Rozhovor s velvyslancem
Karlem Zebrakovskym pred odjezdem z Kanady
JC: Pane velvyslance, byla pro Vas kanadska zima velkym
zklamanim?
KZ: Kanada a zdejsi zima rozhodne pro mne a pro zenu nebyla
zklamanim, naopak! Brzy po prijezdu jsem pochopil, ze zima nekde
v Kanade rozhodne neni jako zima jinde v Kanade! Zima v Torontu
rozhodne neni totez co zima v Ottawe a nebo nekde v Quebeku! Priznavam,
ze na pocatku jsem byl trochu vystraseny zkusenejsimi kolegy a
nebo zpravami v tisku, knihach atd. Ovsem skutecnost byla mnohem,
zduraznuji mnohem prijemnejsi nez prvotni obavy! Zdejsi zima je
jenom otazka vhodneho obleceni, dostatecneho intenzivniho pobytu
venku a hlavne - dopredu se nebat neznameho! Jedine, na co je
potreba z opatrnosti dbat, to je windchill - mrazivy vitr
se okamzite pozna na nose a na tvarich a musi se na to davat pozor.
Priznam ale, ze zatim nejsem tak kanadsky aklimatizovan, abych
v Ottawe treba v prosinci nebo v unoru oblecen do kratkych kalhot
a kosile stal pul hodiny na krizovatce s hrnkem kavy v ruce a
povidal si s kamaradem, ktereho jsem prave potkal. V prosinci
a v sortkach a tricku - to zatim nedokazu.
Zima v Kanade byla pro moji zenu i pro mne zdrojem poteseni a
nadseni (tedy - pokud se zima povede, pokud je dost snehu a dost
mrazu), protoze oba moc radi jezdime na bezkach (Gatineau park
je doslova rajem pro bezkare!!), na bruslich (zamrzly Rideau kanal
je unikat!), zkusili jsme nekolikrat i curling (cesky tusim se
to jmenuje "metana") a ostatne i jenom prochazky pesky
na vrzajicim snehu jsou tak prijemne! Zima je v Kanade krasna
a bude nam doma urcite moc chybet!
JC: Domnivate se, ze by Kanada uzivila dalsich par tisic obyvatel,
nebo myslite, ze jsme prelidneni?
KZ: Kanada je bohata a rozlehla zeme a zcela jiste by uzivila
a uzivi i dalsi desitky a stovky tisic obyvatel. "Uziveni"
neni ani tak otazkou bohatosti zeme, ale lidske prace, pracovitosti!
V minulosti vsichni novi pristehovalci se uzivili hlavne diky
sve mimoradne a nevyhnutelne pracovitosti, diky tomu, ze navzdory
vsemu protivenstvi dokazali vytvaret nove hodnoty (statky) materialni
i duchovni - pro sebe, pro sve rodiny, pro svoji komunitu, pro
celou spolecnost. Pracovitost (at hlavou nebo rukama, obvykle
obojim) je to, co jedince i jeho komunitu uzivi. Kanada tedy rozhodne
muze uzivit jeste obrovske mnozstvi obyvatel - a tento pocet zavisi
predevsim na pracovitosti a ochote v mladem veku se nebat ani
prace fyzicke, ani dusevni!
JC: Jak asi vite, sochar ceskeho puvodu Vilem Zach v Alberte
vytvari nadherna dila inspirovana indianskou kulturou a historii.
Nektera jsou znacne velika a asi vazi par tun. Odvezete si jedno
z nich do sve prazske rezidence? (Myslim, ze se Vam nepodari tento
problem vyresit tak snadno, jako se to podarilo (alespon na cas)
francouzskemu prezidentovi, ktery v Africe dostal velblouda, nechtel
se s nim tahnout letadlem nebo lodi, tak ho nechal u jedne africke
rodiny - nevim, jest-li si pro nej planoval prijet pozdeji, ale
to uz nepujde: rodina ho snedla. Pan prezident si myslel, ze ma
vyhrano, ale chyba lavky: vlada one africke zeme mu dala noveho
velblouda - a vetsiho).
KZ: Z Kanady si budeme odvazet nikoliv ledniho medveda a nebo
losa (ci neco podobne typicky kanadskeho), ale hlavne krasne vzpominky
na krajinu, lesy, jezera a na lidi! Meli jsem s zenou stesti na
moznost procestovat kus Kanady - osobne jsem byl az na 80 stupni
severni sirky na vyzkumne stanici Eureka! Procestovali jsme postupne
Kanadu od mesta St. John's na Newfoundlandu az po mesto Toffino
na ostrove Vancouver nebo Dawson City na Yukonu - obrovska zeme!
