Frantisek Tesar a Josef Cermak
Zemrel Frantisek Tesar
- 98
Zemrel v torontske nemocnici v nedeli 30. zari 2013. Bylo mu
98 let. Frantisek a ja jsme se pred tremi roky domluvili, ze koncem
listopadu nebo zacatkem prosince pristiho roku oslavime spolecne
narozeniny: on svoje ste, ja jen nezralou devadesatku. Presne
datum jsme nestanovili, zato jsme se zavazali, ze svoje narozeniny
oslavime, i kdyz se jich nedozijeme (z nejakeho duvodu jsme nesli
do detailu, jak a kde by se takove oslavy konaly).
Vedeli jsme o sobe leta, ale opravdu jsme se sblizili teprve dva
mesice pred Frantiskovou petadevadesatkou, kdyz jsem ho navstivil
v jeho torontskem domove, pekne si s nim o jeho zivote popovidal
a odnesl si aktovku plnou dopisu a jinych dokumentu bylo
mi jasne, ze mi je Frantisek sveroval dost nerad. Nekteri ctenari
si mozna vzpomenou na clanky v Satellitu a Czech/Folkplus
v prosinci 2009 (prvni clanek vysel 2. prosince, v den jeho 95.
narozenin, nazval jsem ho Milostne dopisy z Nigerie aneb Frank
Tesar 95 romantickych let) a druhy 14. srpna
2010, nazvany Frank Tesar Batovec a vojak.
A tak beh jeho zivota nacrtnu globalneji, nez jsem to delal v
tech dvou clancich.
Frantisek se narodil 2. prosince 1914 v Nedakonicich u Uherskeho
Hradiste. V srpnu 1934 (ani ne dvacetilety) zacal pracovat v Batove
prodejne v Prostejove; 14. unora 1938 mu vedouci oznamili, ze
za sest dni, 20. unora, pojede do Lagosu v Nigerii, pas ze mu
obstaraji, on si musi pripravit cestovni rad a opatrit informace
o Nigerii. Jeho vlak odjizdi ze Zlina v sest hodin rano. Kdyz
to Frantisek oznamil mamince, skoro zastkala, "ale Boze a
kde to je" a kdyz ji to ukazal na mape, zalomila rukama a
hned se krizovala. V kancelari se dozvedel, ze vecer pred jeho
odjezdem odjizdi do Nigerie slecna, ktera se jede vdavat za jednoho
batovskeho zamestnance. Vrtalo mu hlavou, proc nejedou spolu.
V kancelari se na jeho otazku jen mile pousmali, tak na to prisel
sam: Batovska taktika: zadny z nich nemluvil anglicky, kdyz pojedou
stejnou lodi, budou klabosit jen cesky, kdyz pojedou zvlast, tak
za tri tydny na lodi se neco musi naucit.
V sest hodin rano 20. unora roku pozdeji poznamenaneho Mnichovem
vyrazil lokalkou do Otrokovic, vybaven mimo jine sortkami a lehkym
oblekem, ktery mu usili u Nehery; pak rychlikem do Prahy, dal
do Norimberku, tam prestoupil na Schnellzug nach Ostende, pak
lodi pres Kanal do Doveru a vlakem do Londyna. V Londyne v cestovni
kancelari, ktera mu mela zaridit cestu do Nigerie, nemluvili
cesky (a v kancelari ve Zline nikoho nezajimalo, jestli Frantisek
mluvi anglicky), ale nasli hodneho Cecha, ktery Frantiskovi nejen
vsecko zaridil, ale jeste ho pozval na veceri. Tri dny po prijezdu
Londyn opustil zvlastnim vlakem, ktery stavil pouze v Coventry
a bral pouze lidi, kteri jeli na stejnou lod jako Frantisek. V
jidelnim voze si na jidelnicku vybral neco v stredni cenove hladine,
a byl trochu prekvapen, kdyz mu cisnik prinesl lahev vina, ale
kamaradsky ji vypil s dvema pany, kteri s nim sdileli stul a ti
mu zase ukazali vecerni zivot, kdyz Accra zastavila v Las Palmas
na Kanarskych ostrovech. Vlak je dopravil do Liverpoolu, tam se
nalodili na uz zminenou lod ACCRA, ktera zastavila v rade
romantickych mist: Madeira, Kanarske ostrovy, Dakar, Conakry,
Freetown, Monrovia, Abiddjan, Takkoradi Frantisek byl cestou skoro
nadsen: "Porad se jen pilo, jedlo a slunilo, take ruzne hry
na palube a koupaliste." V Lagosu, hlavnim meste Nigerie,
pristali 11. brezna 1939. (Jejich lod valku neprezila; byla potopena
nemeckou ponorkou).
