Nadherny kousicek Prahy
Rec bude o Male Strane, ale hlavne o jejim zivote pred
nekolika stoletimi, o jejich tehdejsich obyvatelich, o vyznamnych
osobnostech a mozna i o necem dalsim.
Kde a jak vlastne Mala Strana vznikla? Vznikla priblizne kolem
dnesniho Malostranskeho namesti. Kdysi se zde nachazelo asi pet
samostatnych obci jako Obora, Ujezd, Rybare, Nebovidy a Pisek.
Mestem se stala Mala Strana az ve 13. stoleti za vlady Premysla
Otakara II. Kolem mesta vznikly hradby, do kterych se vchazelo
ctyrmi branami, Strahovskou, Mostni, Piseckou a Ujezdskou. Historicky
zbytek Ujezdske brany si lze jeste prohlidnout, alespon jeji cast
pilire, nebot ten tvori soucast rohoveho domu v ulici Karmelitske
a Malostranskeho namesti a v 70. letech 20. stoleti hodne dlouho
tenhle dum nedaval klidne spat statikum, kdyz se zacal nebezpecne
naklanet do Karmelitske.
Pravidelne vpady vojsk a cetne pozary Malou Stranu hodne poznamenaly,
presto si svuj zvlastni, krehky puvab udrzela az do dnesni doby.
Mnohe z kostelu, palacu a vystavnich domu jsou az ze stoleti 17.
a 18. Blizkost Hradu byla duvodem k usidlovani slechty, bohatych
uredniku, knezi, obchodniku. Nechybeli vsak ani mali zivnostnici,
remeslnici a chude obyvatelstvo. Cele to lidske hemzeni bylo do
znacne miry protkano velikou mirou konzervatismu ke vsemu a ke
vsem. Navenek se mohlo zdat, ze za hradbami Male Strany se odehrava
jakysi snovy, klidny a pomaly zivot plny vzajemneho porozumeni
a pohody. Tak nam to alespon ve svych dilech pozdeji predvedl
nejeden spisovatel, basnik nebo malir. Skutecnost tak idylicka
nebyla, za hradbami probihaly mnohdy osudy naplnene nemocemi,
starostmi, pomluvami i bidou.
Kazdopadne, rekne-li se Mala Strana, zatoulaji se hned myslenky
k Janu Nerudovi, nebot pro neho se tohle mesto stalo osudovym
pro cely jeho zivot. Trvale se k nemu vracel, trvale vzpominal
na typicke postavicky a figurky tehdejsiho zivota, vkladal jejich
osudy do svych povidek a fejetonu, miloval je. Je na miste vypujcit
si slova pana Jaroslava Seiferta k Nerudovym Povidkam malostranskym:
temer celym jeho dilem vane vzduch tohoto mesta. Neruda je
miloval a timto mestem zil. A tak do dneska jsou Mala Strana a
Hradcany plny kouzla jeho osobnosti. Neruda se tam neustale vraci.
Ach nikoli! Neruda odtamtud nikdy neodesel. Potkavame ho vsude,
na kazdem rohu. Na jare i v zime, v lete i v tesklivych dnech
mestskeho podzimu. Basnik 20. stoleti tak dokonale vystihl
nerudovskeho genia loci spjateho pro vsechny dalsi generace
s timto mistem Prahy.
Neruda se sice na Male Strane nenarodil, narodil se v byvalych
delostreleckych kasarnach v malostranskem Ujezde. Pro ty, co touzi
o trochu vice informaci, dodavam, ze kasarna byla postavena v
roce 1712 a zborena 1932 a stala v mistech spodniho svahu dnesniho
vystupu na Petrin, jakoby v blizkosti soucasne krizovatky ulic
Vitezne a Na Ujezde. Jeho otec Antonin Neruda, byvaly vyslouzilec
z napoleonskych valek, patentalni invalida, jak se tenkrat rikalo,
zde pusobil jako kantynsky a domovnik.
