Josef Svoboda: Tri inkarnace
V roce 2011 vysla ve vydavatelstvi Radioservice, a.s. kniha
Josefa Svobody (doktora edmontonske univerzity a profesora University
of Toronto) Tri inkarnace s podtitulkem Vzpominky skauta,
vezne komunistickych kriminalu a arktickeho ekologa. Jak uz
nazev knihy i podtitulek naznacuji, Josef Svoboda zil bohaty zivot.
Narodil se v Praze, vyrustal v Kralupech a jako kluk z rodinneho
domku sledoval vlaky, kterymi jezdival do Prahy Antonin Dvorak
"a napsal o tom svou slavnou Humoresku. Zacina stejne, jak
se lokomotiva rozjizdi: ta-tada-tada-tadata..." Ale jeho
prvni vzpominka ma smutnejsi zabarveni. 10. rijna 1938 (bylo mu
tehdy 9 let) nemecka armada okupovala Teplice a henleinovci povesili
hakenkrajc na sokolovnu jednoty, jejimz byl jeho dedecek z matciny
strany starostou (maminka byla nacelnici dorostu). Dedecka ranila
mrtvice a neprezil to jeho zena zemrela nekolik dni pred
nim. Josefova maminka ztratila oba rodice v jednom mesici.
Dvakrat videl Tomase Garrigua Masaryka: Poprve, kdyz projizdel
v otevrenem aute s rumunskym kralem Karlem II. dolu po Vaclavskem
namesti... Podruhe, kdyz Masaryk v roce 1937 zemrel. Sli jsme
asi pul dne v dlouhem zastupu na Prazsky hrad, kde byl vystaven
ve Vladislavskem sale. Sokolove a legionari stali podel katafalku
jako cestna straz. Pamatuji si, jak jsem sel s tatinkem okolo
jeho rakve. Bylo mi osm let.
Josefuv dedecek z tatinkovy strany se v Brne uspesne zivil povoznictvim.
Brnenska babicka prodavala pres ulici z okna polivku, nejvic
pro vozky. Brnensky dedecek ve stari nikomu neveril. Nechal
si na hrbitove postavit hrobku a koupil si dubovou rakev, v niz
byl (zemrel, kdyz mu bylo sedesat ctyri let) pochovan. Po jeho
smrti se Josefova rodina prestehovala do Brna ponevadz Josefuv
tatinek byl zeleznicar dostal k dispozici prazdny vagon, nalozil
do nej vsechen majetek a nechal jej poslat do Brna. V te dobe
Brno bylo napolo nemecke a smisena manzelstvi byla bezna. Obe
tatinkovy sestry si vzaly Nemce, kteri po okupaci optovali pro
Hitlerovo Nemecko, coz prirozene narusilo rodinne vztahy. Na priklad:
Josef byl skautem, jeden jeho bratranec vstoupil do Hitlerjugend
a pri jedne Josefove navsteve u tety mu bratranec na klopy a na
cepici napichal ruzne odznacky Hitlerjugend a teta mu rekla:
"Ted pojedes domu a v tramvaji reknes: Einen kleinen geradeaus..."
Pruvodci se na mne dival, videl, ze jsem maly blbecek, nerekl
nic. Ale kdyz jsem prisel domu, maminka se na me podivala a rozcilila
se: "Prosim te, strhni to, nebo se pujdu obesit." A
podobna epizoda, jen z opacneho konce: Kdyz v dvaactyricatem roce
rozhlas oznamil, ze byl spachan atentat na Reinharda Heydricha,
Josef pribehl domu, zacal krepcit a volal: "Heydricha
zastrelili, to je prima, to je bezva." Jeho otec ho chytil
pod krkem: "Kdyby to slysel nekdo venku, tak nas vsechny
zastreli." V tech dnech byly za schvalovani atentatu na risskeho
protektora popraveny desitky lidi.
