Osirele partitury
Konec ledna a unor letosniho roku mely pro torontske Cechy (i
mnohe Slovaky) byt ve znameni nejslavnejsiho soucasneho ceskeho
dirigenta, Jiriho Belohlavka. Belohlavek mel dirigovat Toronto
Symphony Orchestra v Beethovenove Devate a provedeni (v inscenaci
Opera National v Parizi v r. 2005) Wagnerovy opery, Tristan
a Isolda. Belohlavek, pravdepodobne ze zdravotnich duvodu,
nepriletel. Priletel Marek Sedivy, cesky dirigent a pianista,
asistent dirigenta v Tristanu a Isolde. Videl jsem operu poprve
(naposled byla v Torontu provedena v r. 1987). Wagnerovi jsem
se dost vyhybal, alespon castecne jiste proto, ze si Hitleruv
rezim z Wagnerovy hudby udelal svoji znelku. Myslel jsem si, ze
to vydrzim (opera trva temer sest hodin) do prvni prestavky a
pak se vytratim. Nevytratil. Vydrzel az do konce. Okouzlene poslouchal
skvely orchestr (ale copak ja, ja jsem ochotnik, ale expert jako
dr. Milos Krajny (videl operu dvakrat) oznacil orchestr za fantasticky)
i nekonecne arie.
Vic jsem se tesil na Beethovenovu Devatou. Pamatoval jsem si
doufam, ze spravne - ze nekdy v roce 2002 na zaver Choir
Festival, organizovaneho teritorialnim Cechem, Nicholasem
Goldschmidtem jsem se zucastnil provedeni Devate v Roy Thomson
Hall a jsem si skoro jisty (ale jestlize se pletu, tak se na mne
nezlobte, ja uz jsem stary), ze vedle Toronto Symphony Orchestra
vystoupila Ceska filharmonie a vedle Mendelssohn Choir
i pevecky sbor z Prahy. A tohle vsecko ridil Jiri Belohlavek.
(Doufam, ze to tak bylo, ponevadz to v me mysli zustalo jako muj
nejsilnejsi hudebni zazitek.) Ale to neni moje jedina mila vzpominka
na Belohlavka. Setkal jsem se s nim nekolikrat i behem komunistickeho
rezimu. V noci, po koncertu v Roy Thomson Hall, tajne v me kancelari
v oblasti King a Bay. Pri jednom takovem setkani jsme hovorili
o navstevach ceskych umelcu zijicich v cizine v Ceskoslovensku
- mam dojem, ze se jednalo o navsteve Rafaela Kubelika - Jiri
Belohlavek zastaval stanovisko, ze je to dobra vec, ze to posiluje
touhu naroda po svobode, ja naopak - ze to posiluje rezim.
Letos Torontsky symfonicky orchestr a Mendelssohn Choir
Jiri Belohlavek neridil a bylo mi z toho trochu smutno. Ale ne
dlouho. Rychle mne z toho dostal dirigent Matthew Halls, ktery
Devatou ridil jako nekdo posedly hudbou, z pameti, a dokonce
i bez stojanu na noty. A potom jsem na konci posledni rady Mendelssohnova
sboru objevil ceskeho zpevaka (a take dusi vysoce prospesnou torontskemu
Novemu divadlu) Karla Tamchynu (o takhle romanticke jmeno se lidi
musi vrazdit, zvlast, kdyz vypadaji jako Karel), ale o tom jsem
vedel, ze bude zpivat. Co jsem se dozvedel pozdeji bylo, ze v
Mendelssohnove sboru ten vecer zpivala i jeho zena Radka,
vecna prvni milovnice Noveho divadla.
Dva slavne vecery, oba krasne ve sve soucasnosti i ve vzpominkach,
ktere vyvolaly.
Josef Cermak