Na jare 1838 dostal Antonin Neruda pisemne svoleni c. k. uradu
k provozovani trafiky v dome U Dvou sluncu cp. 233 v tehdejsi
Ostruhove ulici dnesni Nerudove. Po otcove smrti v trafikantske
zivnosti pokracovala Nerudova matka v protejsim dome U tri cervenych
orlu cp. 225. S kratkym prerusenim zde pak jiz neuplna rodina
vice nez deset roku bydlela. Ve velmi prikre tehdejsi Ostruhove
ulici byvala znacna frekvence smerem na Hrad. Proto byly napric
ulici polozeny drevene tramy-krokve a ulici se rikalo Krokevni,
nemecky Sparrengasse. Brzy se ji pak zacalo rikat Sporrengasse
a cesky nazev Ostruhova uz na nic necekal. Od roku 1895 je to
ulice Nerudova, v prazske hantyrce Nerudovka.
Premyslim-li o vzniku ulice jako takove jsem stale vic presvedcena,
ze se kdesi u jejiho zrodu, kdysi davno sesla Laskavost s Prekvapenim
a pak se za nimi tichounce objevila i Zvedavost. Laskavost v ulici
urcite zanechala uzke stare domy, jejich zadni dvorky, vnitrni
pavlace, barokni stity, vyzdobene fasady a carovna domovni znameni.
Prekvapeni se nenechalo zahanbit a urcite ma na svedomi kostel
Kajetanu, strmost ulice jako takove, zdobne palace a tajemne vyusteni
nekterych domu do Janske ulice a zrejme i obcasny vecerni zavan
vune z rozkvetleho Petrina. A Zvedavost ta se tam stale vraci,
prochazi se ulici nahoru a dolu, po vsem pokukuje a vyptava se
a zda se, ze je spokojena s tim, co vidi. A take vsem ochotne
sdeluje, ze Nerudovka vlastne nevede k Hradu, ale uz pod jinym
jmenem usti na Pohorelci. A neskryva radost, kdyz muze nekoho
z prochazejicich dovest k c. p. 235-6 a pochlubit se vyznamnym
baroknim palacem Morzinskych, se zajimavym prucelim, ktere zdobi
dvojice postrannich portalu spojenych balkonem. A vsem hned septa,
ze sochy dvou obrovskych moureninu, podpirajicich balkon vytvoril
sam F. M. Brokoff a ze palac v 18. stoleti prestavel Jan Santini.
Nikdy take nezapomene ukazat zajimavy dum U tri houslicek
v cp. 210, ktery vlastnily postupne tri generace slavne houslarske
rodiny, z nichz vynikal predevsim Tomas Edlinger, jehoz housle
"Edlingerky" byly proslule. Pak jeste Zvedavost mavne
k cp. 214 k palaci Thun-Hohenstejnskemu se socharskou vyzdobou
z dilny Matyase Brauna a cela se natrasa pychou nad tim vsim,
co je mozne v Nerudovce uvidet. Nikdy take nezapomene ukazat snad
nejpuvabnejsi misto v Praze, kterym je konec Nerudovky s tripatrovym
baroknim domem v cp. 171, sousosim Jana Nepomuckeho od Brokoffa
a svateho Josefa asi od Santiniho, kde se doprava v oblouku objevi
dalsi navazujici ulice, kterou lze vystoupat k Hradu. A pak je
uz Zvedavost unavena a tak si nekam odskotaci na kaficko, protoze
takovych moznosti je v Nerudove ulici habadej.
A prave sem, do tolik podivuhodne ulice, situoval Jan Neruda na
zaklade svych mladistvych prozitku, vzpominek, vlastni vnimavosti
a v nemale mire i diky vypraveni sve matky Barbory, pribehy i
osudy postavicek ze svych Malostranskych povidek. Zde mival
kruparsky kramek pan Vorel, ktery si nakouril penovku, tudy chodival
pan Rybar ve svem zelenem fracku, a vzdychal po chybejicim mori,
tady zila znama placka pani Ruska, ktera nevynechala zadny pohreb
a tady ze sveho bytu Pod Janskym vrskem rok co rok o Dusickach
odchazela slecna Mary uctit na hrbitov v Kosirich sve zmarnene
zivotni lasky, tady se znovu usmirili pan Rysanek a pan Schlegl
nad vackem tabacku. A urcite tudy chodil i zebrak pan Vojtisek,
aby u chramu svateho Mikulase vyzebral nejakou almuznu. A v patach
mel vzdy zebracku "babu milionovou", ktera sla rovne,
kdy chtela a kulhala, kdy chtela.
