Klani na zivot a na smrt
mezi prekvapivym kapitalistou a byvalym agentem KGB
Bill Browder dobyva hradby Kremlu
1. kolo: 1946 Moskva vylucuje ze strany predsedu Komunisticke
strany USA a Billova dedecka, Earla Browdera, pro jeho nazor,
ze sovetsky komunismus a americky kapitalismus mohou koexistovat.
(Dedecek mel pravdu: jak dokazuje Cina, komunisticka vlada a kapitalismus
mohou dokonce koexistovat i v jednom statu.)
2. kolo: Billuv otec Felix, nemuze jako syn byvaleho
predsedy komunisticke strany USA v dobe, kdy senator McCarthy
ovladal americkou scenu skoro stejne nelitostne jako jeho komunisticti
odpurci ve stredni a vychodni Evrope, najit zamestnani. Nakonec
ho nasel na Brandejs University a i to jen diky Eleanor
Rooseveltove, ktera byla predsedkyni spravni rady Brandejs
University a kdyz jeji spravni rada Felixe odmitla (ze strachu
pred McCarthym) zamestnat, vetovala jeji rozhodnuti a Felix byl
prijat. Pracoval v oboru nelinearni funkcni analyzy. Za svuj prispevek
byl vyznamenan Narodni medaili za vedu, kterou mu predal prezident
Clinton.
3. kolo: Behem svych pubertalnich let v Chicagu se Bill
rozhodl rebelovat. A ponevadz vedel, ze nic jeho rodinu nenastve
vic, nez opusti-li dedeckovu politickou linii, rozhodl se, ze
bude kapitalistou. Po studiich na Stanfordske obchodni skole pracoval
na vychodoevropskych projektech pro Bostonskou poradni skupinu
v Londyne a od roku 1990 v Polsku, kde probihala prvni vlna privatizace
obchodnich splecnosti. Bill analyzoval financni hodnotu prodavanych
podniku a zjistil, ze jsou nabizeny za polovinu jejich prijmu
v predchozim roku! Cele jeho uspory v te dobe byly kolem 4000
dolaru. Investoval je v tovarne na pneumatiky, v bance a obchodni
spolecnosti. Behem jednoho roku se hodnota jeho investic zdesetinasobila.
4. kolo: Jeste nez prevzal ruske oddeleni u firmy Salomon
Brothers, Bill se podival na privatizaci ve vychodni Evrope
a v Rusku. Dosel k zaveru, ze "Jelcin misto, aby ji
prodal v drazbe, dal padesat procent ruske ekonomie
dvaadvaceti lidem.... A tech 22 lidi zkorumpovalo vsecko."
Bill pouzil metodu, ktera se mu osvedcila v Polsku a vydelal
Salomon Brothers i sobe obrovske mnozstvi penez. V roce
1996 se ze siroka rozkrocil: zalozil s pomoci dnes uz mrtveho
investora Edmunda Safry (investoval s Billem 25 000 000 dolaru)
firmu Hermitage Capital Management. A darilo se mu: "Behem
pristich 18 mesicu hodnota investic vzrostla 800 procent. Nezli
se rusky trh polozil, prilakali jsme jednu miliardu dolaru."
A zjistili o ruskem trhu a novych ruskych miliardarich spoustu
nelichotivych veci, ktere po troskach davali k dizpozici mezinarodnim
sdelovacim protredkum.
5. kolo: Gazprom Hermitage udelala sestimesicni
studii o rozkradani teto nejvetsi ruske naftove spolecnosti a
zjistila, ze devet jejich reditelu ukradlo naftu a benzinove produkty
rovnajici se hodnote Kuvajtu. Ale to reprezentovalo pouze 9,6
procent celkovych rezerv Gazpromu. Tech zbyvajicich skoro
90 procent tam dosud bylo, ale trh byl presvedcen, ze vsecko bylo
rozkradeno Gazprom se stal nejvetsi investici Hermitage.
Hermitage pak dal informace o Gazpromu k dispozici
New York Times, The Wall Street Journal, Businessweek,
The Financial Times a v Rusku tim rozpoutal bouri, do ktere
vstoupil byvaly agent KGB Vladimir Putin. Bill Putinovi nejdriv
fandil, ponevadz veril, ze omezi moc oligarchu a skonci kulturu
korupce. To fandeni pokracovalo i po zatceni Michajla Chodorkovskeho,
sefa Yukos Oil, ale skoncilo, kdyz se dozvedel, ze Putin
na otazku oligarchu, co maji delat, aby nebyli zatceni, odpovedel
dvema slovy: "padesat procent." A tak ucinil korupci
statnim monopolem (podle dnes uz byvaleho prezidenta Dmitrije
Medvedeva zmizi rocne z vladnich kontraktu 330 miliard dolaru,
tedy asi tricet procent ruskeho rocniho narodniho produktu.
