Ceskoslovenska podpurna
jednota a emigranti po Srpnu 1968
Adolf Wenzbauer k oslavam padesateho vyroci zalozeni
Ceskoslovanske Podpurne Jednoty ve Winnipegu. Pro nas "posrpnove
emigranty" (srpen 1968) byl Adolf, jak jsme mu rikali, pokladan
za starousedlika. Tak jsme pojmenovali krajany, kteri emigrovali
do Kanady pred valkou nebo po Unoru 1948, pred nasi velkou emigrantskou
vlnou roku 1968-69. Jiny rozdil mezi temito krajany nebyl, jelikoz
nas nove prichozi vitali se stejnou otevrenou naruci a snazili
se nam byt napomocni, jak jen mohli. Mezi ne patrili hlavne, Frank
Baleja, Adolf Klimek, Adolf Wenzbauer, Josef Hamata, Pater Josef
Celustka, Pater Reken a samozrejme mnoho dalsich, jejichz jmena
vyjmenovat je nad mou silu.
Jak vime, cas jedna s kazdym stejne a z toho duvodu jsme uz vetsinu
techto krajanu vyprovodili na hrbitov. Z teto smutne skutecnosti
nam posrpnovym i dalsim nezbyva nic jineho, nez vsem nasim
dobrodincum ze srdce podekovat za jejich laskavost.
Kazdemu cloveku je jasne, ze i pouhy odchod z rodneho mesta, obce,
kde vyrustal, je velikym zasahem do zivota, hlavne do citu a duse
lidi. Avsak zmeny v techto pripadech jsou minimalni s porovnanim
emigraci do ciziny, do daleke a nezname zeme, kde jak jsme poznali
je vse jinaci! Predne to byl jazyk, kteremu jsme nerozumeli
a zvyky ktere nam byly take cizi. Najednou jako probuzeni ze spatneho
snu ktery nemizel, jsme se ocitli v nove zivotni situaci. Ztratili
jsme rodice, sourozence, pratele a nase obvykla mista kam jsme
radi chodivali. Spadla za nami proslula zelezna opona udrzovana
komunistickym rezimem na hranicich nasi vlasti.
Co clovek v takove situaci muze delat? Skocili jsme do vody -
musime plavat! Pokud nekoho napadne otazka: Proc jste do te vody
skakali? Odpoved je jednoznacna nemohli jsme uz vydrzet
sveraci kazajku, ktera nas dusila v nasi otcine. Touzili jsme
se nadechnout svobody, kterou nase domovina svou despotickou vladou
nedovolovala! I za cenu nenahraditelnych ztrat jsme radeji zvolili
chleb emigrace, ale svobodne jsme ho mohli pojidat.
Nesetkal jsem se s posrpnovym emigrantem, ktery by v teto nasi
nove situaci nedelal totez jako ja. Vyhrnul si rukavy, zapomnel
na svoje tezkosti a zacal si budovat svuj zivot v nove domovine!
Neni to pouha fraze, ale kazdym dnem, kazdym mesicem opadavaly
nase pocatecni tezkosti, jak s jazykem, penezi, zdejsimi zvyklostmi
a najednou zivot v cizine nam daval vyznam.
Pro nase stesti, jsme zde nebyli prukopniky, kteri prodelavali
mnohem tezsi zacatky nez my. Krajanska dobrocinnost nasich predchudcu
nam pomahala nejen materialne, ale take nalezt nasi identitu,
pratele, praci a poskytovali nam moralni podporu.
V tomto sehrala velikou ulohu Ceskoslovenska Podpurna Jednota.
Tam nove prichozi mohl prijit mezi sve krajany a nejen jako doma
si vypit pivecko, ale popovidat si po nasem a dostat mnoho dobrych
rad, kterych bylo potreba jako sul. CSPJ vsak nebyla pro nas jedinym
pristavistem. Nelze vynechat Ceskoslovenske narodni sdruzeni,
kostel Panny Marie Fatimske, a slovensky kostel Panny Marie Navstiveni.
Presto, ze tyto instituce a cirkve hodne pomahaly, krajansky zivot
se nejvice odehraval kolem CSPJ - ceskeho klubu.
Pro krajany Jednota nebyla jen obycejna hospoda jako v CSSR, kde
se popiji a klabosi se o vsem moznem, hlavne o nedulezitych vecech.
Nybrz klub byl podle nazoru mnoha krajanu tavicim kotlem, kde
z tesklivych Cechu a Slovaku po ztracene vlasti se postupne stavali
Kanadane. Nekdo by mohl namitnout, ze tavici kotel jim
bral identitu, coz v nasi Kanade je velice mylne. Prave tam novy
emigrant poznaval, ze ac se chce stat dobrym obcanem Kanady, nemusi
se zbavit sveho naroda, jazyka, nebo svych zvyku.
