Dvorakova Sedma symfonie
a mravni imperativy Jana Palacha a Baracka Obamy
Je mozne, ze Dvorakova Sedma symfonie a mravni imperativy Jana
Palacha a Baracka Obamy nemaji nic spolecneho. Mozna, ze predstava
o jejich navaznosti me prepadla v Roy Thomson pri provedeni Dvorakovy
symfonie proto, ze par dni predtim jsem videl film o sebeupaleni
Jana Palacha Horici ker. Ten film, dilo polske reziserky
Agnieszky Holland, je pozoruhodnym zpracovanim nesnadneho tematu.
Zdal se naznacovat, ze pad komunistickeho rezimu v Ceskoslovensku
byl zpusoben demonstracemi vyvolanymi vyrocim Palachovy smrti.
Ale to uz komunisticky rezim byl zalezitosti historie ve vsech
evropskych zemich (krome Rumunska), i Berlinska zed uz padla,
a Vaclav Havel se snazil presvedcit komunistickeho predsedu vlady
Adamce, aby ve svem miste vytrval i nadale. Rada velmi soudnych
lidi Palachuv cin povazovala za akt, pricici se prirozenemu pudu
vseho ziveho, zit co nejdele a skoro za jakychkoliv okolnosti.
Stanovisko, s kterym je nesnadne nesouhlasit. Ale dovedu se vzit
do citeni cloveka, ze vsechno, co dava jeho zivotu smysl, je nenavratitelne
zniceno, a ze jedine, co muze svemu narodu nabidnout, je zoufaly
vykrik sebevraha, dukaz svetu, ze jeho zemi se deje bezpravi tak
nesnesitelne, ze dava prednost smrti, dokonce smrti nejbolavejsi,
pred zivorenim bez dustojnosti a z milosti cizi moci. Dovedu pochopit,
ze pro Palacha (i Jana Zajice) umrit nejstraslivejsi ze vsech
smrti bylo mravnim imperativem.
Bylo napsani Sedme symfonie mravnim imperativem pro Dvoraka? Jestlize
bylo, pak jen zcela okrajove. Dvorak psal nesmrtelnou hudbu proto,
ze jinak nemohl. Ale jeho hudba - i bez pricinnych duvodu, je
s mravnim svetem spojena, jako vsecko velike a krasne. Je pritakanim
zazracne nadhere sveta kolem nas, je nejpokornejsi z modliteb
i kdyz treba jen k nepoznatelnemu Bohu. V te dobe se Dvorak snazil
presvedcit videnskou operu, aby davala jeho opery a videnska opera
na Dvoraka nalehala, aby sve opery psal v nemeckem jazyku. Nebylo
by obtizne argumentovat, ze jeho rozhodnuti psat ve svem rodnem
jazyce bylo diktovano mravnim imperativem.
Zahranicni politika vsech velmoci se zda byt diktovana potrebou
vnutit svou predstavu o usporadani sveta vsem narodum. Prostredky
jsou ruzne: poslednim prostredkem skoro vzdycky jsou letadla,
bitevni lodi a tanky. Vojenska moc je poslednim argumentem v mezinarodnich
sporech. Spojene staty rozhodne nejsou horsi, nez jejich predchudci
v pozici prvni velmoci. Do prvni i druhe svetove valky byly prakticky
vnuceny. Irak, Afganistan si jako bojiste vybraly samy. Mozna,
ze je to bude stat prestiz prvni velmoci...
Barack Obama je nejmene valecnickym - snad jen s vyjimkou prezidenta
Cartera - prezidentem USA. Sam se vidi jako prezident, ktery byl
zvolen, aby valky ukoncil. Ne, aby je zacinal. Ani zakonceni valky
v Iraku, ani dokoncovani valky v Afganistanu nelze nazvat vitezstvim.
Pres to na nej byl az donedavna delan uporny tlak, aby problemy
v Iranu i Syrii resil vojensky.
Vnitropoliticky nejzajimavejsim problemem Obamova prezidentstvi
je vseobecne zdravotni pojisteni (v cele Evrope i v Kanade uzakonene
pred desetiletimi). O jeho uzakoneni se pokouselo snad uz sest
americkych prezidentu, pocinaje Teddy Rooseveltem (mimochodem
republikanskym prezidentem). Podarilo se to az prvnimu barevnemu
prezidentu teto dosud nejbohatsi a nejmocnejsi zeme na svete (vezmeme-li
v uvahu politicke vasne, ktere touto zemi lomcuji, jeho volba
je poklonou americkemu politickemu systemu) a v okamziku, kdy
se pokousim tento clanek dat dohromady, se nekteri republikansti
politici pokousi Obamuv zakon o vseobecnem pojisteni odstranit
i za cenu zruinovani zeme.
Obama me zajima jako clovek i jako politik (vic jako clovek).
Zda se mi, ze v nem pracuji dva mravni imperativy: Nezabijes a
jsme strazci svych bratri. Oba jsou biblicke prikazy. Ten prvni
imperativ ho tlaci ukoncit valky, zdedene po predesle administrative
- a nezacinat nove, dokud se nevycerpaji vsechny mirove prostredky.
Podari se mu to v Iranu? Ten druhy imperativ ho nuti udelat zivot
snesitelnejsim i tem lidem, kteri se narodili jako Jezis ve staji,
lidem, kteri nezdedili po predcich ani majetky ani geny, ktere
by jim umoznily vysplhat se z bidy: proto zdravotni pojisteni,
proto socialni podpory, proto subvence skolam, proto pomoc veteranum,
kteri se vraci s rozbitymi tely a psychologickymi problemy, kterych
se do konce zivota nezbavi. Chapu, ze mnoha lidem se jeho lidske
i politicke kredo jevi jako utok na jejich vysady, na jejich pravo
vladnout tomuto svetu a nechapou, ze je-li prilis mnohym upren
snesitelny zivotni standard, jejich vlastni vysady jsou v nebezpeci.
Sam Obamu vidim jako dovrsitele procesu zapocateho Lincolnem,
s nimz po mem soudu sdili viru, ze vsichni lide se narodili rovni,
ze vsichni jsme spojeni neviditelnym vretenem sve lidskosti, a
ze vsichni, i ti nejmocnejsi a nejbohatsi, se obratime v prach.
A mozna i viru, ze ponizeni budou povyseni a povyseni se octnou
na dne pyramidy...
Josef Cermak