Obituary
Zemrela Margareta Thatcherova
- 87
Vlastne vsecko, co potrebovala ke sve zavratne kariere, se naucila
od sveho tatinka, vlivneho obchodnika se smisenym zbozim v Linconshiru,
jehoz kredo v podstate bylo: Odvedme kazdy den poctivou praci
za poctivou denni mzdu; zijme v mezich svych prostredku; dejme
si neco stranou pro horsi casy; platme sve ucty vcas; podporujme
policii.
Velka Britanie, kterou zdedila v roce 1979, kdyz jako prvni (a
zatim posledni) zena se stala jeji ministerskou predsedkyni byla
doma hospodarsky a mezinarodne mocensky na zdanlive nezastavitelnem
sestupu. Thatcherova nemela rada unie (byla tak daleko na pravo,
jak je mozno civilizovane jit) a rozdala si to s nejmocnejsi a
nejdivocejsi unii v zemi, Narodni unii horniku, a vyhrala; zastavila
subvencovani ocelaren a dolu, ktere nebyly schopne konkurovat
se zahranicnimi firmami; privatizovala statni podniky. Privodila
tim masivni nezamestnanost a dodnes trvajici nenavist postizenych
vrstev. Ale Velka Britanie se behem jeji vlady stala jednou z
nejuspesnejsich ekonomii a vzorem pro jine staty.
V mezinarodni politice vytvorila spolu s Ronaldem Reaganem, Brianem
Mulroneym a Helmutem Kohlem konzervativni blok, ktery spolu s
Lechem Walesou a pozdejsim polskym" papezem Janem Pavlem
II. privodil bez jedineho vystrelu (kolik dobreho mohly
triliony dolaru, uzite na vyzbrojeni armad protikomunistickeho
i komunistickeho bloku, udelat) - rozklad Sovetskeho svazu (byla
to Thatcherova, kdo prvni videla Michaila Gorbaceva jako nekoho,
s kym by zapadni demokracie mohly jednat). S USA se rozesla v
otazce Falklandskych ostrovu, jichz se pokousela zmocnit Argentina
(a Spojene staty s ni souhlasily) a Thatcherova k ostrovum vyslala
valecne lode, ktere to argentinske vlade rozmluvily. S Mulroneym
ktery se ji nezdal dost konzervativni - se v roce 1986 stretla
v otazce sankci proti rasove segregaci v Jizni Americe: Mulroney
sankce podporoval, Thatcherova byla proti.
Za zminku stoji i jeji "kanadska" epizoda: v roce 1980,
po te, co vyhral svoji druhou volebni kampan a quebecke referendum,
Pierre Trudeau se rozhodl repatriovat kanadskou ustavu, coz tehdy
jeste vyzadovalo jednotny kanadsky postoj a schvaleni britskym
parlamentem. Trudeau, jehoz politicka filosofie se ostre lisila
od filosofie Thatcherove (ale byli si mimoradne podobni v odvaze
riskovat a stat na svem stanovisku), ji informoval o planu sve
vlady i o tom, ze vzhledem ke Quebeku, jednotny kanadsky postoj
neni mozny. Thatcherova slibila, ze bez ohledu na to, budou-li
vsecky provincie souhlasit s postojem kanadske vlady, ona ho bude
podporovat.
Patri k vyraznejsim ironiim politickeho zivota, ze jeji kariera
nebyla ukoncena porazkou ve volbach, ale vzpourou v jeji vlastni
strane (jiz vyhrala tri volby), ktera ji primela k rezignaci v
roce 1990. Jeji smrt 8. dubna pozdravily s nadsenim (a ne zrovna
vznesene) delnicke kruhy, zvlast v oblastech, ktere jeji akce
zdecimovaly, a v Argentine a v Severnim Irsku (odmitla udelat
ustupky veznenym prislusnikum Irske republikanske armady, kteri
vyhlasili hladovku a deset jich umrelo). Na druhe strane vsichni
konzervativci peli chvalozpevy (mezi nimi i Vaclav Klaus a Conrad
Black) a dnesni konzervativni britsky ministersky predseda, David
Cameron, o ni rekl: "Zachranila nasi zemi: A verim, ze bude
videna jako nejvetsi britsky mirovy ministersky predseda."
(V roce 1981 byla ve vyzkumu verejneho mineni hodnocena jako nejnepopularnejsi
britsky vudce vsech dob).