Emigrace v kazde dobe a pro kazdeho je perna vec! Nikdo neemigruje
bezduvodne! At to byly hospodarske duvody davnych krajanu, hledani
stesti ve velikem svete, nebo politicke duvody jako nase, ktere
nas donutily k zavaznemu zivotnimu kroku. Tak jak pounorova, tak
posrpnova emigrace byla vyplodem hnusne politiky v Ceskoslovensku
po komunistickem puci.
Z jakeho podkladu vychazi moje tvrzeni? Z podkladu nesvobody v
zemi! Ten kdo si snad mysli, ze opustil svou vlast jen proto,
ze se chtel podivat do sveta a nikoliv z politickych duvodu, je
na grandioznim omylu. Jedine totalitni politika doma mu branila
v jeho prani okouknout svet.
Nebo to, ze nekdo nemel kde bydlet tak volil emigraci? Byla to
opet politika statu, ktera mela pod palcem ubytovani obcanu, tim
byl obcan odkazan na jejich benevolenci.
Na rozdil od statni politiky doma, po prijezdu a kratkem pobytu
na hotelu se kazdy z nas ubytoval velice pohodlne a zadna byrokraticka
vlada se nemusela o nikoho starat. Najednou jsme poznali rozdil
mezi totalitou v CSSR a svobodnou zemi.
Nejvetsi nasi prednosti v emigraci bylo nase usili, ktere nam
prinaselo sve plody. Nejenze po nekolika mesicich prace si krajane
zacali kupovat automobily, na ktere se v CSSR cekalo pet roku,
ale po nekolika malo letech si zacali kupovat svoje domy se zahradami,
s garazemi o cem se jim v CSSR ani nesnilo.
Musim se vsak opet vratit k nasim organizacim CSJP a CSNS, ktere
nas sdruzovaly a se svymi akcemi nam nahrazovaly ztraceny domov.
Treba prvni Stedry vecer (1968) uspradany v litevskem kostele,
nebo spolecenske vecery a zabavy organizovane nekterou z organizaci.
Po tolika letech je tezke si na mnohe z nich vzpomenout, ale Mikulasska
zabava v hale kostela Sv. Marka v St. Vital mi utkvela v pameti.
Za nostalgickeho vecera, kdy venku padal snih, ve kterem se trpytila
svetla ulic, jsme se sesli v utulne hale kostela. Pratele posedali
kolem stolu, plnymi cisemi, kapela pod vedenim krajana pana Vaclava
Machovce zacala hrat a najednou jsme se citili vsichni nejen druzni,
ale take velice blizci k sobe. Mezera, ktera nastala ztratou nasich
milych, nam vyplnili novi pratele. Stala se z nas velika emigrantska
rodina.
Z posrpnove doby nejvetsi krajanske akce byly bezesporu Folkloramy
festival narodu ve Winnipegu.
V roce 1970 CSJP byla jedna ze zakladatelu tohoto etnickeho festivalu.
Zde opet musim pripomenout praci nasich starousedliku, kteri se
do prvniho festivalu zapojili s velikym elanem. Nejenom oni, ale
take ostatni poradatele nemeli tuseni, jaky uzasny uspech to bude
mit. Clenky klubu pani Lesova, sestry Hallamove, pani Selepcova
a dalsi napekly kolace, nadelaly knedliky a vse k tomu potrebne.
Pro velky uspech vsak za tri dny bylo vse snedene a vypite a museli
Cesky pavilon zavrit!
Po 14 letech klub i sdruzeni spojily sve sily a na obnovenou Folkloramu
se dobre se pripravily. Nejcennejsi vsak na vsech festivalech
byly tance nasich deti. Skupiny Venecek a Furiant,
ktere s velikou pili nacvicovala pani Vladka Zvonikova, ktera
tento obor doma studovala, se staly zlatym hrebem Folkoram!
Videt nase ceske a slovenske ratolesti predvadet tance nasich
narodu bylo pro kazdeho dojemne. Folklorama se konala po nekolik
roku v budove a v arealu CSJP. Po nejake prestavce a pro velikou
navstevnost (denne az tisic lidi) se Cesky pavilon Srdce Evropy
presunul na vice vyhovujici misto.
Kdo nezna Folkloramu, nema ani tuseni kolik krajanu - dobrovolniku
bylo zapotrebi na cely tyden, k zajisteni festivalu. Posledni
roky az 60 osob pracovalo denne pro uspech Folkloramy,
na co muze byt kazdy krajan v Manitobe hrdy!
CSJP, tento emigrantsky stanek bude v dubnu 2013 oslavovat ste
vyroci sveho zalozeni. Drive nez otcove Ceskoslovenska Masaryk,
Stefanik, Kramar a ostatni meli vubec potuchy o tom, ze vznikne
samostatny a spolecny stat Cechu a Slovaku, prosty lid mel o soudrznosti
a spojovani Slovanu vetsi vizi nez jakou meli treba cesti poslanci
ve Vidni. Z toho duvodu Jednota pri svem zakladani zahrnula sirsi
rozptyl Slovanu z RakouskoUherska. Byla proto pojmenovana
"Slovanskou Jednotou".
