Za Milo Kubikem
Byl z rodu vernych. Byl z rodu laskavych. Byl z rodu cestnych.
A byl nejskromnejsim clovekem, jakeho jsem poznal.
Narodil se v Cadci na Slovensku 6.kvetna 1929, graduoval (stejne
jako jeho budouci zena Alice) na FAMU v Praze. Alice se stala
clenkou bratislavske opery a Milo pracoval v bratislavskem Studiu
na dokumentarnich filmech. Do Kanady prisli v roce 1968 po invazi
armad Varsavskeho paktu. V Kanade Milo nasel zamestnani v audiovizualnim
oddeleni v skolnim systemu v torontskem predmesti North York.
V roce 1977 Alice a Milo zalozili nezavislou spolecnost Animette
Canada a ve svem domove vytvorili vynikajici serii animovanych
filmu pro deti: Silver Fur, 'Adventures in the High
Grass', 'Welcome to our Small World' a nejuspesnejsi,
'Inuit'. Sami vyrobili kulisy, modely i loutky.
Milo sam je take tvurcem televizniho programu Okno, v nemz
v letech 1988 az 1995 divaci meli moznost na televiznich
kanalech Rogers shlednout 75 pulhodinovych programu (kazdy byl
promitan trikrat), vcetne interview s Vaclavem Klausem a dalsich
28 zaznamu s krajany ruznych povolani, mezi nimi s Tomasem Batou,
s profesory Annou a Otakarem Sirekem, Josefem a Zdenou Skvoreckymi,
Jirim Traxlerem, Viktorem Ficem, Janem Waldaufem, Emilii Perinovou
a majorem Rudolfem Haskem a snad nejvyznamnejsi sagu rodiny Frantiska
Otty. Autor Jiri Vorac tuto serii profilu popsal jako uctyhodne
bohatou sbirku nesmirne historicke hodnoty a o skupine v clanku
(vysel v casopise Film a doba, c. 3, podzim 2002 a v Satellitu
11. cervence a v srpnu 2002) o Ceske a Slovenske televizi v Kanade
o skupine Okno napsal (prekladam z anglickeho prekladu):
Ceskoslovenska televizni skupina Okno predstavuje pozoruhodnou,
dokonce jedinecnou kapitolu: v urcite dobe poskytovala Torontu
pravidelny ceskoslovensky televizni program, ktery se casem vyvinul
v nezavislou produkci dokumentarnich filmu, v niz dodnes pokracuje.
Jadrem skupiny jsou Josef Cermak, zodpovedny hlavne za dramaturgii
a rizeni diskusi a Milo Kubik v roli producenta, reditele, kameramana,
redaktora, strihace a mixera zvuku.
Nemohu sve rozlouceni zakoncit, aniz bych se zminil o Divadlu
poezie, o ktere se Milo daleko nejvic zaslouzil: vybral basniky
i basne i prednasece (nejvic si vzpominam na Zdenku Novotnou,
Bohouse Macu, Marii Kleckovou a Tomase Maska). Prvni vecer se
konal v roce 1978 a Milo ho nazval Vecer s basnikmi na temu
lasky, jeden z veceru byl venovan dilu Milana Rufuse, jiny
basnim Jaroslava Seiferta a posledni, Svetlem odena oslavil
Prahu.
Milo byl podivuhodnym amalgamem vyrazneho intelektu, citu ladeneho
slovenskou krajinou a tvoriveho smyslu pro vsecko krasne. A pri
tom chodil po zemi jako nejprostsi z pozemstanu. Bylo mi cti byt
jeho pritelem.
Sbohem, Milo.
Josef Cermak