Lucie Radonova se svym bratrem Jaroslavem
Lucy in the Sky with Diamonds
Nazev pisnicky od Beatles neni zcela presny, i kdyz se v jedne
verzi hovori take o lodi na rece. Spise bych pouzil titulek Lucie
na vode s medailemi. Podobne jako u Beatles se jedna o zajimavou
postavu; prisla do Kanady pripravit zdejsi olympioniky pro OH
v Riu de Janeiru v roce 2016. Jak jiz to byva, olympiada cas od
casu profituje z jine spickove udalosti, z MS v kopane, ktere
bude v Brazilii v roce 2014. Nekdy je tomu naopak jako tomu bylo
v Mexiku v roce 1968 a 1970 ci v Zapadnim Nemecku 1972 a 1974.
Zatimco vsak pro fotbalisty je olympiada okrajovou zalezitosti,
pro jejich chudsi pribuzne je ucast na OH pohadkovym snem. Stale
jsou sporty, kde zavodnici zustavaji amatery, kde korupce jeste
nezapustila koreny, kde zavodnici musi studovat nebo chodit do
prace, kde musi myslet na zadni kolecka. Stale jsou sporty, kde
treneri vedle pece o sve sverence chodi do zamestnani.
Neprekvapi nas, kdyz vidime zenu jako trenerku zenskeho fotbaloveho
nebo hokejoveho tymu, trenerku v atletice, ale trenerku pri veslovani
ci kanoistice nevidime castokrat. Vlastne jsem si pri setkani
s Lucii Radonovou uvedomil, jak malo toho o vodnich sportech vime.
Bylo pro mne i prekvapenim, ze si Kanadane zvolili pro sve nadeje
ceskou trenerku.
Pri setkani na stanici metra, jsme chvili postavali vedle sebe.
Nechtel jsem oslovovat mladou zenu, ktera byla soustredena do
sve prace na pocitaci a ona mela podobne zabrany se mnou. Nakonec
asi po peti minutach jsme se osmelili a ja se konecne dovedel,
jak se Lucie dostala do Kanady.
"Sest let jsem delala pri zamestnani trenerku v Praze. Jinak
jsem byla manazerkou v hotelu na Kampe. Muj sverenec Josef Dostal
vyhral juniorske MS v roce 2011 a letos v Londyne ziskal na ctyrkajaku
bronzovou medaili. Cast mych sverencu odesla do Dukly mezi dospele
a po pulrocni pauze na radu dvojnasobneho olympijskeho viteze
Martina Doktora jsem se podivala po necem v zahranici. Prvni nabidka
prisla z Noveho Zelandu, ale to mne pripadalo prilis daleko. Martin
mne vsak doporucil Kanadu a kdyz prisla nabidka z Mississaugy,
tak jsem sla do konkurzu petadvaceti zajemcu z celeho sveta. Byli
tam nejaci Madari, Jihoamericani, ale dulezite bylo prinest jakesi
rozpracovani celorocni pripravy. Podstatne take bylo, jake jsem
mela jako trenerka doposud vysledky. Nasledovalo deset pohovoru
pres internet v anglictine."
ABE: Jak jste se dostala k anglictine?
LR: Dnes jiz nejde vystudovat filozofickou fakultu bez anglictiny.
Ja jsem tam studovala madarstinu a srbstinu a take jsem studovala
v Budapesti prava. Nikdy jsem vsak predtim nebyla delsi dobu v
anglicky hovorici zemi. Pracovala jsem vsak v hotelu, kde byla
anglictina na dennim poradku. Svym zpusobem pro praci v Kanade
je dulezita i francouzstina, protoze nekteri zavodnici jsou z
Quebeku.
ABE: Jak na vas pusobilo anglicke prostredi v Kanade?
LR: Ze zacatku jsem z toho byla nesmirne unavena. Je neco
jineho komunikovat v cizim jazyku a neco jineho je v cizim prostredi
zit. Nebyla jsem zvykla hned reagovat. Moje trenerska prace je
na motorovem clunu. Navic je tam pomerne hodne deti, ktere se
stale ptaji a vy musite rychle odpovidat. Zajimala by mne zkusenost
treba hokejistu, kteri museli take naskocit do rozjeteho vlaku.
ABE: Clovek se ani nemusi mnoho zajimat o vodni sporty, aby
vedel zakladni rozdil mezi veslovanim a vodactvim, ale jak byste
vodactvi rozdelila dale
LR: Klasicke rozdeleni je na divokou a klidnou vodu. Dale
se pak obe discipliny deli na kanoe a kajak. Kanoe ma padlo s
jednim listem a muze byt single kanoe a double kanoe. Kajak ma
dvouliste padlo a existuje krome singlu a dvojkajaku i ctyrkajak.
Muj bratr napriklad jezdi na kanoi.
ABE: Pochazite tedy z vodacke rodiny?
