Lepsi leta padourska
Co se rozumi padourstvim, terminem uzivanym za mych mladych casu
a dosud nepochybne platnym? Tedy cosi jako vylet do prirody se
vsim pohodlim, zadne spani pod sirym nebem, pripadne v jednoduchem
stanu, priprava jidla vyhradne na ohni, nepohodli, pokud nastane,
sotva vnimane.
To tedy je, v nasem pripade, uz stale davnejsi minulost. Ted uz
obcasne nase vylety za teplym oceanem a hojnosti slunce, probihaji
na zpusob dnes velmi popularnich all-inclusive pobytu v
peknych resortech. Zaplatite za letenku, dopravu na misto, pobyt
tam a pak uz se nemusite starat o nic, snad jen abyste moc nepribrali
na vaze nebo si neposkodili mozek ci jatra konzumaci v cene zahrnuteho
alkoholu.
Takove vylety na jih jsme ovsem podnikali take jinak, kdy krome
dopravy a ubytovani, jsme se o vse ostatni starali sami. Ze zcela
praktickych a nepochybne financne vyhodnych podminek tento zpusob
vse obsazeno, se velmi rychle rozsiril a nepestuje se snad
jenom na Havaji.
Vyrazili jsme tedy, zel jenom na tyden, abychom prilis neobtezovali
pritelkyni, ktera se stara o nasi letitou kocku, kterou pred casem
ponekud poznamenal souboj s myvalem. Cil: Blau Natura Park, Punta
Cana, Dominikanska republika. Casovy rozdil ctyri hodiny, let
dlouhy sedm hodin, zpatecni pak proti vetru osm. Odjezd z domu
ve 2:45 rano, cesta na letiste vzbudila litost, ze takovy klid
na ulicich Vancouveru neni i ve dne.
Odbaveni na letisti Punta Cany probihalo cile; nez jsme se nadali,
stali jsem u prepazky vitani usmevavym celnikem. Pasy orazitkovany,
vraceny a k tomu byl popran prijemny pobyt. Peclive ukladam pas
do bezpecnostni brasnicky a razujeme k dopravniku zavazadel. Po
chvilce objevuje se prvni kufr a mne hlavou bleskne ono dulezite
lejstro lezici na prepazce. Vzpominka zcela jasna. Hledani v
batohu je zcela zbytecne,
"Prohledej ten pingl dukladne, jiste to tam nekde mas,"
povida zena celkem klidne.
"Nemam, zapomnel jsem to u celnika!"
"To snad neni mozne!" rika chot v rozporu s moudrosti,
ze vsechno je mozne pod sluncem.
Rozbehl jsem se zpet. Mezitim k jedne prepazce, kde jsme byli
odbaveni, pribylo nekolik dalsich. Ale snad veden instinktem,
bezel jsem k te spravne. Celnik mi s usmevem podaval lejstro...
Cesta na misto autokarem trva 20 minut. Kdyz odchazime konecne
z recepce s lahvickou rumu a nezbytnymi, byt nedokonalymi orientacnimi
informacemi v obalce zjistujeme, ze misto je pozoruhodne resene.
Rano se o tom presvedcujeme. 500 pokoju se naleza ve dvou radach
jednotlivych dvoupatrovych komplexu, pet po kazde strane dokonaleho
sanctuary. Jezirka mezi vysokymi palmami, k videni plamenaci,
male bile volavky, krasne zbarvene velike husy, rybky pod hladinou
jezirek, parek holubu jejichz krcky jsou ozdobeny krejzliky peri.
Cesta k oceanu stejne jako k restauraci nebo nekteremu z baru
jakkoli opakovana, vzdy je hodna pozornosti.
Prvni den: Obloha modra. Je treba se ochranit kremy proti slunecnimu
svitu. "Zkus tohle otevrit, nejaka novinka, ale me to nejde,"
podava mi zena pripravek, ktery lze uzit jen stisknutim hlavice.
