Rodina Lubose a Jany Fryntovych
Julinka, Barunka, Elinka, Tomas, Jonas, Lilinka...
Nejprve nekolik slov Magdaleny Krondlove, emeritni
profesorky na Torontske univerzite: Pokud si dobre pamatuji,
tak Jana a Lubos Fryntovi se seznamili v 90. letech, v autobuse
"Svycarsko CSR", kdy Lubos odjizdel z Curychu
do Prahy z navstevy Jana a Evy Faltysovych. Jan je Lubosuv stryc
a Eva moje sestrenice. Lubosovi prarodice pochazeli z Chocne,
kde na namesti meli obchod se striznim zbozim. Pan Faltys byl
mimoradne mily clovek, Sokol. Jan byl nejmladsi ze tri deti. Nejstarsi
byl Ludek, druha byla Milenka, maminka Lubose a ma nejlepsi kamaradka,
spoluzacka z mladi. Behem valky, kdyz jsem byla v Anglii, pracovala
Milenka jako sekretarka me matky, ktera byla prokuristkou v letecke
tovarne meho otce. Pro matku byla Milenka mou nahradou. V tovarne
se Milenka setkala s panem Fryntou, svym budoucim a nyni jiz zesnulym
manzelem, otcem Luboska a jeho dvou starsich bratru, Jiriho a
Vladimira, oba tez letci.
Lubos se zastavil ve Svycarsku na ceste z Toronta, kam prisel
z Nemecka, kde pracoval uspesne jako inzenyr po ukonceni studii
a uteku z CSSR z politickych duvodu. Do Kanady se dostal, kdyz
jsem ho sponzorovala na zadost jeho tety Evy. Lubos se zpocatku
snazil ziskat zamestnani jako letec. Nez si poridil vlastni domek,
bydlel u nas. Pak nas pravidelne navstevoval kazdou nedeli.
Zpet k autobusu ve Svycarsku. Za Lubosem sedely v autobuse dve
divky, ktere svitorily cesky. Jednou z nich byla Jana Strnadova.
S Lubosem se pozdravily bez blizsiho seznameni. Pristi rok pri
odjezdu z navstevy stryce ve Svycarsku jel Lubos stejnou autobusovou
linkou, kde se necekane setkal s onou divkou Janou.
Myslim, ze Jana pracovala ve Svycarsku jako osobni asistentka
u jedne rodiny a vracela se domu, do obce Chuchelna u Semil. Tak
zacala jejich znamost. Brzy pote Lubos Janu pozval do Kanady a
privezl ji k nam na chatu na Muskoku predstavit. Brzy pote se
v Cechach vzali.
Domek v Chuchelne, kde bydlela matka Jany a take Jana, si Fryntovi
rozsirili pro svou potrebu. Staveni ma krasnou polohu na kraji
obce pod lesem ve velmi puvabne krajine, kterou Jana miluje. Jana
ma bratra Michala a jeji otec byl starostou obce.
Lubos byl v te dobe jiz v Toronte usazeny, mel vytecne misto hlavniho
inzenyra v nejvetsi potravinarske firme Nestle a domek s peknou
polohou blizko jezera a skoly, idealni pro rodinu. Presto nebylo
pro Janu snadne se presadit do noveho prostredi z krasne
ceske krajiny, i kdyz poznala cizinu, Svycarsko. To vsak byla
jeste Evropa. Proto, kdyz pak prisly deti, bylo pro ne venkovske
prostredi Chuchelny snazsi nez torontske velkomesto.
V prubehu let se jako prvni narodila krasna holcicka Julinka,
po dvou letech nasledovala dvojcatka, klidna a premysliva Barunka
a miloucky diblik Elinka, pak pribyli dva chlapci, Tomas a Jonas
a rodinku ukoncila nejmladsi holcicka Lilinka.
Tydenni navstevy Lubose s rodinou u nas pokracovaly s holcickami
nez se narodili chlapci. Od te doby pravidelne a s uzasem sleduji
tuto cesko - kanadskou rodinu c. 1.
Tezko by se nasel podobny respekt, laska, ohledy, pece jednoho
o druheho v jine rodine. Deti jsou dokonale dvojjazycne, vynikaji
nejen ve skole, kde jsou vybirany do skolnich predstaveni, ale
i ve sportech, tanci a hudbe. Vystupuji casto v krajanskych hudebnich
a divadelnich predstavenich. Jsou cleny torontskeho Sokola, kde
jsou oba rodice aktivni.
V detech se odrazi rodinna pece a laska a spravna vychova, dnes
tak vzacny ukaz.
A nyni nekolik otazek Josefa Cermaka Lubosi Fryntovi:
JC: Co Te na Jane zaujalo? Pamatuji se, ze jste se setkali
nekde na ceste domu. Cim chtela puvodne byt, co studovala?
LF: Kdyz jsem tenkrat jel nocnim autobusem z Curychu do Prahy,
chtelo se mi strasne spat, ale ta dve devcata za mnou povidala
a povidala, uz jsem zacal byt nevrly. Pak jsem si ale vsimnul,
ze jedna z nich ma strasne prijemny, vlidny hlas. Otocil jsem
se a vsimnul si, ze je ke vsemu i moc hezka, takze to bylo asi,
co vzbudilo muj zajem. Kdyz jsem ji v tom samem autobuse potkal
o rok pozdeji, uz jsem moc nevahal. Janinka chtela vzdycky byt
ucitelkou, protoze ma hrozne rada deti. Bohuzel ji ale na Pedagogickou
Fakultu neprijali, a tak zustala u toho, co ji na Stredni ekonomicke
skole naucili, to jest ucetnictvi. Pracovala nekolik let jako
mzdova ucetni v Dopravnich podnicich hl. mesta Prahy. Tam prozila
take sametovou revoluci a kratce pote odesla do Curychu opatrovat
deti.
