Italske prazdniny
Vlastne to vsechno zacalo uz hrozne davno. Jak pravi klasik, lepe
receno klasicka ceske literatury Bozena Nemcova: Davno jiz tomu,
co letaly CSA do Kanady, presneji receno do Toronta a Montrealu
a z te doby nam zustaly karty CSA Air Miles a zaroven i
nejake ty mile. Jenze nic netrva vecne a jednoho dne vloni v zari,
prisel pres e-mail vzkaz, ze musime sve mile zuzitkovat do konce
mesice, jinak, ze propadnou. Na cestu pres Atlantik jich bylo
malo, ba ani do Irska, ci Spanelska jich nebylo dost. Zapremysleli
jsme a zatouzili jsme po krasne dovolene u more. "Takova
Jugoska, pravil jsem zasnene!" A jiz jsem se dival, jestli
CSA letaji do Cerne Hory. Neletaly. V seznamu jmen jsem objevil
dve pohadkova mesta Split a Dubrovnik a to na cerven 2013. Pro
jistotu jsem jeste pripojil treti moznost: Rim - kveten tehoz
roku. A pak se nic nedelo.
Kdyz jsem cekal dost dlouho a porad nic, tak jsem poslal dalsi
e-mail a k memu prekvapeni jsem se dovedel, ze nase mile propadly,
protoze jsme neslozily patricny poplatek za nutne dane k letence
do Rima. Podivil jsem se tedy nad timto pocinanim, protoze nic
v me ani v Mariine elektronicke poste nebylo. Pozadal jsem o vysvetleni.
V CSA tvrdili, ze mi uctenku poslali, ja jsem se zase divil, ze
jsem nic nedostal. Po nekolikadennim dohadovani jsme dostali prece
jen nove letenky na kveten 2013 a tak doslo prece jen k nasi ceste
do vecneho mesta.
Kdyz jsem zde byl asi pred deseti lety a chtel jsem si vzit pres
kreditni kartu penize, moje celkem nova VISA karta zmizela nenavratne
v hlubinach bankomatu a mel jsem po hyreni. Na stesti mela moje
zena cestovni seky, ktere v uradovnach AMERICAN EXPRESS
bez poplatku promenovali. Pravda, kdyz jsme byli v roce 2010 ve
Florencii, uz tam po teto dobrocinne organizaci nebylo vidu ani
slechu, ale my jsme meli specialni kartu od Royal Bank VIP, kde
nam nic neuctovali, takze jsme ani nepostrehli, ze by s cestovnimi
seky byly potize. Po navratu jsme opet tuto kartu zrusili, protoze
nepotrebujeme chodit nekde v zahranici kazdy tyden do banky. Nyni
jsem tedy prisel s napadem vzit opet s sebou cestovni seky na
zaplaceni noclehu, prece jen po zkusenostech z minulych let clovek
nerad taha velke penize v prostredcich mestske hromadne dopravy.
Vzdy koncem zari je v Torontu svatovaclavske posviceni a vloni
zde byl nejen biskup Esterka, ale i salesian Jaromir Zadrapa,
ktery vede poutni dum Velehrad v Rime. S Marii si behem obeda
povidali o umeni a o vsem moznem a tak jsme jeho pozvani do poutniho
mista Velehrad radi prijali.
Musim rici, ze to bylo neuveritelne setkani. Ale abych nepredbihal.
Prijeli jsme do Rima a bez problemu jsem vybral na letisti 200
eur z bankomatu. Kdyz jsme, ale prisli na Velehrad, tak nikdo
Travel Cheques neznal, v bance je nechteli a ve smenarne
na ulici chteli temer deset procent poplatek.
Urad AMERICAN EXPRESS sice v telefonnim seznamu byl, ale kdyz
se zavolalo na zminene cislo, tak elektronicky hlas oznamoval,
ze cislo je neplatne. Jaromir sice zkusil zavolat do Vatikanske
banky, kde ma Velehrad take ucet, ale tam to nikdo pro zmenu nebral.
Kdyz uz jsme byli rozhodnuti jit do smenarny, rekl Jaromir, at
chvili pockame, oblekl se a vyrazil s nami kolem katedraly svateho
Petra na posvatne uzemi. Vstup na uzemi samostatneho statu Vatikan
je z jedne postranni ulicky a neni pristupny normalnim smrtelnikum.