Svou nigerijskou karieru Frantisek zacal docela slusne: nastoupil
v Batove prodejne v Lagosu, jako zastupce vedouciho, Slovaka,
po jehoz odchodu na dovolenou prevzal a tady si dovolim
Frantiska citovat: "prodejnu, deset zamestnancu, ucetni,
pokladni, prodavace a prodavacky, ovsem vsichni cerni" Od
vedouciho si koupil auto, Hudson-Teroplane. Jezdit neumel, ale
rychle se naucil. To se mu moc hodilo, kdyz koncem roku 1939 byl
poslan na sever Nigerie do Kano otevrit novou prodejnu. Cituji:
"Jel jsem autem z Lagosu do Kana uplne sam, cesta busem,
zadna asfaltka, vzdalenost pres 1000 km. Zadna hospoda, zadna
benzinova pumpa, jidlo pokud mozno s sebou, benzin taky Po ceste
nekde bylo videt cedulku se slonem jedoucim na kolobezce, coz
byla vystraha, ze tam prechazeji sloni, jinde zas upozorneni na
opice a podobne."
V Nigerii
Z Kany poslal dopis, datovany 5. 8.1939, slecne Svatave Kapounove
v Brne. Pise: "Jiste Vas prekvapi, kdo Vam pise, ackoliv
Vas nezna Bydlim s panem Neumanem, ktery mne hned na uvitanou
hlasil, ze nejaka slecna si chce se mnou dopisovat Opravdu pozdrav
z domova. Ale od koho. Slecna Svatava, tak krasne jmeno, az jsem
se nad nim zamyslil. Osud cesta, ktera vede cloveka po cely
zivot, aniz by vedel, jak si s nim zahrava. Byla to nahoda, ze
jste dostala od p. Neumana fotografii, na ktere jsem byl stastnou
nahodou i ja?" Tak zacaly milostne dopisy z Nigerie. Ale
na ten dalsi si slecna Svatava musela par let pockat. Ona totiz
v Evrope vypukla valka. Zbesila, niciva, ktera hrozila pohrbit
civilizaci. Neznicila. Nepohrbila. Diky muzum jako Winston Churchill.
Ale stejne i muzum, kteri nechteli psat historii sveta. Muzum
jako Frantisek Tesar. Muzum, kteri ve vecnem sporu mezi
dobrem a zlem stali na strane dobre
V ceskoslovenske armade
Frantisek se prihlasil do ceskoslovenske armady v Anglii
v rijnu 1940. Pise o tom ve sve publikaci Cesta do Afriky a
Kanady: Absolvoval jsem parasutisticky kurs, tri
tydny u Anglicanu, to byl kurs, kde se nesmelo chodit
pomalu, vsechno klusem, i kdyz se slo fasovat jidlo, Az jsme toho
meli dost, tak jsme sli skakat... (Vsimnete si, prosim,
Frantiskova prizemniho, skoro laskovneho pristupu k vecem, tak
docela bez bombastu, Frantiskovsky skromneho!) U tankove roty
jsem jezdil tankem. Az po dobu, kdy se armady vylodily ve Francii,
jsme jezdili po Anglii, Skotsku a Walesu po manevrechPo vylodeni
nas prestehovali do Francie, kde jsme udrzovali
Nemce v obsazenem Dunkirku. Koncem rijna 1944 ceskoslovenska
obrnena armada, v niz Frantisek slouzil, podnikla pod vedenim
gen. A. Lisky na pocest 28. rijna 1918 utok na nekolik
mensich farem, obsazenych Nemci a zajala na 100 nepratelskych
vojaku, pri jejichz vyslechu se dobre uplatnili prislusnici armady,
mluvici cesky a nemecky.
