Navrat na hlavni stranu

Pavel Skala a Vladimir Misik

Vladimir Misik po jedenacti letech
Marne jsme se minulou nedeli na koncerte Vladimira Misika a Pavla Skaly dohadovali, kdy byl posledni koncert Vladimira Misika s Janem Hrubym na Masaryktownu. Tak tedy po prozkoumani archivu to bylo v sobotu 22. cervna 2002 behem Ceskoslovenskeho dne na Masaryktownu a ve ctvrtek 27. cervna 2002 v restauraci Praha. Z tohoto koncertu je rovnez porizeny zaznam Karlem Ruzickou. Tak tedy od posledniho koncertu ubehlo vic jak jedenact let. Tentokrat misto Jana Hrubeho doprovodil Vladimira Misika na kytaru Pavel Skala, ale zazitek to byl stejne skvely jako tehdy. Tentokrat byl koncert rozdelen do tri casti a obecenstvo jakoby omladlo. I hudebnici byli poteseni, kdyz se s nimi krasne divky chtely po koncerte vyfotografovat a ochotne rozdavali autogramy.
Trochu nostalgicky pusobila behem koncertu vzpominka na krasne devce, ktere Vladimir Misik pozval, kdyz rodice odjeli na dovolenou a on prichystal pohosteni a koupil tehdy mezi mladezi popularni jablkove vino. Jako dnes slysim bratislavskeho Gustu Dobrovodskeho a jeho oblibeny navrh: "Pojdme si kupit jablockove vino a budeme jamovat!" Tak zrejme neco podobneho mel tehdejsi zpevak od Blue Effectu na mysli. Jenze ta krasna divka tenkrat neprisla. To je zrejme genese pisne Jednohubky. Dnes by se to asi nestalo a tak pritomnym pannam a divkam zazpival o tom, ze je jednou pozve na tyhle Jednohubky, po kterych i jeho kocour zavrni.
Pri pisni Strihali dohola maleho chlapecka vzpomnel sveho syna, ktereho ostrihali pri nataceni filmu a on to bral jako podraz od rodicu. Takze ho museli dlouho utesovat. Potesenim pro syna byla prave tahle skladba. Tuhle pisnicku si zpivali nejen branci, ale i mladistvi veznove v Libkovicich. Misik k tomu pripojil i historku o jakemsi bystrem fanouskovi, ktery mel zalibu v pistolkach a v jinych strelnych zbranich a ktery tuto Kainarovu basen pojal jako protest song: Strileli do hlavy maleho chlapecka.
Behem nedelniho odpoledne na Masaryktownu bylo nadherne opet slyset blues Josefa Skvoreckeho Laska jako penize, ci basen od Vaclava Hrabete Jam session s Frantiskem Gellnerem anebo opet Spejchar Blues, inspirovane kioskem na puli cesty mezi Klarovem a Strossmayerovym namestim.
Malo se vi, ze jeho prvni single byl hudebni experiment se skupinou Matadors Malej zvon, co mam. Tato nahravka z poloviny sedesatych let predbehla dobu o dobrych deset, patnact let. Dalsi neuveritelna skladba je Slunecny hrob, ktera mela premieru se skupinou The Blue Effect na beatovem festivalu v Praze v roce 1968.
V roce 1970 vystupovala skupina Blue Effect v polskych Sopotech, miste tradicnich polskych hudebnich festivalu. Tehdy bylo Polsko pro nas zemi, kam se mohlo jen na pozvani a tak jsem se do Polska vypravil pres Rysy v Tatrach. Presel jsem hory pesky az do Zakopaneho, kde jsem prodal jednu dederonovou kosili, coz mi stacilo na pobyt v Polsku a vypravil jsem se stopem k mori. Kdyz jsem dorazil do Sopot, vsichni si povidali o skvele ceske skupine, ktera tam hraje. Byli to Blue Effekti s Vladimirem Misikem a Radimem Hladikem. Kazdy koncert trval s prestavkami temer ctyri hodiny. Tehdy jsem vlastne s Vladimirem Misikem mluvil poprve a na dlouhou dobu naposledy. Sveril jsem se mu, ze jsem tam nacerno a on me varoval, abych si daval pozor na policajty. Sotva koncert skoncil a ja vysel do nocnich Sopot, uz ke mne prisel milicionar (v Polsku byla milicja na rozdil od ceske verejne bezpecnosti, ci vychodonemecke Volks Polizai) a legitimoval mne. Vedel jsem, ze nesmim dat na sobe nic znat a tak jsem ukazal svuj pas, ktery byl bez vyjezdni dolozky neplatny. Milicionar si ho peclive prohledl od prvni do posledni stranky a pak mi ho vratil se slovy: "Vsecko v poradku!" Ja neco nespokojene zamumlal, abych nebyl napadny, ale abych zas neprovokoval a od te chvile jsem posilal z Polska znamky vydane k dvacatemu vyroci polske pohranicni straze. Zpatky jsem se vratil pres Snezku v Krkonosich.
V roce 1982 bylo Misikovi zakazano vystupovat. V Praze v Holesovicich se pak objevil napis NECHTE MISIKA ZPIVAT (snimek z roku 1983 je na Wikipedii). Po listopadu 1989 se stal poslancem CNR za OF.
V roce 2002 tedy navstivil Kanadu a od te doby se nekolikrat o jeho navsteve mluvilo, ale doslo k ni az teprve ted, diky Martinu Rejzkovi a take diky obema hudebnikum, kteri prijeli do Toronta bez naroku na honorar. Doufejme, ze Vladimira Misika s Pavlem Skalou nebo s Janem Hrubym opet uvidime v Torontu driv nez za jedenact let.
Ales Brezina

 

Navrat na hlavni stranu