Nejak se mi to nedari. Shledavam dve polohy docela nepatrne od
sebe vzdalene. Soustreden, nedbam, kde je ten malinkaty otvurek,
kterym strika tekutina. Hlavice se pohne, tisknu ji a proud mam
v oku tak dokonale, jako bych presne miril.
"Moc pekne nam to zacina, poradne si oko vyplachni,"
povida chot. Vyplachuji, na oko vidim, pali sice, ale je treba
jit na plaz. Ale ne tak, jako valna vetsina ostatnich zde. Chceme
klid a ticho. Ulehame, ale nedaleko zacina probihat jakasi soutez,
ktera se neobejde bez hlasite a rytmicke (nikoli melodicke) hudby.
"Tady nemuzeme zustat," sdeluje zena a prave prichazi
nase pritelkyne s informaci o lepsim miste. Sbiram odlozene svrsky
a jdeme. Plaz je velika a hojne navstivena. Ulehame, ale nikoli
s konecnou platnosti. Dochazi k dalsimu presunu. Pak konecne ponoreni
do pruzracne vody, jeste Atlantiku, ale o kousek dal uz je to
Karibik.
Je krasne, cas plyne, az dospeje k poledni. Rano jsem v recepci
dostal druhy klic k nasemu pokoji. Zvedam kalhoty v nichz by klic
mel byt, nebot jsem ho tam dal. Ale neni.
"To bude paleta a neprijemnost," predpovida zena docela
klidne. "Tak to tady poradne prohledej," poradila. Vysledek
se nedostavil a jdeme zpet az k mistu prvniho kratkeho pobytu
na plazi. Obtezujeme slusne dvojici, ktera lezi v miste, ktere
se zda byt tam, kde jsme kratce pobyli. Pokus se opakuje na miste
druhem.
"Ja bych si nakopal," povidam.
"Proc sis tu kapsu nezapnul?" pta se po pravu moje chot.
"Protoze jsem vul ... a snad proto, ze knoflik jde ztuha.
A ja si mel vzit ty druhe kalhoty, co maji kapsy na zip."
"Nekdo ten klic najde a vybere nam pokoj," povida chot.
"A nebo ho vrati na recepci," odvazuji se.
Cestou na obed dochazi k dohadum, co bude nejlepsi udelat. Vitezi
navrh neudelat nic, ten jeden klic pri odjezdu nechat na pokoji
a hotovo.
"Ale mit kazdy svuj klic, je skoro nutne," rekl jsem.
"Kdyz klic nekdo vrati v recepci a ja se tam nezeptam, budeme
jen o jednom klici."
"No, tak budeme, prece se nepotento. Jenom ... kdybych tak
tohle vyvedla ja!" pravila moje zena. Docela klidne.
"Bud rada, ze se tak nestalo. Ja jsem otravenej."
"A snad trochu poucenej," rekla bezmala vlidne.
Dalsi den jsme vysli stranou z resortu a ocitli se na nadherne,
dlouhe, belostne plazi, kterou oplachuje cira zelenomodra voda.
Jedna z tech bezpoctu plazi v mnozstvi exotickych kraju.
Den na to jsme se rozhodli jit na obed drive nez jindy. Byli jsme
v pokoji sotva pet minut a najednou zaklepani na dvere.
Otevreli jsme. U dveri stal mensi, podsadity chlapik venkovskeho
vzezreni, vedle mensi, korpulentni, cernovlasa zena s usmevem
od ucha k uchu. Muz pozvedl ruku s klicem od naseho pokoje. Ma
chot ukazala na me, usmevava zena mi zahrozila prstem. Dekovani.
Oba jsou Portugalci zijici v Parizi. Poznamenavam, ze je to moc
krasne mesto, oba souhlasi a prstem mi opet s usmevem hrozi. Proklel
jsem v tu chvili svuj dvakrat opakovany, vzdy nezdareny pokus
naucit se alespon trochu francouzsky
Blau Natura Park Resort je na vychodnim konci zeme, jeste
v Atlantickem oceanu, ale nedaleko mista, kde ten se meni v Karibske
more. Je posledni ze tri resortu na teto casti pobrezi. Hove si
na lehatku mane jsem si pripomnel davne casy vyletu stopem a pobytu
u Machova jezera ci v Hamru na Jezere. Z hlediska tech casu mozno
tento nas pobyt soucasny povazovat za vrchol padourstvi aniz bych
se tim jakkoli zneklidnoval.
