Navrat na hlavni stranu

Z filmu: Listopadove dite

Finale: Minulost pronasleduje nejen nas, ale i (vychodni) Nemce
Nevim proc, ale v posledni dobe se mi honi v hlave proces se Sinavskym a Danielem. Prvni velky proces po padu Nikity Sergejevice Chruscova. Andrej Sinavskij, ktery publikoval pod pseudonymem Abram Terz byl odsouzen k osmi letum vezeni. Julij Daniel, jehoz pseudonym byl Nikolaj Arzak dostal o tri roky mene. Sinavskij pozdeji emigroval do Francie, zatimco Daniel odmitl emigrovat a zemrel v Rusku ve veku 63 let 30. prosince 1988.
Kdyz jsem vyjel poprve na Zapad v roce 1968, tak jsem se dovedel, ze u katedraly svateho Pavla v Londyne je nejaky obchod, kde davaji zadarmo lidem z Vychodu zakazanou literaturu. Mezi knihami jsem objevil i Proces se Sinavskym a Danielem a take tenkou knizku od Andreje Sinavskeho Rampouch. Hned prvni vecer jsem ji precetl. Nadherna napinava, o cloveku, ktery se ponori do minulosti a najednou prasknou vsechny bariery a stane se vsevedoucim. Vi, co se stalo nejen v minulosti, ale i dokaze predvidat budoucnost a dovi se, ze zenu, kterou miluje zabije o dva mesice pozdeji rampouch, ktery spadne ze strechy. Cim vic bojuje proti narustajicimu kusu ledu na strese jednoho domu, tim vic pripravuje smrt toho, koho miluje. Nakonec se pokusi o utek z Moskvy, coz je podezrele. Pri pokusu o utek je chytne policie. Jeho zatknou, ale ona neni podezrela, protoze se chova normalne. V poslednim okamziku pred zatcenim vyslovi varovani: "Nechod 7. unora do te a te ulice!" A v ten okamzik si uvedomil, ze ji vlastne touto vetou odsoudil k smrti. Pribeh jsem cetl v Londyne pred 45 lety a pamatuji si ho celkem dobre az na jmeno te ulice, kde byl rampouch a tusim, ze jeho pritelkyne se jmenovala Natasa. Od te doby jsem sledoval kazdou zminku o Andreji Sinavskem a neutekla mne ani diskuse, kterou mel po propusteni z vezeni s pozdejsim nositelem Nobelovy ceny za literaturu, nemeckym spisovatelem Güntrem Grassem. Grass Sinavskemu vycital, ze publikuje v pravicovem tisku. Sinavskij mu oponoval, ze by svoje clanky klidne publikoval i v Pravde, ale ta ze mu je neotiskne. Tehdy mi pripadal Grassuv argument malicherny. Dnes pro tento argument mam vetsi pochopeni.
Pred nedavnem prijela do Toronta delegace senatoru z ODS. Na setkani se hovorilo o hruzach nastupu komunismu. Jestli bude zakazana Komunisticka strana Cech a Moravy Bla, bla, bla atd.
Ale bohuzel tam nepadla zminka o tom, ze ODS stala za jedinym ciste politickym procesem po roce 1989 s olomouckym ridicem autobusu Romanem Smetanou.
Tento pribeh inspiroval autorskou dvojici Vit Klusak - Filip Remunda k natoceni dokumentu o tomto procesu. Roman Smetana jako ridic autobusu byl znechucen jezdit s autobusem mestske dopravy a propagovat pred volbami zkorumpovane politiky, mezi nimi i byvaleho ministra vnitra Ivana Langra. Aby ukazal, jaka je to fraska, namaloval politikum tykadla. Byl odsouzen soudkyni, ktera byla manzelkou prave Ivana Langra. Samotny Ivan Langr se i ve filmu objevi.
Na dotaz, proc tento samorostly ridic nepodal stiznost proti soudkyni, ktera nemohla byt nestrannou, odpovedel, ze chtel, aby vynikla pravni fraska v cele nahote. Proti procesu podal stiznost byvaly ministr spravedlnosti Pospisil, ale tato stiznost byla zamitnuta.
Kuriozni na celem pribehu je, ze se Roman Svoboda dostane jako zvukar na tiskovou konferenci premiera Necase po prohranych volbach a pta se ho, jestli si mysli, ze patri za mrize. Necas je zcela vyveden z miry a pozdeji prohlasi, ze to byla chyba podavat trestni oznameni, nikoliv proto, ze se tim omezuje svoboda projevu, ale proto, ze tim ODS ztratila na popularite. Vskutku zasadove prohlaseni politika. Mezitim se stala tykadla folklorem a autori dokumentu sami maluji v Praze na plakaty za prihlizeni policistu jednomu z poslancu tykadla.
Hrdina filmu Roman Smetana po setkani s premierem Necasem odmitl interview pro TV Nova. Odmitl televizni stanici, ktera po radu let vymyva ceskemu divaku mozek. Zde bych rekl, ze dal prednost pozici Güntra Grasse. Jak tvrdili autori snimku, bylo pro ne setkani se samorostlym ridicem autobusu nadeji a osvezenim, ze nekdo takovy jeste existuje.
Otazkou svobody slova se zabyval i jiny film, ktery v Plzni nebyl, ale videl jsem ho pri promitani pro torontsky festival HOT DOC, Freedom for Pussy Riot. Zatimco o Sinavskem a Danielovi jsou v ceske verzi Wikipedie dve nebo tri radky, o Pussy Riot je toho pomerne dost. Jsou castokrat prirovnavany k ceske skupine Plastic People of the Universe. Pussy Riot prekvapovaly neocekavanymi vystoupenimi na strechach autobusu, v metru libaly policisty a 21. unora 2012 vzbudily poboureni koncertem v kostelu Katedraly Krista Spasitele. Text jejich modlitby, kdy kritizovaly spojeni ruskeho patriarchy Kirilla a dalsich duchovnich s Kremlem je oznacovan jako punkova modlitba: "Bohorodicko, vyzen Putina" Z dokumentu, kde jsou zabery primo z moskevskeho soudu je videt, ze i Nadezde Tolokonnikovove, Jekaterine Samucevicove a Mariji Aljochinove slo o svobodu projevu. Behem soudniho procesu obzvlaste Nadezda hovori velice statecne a pojmenovava veci pravym jmenem. A jak na to reaguje statni moc? Pochopitelne se pokusila je rozdelit, zatimco Nadezda a Marija jdou sedet natvrdo, Jekaterina vyvazla s podminkou.