Vse kontroluje prisna svycarska garda. Jenze Otec Jaromir mel
zvlastni propustku, ktera ho opravnovala projit touto branou,
kudy prochazeli pouze duchovni a obcas projely autem reholnice
s vatikanskym cislem. Kdyz jsme dorazili pred banku, Jaromir se
zarazil. Prece jen pohybovat se po tomto posvatnem miste v kratkych
kalhotach neni obvykle, ale jit takto do samotneho uradu Vatikanske
banky by mohlo zpusobit skandal. Jelikoz seky nebyly napsany na
mne, ale na Marii, okamzite jsem nabidl, ze pockam venku. Chvili
jsem tedy postaval pred Vatikanskou bankou a cekal jsem, ze mne
co nejdrive vyvedou, protoze jsem nemel u sebe zadny doklad. Pozoroval
jsem provoz, sledoval ruzne metare, kteri uklizeli chodniky. Zkoumal
jsem, zda se jedna o najatou firmu anebo o reholniky, ale po chvili
jsem byl unaven a prece jen unava zvitezila nad strachem, ze budu
vypovezen za hradby, ackoliv od okamziku, kdy je zde papezem Frantisek,
tak zde maji chudi vetsi prava nez v minulosti, coz je videt na
kazdem kroku.
Usedl jsem tedy na schody u protejsi budovy. Po chvili prosel
kolem mne zastupce svycarske gardy. Slusne jsem povstal a nechal
ho po schodech projit. On mne jen pokynul, abych nevstaval. Za
chvili prosel opet a nesl v ruce na taliri babovku. Situace se
opakovala. Uz jsem z toho byl ponekud nervozni. Konecne vysla
z banky rozradostnena Marie a Jaromir. Ve Vatikanske bance ji
seky bez problemu a bez poplatku proplatili. Ve stejnou chvili
se objevil muz ze svycarske gardy. Nenesl celou babovku, ale pouze
jeji cast v ubrousku a s usmevem mne ji venoval. Jestli me pokladal
za bezdomovce, ktery se tam nejakym zahadnym zpusobem ocitl nebo
za poutnika, ci za zkrachovaleho teologa, jsem se nedovedel, ale
o babovku jsme se rozdelili. Pokud byste vsak jeli do Italie neberte
si sebou cestovni seky. Ne kazdy ma pristup do Vatikanske banky
a ne kazdemu da svycarska garda babovku.
Oddechli jsme si a trochu jsme oslavili tento vitezny vstup do
vecneho mesta a zacali odyseu po pamatkach.
Jak jiz jsem rekl, videt noveho papeze je velmi obtizne, poutnici
na nej cekaji od sesti hodin rano a namesti pred katedralou je
zcela zaplnene. Za to dostat se do Sixtinske kaple nezabere ani
deset minut. Pravda musite absolvovat radu sbirek z Vatikanskeho
muzea a krome Rafaelovych fresek muzete videt i peknou vystavu
moderniho umeni. Tam vsude jiz to vzdali a muzete fotografovat,
jen v sixtinske kapli, kde se pravidelne ozyvaji vykriky strazcu:
"Ticho!" se fotit nesmi. Jedna slecna pobliz nas to
zkusila a strazce ji nacapal a musela vsechno hezky rychle smazat.
Jednim z nejvetsich zazitku je Narodni muzeum Palazzo Massimo
alle Terme, kde je mezi neuveritelnymi dva tisice let starymi
mozaikami i mala zminka o tom, ze par metru od muzea bylo objeveno
cele sidliste, jelikoz se vsak v roce 1947 stavelo nadrazi Termini
(jedna z nejosklivejsich budov v Rime), byla cela oblast zbuldozerovana.
Inu asi v dobe valky nebylo moc ucty k pamatkam. Bombardovaly
se Pompeje, proc nesrovnat se zemi i neco po valce.
Cestou z muzea jsme se v jedne postranni ulicce zastavili na veceri.
Ceny byly prijatelne Jednalo se o restauraci ve dvore cinzovniho
domu. Vedle nas se posadili manzele z Brazilie, presneji receno
z hlavniho mesta Brazilie, cili Brasilie. My jsme si dali jeden
chod, oni dva. Kdyz nam prinesl cisnik ucet zaplatili jsme misto
40 eur 46. 15 % byla obsluha. Nasi spolustolovnici dokonce 12
eur navic, prestoze to byli slusni lide, nadavali jako spacci.
Ale abych jen nepomlouval. V sobotu jsme vyrazili do mestecka
pobliz Rima Frascati, ktere je povestne skvelymi viny. Pokud navstivite
Montreal, muze vas prekvapit, ze v mnohych restauracich si k jidlu
muzete prinest vino a vrchni vam ho otevre. Ve Frascati je tomu
opacne. Na namesti si muzete koupit levne syry, sunky, ruzne salamy,
prosciuta a pak zajdete do vinarnicky, kde jsou papirove ubrusy
a muzete bastit a popijet. Litr dobreho vina tam stoji pet euro.
Pravda, vrchni nevypadal prilis duveryhodne a cekali jsme, co
za obezlicku vymysli. Vratil nam presne, podle toho, kolik jsme
vypili. Vino nam chutnalo. Kdyz jsme chteli koupit za dalsich
pet eur jeste lahev na cestu, hrde odmitl: Pet eur to stoji v
podniku, lahev na cestu stoji dve eura a tri eura nam vratil.
Pak verte lidem, podle toho, jaky na vas udelaji dojem na prvni
pohled.
Ales Brezina, foto: Maria Gabankova -
Rim, Praha