Uzivaje si vsech znamenitosti mista, uvazoval jsem tez o ekonomicke
strance veci. Po odecteni nezbytnych dani, zustava suma na pobyt
a vsechno to jidlo a piti a pro vedeni resortu a jeho provozni
naklady. A snad z nedostatecne obchodni informovanosti jsem dosel
k zaveru, ze navzdory nepochybne nemalym temto nakladum majiteli
se vlastnictvi takoveho mista vyplaci. Jinak byl jej nevlastnil.
Takze mozna byt podnikatelem, nemusi byt nijak nudne zamestnani.
Vitr je na teto casti pobrezi vcelku castym jevem a pocitove snizuje
teplotu vzduchu. Jeho vlhkost je tu znacne vyssi nez na mexickem
pobrezi. Plaz velice krasna, nekolik kilometru belostneho pisku
jemneho jak mouka z jake obcas vyrabim domaci chleba a pruzracne
zelenomodre vody.
Jidlo a napoje vyborne kvality a v hojnosti, personal pracujici
bez zadrhelu. Dnes uz je temer samozrejmosti, ze na takovychto
mistech, stejne jako na mexickem pobrezi, vyskytuje se Rus v hojnem
poctu a obcas podivneho pocinani kupr. zcela samozrejmeho hovoru
s personalem v rustine, ac ten krome rodne spanelstiny zna jen
par anglickych slov. I sem si vyjel mohutny chlap pysnici se trikem
s napisem CCCP.
Pri navsteve jednoho kramku, kde jsem zakoupil dva balicky kavy,
nahrdelnicek pro vnucku a drevenou zelvicku pro vnoucka, jejich
rodicum vetsi balicek kavy, coz asi majitele, pomerne mladeho
chlapika, otce dvou synku a dvou dcerek moc nepotesilo, ale nam
stacilo ke spokojenosti, jsem si uvedomil problem zeme; nezdalo
se totiz, ze v teto rade mnoha jinych malych kramku delaly by
se velike obchody.
Bicykly, ktere je mozno si na hodinu pujcit, nepamatuji zakladni
udrzbu nepochybne od roku jejich vyroby, ac mladik, ktery je pujcuje
po vetsinu dne se dokonale nudi. To se ale neda rict o personalu
restaurace. Ten ale asi k pilnosti nuti vedomi, ze mit zamestnani
v takovem resortu neni doprano kazdemu z jejich spoluobyvatel.
Pohybuji se sice spis volne, ale bylo jich vzdy dostatek k dokonale
obsluze hostu.
Vzhledem k vcelku velikemu resortu, ktery ma tri tenisove kurty
v pomerne dobrem stavu, byl az typicky chaby zajem o hru, ale
nakonec jsem si trikrat zahral.
Pri odletu se na letisti, dle me zkusenosti dosud nejvetsimu,
ktere jsem v Dominikanske republice (Puerto Plata) a Mexiku navstivil
a pouzil, ponekud zmatecne tankovani paliva zdrzelo odlet o hodinu.
Ten pak probihal poklidne, v mem pripade stridanim cetby, klimbanim
a spanku.
Ve Vancouveru jsme jeste stihli posledni jizdu mistniho metra
(Canada Line), prevoz pres uzinu lodi ale uz nikoli a dorazili
jsme domu z centra mesta taxikem dve hodiny po pulnoci.
Kocka dlouho urputne porvavala, nevim, zda radosti nad tim, ze
jsme zase doma, nebo zlosti, ze jsme ji na tyden opustili.
Mezi postou jsem nenasel zadne predvolani k soudu, nebot jsem
jej ani neocekaval, ale jeden nikdy nevi!
Vladimir Cicha - Vancouver