Pravdepodobne za neobjektivnejsi je mozno posuzovat nazor Tony
Blaira, pozdejsiho britskeho ministerskeho predsedy za Labour
Party: "Malokteremu vudci se podari zmenit politicky teren
nejen v jeho vlastni zemi, ale ve svete." Je mozne byt ostre
kriticky k jeji filosofii, ale zda se mi skoro nemozne neobdivovat
jeji statecnost v hajeni a prosazovani sve politicke pravdy, jeji
odvahu riskovat, jeji vernost sobe same. Byla znama jako zelezna
dama. Ale ti, kteri ji znali bliz, ji jako privatni
osobu videli i jinak. Na priklad Brian Mulroney: "V
soukromi byla vlidnym, laskavym, premyslivym, zdvorilym, a ohromne
zabavnym clovekem." Mulroney ve svem rozlouceni vzpomina
i na sve posledni setkani s touto zenou, ktera se na vrcholu sve
slavy zdala skoro vymykat vseobecnemu lidskemu udelu. K staru
jiz to nebylo tak slavne. Mulroney ji pozval pred pul druhym rokem
v Londyne na obed. Prisla se svym nekdejsim poradcem pro zahranicni
politiku. Ke konci obeda Mulroneymu rekla: "Musim jit domu
udelat Denisovi caj." Pri tom nejak nezaznamenala, ze jeji
manzel Denis zemrel pred deseti lety... (Kde je tvuj stit svetska
slavo?)
Josef Cermak
***
Za Tatanou Sahankovou
Tatana Sahankova jaka ta byla bojovnice! Narodila se 2.
listopadu 1922 v Praze (stejne jako jeji matka Frantiska; Tatanin
otec, Emanuel se narodil v Kojetine a jeji bratr, take Emanuel,
se narodil v Brne). Tyto informace jsem dostal od Tatanina pritele,
washingtonskeho pravnika Rene Dupui od doby, kdy jsem si
s ni a jeji maminkou u Milusky Perinove v Torontu povidal o jejich
zivote, uteklo strasne moc vody a ja mnohe zapomnel... Jeji tatinek
byl ze selskeho rodu a za druhe svetove valky byl v Londyne tajemnikem
ministra Benesovy vlady, Mons. Sramka. Jeho zena a deti zustali
doma a v nacistickem protektoratu si uzili peklo myslim,
ze to bylo v nejakem sbernem tabore, kde si maminka Tatany privodila
zraneni, ktere ji tyralo zbytek jejiho zivota. Po valce se vsichni
sesli, manzele i jejich dve deti.
Tatana Sahankova
Tatana studovala na Karlove univerzite prava a po padu komunistickeho
rezimu dostala doktorat prav. Pak uz si jen pamatuji, ze v Torontu
studovala na Torontske univerzite ziskala master degree
v oboru knihovnickych ved - a urcitou dobu v Torontske knihovne
i pracovala. Pak presidlila do USA, kde pokracovala ve studiich
(promovala jako PhD. v knihovnickych vedach na University of
Texas, pracovala v knihovnach pravnickych fakult prednich
americkych univerzit a v roce 1979 si zazadala o misto v knihovnickem
a vyzkumnem oddeleni kancelare prezidenta Spojenych statu. Nezvykle
pochvalne doporuceni pro ni napsal Zbygniew Brzezinski, prezidentuv
narodni poradce. Tatana misto dostala a zastavala ho 31 roku.
Do penze odesla v roce 2011 jako Acqisition Librarian, Library
and Research Services, Executive Office of the President of the
United States. Jeste dnes, kdyz se podivate na google, tam
najdete jeji jmeno v seznamu clenu prezidentske kancelare. Najdete
ho i v cestne listine darcu organizace Kidney and Cancer Association
a v zaznamu akci The Czech Center Museum v Houstonu.
Jako jeji maminka, Tatana byla statecna zena. Obe svuj osud nesly
s dustojnosti hrdinek reckych tragedii. Tatana nekdy pred deseti
lety onemocnela rakovinou, ale ani rakovina, ani vek ji nedonutily
vzdat se sveho zamestnani. Slouzila pod nekolika prezidenty, nejdele
pod 43. presidentem USA, George W. Bushem. Koncem brezna mi jeji
torontska polska pritelkyne (a take pritelkyne Milusky Perinove
a jejich ceskych pratel), Halina Novak sdelila, ze Tatana je v
rehabilitacnim stredisku a dala mi jeji telefonni cislo. Pristi
den rano jsem ji zavolal. Chvili trvalo nez vzala telefon. Jeji
hlas znel unavene. Vymenili jsme nekolik vet a pak me prosila,
abych ji odpustil, ze uz musi skoncit. Nekolik malo dni pozdeji,
1. dubna rano, zemrela. Jeji pratele ve Washingtonu planuji oslavu
jejiho nevsedniho zivota. Nekdy mi pripada, ze je mozna snadnejsi
umrit, nez stat u hrbitovnich bran a loucit se s jednim pritelem
za druhym.