LR: Nikoliv, zacinala jsem s atletikou v Nymburku, ale v detstvi
jsem si pretrhla vazy v kolene. Tatinek se znal s nekym, kdo trenoval
vodaky a ten mu rekl, ze to pri vodactvi nevadi. Pozdeji jsem
zjistila, ze se koleno namaha v kajaku vice nez pri atletice.
Bratr mne nasledoval. Dostala jsem se dokonce i do reprezentace.
Nejprve jsem jezdila v single kajaku, ale sen kazdeho zavodnika
je dostat se do ctyrkajaku. Nikdy jsem vsak nevidela ve sportu
smysl zivota. Daleko vice mne bavila historie a literatura. Zajimalo
mne studovat literaturu v neznamem jazyce, coz se mi splnilo v
Budapesti. Na sportu mne pritahuje zase disciplina a kanoistika
je navic tvrdy sport. Libi se mi individualni sporty. Zalezi hodne
na vuli, na psychice. Zajima mne i to, jak se ten zavodnik vyviji.
Pepu Dostala jsem trenovala od dvanacti let. Podarilo se mi vytvorit
treninkovou skupinu, ktera spolu travila volny cas. To, ze deti
maji rady sport a prostredi, v kterem jsou a to je dulezitejsi
nez vysledky na olympiade. Jestlize rodice nedrzi urcite hodnoty,
pak deti se take nemaji o co oprit. V individualnim sportu se
da velice tezko podvadet. Neco jineho je asi spickovy fotbal.
Presto asi i prumerny ligovy fotbalista musi mit dost velky talent.
ABE: Jak je dulezita zivotosprava?
LR: Sport je dulezity, aby deti mely nejaky rad a aby pro
ne platila nejaka pravidla. Mladi lide je maji radi. Prekvapilo
mne, kdyz jsem prisla do Kanady, jak malo se tady na neco takoveho
dba a jak zde chybi jakekoliv vedeni. K tem pravidlum patri i
to, kdy se chodi spat. Jestlize se rano trenuje od sesti, tak
se nemuze jit spat pozdeji nez v deset. Na soustredeni se nejedi
hamburgery a hranolky, ale dokonce si cela skupina sama vari,
coz delaji i spickovi kanoiste. Zavodnici jedi hodne ovoce, zeleniny,
vari si testoviny a ryzi. Hodne se ji maso vseho druhu a ryby.
Mohou pit i obcas pivo po veceri, ale ze by sli parit, to se nestava,
to by vas to rychle semlelo. Ja osobne vino nepiji vubec.
ABE: Rada spickovych sportovcu dokaze drzet zivotospravu behem
sve zavodni kariery, ale pak se stane, jako treba u veslare Kozaka,
ze skonci a pak je to, jak rikate, semele
LR: Oni si velice casto reknou, ted to skoncilo a konecne
to rozbalim a pak to zase bude dobry, ale ono to jiz nikdy
potom nebude dobry, protoze vypadnou ze zabehnuteho rezimu.
Jedina cesta je znovu se vratit k tomu sportu. Sport je navykova
vec a vy neumite zit jinak. Obzvlaste zde v Kanade je videt, kolik
lidi rekreacne sportuje. Beha, plave, jezdi na kole. V Cechach
nebyli lidi zvykli sportovat neorganizovane, pred rokem 1989 nebyly
stezky pro horska kola, nebyly podminky.
ABE: V Kanade prakticky kanoistika v televizi neexistuje
LR: A pri tom nejlepsi kajakar je Kanadan Adam van Koeverden
a zde je vodacka tradice daleko vetsi nez v Evrope, protoze je
tu mnozstvi jezer. Zavody se prakticky nekonaji na rece nebo na
mori, takze tady je idealni prostredi pro tento sport. Velka tradice
je v Novem Skotsku, kde bylo MS v roce 2009, a pristi rok bude
MS junioru zde v Londonu.
ABE: Budete tam mit nejakeho zavodnika?
LR: Staram se o nejlepsi kanadsky dvojkajak, oba zavodnici
jsou z Mississaugy. Jeden chlapec je z Ukrajiny (Anatolij Mikhailetskij)
a druhy je stoprocentni kanadsky indian (Keir Johnston). Prace
s nim je velice zajimava i z mimosportovniho pohledu. Diky tomu
mohu nahlednout do jeho zivota, indianskych tradic, kuchyne. Nedavno
byl svatek Dikuvzdani a oni maji treba odlisna jidla. I fyziognomicky
vypada trochu jinak; je drobnejsi, je neuveritelne vytrvaly, je
to typ buldoka.
ABE: Co jste videla z Kanady, krome Ontaria?
LR: Nove Skotsko a Quebek, kde je tento sport nejvice rozsireny.
Zde je naprosto bezne, ze zavodnici z Quebeku nemluvi anglicky.
Z toho duvodu reprezentacni trener musi ovladat oba jazyky.
ABE: Mohla byste popsat na jake vzdalenosti se jezdi zavody
kanoistu a kajakaru?