A jeste trochu povidani k domu U dvou sluncu. V prvni polovine
18. stoleti pripadl tehdy barokni dum bohatym prazskym zlatnikum.
Az po vice nez sto letech jiz do klasicistne upraveneho pavlacoveho
domu s trafikou v pruceli se nastehovali Nerudovi. V roce 1895
byla na dome, se svolenim tehdejsiho majitele pana Nemce, odhalena
pametni deska Jana Nerudy. Na dome je umisteno jedno z nejznamejsich
domovnich znameni, relief v bohate kartusi s uponky a maskami.
Dneska je dum hodne v podvedomi Prazanu a to asi nejenom kvuli
Nerudovi ale i kvuli jedne z nejoblibenejsich prazskych hospudek,
ktera se zde nachazi. Jeji jmeno se nekolikrat behem casu menilo,
ale nastesti se vzdy pak vratilo k pojmenovani U dvou sluncu.
Vlastni dum stoji na hluboke nepravidelne parcele. Sklada se ze
dvou budov, predni pruceli v Nerudove ulici a zadni v ulici Janske.
Teren klesa a zadni budova je o dve patra nize, nez je uroven
Nerudovy ulice. Obdobne je to i u nekterych domu sousednich.
A vite proc je cely dum U sluncu dvou? Spekulaci by se
naslo asi vic, pravdou vsak je, ze ten, kdo zadal na radnici Male
Strany o povoleni znacit dum slunecnim symbolem, mel smulu. Zlate
slunce uz na jednom malostranskem dome zarilo. Musel tedy na prikaz
uradu zmenit barvu nebo pocet symbolu. A proc se nepise U dvou
slunci? O tom se zminuje i Jan Neruda v jedne z povidek a
tvrdi, ze tento jmenny tvar odpovida jakesi mluve na Male Strane.
Je to tedy zrejme zvyklost z davnych dob, protoze prvni zminky
sahaji az do roku 1614.
A v dome umistena hospudka ma take svuj zvlastni osud a to i novodoby.
Proslavila se totiz jako utociste chartistu a undergroundu. Lze
si o tom precist v knizkach Ivana Martina Jirouse nebo Egona Bondyho.
Nezbyva, nez si do zaveru vypujcit slova Karla Capka z roku 1921:
"Neruda byl skoro prvni Evropan v Cechach. Presahoval rozmery
sve doby. Silny, skepticky, rozumovy intelekt, zapadnik, empirik,
clovek vrouciho vkusu, ale chladne sebekontroly, muz svetoveho
rozhledu a i na dnesni dobu vyznacne moderni."
A jeste slova jednoho profesionalniho umeleckeho fotografa z Italie,
ktery, opakovane Prahu zvecnuje a pri kazde navsteve Prahy, nikdy
neopomene navstivit nekolikrat Malou Stranu, Hradcany, Pohorelec
a vsemu se vroucne obdivuje a italsky hlasite vsechno chvali.
Jeho slova jsou tato: "Pravda, Mala Strana je plna honosnych
baroknich palacu. Ale take je pravda, ze ve stovkach klikatych
ulicek vinoucich se okolo techto palacu byla a zustala stredoveka.
Ta pratelska krasa pospolitosti se neda nikdy omrzet!" Ted
me napada, ze vam mozna nekdy priste napisu neco o ulici Vlasske.
A na uplny zaver uz jen moje osobni priznani sledovala jsem
v krajanskych novinach uspech divadelni hry o Malostranskych povidkach
a tak me napadlo, ze to prostredi trochu popisu. A take se tim
dodatecne chci omluvit Janu Nerudovi, protoze kdyz jsem kdysi
davno jako skolni povinnou cetbu jeho povidky cetla, tak jsem
moc nadsena nebyla. Ted uz jsem v tomto smeru mnohem moudrejsi
a cetbu uz nepovinnou jsem si jen a jen vychutnavala.
Jana Fafejtova - Praha