A opet jsem si vzpomnel na jineho disidenta, Alexandra Solzenicyna. Jeho knihu Jeden den Ivana Denisovice pokladam za jednu z nejlepsich, kterou jsem kdy v zivote cetl; cloveka statecneho, ktery se ale upnul k pravoslavne cirkvi s takovou urputnosti, ze pred smrti kyvl i na jeji spojeni s Putinem. Zrejme by nestal za Nezbednymi kocickami. Nechci pouzivat vulgarnejsich prekladu nazvu skupiny.
Vratme se vsak do Plzne a k dvojici Klusak-Remunda a k dalsimu jejich filmu ze serialu Cesky zurnal: Zivot a smrt v Tanvaldu. V tomto mestecku na severu Cech se na Novy rok 2012 rano odehrala tragedie. Dva Romove se na ceste potkaji s bilym sousedem. Dojde k rvacce, pri ktere je jeden z Romu zastrelen, druhy zranen. Strili, (pry v sebeobrane) jejich soused. Pribeh je jako pres kopirak s nedavnou udalosti na Floride. Zrovna tak i na Floride verze o sebeobrane byla uznana jako legitimni az do okamziku, nez se zvedl odpor verejnosti. V Tanvaldu se odpor verejnosti nezvedl a pripad byl dan statni zastupkyni, jinak nekompromisni, Lenkou Bradacovou k ledu. V zaveru filmu se objevi obrance nebo vrah. Jina verze jeho pocinani, neco mezi, se tezko nabizi. Neciti zadnou litost, pouze vzkazuje svym romskym spoluobcanum, aby se polepsili.
Vita Klusaka, jednoho z autoru snimku ocenila porota Cenou Vaclava Taborskeho, ktera je pro mlade dokumentaristy do 35 let. (Filip Remunda je o nejaky ten patek starsi - nebo naopak). Autori prevzali cenu spolecne a rozhodli se venovat alespon cast z ni na pomnik na hrbitove v Tanvaldu, kde se tragedie stala.
Jeste vyraznejsi postavu cloveka bez svedomi muzeme videt ve filmu Vrahem z povolani: Utrpeni soudce Karla Vase. O teto postave, ktera se podili na vrazde generala Helidora Piky, psal nedavno na strankach Satellitu Josef Cermak. Nevinny starec vsak neciti naprosto zadne vycitky svedomi, prestoze poslal na smrt desitky lidi. Bud jako prokurator, ci za valky, kdy nechal strilet do ustupujicich vojaku nebo jako jeden z protagonistu nemeckeho pogromu v Postoloprtech. "Vzdy jsem stal na strane pokroku!" hrde rika sam o sobe. V dobe normalizace pusobil jako pedagog na Filozoficke fakulte. Malo znamou skutecnosti je, ze kolem roku 2002 se skupina byvalych politickych veznu pokusila Vase popravit. K dokonani pomsty vsak nedoslo, protoze v den akce jeden z vykonavatelu zemrel. Myslim si, ze film o nem je pro nej vetsim trestem. Zajimavy je i jeho vztah s dcerou, ktera se od jeho cinnosti distancovala, odmitla i dedictvi po nem, ktere venovala na nekterou z dobrocinnych nadaci, ktere maji odhalit zlociny komunismu, ale na druhou stranu se o Vase starala az do smrti. To jiz ve filmu neni, ale dovedel jsem se to na festivalu pri diskusi s autorem scenare Pavlem Paleckem.
Lonske 25. Finale bylo venovano polskemu filmu, letos to byl (vychodo)nemecky film. Zaujaly mne obzvlaste dva filmy od rezisera Christiana Schwochowa, Listopadove dite a trihodinovy snimek Vez. V prvnim filmu jde o pribeh mlade zeny, ktera zije v severovychodni casti Nemecka se svymi prarodici. Otce nezna, matka pry se utopila v Baltickem mori. Do jejiho zivota vstoupi neznamy muz - profesor z Kostnice, od ktereho se dovi pravdu, ze jeji matka utekla na Zapad s ruskym dezerterem, coz i po letech je potupne pro rodinu, ktera pozdeji vypocitava, jake opovrzeni to pro ne znamenalo. Jenze jeji dcera neni dcerou ruskeho dezertera, ale jejiho byvaleho milence Alexandra, ktery se stal uspesnym doktorem v zapadnim Nemecku a ktery zaplatil tezke penize za utek. Protihodnotou je, ze se matka divky vzda sveho milence, ktery se v Nemecku upiji jako bezdomovec. Zena se uzavre do sebe a kratce po padu berlinske zdi zemre. Profesor, ktery prisel za jeji dcerou o tom vi, ale necha ji patrat po matce, aby mel pribeh pro svoji knihu. Eticka otazka, kam az muzeme jit v pripade, ze chceme literarne zdokumentovat cizi pribeh.
Ve filmu Vez se jedna o poslednich sedm let v NDR pred padem Berlinske zdi. Pribeh se odehrava v Drazdanech, v rodine privilegovaneho lekare. Jeho syn za to, ze cte Mein Kampf, nikoliv proto, ze by s knihou sympatizoval, ale proto, ze chtel vedet, co v knize je, je poslan do armady, kde pri vojenskem cviceni, kdy zahyne jeden z vojaku prohlasi o NDR, ze je to zkurveny stat. Vse se mu secte jako nepriteli socialismu. Je zavren. Protoze musi trest nasluhovat, je v armade jeste v roce 1989, pri nepokojich v Drazdanech. Opet se postavi proti systemu, ale ten jiz kolabuje.
Reziser filmu Christian Schwochow rika: "Problem je v tom, ze nasi vychodonemeckou historii pisi zapadni Nemci a oni vse vidi cernobile, ale ta doba byla sediva."
Jak rikaji opilci, pred sebou neuteces. Ani na letosnim Finale se nedalo utect pred minulosti. Nakonec o tom svedci i diskuse na tema Jak se toci dejiny, ktere se zucastnili reziseri Radim Spacek, Robert Sedlacek ci prave Christian Schwochow. Do minulosti se vratil i krasny dokument Olgy Sommerove o Vere Caslavske Vera 68, ktery dostal cenu Zlateho lednacka za dokument, ci kriminalni drama Davida Ondricka, jak StB kriminalizovala zidovskou komunitu v padesatych letech. Film byl ocenen hlavni cenou divaku.