6. kolo: V listopadu 2005 byl Billovi, jako "hrozbe
narodni bezpecnosti" zakazan do Ruska vstup. Bill cetl mezi
radky a zacal nenapadne likvidovat svuj rusky majetek. Na Svetovem
ekonomickem foru v Davosu v roce 2007 (Bill byl v te dobe jednim
z nejbohatsich lidi ve vychodni Evrope) se setkal s tehdejsim
zastupcem ruskeho ministerskeho predsedy, Dmitrijem Medvedevem
a pozadal ho o pomoc s vizem do Ruska. Medvedev slibil, ze vec
prosetri. O tri tydny pozdeji Bill dostal telefonni vzkaz od podplukovnika
Arta Kuznecova, ktery navrhoval schuzku s Billovym zastupcem a
koncil touto radou: "Podle toho, co udelate a jak se budete
chovat, o to rychleji vase problemy zmizi." Bill (z obavy
z vydirani) na schuzku nikoho neposlal.
7. kolo: 4. cervna 2007 padesaticlenna policejni jednotka
ministerstva vnitra, vedena Kuznecovem, udelala razii jak v
kancelari Hemitage, tak v kancelari Billovy advokatni
firmy Firestone Duncan, pod zaminkou, ze vysetruje danovy
nedoplatek firmy, jiz byla Hermitage poradcem (navzdory
tomu, ze ucty firmy byly revidovany a dane plne zaplaceny). Policie
zmlatila mladeho advokata, ktery protestoval proti konfiskaci
dokumentu, razitek, pocitacu (odvezli dva dodavkove vozy) tak
dukladne, ze potreboval nemocnicni osetreni.
8. kolo: rijen 2007 Hermitage obdrzela
telefonicky dotaz od soudniho zrizence petrohradskeho soudu, vyzadujici
informaci o rozsudku nedavno vynesenem proti jedne z registrovanych
Hermitage spolecnosti. Protoze Hermitage o zadnych
rozsudcich proti svym spolecnostem nevedela, Bill pozadal Sergeje
Magnitskeho, mladeho advokata u firmy Firestone Duncan,
aby pripad prosetril. Magnitsky zjistil, ze Hermitage sve
spolecnosti uz nevlastnila. Byly s pomoci dokumentu v cervnu
zabavenych - podvodne preregistrovany na odsouzeneho vraha Victora
Markelovova. Tyto dokumenty byly rovnez zneuzity k padelani smluv,
podle nichz Hermitage dluzila jednu miliardu dolaru trem
spolecnostem bez jakekoliv majetkove podstaty, ktere na zaklade
techto padelanych smluv zalovaly Hermitage. Advokati ustanoveni
k jejich obhajobe okamzite priznali vinu svych klientu. Po petiminutovem
soudnim preliceni soudci vynesli rozsudek odsuzujici tyto spolecnosti
k zaplaceni jedne miliardy dolaru. V prosinci Hermitage
podala trem nejdulezitejsim vladnim organum dvestepadesatistrankovou
stiznost licici podrobnosti podvodu. Sergej Magnitsky rozeslal
50 dopisu ruznym danovym urednikum s zadosti o podrobnosti. Odpoved
dostal 5. cervna 2008. Z dopisu vyplyva, ze spolecnosti byly nove
registrovany v predmesti Moskvy a otevrely si ucet u male ruske
banky, The Universal Savings Bank, na nemz okamzite po
otevreni bylo ulozeno 230 milionu dolaru, presne castka, kterou
za rok 2006 Hermitage zaplatila na danich a ponevadz nevykazovala
za onen rok zadny zisk, mela pravo na vraceni velke casti. Ve
skutecnosti cely obnos byl danovym uradem vracen behem 48 hodin
na Stedry vecer 2007. Castka byla telegraficky zaslana nekolika
bankam v Moskve, pak poslana prostrednictvim rakouske Raiffesen
banky na zapad, kde byla "vyprana" pres Citibank
a JPMorgan Chase. Ruske ministerstvo vnitra pozdeji
vydalo zpravu, ze ukradene dane nemohly byt sledovany, ponevadz
bankovni zaznamy se nachazely ve vozidle, ktere explodovalo.