Je pozoruhodne, ze vetsina zakladatelu, ktere muzeme videt na
tablu v hale, nejsou z Prahy nebo z hlavni casti Cech, ale z byvaleho
Halice (z Komoruvky) a z Volyne (obe uzemi dnes na Ukrajine).
Na konec meho strucneho vypraveni se neda nic jineho vykonat,
nez tez polozit velky venec diku nejen krajanum zakladatelum
Jednoty, ale vsem pokracovatelum v dobre praci v teto organizaci.
Emigrantum po prvni i druhe svetove valce az po dnesni den, kteri
vynalozili nesmirne usili a mnoho prace pro Ceskoslovenskou spolecnost
ve Winnipegu, se svou aktivni cinnosti v Ceskoslovenske Podpurne
Jednote.
Ac vsechny posrpnove cinitele, predsedy, pokladniky a dalsi dulezite
osoby nedokazu vyjmenovat, pokusim se aspon vyjmenovat nektere.
Predne to byl pan F. Shanel (Franta tata), jak mu rikali, ktery
prevzal vedeni klubu po starousedlicich, jmenovite po panu J.
Hamatovi. Dalsi, na ktere si dobre pamatujeme je vlastne cela
rodina Moravcovych, hlavne Babi Moravcova, Eva Vankova Bob a Janicka
Wenzlovi, Betty Dobrovolna, pres nekolik dalsich az k dnesnimu
predsedovi J. Dobrovolnemu.
Musim tez vzpomenout zesnuleho pana Jardu Klimese, ktery venoval
klubu hodne casu a castecne zavedl nektere novinky a vylepseni.
K vedeni a dobremu chodu klubu vsak nestaci jen predseda ci predsedkyne,
ale mnoho dalsich dobrovolniku - pracovitych lidi. Z techto duvodu
neni mozne vynechat rodiny Stedronskych, Chaloupku, Haverdu, Pacinu,
Kunu, Palicku, Nemecku, Stracenych, pani Tumilson, Karel Bulandra,
Majerske. Bezesporu uzasnou praci odvedla Danka Orihelova, kdyz
po 12 roku byla redaktorkou a vydavala klubovou Ricku a
vsestranna pomoc manzela Janka, byla velice cenna. Pomoc vedeni
z klubu jsem nalezl dalsi jmena. Rodinu Jancaru, Vlasta Shindelarova,
Vilda Muller, Zdenek a Karel Hladik, Karel Kahula, Lada Zalud,
Lada Hlas, Peter Gregor, Vrata Vodrazka, Zackovi, Zemcak, Jaromir
Samek, Livia Kurinska-Hrdlickova, Martina Jaterka. Bylo by take
veliky nevdek vynechat pana J. Skacela a nasi oblibenou barmanku
Gabinku Benadikovou a mnoho, mnoho kucharek, ktere pripravovaly
dobra ceska jidla a kolace jak pro Folkloramu, tak i pro
klubovni vecery, jejichz vsechna jmena by bylo tezke uvest.
Tak jako na zacatku me zpravy jsem dekoval zakladatelum Podpurne
Jednoty, zrovna tak patri stejne velky dik od vsech nasich krajanu
z Winnipegu i temto pokracovatelum za jejich dobrou praci! Jen
diky jim - ochotnym lidem, mohla CSJP obdrzet vysoke uznani a
vyznamenani - medaili od prezidenta Ceske republiky Vaclava Havla
a obdrzet nejvyssi vyznamenani Cenu T. G. Masaryka od Ceskeho
a Slovenskeho Sdruzeni Kanady.
Co prinese dalsi stoleti pro CSJP se nikdo neodvazi ani odhadnout.
Zatim je mozne mluvit jen o blizke budoucnosti, jelikoz krajane
starnou a nelze ocekavat nejakou hromadnou emigraci po te co Cesi
a Slovaci se tesi stejne svobode jako my Kanadane.
A co je snad jeste horsi, moderni svet odcizil cloveka cloveku.
Tak jak to dnes vypada, lide uz nepotrebuji pratele, spolecniky
a spolky. Vystaci si s moderni technikou, s televizi, s telefonem
a pocitacem. Facebook, ktery soucasnou generaci vystihuje
jako look at me (koukni se na mne), ale jinak se mi vyhybej,
odcizuje lidi od sebe.
Je samozrejme, ze svet nelze zastavit a mnohdy ani zmenit. Staci
vsak nekolik jedincu, kteri si dokazou jeste uvedomit, ze spravny
clovek je spolecensky a nikoliv ostrov jen sam pro sebe!
Tito lide muzou zabranit tomu, aby ani v budoucnosti nenastal
pomaly a jisty konec Ceskoslovenske Podpurne Jednoty
naseho klubu. (pozn. stale Ceskoslovenska).
Vilem A. Kun