Jaci vlastne jsou?
Posledni zimu jsem se pet mesicu toulala svetem po Asii a Evrope.
Kdyz jsem se vratila domu, tak si asi kazdy z vas dovede predstavit,
kolik posty a vsech ruznych tiskovin se mi za tu dobu nahromadilo
na stole, vcetne poradneho stohu Satellitu. Vzalo mi to nekolik
snidani, nez jsem vsechny vytisky prolistovala a precetla. Zaujal
me mj. clanek od pani Stani Bay, velmi dobry vyklad o vyvoji ceskeho
jazyka. Co me ale silne oslovilo a vzrusilo v jeji stati,
byla zminka o Vietnamcich. Cituji z ceskych novin: "Nedavno
jsem cetla clanek o Vietnamcich v Cechach, kde autor bez zastavani
se jich proste vysvetloval jejich zivotni styl, pomery a vubec
jejich zpusob zivota ve Vietnamu a take v Cechach atd., atd."
Za nim nasledovaly komentare ctenaru na toto tema, plna slov urazek,
ponizeni a hrubosti na jejich adresu... "Vzdyt je zname,
vime, jaci jsou!"
Do Ceske republiky jezdim jednou az dvakrat rocne, u maminky
na poschodi bydli vietnamska rodina, nakupovat chodim do Bistra
k Vietnamcum, do blizke vietnamske restaurace casto s maminkou
zajdeme na dobre a lacine jidlo, vietnamske trznice take casto
navstevuji, takze se da rici, ze jsem s Vietnamci do styku v Ceske
republice prisla. Poznala jsem je jako slusne lidi - pozdravi,
nedelaji kraval, jsou napomocni - mamince prinesou nakup az domu,
motivovani, vedi, co chteji a jdou za tim, pracoviti - od brzkeho
rana do pozdniho vecera jsou k nalezeni v obchode, restauraci
ci v trznici, skromni - slovo prepych neznaji. Nedelaji nasilne
zlociny, nejsou spinavi, nekradou, nejsou na socialni podpore.
Co si myslim, ze je ale to nejdulezitejsi, a ceho si u nich vysoce
cenim a vazim, je jejich vule se naucit tezky jazyk, zacit v cizi
zemi (s totalne jinou kulturou i jinym zivotnim stylem) zit i
podnikat a jeste se vyrovnavat s nelaskou ceskych spoluobcanu!
Je to snad zavist z uspechu, ktera za tim vsim vezi? Nebo ze by
snad naznaky rasismu? Myslim si, ze se od nich mame hodne co ucit!
Jedna ze zemi, kde jsem letosni zimu stravila mesic, byl prave
Vietnam. Chodila jsem na trhy, bydlela jsem u vietnamskych rodin,
cestovala s nimi jak v autobusech tak i ve vlacich, chodila po
ulicich, naslapala jsem mnozstvi kilometru, navstivila nekolik
muzei, ale hlavne pozorovala zivot. Precetla jsem si o vietnamske
historii - svet zaujala a upoutala jejich valka s USA, malokdo
vsak vi i o jejich skoro stolete francouzske kolonizaci a drivejsi
tisicilete cinske. Vybojovali si svoji tolik vytouzenou nezavislost
od Francouzu (1954 v Dien Bien Phu), sotva se vsak vzpamatovali,
dalsi valka. Fakta, krutosti, zverstva teto valky byly velmi dobre
dokumentovany v mestskem muzeu War Remnants Museum v Ho Chi
Minh City (Saigon) v srdcelomnem sesikovani fotografii - jednak
mucenych obeti valky, ale take tech, kteri se narodili s defekty,
ktere zpusobily toxicke latky pouzite americkou armadou. Fotografie
jsou od znamych valecnych fotografu, jako Tim Page, Larry Burrows,
Robert Capa a dalsich, z nichz nekteri byli zabiti primo
na valecnem poli. Ze vseho se dostali! Nezaslouzi si Vietnamci
nas obdiv a uctu?
