Ales na mne pustil blesky,
proroctvi jsou tresky plesky
Parkrat jsem se strefil do cerneho a tim vznikla reputace
a ted v unoru se mne par lidicek optalo, kdo vyhraje Oscara. Reputace
je proklata pritez; jednak proto, ze vetsina lidi nezna nikoho,
kdo se kdy strefil a pripada jim strhujici, ze se nekdo strefil.
A pro potrefeneho, pardon, cloveka s reputaci, ze se strefil,
vznika pokuseni, ze se zase strefi, i kdyz o nic nejde - leda
o tu prozluklou pychu seniora. Vsimli jste si, ze maloktery senior
odola pokuseni odpovedet na otazku, prestoze otazek je sakramentsky
malo? Tak abych to vyjasnil, muj film roku 2012 se nedostal ani
do nominace na Oscara.
Ten film, ktery mne okouzlil se jmenuje Hemigway a Gellhorn,
je to dumyslna biografie pomeru mezi literarnim mistrem a novinarkou:
Nicole Kidman bajecne zpodobnila valecnou zpravodajkyni na pozadi
spanelske obcanske valky, ve ktere Clive Owen zahral Hemingwaye
s apetitem pozirace adrenalinovych situaci a nenasytneho milovnika
zivota. Co vic - film je skvost.
Nominovane filmy jsem zhledl, aby mi drahokam neproklouzl mezi
prsty, tri jsem nedokoukal. Velebeny Spielberguv Lincoln
je nezabavny, i kdyz Lincoln byl podle biografie vrcholne zabavnym
vypravecem historek. Zbyva nominovany film Argo, kam pry
pujdou body vitezi: je to akcni film, jak jinak, kdyz se jedna
o prepadeni americke ambasady zbesilymi rudymi, pardon, zelenymi
gardami v Teheranu roku 1979, ale akcni film, kdyz kazdy zna konec
neni snadne natocit a udrzet divaka v napeti. Velectena Akademie
udelujici zlateho panacka Oscara je uz druhy rok mimo misu
a ptam se kdekoho, komu se zamlouval cernobily a navic nemy film
Artist? Ja vlastne neznam nikoho, kdo Artistu zhledl.
Muj kamarad Mervyn mne varuje, ze se odklanim od hlavniho myslenkoveho
proudu, kdyz jsem se valel smichem na Nobelovou cenou miru udelenou
Evropske Unii; rycel jsem smichem, kdyz slavna nobelovska komise
neuznava, ze mir v Evrope je diky americke valecne sile a NATO.
Vcera psaly Lidovky zpravy: "BERLIN - Mezinarodni filmovy
festival Berlinale, jehoz 63. rocnik se v nemecke metropoli
kona od ctvrtka, celi v poslednich letech kritice kvuli malemu
poctu hvezd a chybejicim velkym filmovym trhakum. Letos tato kritika
jeste zesilila." A ptam se, jestli je v potizich filmova
tvorba, coz si nemyslim, anebo ty odborne posudky, coz si myslim.
Tvrdim, ze skvostnych filmu je spousta. Asi tak jeden ze stovky
vyrobenych se vskutku podari rok co rok, coz neni chaby vysledek.
Znova jsme zhledli skvostnou pohadku Woodyho Allena Pulnoc
v Parizi z minuleho roku a komukoliv doporucuji jako filmovou
lahudku: pojednava na aktualni patologii modernosti, ze mnozi
chteji zit jinde a dokonce v jine historicke dobe, aby tak unikli
vele-nudnemu blahobytu.
A o dva roky driv Woody stvoril vytecnou karikaturu moderni spolecnosti
pod nazvem Uzivej si dokud muzes, coz je komicka groteska
shrnujici Woodyho motto: 'Mezi lidmi je v lasce dovoleno cokoliv,
co neublizuje nekomu druhemu.'
Pochopitelne odolam pokuseni, ze toto Woodyho motto se da lehce
rozsirit do politicke sfery v globalnim rozsahu; tento nazor se
tyka pouze filmove tvorby, ktera ma aspon dva prvky z trojice
divackych pohnutek jit do kina a videt film: film musi divaka
pobavit, musi divaka kapku poucit a musi pozitivne vyvrcholit
tim, ze zivot ma smysl a puvab a divak odchazi z kina s pocitem,
ze se tesi na pristi smysluplny den.
Dejte mi pokoj s apokalyptickymi alarmy; vzdyt zijeme v historicky
nejlepsi dobe, co se tyce materialniho zabezpeceni. Ale jestli
ten obecny blahobyt zvladneme, to nam muze dobry film pomoct
zvladnout. A je spousta filmaru, kteri s timto cilem nefilmuji,
ale maji to na srdci.
Rosta Firla - Sudbury