Skautem byl od deviti let. Obdivne vzpomina skautskeho vudce Eduarda
Nalezeneho, kovare a zamecnika v kralovopolske zelezarne a skautem
dusi zustal po cely zivot. Dodnes vzpomina na skladani zkousky
tri orlich per. Jednim ukolem bylo odejit po vecerce z tabora,
prezit noc pod sirym nebem a pred budickem se vratit. Josef se
zavrtal do kupky sena, ktere pekne hralo a vonelo,
usnul a spal a spal; a zaspal budicek. Ale orli pero dostal. Stejne
verny jako skautu zustal i sve vire. Od deseti let ministroval.
Jako septiman vykonal tridenni Ignacianske exercicie, pri nichz
se naucil meditovat. Koncem roku 1957 (kratce pote co mu na marodce
dr. Jiri Krbec v hornim levem klicku nasel tuberkulozu) byl pripraven
prijmout jahenske a knezske sveceni. Z technickych duvodu (nebo
"z tajemneho uradku Boziho", jak to videl on), k nemu
nedoslo. Mezi lidmi, kteri hluboce ovlivnili jeho zivot (velci
lide jeho zivota) byla rada knezi a teologu (Dominik Pecka,
ktery Josefa za valky ucil nabozenstvi, jeho druhove ve vezeni
Josef Zverina, dominikani Reginals Dacik a Silvestr Braito, jezuita
Adolf Kajpr..., premonstrat Herman Josef Tyl (prosty Hanak
s virou ditete a moralni silou apostola Petra) - na tabore
Vojna s nim koncipoval dopis papezi Piu XII a pri sve navsteve
v CSR v r. 1990 ho - jako opata tepelskeho klastera - navstivil
v Marianskych Laznich, a pozdejsi kardinal Stepan Trochta. Josef
Svoboda kapitolu o velkych muzich sveho zivota uzavira: Maminka
mi psavala: "Never na nahody. Vede te Buh." Frantiskan
otec Richard Rohr tvrdi, ze Buh k nam prichazi "prevlecen
v nas vlastni zivot". (Nedavno jsem psal nekrolog o jinem
hluboce vericim vyznamnem cloveku, ing. Vladimiru Kavanovi, ktery
byl presvedcen, ze nad nim bdi jeho osobni andel strazny. Kavanuv
i Svoboduv zivot je protkan tolika neuveritelnymi zvraty a nahodami,
tolika konecnymi vitezstvimi, ze bych i ja, jemuz nebyl dan dar
viry, snadno uveril, ze nad obema ing. Kavanem i profesorem
Svobodou - bdel a bdi andel strazny.
V kapitole Ivan jede Josef vzpomina mene obdivne
(predchazela ji nepekna povest) na prijezd sovetske armady.
Jeho otec rodinu odvezl do obce Bedrichov a tam se na stesti armada
dlouho nezdrzela: Rusove odjechali a ve vesnici zustal jen
jediny starsi vojak, rusky starsina. Svolal si mlade muze a poveril
je udrzovanim poradku ve vesnici. Ovsemze jsem byl mezi nimi.
Dostali jsme rudou pasku, kterou jsme si navlekli na levy rukav
kabatu. V lese jsme si nasli prihodne zbrane na posileni nasi
autority. Zbrane tam odhodili prchajici nemecti vojaci. Josef
znarodnil vojenskou pusku a pouzdro s pistoli a jeho bratr, trinactilety
Frantik, se oksiroval kulometnymi pasy a zabral tezkou
pistoli. Takto vyzbrojeny se odebral na navstevu ke kamaradovi,
kde pri pokuse kamaradovy maminky ty dva valecniky odzbrojit z
pistole vyletela kulka a spalila Frantikovi bricho. Nakonec je
odzbrojili hasici. Pak prisla neslavna epizoda sberu a vyhosteni
nemeckych rodin do Rakouska, mezi nimi i jedne z Josefovych tet
a jeji dcerky. Druha teta necekala a odjela sama jeji manzel
byl v Brne zajat a umrel na uplavici v zajateckem taboru v Minsku.