David Ondricek: Ve stinu

Bohuzel jsem nevidel vitezny film Muj pes Killer, ale pokusim se tento nedostatek nahradit. Cenu Dagmar Taborske pro dokumentaristku do 35 let ziskal podle rozhodnuti poroty film O. Spatove Nejvetsi prani.

Vaclav Taborsky na festivalu v Plzni v roce 2012


Vaclav Taborsky take na festivalu predstavil svou novou knihu Tocoman a lidozrouti, kterou mu o par dnu pozdeji v Praze pokrtil reziser Jan Hrebejk.
Na zaver bych se zminil jeste o filmu, ktery me zaujal z hranych filmu nejvice. Film Konfident nepredstira, ze se skutecne stal, i kdyz je inspirovan skutecnym pribehem. Ani se poradne nevi, jestli se odehrava v Cechach nebo na Slovensku. Tehdy to bylo Ceskoslovensko a i v tomto filmu se michaji cesti a slovensti herci podobne jako v Novem divadle. Duverivy Adam, ktery je na vojne u radistu a ktery je jiste spickou ve svem oboru se upise dablovi - StB. Ze zacatku dela pouze technika, ale po case ho zacnou vyuzivat na odposlechy disidentu. Najednou si uvedomuje, ze neni vse v poradku, ale uz se vycouvat neda. Zjistuje, ze sam je odposlouchavan. Jako radista se snazi pomoci polske rodine, ktera utika v letadle, vi, ze jedina cesta uniku je letet nizko nad hladinou reky Moravy. Nezkusena polska posadka ho vsak nepochopi a je sestrelena. Prestoze se kolem Adama stahuje smycka, ma byt povysen. Nechce vsak povyseni a vydavat nelidske rozkazy. Podari se mu navazat kontakt s kamaradem z Rakouska a v noci pred svym povysenim v letadle uletet. Nad StB tedy zvitezil, ale prvni otazka na rakouske strane je, kde pracoval. Zde film konci. Vydaji ho Rakusane zpatky anebo opet bude delat stejnou praci na druhe strane barikady? Skvele hraji Jiri Madl, Michaela Majernikova a Ondrej Vetchy.
Ales Brezina - Plzen, Praha
***

Navrat na hlavni stranu