Josef Cermak
***
Maly dopis z namesti Miru
Rudolf Battek (1924
2013)
Ve strasnickem krematoriu jsme se pred tydnem loucili s
Rudolfem Battekem. Stara garda uz odchazi, ale jeste nas
Havlovych sirotku bylo kolem 150: Vlasta Chramostova,
Jirina Siklova, Jan Ruml, Sasa Vondra, Jiri Gruntorad, Dana Nemcova
a dalsi znami i mene znami.
Byl to jeden z nejobdivuhodnejsich lidi meho zivota. Spratelili
jsme se v roce 1968, kdy Ruda nastoupil svou drahu soustredene
a nikdy nepolevujici verejne cinnosti. Od mladi byl akcni a neni
divu, ze ho Klub angazovanych nestraniku zaujal par tydnu pote,
co byl verejne zalozen. Battek byl totiz cely zivot nejen angazovany
obcan, nybrz take do morku kosti NEkomunista. Zatimco mnoho jeho
vrstevniku (a pozdejsich disidentskych druhu) podlehlo v mladi
svudne vidine "spravedlivejsiho radu" , on byl vuci
komunistickemu saleni vzdycky imunni. Protoze ale byl laskavy
a chapavy, nebyl ani zarputily ANTIkomunista. Jen obcas poznamenal
o nekom takto poznamenanem, "to vis, ma v sobe komunisticky
gen, toho se tezko zbavis..."
Po roce 1969 jsem uz Battekovy disidentske aktivity, pusobeni
v Charte 77 a opakovana vezneni pozorne a s tihou v dusi sledovala
zpoza Atlantiku. Naposledy opustil komunisticky kriminal v roce
1985 a kratce nato jsme se po dlouhe prestavce znovu sesli. Pak
setkani priby- valo. Jezdili jsme tehdy s americkymi pasy do Ceskoslovenska
za starnoucimi rodici a Ruda nam pokazde barvite licil sve zkusenosti
s estebaky. Prestoze rezim zcela evidentne mlel z posledniho,
vetsina z nas jeste netusila, jak dramaticky se brzy promeni nase
zivoty. Ze napriklad Rudolf Battek se stane predsedou Snemovny
lidu a mistopredsedou Federalniho shromazdeni.
O dalsich par let pozdeji jsem pripravila k vydani Rudovy dopisy
z vezeni, kterych behem temer desetileteho pobytu v sesti veznicich
(ve trech etapach) napsal vice nez 200. Kniha vysla s nazvem Jako
Cervenej Karkulak na podzim 2002. Je to pozoruhodne svedectvi
o vyjimecne osobnosti v jednom z nejponurejsich obdobi modernich
ceskych dejin. Zpusob a forma, jakymi Battek odmital podrobit
se normalizacni diktature, byly tak unikatni, ze musel bolseviky
dohanet k silenstvi. Jak to, ze se jich nejen nebal, ale navic
se jim jeste vysmival? Co asi tahlo hlavou vezenskemu cenzorovi,
kdyz cetl: Vezen ma byt taktni, ohleduplny, vesely, optimisticky
a s jasnou a radostnou perspektivou?
Komercni uspech kniha nemela, dulezite vsak je, ze existuje. Predstavuju
si, ze za par let (treba k stemu vyroci narozeni v roce 2024)
vyjde o Rudolfu Battekovi poutave napsana historicka monografie,
pro kterou bude Karkulak jednim z vychozich primarnich
zdroju. Bude to strhujici pribeh statecneho cloveka v casech zbabelosti
a zaroven moudre povzbudive cteni, pri nemz se ctenar casto zasmeje
protoze autor z Battekova nekdy az prekotne chrliveho
stylu vybere jen ty nejpresnejsi a nejzarivejsi perlicky.
Po smrti milovane manzelky Dasi zil Ruda v kunratickem domku sveho
syna Pavla. Obcas jsem mu telefonovala a chodila ho navstevovat.
Naposledy zacatkem minuleho prosince. Byl uz krehoucky, ale jeste
chvilemi zertoval a usmival se svym vrelym, trochu klukovskym
usmevem. Kdyz jsem ho vsak objala na rozloucenou, vedela jsem,
ze uz je to naposled.
29. brezna 2013
Jirina Rybackova