Josef Svoboda zbytek sveho zivota popisuje takto: Ve
dvaceti me sebrali. Propustili me, kdyz mi bylo skoro tricet.
Ve ctyriceti jsem odesel do Kanady. V mych sedesati to konecne
'prasklo', sovetsky monoblok se rozpadl, republika ziskala znovu
svobodu. V tomto okamziku mam neodolatelne nutkani pouzit
Masarykovo oblibene slovo, toz. Toz, tak jednoduche to
nebylo... Jen o neco malo podrobneji Svoboduv zivot v edicni poznamce
na konci knihy popisuje Milos Dolezal: Jeden zivotni pribeh,
a pritom nespocet dramat, protikladnych svetu, politickych zvratu,
setkani i louceni. A take profesi. Josef Svoboda byl studentem,
veznem komunistickych zalaru, krmicem v zoo, cerpacem vody, technikem
botanickeho ustavu, arktickym ekologem, profesorem univerzity,
misionarem u Eskymaku. To je heslovity popis Josefovy druhe
a treti inkarnace. Tato recenze jeho knihy se zastavi u nekolika
okamziku techto inkarnaci, ne tak podrobne jako v pripade prvni
inkarnace, ale bohateji nez Josefuv, ale i Dolezaluv popis.
Druha inkarnace zacina jeho zatcenim 23. zari 1949, ale nejak
osudove se k nemu schyluje uz na konci vypraveni o prvni inkarnaci,
kdy Josef se neuspesne pokousi utect za hranice, stava se clenem
podzemni skupiny jako jeji spojka. Na podzim 1948 - to uz byl
prvni rok na univerzite - dostal prikaz zajet do Hodonina, prevzit
od jineho clena skupiny zalepenou obalku a predat ji tretimu clenovi.
V tomto cinu, jak Josef v knizce pise, spocivala ma veskera
ilegalni cinnost. A pak na to zapomnel. Pripomnela mu to skoro
o rok pozdeji skupina muzu v civilu, kteri si pro nej prijeli
v tatraplanu, vytahli ho z postele, namirili na nej pistoli: "Kde
mas pistoli?" Nepomohlo, ze zadnou nenasli, ani to, ze maminka
lomila rukama a obhajovala ho vetou, jez mela vsecko vysvetlit
a vsecko ospravedlnit: "On je zamilovany". Odvezli ho
do Brna a 'hodili do kobky', kam brzy pribyl student Karel Danek,
ktereho (i jeho bratra) - jak se mnohem pozdeji Josef dozvedel
popravili v listopadu 1950... (i kdybych se sebevic snazil,
bojim se, ze se mi nikdy nepodari videt komunistickou stranu jinak
nez jako zlocineckou organizaci). A jeste jeden mlady muz byl
v kobce ubytovan (i kdyz jen na zbytek jedne noci): vstoupil
do kobky pozde v noci (chytili ho na uteku), byl oblecen v hnedem
reholnim habitu. Josef ho pozval, aby se vtesnal na slamnik vedle
nej. Presto, ze frantiskansky knez mel jednu plici prasklou, povidali
si septem az do rana. Josef na tu noc vzpomina: "Jeho srdce
horelo pro Jezise a rad by za nej polozil zivot. Zapalil i me
nitro a ja jsem se mu vyzpovidal. Hned rano jej odvedli a ja jsem
se s nim uz nikdy nesetkal. Jeho jmeno si nepamatuji, ale verim
dodnes, ze te noci do cely Buh poslal sveho andela."
Pred vanocemi 1949 Josefa s nekolika dalsimi odvezli do veznice
ve Znojmu. Fascinujici je Josefuv popis mezimestskych hovoru
(hovoru s celami v jinych patrech). Hovory se konaly hajzlfonem:
"V danou hodinu jsme vysplouchali vodu ze zachodove misy.