JC: A opacne?
LF: Co Janinku na mne prilakalo, presne nevim, pri prvnim
rozhovoru si myslela, ze jsem spion, protoze jsem o ni vsechno
vedel, zapomnela totiz, ze jsem pred rokem vsechno vyslechl, kdyz
za mnou k me nevoli celou cestu svitorila se svou kamaradkou.
Kdyz jsme si zacali psat, vedela uz, ze jsem inzenyr, ale vzdycky
se smala, ze jsem ji napsal: Jmenuji se L.F. , je mi 36 let...
a nez ten dopis dosel, tak mi bylo 37 V jednom jsme si
ale s Janinkou od zacatku padli do noty, a to bylo, ze jsme ani
jeden nemeli zadne ambiciozni osobni cile, chteli jsme tu byt
jen jeden pro druheho, mit hezkou rodinu a vykaslat se na ten
tolik posetily a uspechany okolni svet.
JC: Myslim, ze Ty i Madla Krondlova mate zvlastni vztah k letadlum.
Jak jste k te vasni prisli?
LF: Jak asi vis, tatinek Madly, ing. Jaroslav Mraz, byl majitelem
velke tovarny v Chocni. V jedne pulce se vyrabela mrazici a chladici
zarizeni (reklamni slogan Vase zbozi chladi Mraz)
a v druhe se od roku 1935 vyrabela mala sportovni letadla. Ing.
Mraz mel tudiz velice dobry cich na dobre ksefty (jeho podrizeni
o nem tvrdili:" kdyby starej dneska zjistil, ze od zitrka
bude epidemie prujmu, tak uz od vcerejska vyrabi nocniky...").
Takze kdyz se zacala rozjizdet akce 1000 pilotu republice, pozval
do Chocne osvedcenou dvojici leteckych konstrukteru Benes a Hajn
z prazske Avie a zacal vyrabet sportovni letadla. Madla, coby
zvidave a energicke devce byla od zacatku u toho, a kdyz presvedcila
tovarniho pilota, aby ji tu a tam svezl, naucila se i sama letat.
Ja sam jsem se k letani dostal pres otce a bratry. Otec byl jednim
z prednich povalecnych leteckych konstrukteru a sam byl sportovnim
pilotem, ucitelem letani a nacelnikem prazskeho letiste v Letnanech.
Oba starsi bratri take letali v Aeroklubu, takze ja jsem samozrejme
v patnacti letech zacal s bezmotorovym letanim, v 21 letech jsem
byl instruktorem a v 25 letech jsem mel pilotni prukaz na motorova
letadla. Oba bratri to pak dotahli na dopravni piloty, ja jsem
diky emigraci mou leteckou drahu prerusil a nakonec zustal u cokolady.
JC: Kdy jste se - a proc - rozhodli odejit do Kanady? Pohled
Tvuj a Janin
LF: Do Kanady jsem se rozhodl odejit, jeste nez jsem Janinku
poznal. Zil jsem tenkrat v zapadnim Nemecku a moje zadost o politicky
azyl byla zamitnuta. Vedouci cizineckeho uradu mi rekl, ze mne
asi bude muset nechat odsunout zpatky ke komunistum, ale dal mi
dve moznosti (prekladal jsem pro nej, kdyz bylo potreba, takze
se mi snazil pomoci); bud se prohlasim za Nemce, mam preci skoro
nemecke jmeno, mluvim plynne nemecky To jsem odmitl, protoze v
nasi rodine dva lide prisli za valky diky Nemcum o zivot, takze
jsem se nikdy zadnym Nemcem necitil. Druha moznost byla zazadat
si o imigraci do treti zeme. Zkusil jsem USA, Velkou Britanii,
Izrael, Norsko, Australii a jedina Kanada byla ochotna mne prijmout.
Madla mi tenkrat prostrednictvim sveho manzela Dr. Krondla zprostredkovala
sponzorovani pres Ceskoslovenske sdruzeni v Kanade. Janinka pak
za mnou do Kanady prisla, protoze se holt vdala za Kanadana
JC: Prijezd do Kanady a prvni dojmy hledani zamestnani
LF: Me prvni dojmy byly smisene. Na jedne strane nizsi zivotni
uroven nez v zapadnim Nemecku. Tam byl poradek, vsechno fungovalo
a i obycejny clovek dostaval docela slusny plat, od zacatku sest
tydnu dovolene, atd. Lide byli slusni, i kdyz ne moc pratelsti
k cizincum Politicky system ale plne demokraticky, svobodomyslny,
liberalni a tolerantni. V Kanade trochu neporadek, lide ze vsech
koutu sveta, zivotni uroven nizsi. Lide ale jeste tolerantnejsi,
otevreni, svobodomyslni. Zkratka profesionalni zivot lepsi v Nemecku,
osobni zivot lepsi v Kanade.
JC: Kdy jste si zacali zvykat - Janina laska k rodnemu koutu
(nekde v Ceskem raji)?
LF: Janinka mela od prvopocatku velke problemy zvyknout si
na velkomesto, na placate Ontario, na obrovske vzdalenosti, na
politickou korektnost, a zkratka moc se ji stykalo. Pred par lety
uz to bylo tak daleko, ze jsme dokonce odeslali par krabic s nasimi
vecmi do Cech, s tim, ze se zakratko budeme stehovat. Nakonec
k tomu nedoslo z nejruznejsich duvodu, hlavni z nich vsak ten,
ze se nasim detem libi ve zdejsi skole.
Fryntovi... nadherna rodina. Vsichni je obdivujeme a milujeme.
Clanek pripravili: Magdalena Krondlova
a Josef Cermak