Valka skoncila. Frantiskova kolona jela pres Francii a Nemecko
do Prahy, kde Frantisek pracoval jeste jako vojak - nejaky
cas pro UNRRU. Behem roku 1945 se presunul do Anglie, kde ridil
nakladni auta ze skladiste do Portmouth, a dal do Ostende az do
Prahy. Byla mu udelena rada medaili: "Mam jich asi sest,
ale to nejsou zadne velke metaly, jako Valecny kriz a podobne"
Mezi jeho vyznamenanimi je Pametni medaile k osvobozeni Dunkirku,
udelena Frantisku Tesarovi za ucast na bitvach za osvobozeni mesta
v kvetnu 1945 a ceskoslovenska medaile za zasluhy II. stupne jako
uznani vynikajicich cinu mimo boj, jimiz se zaslouzil o ceskoslovenskou
armadu (nikdy se o svych vynikajicich cinech nezminil).
28. rijna 1999 byl povysen na podplukovnika ve vysluzbe.
Nazpatek v Nigerii
Take si u Batu v Tilbury vyjednal navrat do Nigerie, kam priplul
tesne pred vanoci 1945. 1. ledna 1946 prevzal v Abu dve prodejny
a dve dalsi otevrel, kazda z nich tak 100 km od Aby. A jak tak
jezdil po Nigerii, vzpomnel si na dopis, ktery v roce 1939 napsal
slecne Svatave. Komentuje to docela sverazne: "Pri cundrovani
busem jsem si vzpomnel, ze pred valkou jsem si vymenil dopis s
nejakou slecnou z Brna." Zda se, ze nejak pozapomnel
na svuj dopis z 10. 10. 1945 (jeho adresa tehdy byla 'St/Sgt.
Frank Tesar, Czechoslovak Army Depot'). Ten dopis zacinal velmi
opatrne: Mila Svatavo, predne se chci omluvit
u Vaseho p. manzela... Pochopitelne: slecna Svatava se behem
tech sesti let, ktere mezi daty onech dvou dopisu uplynuly, mohla
vdat Nevdala se, ti dva si vymenili desitky a snad stovky dopisu,
cim dal neznejsich (Frantiskova predstavivost se zmohla jen na
celkem prozaicke Mila Svatus, Mila Svatulinko; za to Svatava
sve predstavivosti uvolnila uzdu naplno: Milovana pusinko,
Milovany rostaku, Mazlicku, Mily protivo. Ten posledni
(z Aby v Nigerii) obdrzeli brnensti manzele Kroupovi v cervnu
1947. Dopis zacina zdvorile a nevinne: Predne
bych Vas chtel poprosit o prominuti, ze Vam pisi, aniz
me znate. Ta druha veta, v pripade, ze Svatava se svym
rodicum nesverila, byla bombou: Jiste je Vam vsak jiz
znamo od Svatavy, ze jsme se domluvili o tom, ze prijede
za mnou do Afriky, aby se stala moji zenou Jiste
je to pro Vas velmi tezka vec dat dceru nekomu,
koho neznate. A ted slova, ktera si zaslouzi misto ve sbirce
nesmrtelnych vyroku: a ktereho nezna ani Vase dcera. Tatinek
Svatavy odpovedel souhlasem: Dostanete Svatu, hodnou, skromnou,
vzdelanou a poradnou. Chtel jsem z ni mit
Dr. M. Bohuzel ta nemecka bestie zmarila vsechno
- Nyni prosim Boha, aby vse dobre dopadlo, a dal Vam sve
pozehnani, byste oba byli stastni. Ku lidskemu stesti
je potrebi velmi malo, hlavne lasky a porozumeni
jeden druhemu Budeme se modlit za Vase budouci stesti.
5. listopadu 1947 se Svatava a Frantisek setkali na letisti v
Lagosu. Bylo to jejich prvni setkani... Podali si ruku a dali
si pusu. Tri dni na to byli oddani v katolickem kostelicku v Abe.