Tim se otevrely kanaly (doslova) k dorozumivani. Jeden z nas strcil
hlavu hluboko do misy a kamarad mu hodil pres hlavu deku, aby
utlumil rozhovor. A mluvilo se. Odpadove potrubi roznaselo slova
na velkou dalku..."
4. kvetna 1951 byl jako ideolog skupiny odsouzen na 11 let, o
tri roky vic, nez byl navrzeny trest 8 let. Soud rozsudek zvysil
pravdepodobne proto, ze na soudcovu otazku, zda se citi vinen,
Josef odpovedel zaporne, protoze si myslel, ze to, co delal, bylo
dobre pro narod a lidskou spolecnost, kterou si predstavoval jako
demokratickou spolecnost, zalozenou na krestanskych principech.
Jeho skupina byla soucasti vetsi organizace, do jehoz vedeni byli
infiltrovani komunisticti agenti, kteri vedeli o kazdem hnuti.
Vudci teto vetsi organizace, Petr Krivka a Rudolf Pohl byli odsouzeni
k smrti a popraveni. V temze roce byl Josef svedkem dalsich poprav.
V ostravske veznici: "Jednou rano, jeste pred usvitem, jsme
zaslechli na dvorku pod nasim oknem sbijeni prken... Jen nejake
dva metry pod nasimi zavrenymi okny staveli sibenice... V absolutnim
tichu letniho rana jsem zretelne slysel muzsky hlas, zrejme predsedy
senatu, jak se tlumenym hlasem dotazuje predvedeneho vezne na
jmeno a informuje ho, ze vsechna jeho odvolani byla zamitnuta
a rozsudek smrti bude nyni vykonan. Odsouzeny neodpovidal. Retizky
zarachotily. Slysim duty zvuk propadajici se podlahy. Nasleduje
nekolik minut ticha. Po nem hlaseni lekare, ze smrt udusenim nastala...
Privadeji druheho odsouzence... Ctyri popravy nam neznamych politickych
veznu, primo pod nasimi okny... Teprve po letech jsem se dozvedel
jmena popravenych. Onoho casneho rana 28. cervence 1951 jsme byli
nemymi svedky poprav Miroslava Sykory, Milose Moravka, Josefa
Polomskeho a Ladislava Cee. Kde jsou ti, co je odsoudili k smrti
a popravy provedli?"
Josef Svoboda nastoupil trest v cervnu 1951 v Mirove, o mesic
pozdeji ho presunuli do Ostravy, v prosinci tehoz roku do veznice
Bory u Plzne, od cervence 1952 az do cervna 1955 hostoval
v taborech Marianska, Barbora, Nikolaj, Rovnost, v udobi
mezi cervnem 1955 a prosincem 1957 pusobil v institucich
zvucnych jmen: Pankrac, Ilava a Leopoldov muklovsky Vatikan,
v prosinci 1957 se "na skok" zastavil ve Valdicich u
Jicina. 5. brezna 1958 jeho bolestna odysea skoncila: v ten den
byl na Pankraci propusten. Behem tech 8 let, 5 mesicu a 14 dni
byl svedkem justicnich vrazd, zazil zimu a hlad i betonovy bunkr
na Barbore; setkal se s lidmi vznesenymi jako skaut Eduard Nalezeny,
premonstrat Herman Josef Tyl a budouci kardinal Stepan Trochta;
se spisovateli Vaclavem Rencem a Josefem Kostohryzem; ale take
se synovcem Klementa Gottwalda, mistrem kasarem jmenem Arnost.
Na tabore Rovnost ho 5. brezna 1953 zastihla smrt Josefa Stalina.
Vsichni vezni se radovali. Velitel tabora povestny Palecek
jich desitky (predevsim verici) nechal postavit primo podel ostrelovaciho
pasma, kde museli stat dny a noci (v noci jeste mrzlo), dokud
nepadli." Jednoho z nich, mladeho Stepu z Moravskeho Slovacka,
si Palecek pozval do vytopene kancelare a prohlasil: "Jen
rekni, ze uz neveris, a my te hned pustime."