9. kolo: V cervenci 2008 Magnitsky a Hermitage podali
vic nez deset trestnich oznameni u vykonnych organu ve veci ukradenych
230 milionu. Ministerstvo vnitra odpovedelo trestnim stihanim
advokatu Hermitage. Ponevadz Bill citil, ze jeho pravni
tym je v nebezpeci, nabidl jim, ze je na vlastni naklad prestehuje
do Londyna. Magnitsky odmitl: veril, ze pravda zvitezi. 7. rijna
sel na rusky ekvivalent FBI, Ruskou statni vysetrovaci komisi,
svedcit proti Kuznecovovi. Take dal o pripadu interview pro Businessweek.
Dva tydny na to byl ve svem byte zatcen dvema Kuznecovymi podrizenymi
a obvinen, ze byl reditelem dvou Hermitage spolecnosti,
ktere udajne v roce 2001 nezaplatily dane. Vysetrovanim pripadu
byl poveren Oleg Silcenko. Silcenko se pokousel v jednom
z nejhroznejsich vezeni Stalinovy ery - Magnitskeho prinutit
(tyranim a odmitnutim lekarske pomoci), aby priznal, ze ukradl
onech proslavenych 230 milionu, jejichz kradez lidmi vladni garnitury
objevil a zverejnil. Magnitsky zemrel 16. listopadu 2009.
Zadost jeho rodiny, aby Sergejovo telo bylo podrobeno nezavislemu
ohledani, byla zamitnuta. Pri ukladani do hrobu pozustali videli
na jeho rukou, ze byly zmrzaceny a jeho prsty zlomeny. Prezident
Medvedev sice naridil propusteni 20 vyssich vezenskych uredniku
vetsina z nich nemela s pripadem nic spolecneho a kratce
na to dostala nova mista. Pripadem se masivne zabyvaly ruska
televize a tisk (alespon v tom byl pokrok od casu Stalinovych).
Pokrok, ktery by nemel byt podcenovan. Ani to, ze v breznu 2010
moskevsky Helsinky vybor, organizace hajici lidska prava,
zadala ruske vladni organy, aby zahajily vysetrovani uredniku
ministerstva vnitra pro tyrani a vrazdu. Neuspela, ale i to byl
prulom do monopolu moci a "pravdy".
10. kolo: Bill dosel k zaveru, ze v Rusku se daleko nedostane.
Nedostal se daleko ani na americkem ministerstvu zahranici. Ale
tohoto vnuka vylouceneho vudce komunisticke strany USA neni snadne
odradit. Bill se obratil na US Helsinki Commission, nezavislou
vladni organizaci zrizenou v roce 1976, aby sledovala, jak Rusko
dodrzuje Helsinskou dohodu a jine mezinarodni zavazky.
Senator Benjamin Cardin, demokraticky spolupredseda komise, poslal
dopis ministryni zahranici Hillary Clintonove, zadajici, aby "okamzite
a permanentne zrusila viza sedesati ruskych uredniku, clenu a
prislusniku jejich rodin, ktere komise oznacila za viniky
v danovem podvodu a v pronasledovani Magnitskeho". Cardin
svuj dopis zverejnil na webove strance komise. Bill byl s reakci
spokojen: "dopis rozsvitil moskevskou oblohu. Nikdy v historii
americko-ruskych vztahu nikdo nejmenoval jmena a nesnazil se privodit
nasledky pro poruseni lidskych prav na druhe strane zemekoule."
Nejakych tisic clanku o Billove kampani potrestat Silcenka a vsechny,
kdo s pripadem meli neco spolecneho, probehlo ruskym tiskem. Cardinova
zadost byla ministerstvem zahranici USA odmitnuta. Na Cardinuv
navrh Bill o pripadu promluvil v kongresu pri zasedani Human
Rights Commission a k predstavitelum Human Rights Watch
a Committee to Protect Journalists. Predseda Human Rights
Commission, James McGovern osobne koncipoval a v rijnu 2010
kongresu predlozil Sergei Magnitsky Act (Cardin predlozil
podobny navrh zakona v senatu).
11. kolo: Povzbuzen uspechem ve Washingtonu, Bill se obratil
na Evropsky Parlament. Nasel spojence ve Fince Heidi Hautal,
predsedkyni Podvyboru pro lidska prava v Evropskem Parlamentu
a Marietje Schaake, clence Evropskeho Parlamentu z Holandska,
jejichz usilim se podarilo, ze 23. listopadu 2010 podvybor schvalil
54 hlasy proti 0 rezoluci, vyzyvajici ruske soudni
urady, aby vysetrili Magnitskeho smrt a vyzval Evropskou unii,
aby 60 ruskym funkcionarum, zapletenym do pripadu, zakazala vstup
do Evropy a zmrazila jejich ucty v evropskych bankach.