Nemela jsem jasno, co ocekavat, nez-li jsem do Vietnamu jela,
ale tato zeme me velmi prekvapila. Pusobi jako jedno velke staveniste,
vsude se buduje, stavi, pracuje, nove tovarny vstavaji ze zeme
s kazdou ranni rosou. Byla to - par dekad zpatky - jedna z kdysi
nejchudsich a valkou zdevastovanych zemi, ktera se vsak ted transformovala
do stabilni prosperujici spolecnosti, diky sve dumyslnosti, ctizadostivosti,
pricinlivosti a snazeni. Zivotni standard jejich obyvatel se silne
zvysil, spolu s lekarskou peci a skolstvim. Na byvalych ryzovych
polich se stavi komercni centra, ze soudruhu se stavaji podnikatele.
Az se dech taji nad touto velkou uspesnou transformaci. Primorske
rezorty jsou nadherne, mesta vystavna, fascinujici. Nezaslouzi
si Vietnamci nas obdiv a uctu?
Jsou hrdi a nacionaliste. Valka je ztuzila, zpevnila. Kdyz si
vzpomenu na Vietnam, tak se mi vzdy vybavi pred ocima trziste
plne vseho mozneho - od jidla az po spotrebni zbozi - smlouvat
se moc ale neda, jsou dobri obchodnici. Jejich zivot se toci kolem
rodiny. Zeny tvori pres padesat procent pracovnich sil. Je zcela
bezne, ze nekolik generaci zije pod jednou strechou. Dovedete
si predstavit ty vyhody?
Vietnam je krasna zeme, moc se mi tam libilo - nekde vice, nekde
mene. Lide na mne udelali ten nejlepsi dojem - slusni, poctivi,
pracoviti, mirni, ochotni, pratelsti, vetsinou s usmevem na tvari.
Do posledni mince mi penize byly vzdy vraceny. Nevedela jsem kudy
kam? Vzdy byl pobliz nekdo ochotny, kdo me z bludiste chobotnicovych
ulicek vyvedl. Spousta motorek na silnici? Ano, ale ani jednou
jsem neslysela nadavky, kriceni, lamentovani, vzdy se jeden druhemu
zazracne vyhnul. Zeny rady vysedavaji na chodnicich na nizkych
zidlickach a jen tak popijeji caj, tlachaji i trochu kleveti,
deti kolem nich. Nekolikrat jsem si k nim prisedla a popijela
caj s nimi. Pozvaly mne. Tak, jak ja jsem je poznala si absolutne
nezaslouzi ani jedno spatne, urazejici ci ponizujici pridavne
ci podstatne jmeno. Ba naopak! Po priletu z Vietnamu do Ceske
republiky jsem neopominula vsem Vietnamcum kolem pochvalit jejich
zemi a jak si vysoce jejich kultury a lidi vazim. Velmi radi slyseli
moje slova. Kdyz se me zeptali, co byl muj nezapomenutelny zazitek
z Vietnamu, tak jsem odpovedela: "Adrenalinova jizda na motorce
Saigonem!" A pak jsme se vsichni srdecne zasmali.
Co mi uniklo?? Takze jaci tedy ti Vietnamci jsou
P.S.: Proc odchazeji do Cech a jinam? Mala zeme pro 90 milionu
obyvatel;
- ano, korupce tu take existuje, pomerne dost rozvinuta a z inflace
maji velkou starost;
- nespocetne mnozstvi motorek na silnicich, neni jim uniku, vsude,
kam se clovek podiva, jich tam urcite nekolik stoji;
- tudiz chodniky pro chodce neexistuji, parkuji tam motorky;
- to je to jedine, co me tam kolikrat hodne nastvalo, nebylo kudy
jit; chaos; spatne ovzdusi; takze maji take svoje problemy;
- francouzska kolonizace je stale videt: kdyz opomineme architekturu,
tak to jsou nescetne cukrarny, ale hlavne vynikajici cerstve pecene
bagety, ktere rozvazi na kolech slicne vietnamske divky; pastva
sice pro oci, ale i chutove bunky ozivnou!
PPS: Cepuje se zde nejlacinejsi pivo na svete a k tomu velmi chutne!
Nada Humlova - St. Catharines