Stepa zavrtel hlavou a tise priznal: "To ja nemuzu".
(Jaky to skvely vzor pro dnesni politicke vudce.)
Propustenim z vezeni pocalo v Josefove zivote mezidobi, ktere
skoncilo prepadenim Ceskoslovenska armadami Varsavskeho paktu
v srpnu 1968. Behem deseti let mezidobi se Josef zivil jak se
dalo: jako krmic v zoo (do jeho kompetence spadala na priklad
preprava stareho velblouda, ktereho se jeden z ceskych cirkusu
potreboval zbavit); v te dobe se take staral o Jozinku, divku
postizenou obrnou a pokusil se (neuspesne) ziskat povoleni k externimu
studiu na Prirodovedecke fakulte Masarykovy univerzity; jako cerpac
vody v maringotce; v zari 1962 ho mobilizovali a poslali k zenijnimu
utvaru v Jeseniku, kde se nakonec stal sberatelem ranenych;
po skonceni vojenske povinnosti se vratil k maringotce (take se
zaslouzil o propusteni leopoldovskeho spoluvezne, na ktereho ctrnact
let cekalo jeho devce); pak dva roky studoval na Prirodovedecke
fakulte jako hospitant a dokonce mu dovolili delat zkousky. V
polovine cervna se rozloucil se svym otcem-dopoledne ho navstivil
v nemocnici. Kdyz odchazel, otec ho k sobe pritahl a drzel
nezvykle dlouho v objeti. Tata se loucil. Zakratko zemrel.
Na podzim roku 1964 se Josef ozenil s Kvetou, sestrou sveho komplice
z odboje a nyni druha z maringotky; take si na zachode precetl
inzerat, ze Botanicky ustav Ceskoslovenske akademie ved hleda
technika na terenni vyzkum a neuveritelnou souhrou okolnosti misto
dostal. Hur pochodil, kdyz se pozdeji pokusil o radne dalkove
studium na Masarykove univerzite vedouci katedry marxismu-leninismu,
dr. Kucera jeho zadost odbyl slovy: "Znam Vase nazory. Takove
lidi na univerzitu nepoustime." Prijali ho ale na Karlove
univerzite, kde dalkove studoval az do prazskeho jara 1968. Na
jare toho roku se setkal s dvema spoluvezni, Eduardem Goldstückerem
(pomohl Josefovi s povolenim osobniho studijniho planu) a s tehdy
jeste biskupem Stepanem Trochtou, ktery Josefa pozadal o ideje
pro svuj inauguracni projev. Po sovetske invazi si Josef i jeho
zena zazadali o pas a vizum do zapadniho Nemecka. Obe bez prutahu
dostali a zacatkem prosince 1968 prileteli do Toronta, kam za
nimi o tri tydny pozdeji priletel Josefuv bratr Frantik.
Prvni dojmy treti kanadske- inkarnace byly
nevalne: V casti, kde nas ubytovali, byly jen stare ulice plne
odpadku, s elektrickym a telefonnim vedenim na drevenych sloupech
podel chodniku.... Pak si Josef vzpomnel, ze kdyz se v Botanickem
ustavu s kolegy loucil, Milena Rychnovska se mu zminila, ze jeji
bratr, Dusan Soudek, je v ontarijskem Londonu hostujicim profesorem
v mikrobiologickem ustavu. Spojil se s nim, Dusan Soudek si pro
nej prijel a ... Na podzim roku 1969 jsem zacal studovat
(na Univerzity of Western Ontario, kde poznal vynikajiciho psychologa,
profesora Jaroslava Havelku, na jehoz prednasky chodilo na pet
set posluchacu a jehoz nektere knihy vysly v nakladatelstvi
Atelier IM v Luhacovicich) a v dubnu 1970 jsem slozil posledni
zkousku... Tentyz rok jsem nastoupil do postgradualniho
programu na Albertske univerzite a o tri roky pozdeji, v cervnu
1973, jsem uz mel misto jako odborny asistent na Torontske univerzite.