Az pri tech stovkach kilometru za volantem (a pritom na mape stale
na skoro jednom miste) clovek pochopi, jak obrovska to je zeme!
Meli jsem stesti poznat mnoho krajanu (a i "ne-krajanu"),
kteri nam umoznili castecne poznat Kanadu (a jezera a lesy a vecerni
taboraky a zpev s kytarou a harmonikou) i ze zkusenosti a pohledu
"starousedliku". Meli jsme moznost ziskat nove, krasne,
cenne zivotni zkusenosti a ted nas bohuzel ceka ta druha, odvracena
tvar nasi profese - loucit se s prateli pri nasem navratu domu
do Cech. Dekujeme vsem, kteri nas tady tak vlidne prijali a prejeme
zdravi, stesti a pokud vubec nejake vrasky na cele ci tvari, tak
jedine od usmevu - ale v tom pripade tech vrasek muze byt opravdu
hodne!! (to je moje velmi oblibena forma prani).
JC: Libily se nam Vase projevy, jejich humor, Vase moudrost,
ktera Vas upozornila, ze lidska schopnost poslouchat dlouhe projevy
ma sve meze. Co Vy soudite o dlouhych nezazivnych projevech?
KZ: S politovanim musim konstatovat to, co asi vsichni vime
(i na zaklade osobni zkusenosti) ze nezazivne mohou byt i docela
kratke projevy. Dlouhe projevy mohou byt (podle tematu a hlavne
podle recnika) zajimave, ale i nezajimave a nezazivne. Samozrejme
nejlepsi (a nejucinnejsi) jsou projevy kratke, vtipne a dobre
prednesene (protoze i na prednesu zalezi). Bohuzel talent prave
takove projevy vytvorit a pak prednest - to je talent nesmirne
vzacny. Leccos se da naucit, ale vrozene nadani resp. jeho absence
se neda plne nahradit. Ja osobne velmi ocenuji (a velmi se o to
snazim), aby i vazna temata se rikala strucne, jednoduse a pokud
mozno odlehcene pomoci zertu. Je to tezke, ale snad se mi to alespon
nekdy dari. Je obecna zkusenost, ze i vazne tema ci problem se
da prijmout a zvladnout snaze, pokud je v projevu alespon trochu
vlidneho, nezranujiciho vtipu.
JC: Ti z nas, kteri mame radi divadlo, jsme meli radost z vasi
ucasti na nasich premierach. Tesime se, ze prijdete na tu pristi.
Radi bychom znali Vas nazor (a nemusite se s nami diplomaticky
mazlit) na toto odvazne pocinani hrstky nadsencu tak daleko od
zlate kaplicky (mam dojem, ze tak nektere romanticke duse Narodni
divadlo nazyvali).
KZ: Byl jsem na minule premiere hudebni aktovky podle Malostranskych
povidek Jana Nerudy. Mohu jenom zopakovat to, co jsem rikal osobne
v divadle - byl jsem nadsen a dojat. Nadsen zajmem ceskych krajanu
delat pro sve duchovni povzneseni a radost neco zajimaveho, nadsen
zajmem nekolika generaci (od deti az po "hodne dospele")
o ceske divadlo a cesky jazyk resp. literaturu. Drzim divadelnikum
palce a budu na vas velmi vzpominat, aby se vase divadelni usili
i nadale darilo a aby zajem mlade generace neustal!
Dojat jsem byl z velmi osobnich duvodu - kdysi jsem se naucil
hrat na akordeon (pochazim z Horovic a tam byvala velka tovarna
na vyrobu harmonik) a od taty a jeho hudebni skupiny vesnickych
sousedu, se kterou jsem sveho casu jezdil hrat na zabavy, schuze,
plesy a slavnosti ve Zbiroze, Horovicich a okoli, jsem se naucil
i pisnicky, ktere v Malostranskych povidkach jeden z hercu hral
na akordeon. Byl jsem pohnut, kdyz jsem opet slysel "staroprazske"
pisnicky na jevisti a neubranil jsem se opravdu silnemu dojeti
pri vzpomince na tatu. Po navratu domu do Ottawy jsem si hned
"musel" zahrat par pisnicek na harmoniku - a s dojetim
vzpomenout na tatu.
Na posledni letosni premieru a slavnosti ukonceni divadelni sezony
Noveho divadla zase prijedu a moc se tesim.
Rozhovor pripravil Josef Cermak