12. kolo: Potom se spojil se skupinou holandskych filmaru,
kteri natocili film Justice for Sergei (Spravedlnost pro Sergeje),
ktery bezel v televizi v Polsku, Gruzii, Estonsku a Izraeli, byl
soucasne promitan v sesti parlamentech a v Haagu byl zarazen do
exponatu Amnesty International 'Movies That Matter'.
Reakce Kremlu byla zuriva. Tyden pred hlasovanim v Evropskem
Parlamentu o rezoluci schvalene jeho podvyborem pro lidska
prava 23. listopadu 2010, ruska Duma poslala do Strasbourgu
delegaci, jejimz ukolem bylo presvedcit poslance parlamentu, aby
hlasovali proti rezoluci. K hlasovani doslo 16. prosince 2010.
Rezoluce byla schvalena 318 hlasy proti 161.
13. kolo: 19. kvetna 2011 senator Cardin rozsiril svuj
navrh 'Magnitskeho' zakona spolusponzorem se stal
i senator John McCain a dalsich 24 senatoru. Navrh se stal spolecnym
navrhem obou stran, demokraticke i republikanske, pod jmenem
Sergei Magnitsky Rule of Law Accountability (Zakon Sergeje Magnitskeho
o pravni odpovednosti). Navrh dovoluje zakaz vstupu do USA
cizim funkcionarum, kteri jsou verohodne podezreli z hrubeho poruseni
lidskych prav, a zmrazeni jejich majetku v USA. Ponevadz zakon
neni omezen na Rusko a Magnitskeho pripad, je nejmasivnejsim legislativnim
cinem americkeho senatu v oblasti lidskych prav. Reakce
jak se dalo ocekavat, byla divoka.
14. kolo: 28. listopadu 2011 Hermitage vydal 75
strankovou zpravu o poslednich dnech Magnitskeho zivota: po prichodu
do vezeni byl pripoutan k posteli a mlacen osmi policisty gumovymi
obusky. Kdyz dr. Vitalij V. Kornilov byl po vic nez hodine
cekani pripusten k Magnitskemu, nasel ho v jeho cele na podlaze
mrtveho. "Lezel v louzi moce, jeho zapesti a ruce rozedreny,
jak se zmital pod destem ran". Navrh ruskeho detektiva, aby
bylo ve veci Magnitskeho smrti zahajeno trestni rizeni,
byl ignorovan.
15. kolo: Zakon Sergei Magnitsky Rule of Law Accoutability
byl senatem USA schvalen 7. prosince 2012 92 hlasy
proti 4. Sergej Magnitsky mel pravdu, kdyz veril ve vitezstvi
pravdy a odmitl prijmout Billovu nabidku k presunu do Londyna.
Za sve rozhodnuti zaplatil zivotem, ale pohnul dejinami. Stejne
jako pred sesti stoletimi Jan Hus. Bill Browder se pustil (a riskuje
tim svuj zivot) do zapasu se stohlavym drakem v jeho doupeti a
na otevrene scene na dvou kontinentech. Jeho hlavnimi kolbisti
jsou legislativni shromazdeni USA a Evropy a sdelovaci prostredky
Ruska. Svedomi casti sveta se ozvalo. (Pral bych si vasnive
bych si pral, pro vetsi slavu lidskeho rodu, ale hlavne pro budoucnost
noveho Ruska, aby alespon jeden poslanec Dumy nasel odvahu
navrhnout zrizeni nezavisle mezinarodni komise s ukolem prozkoumat
Magnitskeho pripad.) Bill mne fascinuje i z jineho, mene osudoveho
duvodu: jeho zpusob prace a prostredky, jichz pouziva, jsou ovsem
jine, ale necim mi pripomina slovenskeho Janosika a jeste vic
anglickeho Scarlet Pimpernela. Jenom trochu naruby. Myslim,
ze jako oni vstoupi do mytologie a - na rozdil od nich - i do
dejin.
(Informace pro tuto crtu jsem nasbiral leckde, ale predevsim v
znamenitem clanku Michaela Weisse, reditele Henry Jackson Society,
londynskeho strediska odborniku, zabyvajicich se geopolitikou)
Josef Cermak