Meteoricka kariera!
Na Albertske univerzite Josef studoval u profesora Larryho Blisse,
ktery ho pozval, aby se zucastnil expedice na ostrov Devon ve
vysoke Arktide, kde meli zkoumat produktivitu tundry.
V souvislosti s touto cestou se Josef rozepsal o Kanade: Kanada
je po Rusku nejvetsi zeme sveta. Na jeji plosnou rozlohu by se
umistnilo temer sto tricet ceskych republik. I nektere z jejich
mensich ostrovu jsou vetsi nez nase dobra stara vlast. Pres jeji
nesmirnou rozlohu ji obyva jen trikrat vic lidi, nez ma nase republika....
Na uzemi nove vytvoreneho teritoria Nunavut, nejvetsi kanadske
provincie, ktera by prekryla plochu dvou tretin Indie, zije vsehovsudy
dvacet sedm tisic domorodych severanu. Rikaji si Inuite.
Ve vysoke Arktide (na prvni pohled se jevi jako mesicni krajina),
na ostrovu Devon, se sesel se svym spoluveznem 'z uranu a z Leopoldova',
nyni profesorem mineralogie na Albertske univerzite, Jirim Krupickou.
Pred vanocemi 1971 dostal zpravu od sestry, ze jejich maminka
zemrela. Napsala pro sve deti kratky zivotopis a kdyz ji Josef
z Edmontonu sdelil, ze odleta do Arktidy, odepsala: Bud opatrny,
aby te neposlali na Mesic. Ti Americane jsou vseho schopni.
O dva roky pozdeji se do Ceske republiky vratila Josefova zena
Kveta, ktera tezce snasela pravidelne trimesicni odlouceni, kdyz
Josef odjel do Arktidy. Kveta v republice umrela. Josef se pozdeji
ozenil s Lewinou, dcerou hongkongske kupecke rodiny, ktera pracovala
jako jeho asistentka na Devonu a s niz se pozdeji setkal v edmontonskem
kampusu. Meli spolu dve deti, Misu, ktery tahnul ke skautu
a k prirode a Ondreje, ktery rad behal kratke vzdalenosti,
hral volejbal a bavila ho muzika. Na klavir se ucili hrat
oba. Michal prestal v osmnacti. Ondrej pokracoval se svou vybornou
ucitelkou, ceskou pianistkou Dagmar Rydlovou a nakonec si hudbu
zvolil jako sve povolani. Po vanocich, 29. prosince, 2004 nahle
zemrel. Pro Josefa a jeho rodinu to byla bolestna ztrata. Josefa
vira drzela v zivote na nohou a pomohla mi i ve chvili, kdy
jsem ztratil syna... Muze cerv obvinovat drozda, ze je panem nad
jeho zivotem a smrti? Buh je bud dobry a pak vi, co cini, nebo
je zly duch, a co proti nemu nadelam... Jak muze tvor soudit sveho
tvurce? Ackoliv profesor Svoboda odesel do penze v roce 1994,
jeho prace a prinos spolecnosti tim neskoncily. Jeste dnes prispiva
esejemi, mnohotvarnou pomoci sve farnosti a novou misi: udelat
vsecko, aby hudebni dilo neobycejne talentovaneho syna Ondreje
nebylo zapomenuto.
Kniha Josefa Svobody Tri inkarnace je vyznamnym zaznamem
nejen o jeho zivote, ale i dobe, v niz zil. Svedectvim, v nemz
se prolinaji jeho zivotni pribehy s politikou, vedou, nabozenstvim
a filozofii. Svedectvim o nadanem a statecnem cloveku, ktery nezil
marne.
Josef Cermak