Dobry den, pani Nado - "XIN
CHAO", pani Nado
Patrim mezi ty, kteri sem tam poslou do redakce Satellite
nejake povidani a take co tyhle noviny pravidelne ctou. V letnim
cisle se mi mimo jine zalibilo povidani o Vietnamu od pani Nadi
Humlove.
Mam take nejake sve zkusenosti s ceskym vietnamskym zitim a tak
mi napadlo, ze to do redakce poslu. Predem podotykam, ze jsem
nikdy nebyla ve Vietnamu a ze tedy budu vychazet jen a jen z postrehu
v Cesku. V Cechach je kolem 60 70 tisic Vietnamcu, z nichz
vsak pouze slabych tisic ma nase obcanstvi. Zajem ziskat obcanstvi
posledni dobou klesa, nebot podminky pro jeho ziskani nejsou nikterak
jednoduche pet roku trvaleho pobytu, cisty trestni rejstrik,
placeni vsech dani, socialniho a zdravotniho pojisteni, prokazatelna
znalost cestiny a ve svem zaveru pouze jedno obcanstvi. Ted by
se situace mohla asi zmenit, nebot 3. cervence 2013 snemovna prijala
Vietnamce jako oficialni narodnostni mensinu.
Vietnamci prisli do nasi zeme koncem sedesatych roku z velmi tehdy
zaostale a chude zeme. Zacali ve velkem poctu pracovat v nasich
tovarnach, kde se o prilis kvalifikovanou praci nejednalo. Brzy
po revoluci pak zacali podnikat s nabidkou levneho a ne moc kvalitniho
zbozi predevsim ve stancich pozdeji pospojovanych do trzist. Zacali
se venovat ve velkem prodeji ovoce a zeleniny. Toto byl tez okamzik,
kdy je nasi lide zacali spojovat s provozovanim trzist a tento
punc maji dodnes. Rekla bych, ze jsou velice pracoviti, skromni
a ze diky jejich podnikavosti zachranili mnohe mensi obce tim,
ze si zde otevreli kramky s potravinami a dalsim zakladnim zbozim,
pricemz sve sluzby nabizeji od nevidim do nevidim. Nejvetsi trznici
otevreli hned po revoluci za pomoci predstavitelu obce Potucky
na hranicnim prechodu s Nemeckem v Krusnych horach. Byla jsem
se tam podivat nekolikrat a nikde jinde jsem neco tak mohutneho
nevidela a nemyslim si to jen ja. Najem, ktery plynul do rozpoctu
obce, umoznil jeji investicni rozvoj v obrovske mire vcetne noveho
SKI arealu, bazenu, rekonstruovanych domu a cele infrastruktury.
Potucky ve sve dobe byly pojmem. Trznice je tam dosud, ale jeji
boom vyseptal a obec jiz nekolikrat snizila jeji celkovy najem.
Nejdulezitejsim je pro ne stale jejich rodina a tou se rozumi
cele jejich rozvetvene pribuzenstvo. Z onech 70 tisic je jen nepatrne
mnozstvi tech, kteri si mysli, ze se uz do Vietnamu nevrati. Patriotismus
maji hodne pod kuzi. Vsechny jejich zdejsi zacatky jsou velmi
slozite, prijizdeji a pracuji, aby splatili dluh svym pribuznym,
kteri jim umoznili k nam vycestovat, dalsi cast vydelku trvale
pouzivaji k vylepseni zivota rodiny doma ve Vietnamu a z uplneho
zbytku skromne ziji. Jednou za dva az tri roky ti stastnejsi
usetri na cestu domu. Stale veri sve komunite vic, nez nasemu
statu a jeho uradum a vyhlaskam. Ho ci min je pro
ne vetsinou porad Bohem. Jazykova bariera u fyzicky pracujicich
trva a zabranuje vetsimu vzajemnemu porozumeni. Myslim si, ze
valna vetsina nasich lidi se k nim nechova spatne. Samozrejme,
ze jsou urcite veci, ktere se mi nelibi, treba to, ze nasi lide
maji tendenci Vietnamcum tykat ti to dobre vnimaji a neni
jim to prijemne. V mensich obcich, kde se lide dobre vzajemne
znaji, jim nas clovek dava sva ceska jmena, takze jsou zde Pepici,
Anky a dalsi duvodem je obtizne zapamatovani a vyslovovani
jejich skutecnych jmen to se jim pry tez moc nelibi, ale
nestezuji si. Vietnamci si vlastne nestezuji skoro nikdy na nic.
Vidi v nas jakesi nafoukance a nezdvoraky, coz se mi jevi jako
nesmysl a myslim si, ze tento jejich pocit je dan nasim odlisnym
evropskym myslenim. Jsme pry pro ne prilis hlucni. Mne zase neni
prijemne, ze temer kazdy jejich prodavac je vyzbrojen naslouchatky
v usich a venuje se sve hudbe a mene zakaznikovi, stejne je to
s jejich zalibou v mobilnim telefonovani. Pokukovani po snadnejsim
ziskani penez je obdobne jako pokukovani urcitych ceskych socialnich
vrstev po temze. Samozrejme, ze jejich pestirny, prodavani drog
a pasovaneho zbozi je vice nez vaznym problemem a kazi jim to
jinak dobrou reputaci. Kazdopadne by se toto nemelo pausalizovat
na ne jako na celek, ale sklon v Cesku k tomu je.
Zcela jini jsou ti, kteri se zde bud uz narodili anebo tady zacali
chodit do ceskych skol, materske skolky z toho nevyjimaje. Mluvi
uz zasadne jen cesky. Ve skole jsou snazivi a v zadnem pripade
nepatri mezi slabsi zaky a studenty. Spolecne se svymi ceskymi
spoluzaky plne holduji nasi kulture a celkovym zvykum. Jsou si
moc dobre vedomi toho, ze dobre vystudovana skola jim otevre dvere
do lepsiho zivota, nez jsou trznice a tak se snazi. Stejny nazor
maji jejich rodice. Temer nikdo z nich uz nezna Vietnam, jejich
kulturu, zvyky. Tito lide se do znacne miry sve komunite jiz odcizili
a nevyhledavaji ji. Nic jim uz nerika. Ti, co uz zde dostudovali
se pohybuji na jinem spolecenskem a zivotnim standardu. Jsou mezi
nimi lekari, umelci, pocitacovi experti, ekonomove a dalsi. Na
moderatorske misto v televizi Prima se ted chysta Monika Leova,
Vietnamka a take Ceska Miss Earth 2013.
A aby tohle moje psani nezacalo delat nejaky poucujici dojem,
tak na zaver skutecnou udalost. V Cechach neni zadnym tajemstvim,
ze urcita vrstva zejmena hodne mladych lidi vklada do sveho mluveneho
slova neuveritelne casto slovo "vole" vubec tim
neni myslena zadna urazka, je to jen tak jak pisu. Takze vypravi-li
jeden mladik jinemu historku, muze to vyznivat takto: "a
prisel jsem tam pozde, vole, a ona tam uz stala, vole, ale s jinym,
vole." A takhle to pokracuje dal a dal. A ted ta skutecnost.
V dusnem odpoledni sedi na zidce pred pribramskym kramkem se zeleninou
dva vietnamsti mladici, vesele se smejou a porad neco ve sve materstine
melou. A najednou slysim "vole" a za malou chvilku opet
"vole" no mozna, ze to bylo jeste castejsi nez
u mladiku ceskych. Tak nevim, nevim, proc se u nas mluvi o jazykove
bariere a obtizne asimilaci.
Jana Fafejtova - Praha