Barack Obama po druhe prezidentem
USA
Vzdycky jsem se podivoval lidem, kteri maji odvahu tvrdit, ze
dovedou cist budoucnost. Peknou ukazkou takove prorocke schopnosti
je napriklad clanek v krajanskych novinach z 26. kvetna 2011,
ktery konci touto vetou: "Puldruheho roku pred prezidentskymi
volbami jsem ochoten se vsadit o cokoliv, ze Obama zapadne do
propadliste dejin jako prezident beznadejny, a svym vyznamem zastini
i bridila Jimmyho Cartera."
Puldruheho roku uteklo jako voda, je po prezidentskych volbach
a Barack Obama byl znovu zvolen prezidentem velmi podstatnou vetsinou
hlasu volitelu a nakonec i vetsinou vsech hlasu celonarodne. Volebni
kampan, ktera - pocinaje primarkami, ktere vybrousily debatni
obratnost republikanskeho kandidata Mitt Romneyho do nebezpecneho
instrumentu se zdala nekonecna, skoncila gracieznim Romneyho
blahopranim Obamovi a vyzvou obema stranam k spolupraci. Obdivoval
jsem jeho sebekazen: porazka, kterou naprosto neocekaval (jednomu
novinari prohlasil, ze si pripravil jenom jednu rec: rec viteze
voleb); trvalo dlouho, nez vysledek voleb prijal; po ohromnem
usili, ktere do kampane investoval, porazka ho musela srazit na
kolena, ale pri jeho blahoprejnem projevu jsem v jeho chovani,
na jeho tvari ani v jeho ocich, nezahledl ani naznak, ze by krvacel.
Mozna, ze jeden duvod proc volby prohral, byl dojem volicu, ze
jeho nejvnitrnejsi ja se kampane nezucastnilo. Je nepochybne clovekem
ozdobenym mnoha obcanskymi ctnostmi. Z meho hlediska a zrejme
i z hlediska mnoha americkych volicu - mu neprospelo, ze byl obcas
na stiru s fakty a nekdy i se svymi predchozimi stanovisky (sliboval
likvidovat Obamacare, zdravotni sluzbu uzakonenou Obamou podle
vzoru zdravotni sluzby organizovane v Massachusetts tehdy guvernerem
Romneym). A take to, ze byl v podstate kandidatem jedne, procentne
stale mensi, skupiny volicu, bilych muzu.
Autor vyse citovaneho clanku ma pravo na svuj nazor na Obamu a
kohokoliv ci cokoliv jineho. Mne se zda vyvazenejsi nazor jednoho
z nejvazenejsich svetovych publikaci, The Economist. Podle
soudu jeji redakce Obama behem sveho prvniho volebniho obdobi,
uprostred nejvetsi krize od tricatych let minuleho stoleti, kterou
zdedil po svem republikanskem predchudci, odvedl nad ocekavani
dobrou praci: zastavil hospodarske krvaceni a predevsim zachranil
automobilovy prumysl; ukoncil dve valky; likvidoval Osamu bin
Ladena; uzakonil (pred nim se o to pokouselo nekolik prezidentu)
zdravotni pojisteni pro vetsinu do te doby pojistovnou nekrytych
(kolem 40 milionu) Americanu. Po volbach pred ctyrmi roky jsem
o nem napsal, ze dokoncuje emancipaci cernochu, kteri byli do
USA privezeni jako otroci. Emancipaci zapocatou velkym republikanskym
prezidentem Abrahamem Lincolnem, od nehoz desitky let pozdeji
pochoden prevzal Martin Luther King.
Kdybych byl americkym obcanem, volil bych Obamu. Ne proto, ze
je cerny (je vlastne misenec). Ani ne proto, ze je kandidatem
demokraticke strany, ale proto, ze je brilantnim politikem, ktery
se narodil s vnimavym a snad i pokornym srdcem, jehoz pohled na
svet vytvarely ruzne rasy, ruzna nabozenstvi i ruzne okolnosti
(vcetne tech blizkych chudobe), ktery vi (s Johnem Donnem), ze
nikdo neni sam sobe ostrovem, ze vsichni jsme spjati stejnym udelem,
ktery zacina zrozenim a konci smrti, po niz nas pohlti tajemstvi,
na nez ma odpoved (ne presvedcivou pro kazdeho) jen vira. Volil
bych Obamu, ponevadz myslim, ze stmelil (bratr potomku otroku)
ruzne etnicke a socialni mensiny (ale i vetsinu bilych zen) v
koalici americkym patriotu, ktera pokud republikanska strana
radikalne nezmeni svoji filozofii - zajisti demokraticke strane
Bily dum na dlouhou dobu. Volil bych ho i proto, ze se domnivam,
ze neni ovladan naladami okamziku v tom smeru mne zklamal
jednou: pri prvni debate s Romneym, kterou pravem prohral. Nekdo
usoudil, ze k debate nastoupil nastvany, ponevadz po jeho soudu
si dalsi ctyri roky vyslouzil a nevidel, proc by to mel nekomu
dokazovat. Ja mel dojem, ze debaty se zucastnil pouze jeho stin,
ze Obama si myslel, ze prezidentstvi uz ma v kapse a ze si muze
dovolit do kampane namichat trochu rizika. Je-li tomu tak (a ja
doufam, ze ne, duvodu mohla byt cela rada), pak nebyt povodni
v New Yorku a New Jersey, behem kterych dokazal nejen, ze je muzem
cinu, ale i politikem schopnym spolupracovat s republikany, mohl
by byval tuto hru zaplatit prezidentstvim.
Josef Cermak