Navrat na hlavni stranu

Antonin Kubalek a Vlastimil Lejsek sni svuj vecny sen
Kdyz se v roce 2003 tito dva muzi poprve tvari v tvar setkali (do teto chvile se znali jen z povidani v umeleckych kuloarech), byli navzdory svemu veku plni elanu a humor z nich jen srsel. Kdo by si tehdy pomyslel, ze se z nich stanou nerozlucni pratele, kteri se rok co rok setkaji u prilezitosti Interpretacnich kurzu ve Zlatych Horach, jimz kanadsky pianista ceskeho puvodu propujcil sve jmeno. Jejich rozhovory, at uz osobni ci odborne u stolu ci u 120 let stareho klaviru, ktery vevodil a stale vevodi rejvizskemu sidlu (Zlatohorsko ­ Severozapadni Slezsko Ceske republiky) rodiny Lejskovy, se nezridka protahly do pozdnich nocnich hodin.

Vlastimil Lejsek


Pianista, pedagog a skladatel Vlastimil Lejsek, byl telem i dusi Brnak, ale nemene miloval Jesenik a jeho krajinu, kde rok co rok v malebnem prostredi Rejvizu travil se svou zenou Verou temer pul roku. Prave tady se pred mnoha lety zrodila myslenka Mezinarodni interpretacni souteze pro klavirni dua, ktera se co dva roky kona v jesenickych laznich a nese jmeno hudebniho skladatele Franze Schuberta.
Na Rejvizu se take, jak vyse pisi, osobne seznamil s kanadskym pianistou ceskeho puvodu Antoninem Kubalkem a jeho rodinou. Setkani dvou vyznamnych osobnosti umeleckeho zivota pripomina kazdorocni koncert, ktery se kona 21. cervence v den narozenin Vlastimila Lejska, jenz predesel Antonina Kubalka o deset mesicu. Oba muzi opustili pozemsky svet s plany, ktere zustaly nenaplneny. Ale jejich vzajemne pratelstvi postavene na tonech hudby pripominaji cykly koncertu, kterym v roce 2012 rodina Vlastimila Lejska propujcila jeho jmeno.
Zavrete oci a nechte pracovat svou fantazii. V dali vidime jeden z prikrych rejvizskych kopcu, jehoz vrchol zdobi zbytky hradu Kobrstejn. A tady vysoko nad tajuplnou krajinou se rozhodli dva muzi dokazat vsem, ze jejich pratelstvi pretrva a bude pokracovat tam, odkud neni navratu.
Mozna jako Kobr a Stejn, kdo je kdo, necham na tech, kteri oba muze osobne poznali a take meli moznost slyset Lejskovu operu stejnojmenneho nazvu. Predstavme si, jak tito dva statni muzi stojice na vrcholu zriceniny vevodici teto krajine, se rozhodli spolecne usednout za klavir jako Duo Kubalek-Lejsek a ukazat vsem, ze jeste stale maji co nabidnout. Pripustme, ze by to byly Dvorakovy Slovanske tance, jimiz by udelali radost nejen sobe, ale hlavne tem, kteri mohou za to, ze se zde daleko od svych domovu setkali, aby mohli vest svuj nekonecny dialog.
Kdyz uz jsme u nadherne Dvorakovy hudby, napadlo me, ze by ctenare Satellite, mohla zaujmout jedna z usmevnych prihod souvisejicich prave s jednim z mnoha provedeni Slovanskych tancu klavirnim duem V+V Lejskovi.
Pianiste Lejskovi v dobe davno minule vlastnili Trabanta, kterym jezdili po cele Evrope. Nebyly to jen vylety, ale predevsim jizda za posluchaci, kteri se na jejich vystoupeni tesili. Jedno takove bylo v zime, jez nebyla veru skoupa na privaly snehu. Sdelovaci prostredky varovaly, nevyjizdet, ze hrozi zapadnuti a kdovi, co jeste! Ovsem umelecka cest nedovolovala zklamat sve posluchace. Vydali se tedy na cestu do tehdejsi NDR s pevnym predsevzetim, ze do cile musi dorazit, stuj co stuj. Pres vsechny kalvarie, ktere je cestou potkaly, dorazili k prekvapenym poradatelum a jeste vice udivenym posluchacum. Se zkrehlymi prsty se ponorili do klaves, aby salem znela nadherna hudba Antonina Dvoraka. Za jeho Slovanskymi tanci je do mestecka v tehdejsim NDR dovezl Trabant. Bakelitak, jak se mu rikalo, prekonal to, co druzi vzdali.
Na prahu kazdeho Noveho roku si vetsina z nas dava radu predsevzeti. Ja mam take jedno, ale je to spise vize. Byla bych rada, kdyby se nasel nekdo, kdo splni osobni prani Antonina Kubalka. Jake bylo? Inu, zahrat nejen sam sobe, ale hlavne pani Vere, Lejskovy Pisnicky ze sklepa, o nichz se v nekrologu k umrti sveho rejvizskeho kamarada Kubalek zminil. Bohuzel, pianistovo prani diky necekane smrti, zustalo nenaplneno.

Antonin Kubalek


Nyni si dovolim trochu fabulovat. Verim, ze kdyby Antonin Kubalek zil, byl by potesen, ze jeho jmeno, i kdyz jen pomyslne bylo, je a bude spjato s beneficnimi koncerty pro zachranu nemovite kulturni pamatky kostela sv. Jana Krtitele v Hornim Udoli u Zlatych Hor. Prvni koncert se totiz uskutecnil v roce 2003 jako soucast Interpretacnich kurzu, kterym kanadsky pianista propujcil sve jmeno.
Verme, ze i novy partner Duchovni spravy Poutniho mista Panny Marie Pomocne, jez pamatku spravuje, mlady trombonista a jesenicky rodak Kurt Neubauer, bude teto myslence naklonen. Prejme mu, aby mel stastnou ruku pri vyberu ucinkujicich, kteri na toto posvatne misto prilakaji stovky tech, jimz neni lhostejne dedictvi nasich predku. Dluzno vsak podotknout, ze bez podpory mecenasu by jeho usili bylo marne. Verme, ze soucasne bruselske regulace neznici myslenku, jez nasla pochopeni nejen u umelcu, ale predevsim u tech, kteri na poutni misto nevahaji jet i desitky kilometru.
A nezapomenme, ze nase pocinani budou z umeleckeho nebe sledovat Anton a Vlasta, jak se Kubalek s Lejskem duverne oslovovali. Udelejme tedy vse proto, aby XI. koncert ve prospech zachrany kulturni pamatky prilakal dne 15. cervna nejen stale priznivce, ale i ty, kteri by meli chut ho podporovat. Najde-li se takovy mezi Vami, mili ctenari, radi Vam zprostredkujeme kontakt.
Pro Satellite Jarmila Pohlova-Ceska republika

Navrat na hlavni stranu