Antonin Kubalek a Vlastimil
Lejsek sni svuj vecny sen
Kdyz se v roce 2003 tito dva muzi poprve tvari v tvar
setkali (do teto chvile se znali jen z povidani v umeleckych kuloarech),
byli navzdory svemu veku plni elanu a humor z nich jen srsel.
Kdo by si tehdy pomyslel, ze se z nich stanou nerozlucni pratele,
kteri se rok co rok setkaji u prilezitosti Interpretacnich
kurzu ve Zlatych Horach, jimz kanadsky pianista ceskeho puvodu
propujcil sve jmeno. Jejich rozhovory, at uz osobni ci odborne
u stolu ci u 120 let stareho klaviru, ktery vevodil a stale vevodi
rejvizskemu sidlu (Zlatohorsko Severozapadni Slezsko Ceske
republiky) rodiny Lejskovy, se nezridka protahly do pozdnich nocnich
hodin.
Vlastimil Lejsek
Pianista, pedagog a skladatel Vlastimil Lejsek, byl telem i dusi
Brnak, ale nemene miloval Jesenik a jeho krajinu, kde rok co rok
v malebnem prostredi Rejvizu travil se svou zenou Verou temer
pul roku. Prave tady se pred mnoha lety zrodila myslenka Mezinarodni
interpretacni souteze pro klavirni dua, ktera se co dva roky
kona v jesenickych laznich a nese jmeno hudebniho skladatele Franze
Schuberta.
Na Rejvizu se take, jak vyse pisi, osobne seznamil s kanadskym
pianistou ceskeho puvodu Antoninem Kubalkem a jeho rodinou. Setkani
dvou vyznamnych osobnosti umeleckeho zivota pripomina kazdorocni
koncert, ktery se kona 21. cervence v den narozenin Vlastimila
Lejska, jenz predesel Antonina Kubalka o deset mesicu. Oba muzi
opustili pozemsky svet s plany, ktere zustaly nenaplneny. Ale
jejich vzajemne pratelstvi postavene na tonech hudby pripominaji
cykly koncertu, kterym v roce 2012 rodina Vlastimila Lejska propujcila
jeho jmeno.
Zavrete oci a nechte pracovat svou fantazii. V dali vidime
jeden z prikrych rejvizskych kopcu, jehoz vrchol zdobi zbytky
hradu Kobrstejn. A tady vysoko nad tajuplnou krajinou se rozhodli
dva muzi dokazat vsem, ze jejich pratelstvi pretrva a bude pokracovat
tam, odkud neni navratu.
Mozna jako Kobr a Stejn, kdo je kdo, necham na tech, kteri
oba muze osobne poznali a take meli moznost slyset Lejskovu operu
stejnojmenneho nazvu. Predstavme si, jak tito dva statni muzi
stojice na vrcholu zriceniny vevodici teto krajine, se rozhodli
spolecne usednout za klavir jako Duo Kubalek-Lejsek a ukazat vsem,
ze jeste stale maji co nabidnout. Pripustme, ze by to byly Dvorakovy
Slovanske tance, jimiz by udelali radost nejen sobe, ale
hlavne tem, kteri mohou za to, ze se zde daleko od svych domovu
setkali, aby mohli vest svuj nekonecny dialog.
Kdyz uz jsme u nadherne Dvorakovy hudby, napadlo me, ze by ctenare
Satellite, mohla zaujmout jedna z usmevnych prihod souvisejicich
prave s jednim z mnoha provedeni Slovanskych tancu klavirnim duem
V+V Lejskovi.
Pianiste Lejskovi v dobe davno minule vlastnili Trabanta, kterym
jezdili po cele Evrope. Nebyly to jen vylety, ale predevsim jizda
za posluchaci, kteri se na jejich vystoupeni tesili. Jedno takove
bylo v zime, jez nebyla veru skoupa na privaly snehu. Sdelovaci
prostredky varovaly, nevyjizdet, ze hrozi zapadnuti a kdovi, co
jeste! Ovsem umelecka cest nedovolovala zklamat sve posluchace.
Vydali se tedy na cestu do tehdejsi NDR s pevnym predsevzetim,
ze do cile musi dorazit, stuj co stuj. Pres vsechny kalvarie,
ktere je cestou potkaly, dorazili k prekvapenym poradatelum a
jeste vice udivenym posluchacum. Se zkrehlymi prsty se ponorili
do klaves, aby salem znela nadherna hudba Antonina Dvoraka. Za
jeho Slovanskymi tanci je do mestecka v tehdejsim NDR dovezl
Trabant. Bakelitak, jak se mu rikalo, prekonal to, co druzi vzdali.
Na prahu kazdeho Noveho roku si vetsina z nas dava radu predsevzeti.
Ja mam take jedno, ale je to spise vize. Byla bych rada, kdyby
se nasel nekdo, kdo splni osobni prani Antonina Kubalka. Jake
bylo? Inu, zahrat nejen sam sobe, ale hlavne pani Vere, Lejskovy
Pisnicky ze sklepa, o nichz se v nekrologu k umrti sveho
rejvizskeho kamarada Kubalek zminil. Bohuzel, pianistovo prani
diky necekane smrti, zustalo nenaplneno.
Antonin Kubalek
Nyni si dovolim trochu fabulovat. Verim, ze kdyby Antonin Kubalek
zil, byl by potesen, ze jeho jmeno, i kdyz jen pomyslne bylo,
je a bude spjato s beneficnimi koncerty pro zachranu nemovite
kulturni pamatky kostela sv. Jana Krtitele v Hornim Udoli u Zlatych
Hor. Prvni koncert se totiz uskutecnil v roce 2003 jako soucast
Interpretacnich kurzu, kterym kanadsky pianista propujcil sve
jmeno.
Verme, ze i novy partner Duchovni spravy Poutniho mista Panny
Marie Pomocne, jez pamatku spravuje, mlady trombonista a jesenicky
rodak Kurt Neubauer, bude teto myslence naklonen. Prejme mu, aby
mel stastnou ruku pri vyberu ucinkujicich, kteri na toto posvatne
misto prilakaji stovky tech, jimz neni lhostejne dedictvi nasich
predku. Dluzno vsak podotknout, ze bez podpory mecenasu by jeho
usili bylo marne. Verme, ze soucasne bruselske regulace neznici
myslenku, jez nasla pochopeni nejen u umelcu, ale predevsim u
tech, kteri na poutni misto nevahaji jet i desitky kilometru.
A nezapomenme, ze nase pocinani budou z umeleckeho nebe sledovat
Anton a Vlasta, jak se Kubalek s Lejskem duverne oslovovali. Udelejme
tedy vse proto, aby XI. koncert ve prospech zachrany kulturni
pamatky prilakal dne 15. cervna nejen stale priznivce, ale i ty,
kteri by meli chut ho podporovat. Najde-li se takovy mezi Vami,
mili ctenari, radi Vam zprostredkujeme kontakt.
Pro Satellite Jarmila Pohlova-Ceska republika