Pristich dvacet let v Nigerii Frantisek pracoval v Benim City,
kde prevzal stanici, ktera nakupovala gumu a soucasne prevzal
prodejny obuvi v Sapelle; o rok pozdeji presel do Jos, kde
se jim narodil syn Petr. Zacatkem roku 1950 presel do Kano, kde
prevzal hlavni sbernu kuzi ten rok byl zvlast uspesny:
za tyden nakoupili az 8000 kozich kuzi, tisice kuzi hovezich a
ovcich a dokonce i peknou radku kuzi hadich. V Kanu se jim narodil
druhy syn, Pavel. V roce 1956, kdy Nigerii navstivili manzele
Batovi, Frantisek pozadal o prelozeni do Kanady, hlavne proto,
ze v Nigerii nebyly pro evropske deti skoly. Ale k odjezdu do
Kanady doslo az v breznu 1967, kdy se Tesarovi presunuli do Val
d'Or v Quebeku. Prestehovani vcetne vice nez dvou tun zavazadel
hradila firma Bata. V kvetnu 1968 byl Frantisek prelozen
do Toronta jako vedouci prodejny. Do roku 1979, kdy odesel do
vysluzby, vystridal prodejen nekolik. Ale i potom Svatava
pracovala v bance jeste obcas zaskocil u Batu. Na oslavu
jeho petasedmdesatych narozenin syn Petr rodicum zaplatil cestu
kolem sveta.
Smrt Svatavy
V dubnu 2005 zemrela Svatava a Frantiskuv svet se zachvel v zakladech.
Ale jeho cas jeste neprisel. Nekdy se s prateli zucastnil mse
u sv. Vaclava a v rijnu 2010 stal s Janem Waldaufem - po mem soudu
nejvetsim Sokolem sve generace cestnou straz u ceske vlajky
pri oslave statniho svatku u ontarijskeho parlamentu. Na pristi
rok, jak uz jsem se zminil, jsme planovali velike oslavy jeho
stych narozenin.
Frantisek byl radostny a cisty clovek. Spina sveta jako by se
mu vyhybala. Dovedl se radovat z drobnych veci: navstevy pratel,
pohlazeni v novinach, prvnich kvetu na zahrade, zrajiciho ovoce,
prvni varky vanocniho cukrovi (to, co mi dal minuly rok, jsem
jedl tak setrne, jako bych to zaplatil zlatem). Oba jsme byli
ostychavi dotknout se temat jako Buh, vecnost, duse, temat, kolem
kterych pokorni lide chodi po spickach. Na svet se dival ocima
inteligentniho cloveka, jehoz vize nebyla zdeformovana ani premirou
skoleni, ani zadostivosti bohatstvi ci moci. Byl rovny a cestny
a brzy rozpoznal, ze stesti muzeme vydolovat jen ve stolach svych
srdci Nevim, kam odchazime, kdyz nase pozemska viza vyprsi. A
to snad je nejvetsi bida clovecenstvi: ze smrt zpretrha vztahy
s lidmi, jejichz pratelstvi a laska daly smysl nasim vlastnim
zivotum.
Josef Cermak
***---
Josefe,
vim, ze Frantisek Ti byl blizky, i ja na neho velmi rad vzpominam
- mam dve krasne momentky ve sve pameti - V prvni stoji vojak
ve slavnostni uniforme na balkonu torontske radnice - vzrustem
nikterak velky, spise naopak - zato vsak v hrdem vzprimenem postoji,
s vrascitou rukou predpisove u cela vzdavajic hold ceske vlajce.
Bylo mu tenkrat 95... O rok pozdeji jsme mu spolu predavali onen
metal ministra obrany (na Tvuj podnet), kdyz ho prebiral, byla
v nem zase ta hrdost chlapa, kterej za svou vlast bojoval a byl
ochoten polozit zivot. Zaroven jsem vsak mel moznost poznat i
jeho druhou stranku, kdyz nam s radosti serviroval obed, ktery
navaril - byl skvelym hostitelem, vtipkoval, usmival se a mel
jiskru v oku...
Pres vikend jsem se konecne dostal k precteni Tvych clanku o nem
- a vzpomnel jsem si na tu neuveritelnou, dnes nevidanou lasku
pres ocean, dopisy chodici ne behem par minut jako maily dnes,
ale nekolik tydnu po mori, rozdeleni valkou, opatrne naslapovani
Frantiska po valce, jestli jeho vysnena laska neni uz vdana za
jineho, ale hlavne ten dopis plny kuraze a pokory, kdyz zadal
otce o jeji ruku...
Krasnej clovek, krasnej zivot!
Richard Krpac