dav prodavacek - vceli roj - nenechaly me jit, mistrne me nabizely
sve zbozi, byly kolem mne vsude. Vedi, na koho se povesit.
Ti mladi vetsinou nemaji moc penez, tak jdou za temi dorostenkami,
treba z nich neco kapne! Samozrejme, ze nejdrive nahodi vysokou
sumu, ale jsem jiz sveta znala a tak jen tezko, tezko se jim podari
me ke koupi nejake triviality dohnat. Tentokrate se jim to podarilo.
Prodavacky nabizely tricka - jako kdybych potrebovala jeste jedno!
Ale asi z toho duvodu, s jakou dovednosti me prinutily nakonec
ke kapitulaci a kterou jsem musela obdivovat, jsem tricko od nich
koupila.
Jednim z nejstarsich chramu v Hanoji je Bach Ma Temple
z 11. stol., zachovala stavba, protikladem je pak katedrala sv.
Josefa. Pripadala jsem si, jako kdybych na letajicim koberci preletla
do stredoveke Evropy. Chramu zde moc videt neni, ale kazdy i malinkaty
obchudek, kancelar ci ulice ma svuj maly svatostanek. Na vesnicich
se zeny z velke vetsiny oblekaji tradicne, hlavne nosi nadherne
ruznobarevne satky ovazane kolem hlavy; kazda vesnice ma trochu
jiny druh. Zenske hlavy v satcich me fascinovaly, jak dovedne
si je okolo hlavy zavazuji, s jakou noblesou je nosi a hlavne
ty ruzne barvy a vzory. Na trzistich jsou satky jednim z nejprodavanejsiho
zbozi. Ve meste se uz vetsinou nosi zapadni moda. A toho obleceni
tady! Lacine a docela vkusne, zdejsi divenky jsou jak panenky,
stihle a pekne rostle. Muzi nic moc - mali na muj vkus, srdce
jsem tu jeste nenechala!
PS. Jeste bych jen podotkla, ze Saigon se mi v porovnani s Hanoji
libil, lepsi orientace, pekne pobrezi, siroke bulvary, impresivni
centrum a i kdyz je to tu take sama motorka, tak ulice jsou sirsi,
jsou tu prechody a zda se jakoby tu platila i nejaka poulicni
pravidla, coz v Hanoji jsem nepostrehla; tam je to ruska ruleta
- kdyz mas kliku, tak prejdes. Takze do Saigonu ano, do Hanoje
ne, to je moje doporuceni.
PPS. Mohla bych jeste psat o dalsich zajimavych mistech, kde jsem
se ve Vietnamu potulovala, jaka dobrodruzstvi jsem zazila, ale
nechci byt pruvodce Lonely Planet. Jsem rada, ze jsem prave tuto
zemi navstivila; cestuji za poznanim, knihy mi nestaci, chci si
na vsechno sahnout, vsechno ochutnat, udelat si svuj vlastni usudek,
odjizdet s urcitym pocitem. Muj pocit z teto adrenalinove zeme?
Jednoznacne dobry, stoji za navstevu.
Nada Humlova - Hanoj