LR: Oboji se jezdi na 1km, 500 metru a 200 metru. V Londyne
se poprve jel sprint na 200 metru. Pro trenery to znamena zmenu
pristupu k zavodum. Predtim se jel zavod kolem ctyr minut, ted
se jede kolem 40 vterin. Zalezi na tom, v ktere jede zavodnik
draze. Celkem je devet drah. Nejlepsi je prostredni - pata a pak
se postupuje ke kraji.
ABE: Jak dlouho muze kanoista nebo kajakar vydrzet ve spickovem
sportu?
LR: Kajakari asi vydrzi o trochu dele, protoze pohyb je rovnomerny
na obe strany. Kanoisti jsou jednostranni, podobne jako hokejisti.
Jak vezmou padlo, tak ho drzi pak cely zivot. Bud nalevo nebo
napravo. Jedna se o jednostrannou zatez a je to tezky silovy sport.
Kajakari mohou soutezit do 35-40 let.
ABE: Jaka je financni motivace?
LR: Jedna se o chudy sport, prakticky amatersky. Odmena je
pouze v serialu Svetoveho poharu a vitez dostava tak kolem ctyr
tisic dolaru. U nas mame dva velke kluby, Univerzitni klub a Dukla.
V Dukle, pokud se vam dari a mate dobre olympijske vysledky, tak
muzete na tom byt docela dobre. Pokud vstoupi do armady, jsou
dobre financne zabezpeceni. V Cechach jsou penize na zavodniky,
zatimco zde je vic penez na trenery.
ABE: Pred vami je soustredeni na Floride. Kolik tam jede zavodniku?
LR: Na soustredeni bude celkem osm tymu z cele Kanady. Jedu
tam se svym tymem, ale budou tam zavodnici z Reginy v Saskatchewanu,
z Quebeku, z Noveho Skotska i z Britske Kolumbie.
ABE: Jak vypada zimni priprava?
LR: Beh, posilovna, nekdy i dvakrat denne. Plavani. A v Mississauze
mame padlovaci bazen. Muze se tedy trenovat i v zime. Druhy bazen
je v Trois Rivieres v Quebeku.
ABE: Je spousta legend, ohledne sexu, jak to vypada u spickovych
zavodniku?
LR: Asi by se meli pred vrcholnou soutezi sexu vyhybat. Proto
se delaji soustredeni, kdy jsou pod kontrolou treneru.
ABE: Dopink?
LR: Tim, ze je kanoistika vytrvalostni sport, tak dopink existuje.
Pokud je nekdo pristizen, mel by pro nej existovat zakaz cinnosti.
Pravidla jsou jasne nastavena. Pokud si nekdo sezene pravnika,
aby mohl jet na olympiadu, pak je to nefer vuci zavodnikum, kteri
si ucast vybojuji poctive. Jsem rada, ze muj bratr si vybojoval
ucast na olympiade ferovym zpusobem, prestoze byl vazne nemocen.
Nakonec skoncil paty, ale je lepsi byt cestne paty nez s dopinkem
ziskat medaili.
ABE: Jak byste tedy hodnotila pripad cyklisty Lance Armstronga?
LR: Tam bych uplne zrusila dopingove kontroly. Nechala bych
zavodniky, at si delaji, co chteji. Neni prece normalni, aby cyklisti
jeli tri tydny 250 km do kopce. Je jasne, ze kazdy z nich nejak
podporuje vykonnost. Nechapu, proc kdyz ho nechytli tehdy, proc
to vytahuji ted, kdyz je mu skoro ctyricet.
ABE: A jak to tedy bude v Brazilii?
LR: Problem je, ze je stale mene mist pro kanoistiku. To nezalezi
na narodnich svazech, ale na tom, jak MOV prideluje kanoistice
stale mene a mene mist a diky tomu, ze se na olympiade objevuje
stale vice odvetvi, ubyva prostor pro klasicke olympijske sporty.
Dalsi problem je v tom, ze ma byt zastoupen v kazde discipline
kazdy kontinent. Pri tom kanoistika v Africe, krome JAR, je na
nizke urovni. Olympijske hry jsou politickou zalezitosti a Mezinarodni
kanoisticka federace je velice slaby organ, ktery si nechal vnutit
zavod na 200 metru misto zavodu na 500 metru. Jednotlive narodni
federace to odmitly, ale presto se to uskutecnilo. Dalsi takovou
skutecnosti je, ze zeny nejezdi na kanoi, ale pouze na kajaku.
Pouze zde v Kanade je tomu jinak. Je to dost prirozene, protoze
je to jednostranny sport. Kanada vsak vytvorila politicky tlak,
aby se tento sport dostal na olympiadu. Pravne se to zrejme prosadi,
ale nebude to ve prospech sportu a kanoistiky.
Neda se cekat, ze kanadska media by psala palcovymi titulky
o ceske trenerce kanadskych kajakaru, ale mozna za ctyri roky
pri televiznich prenosech o Lucii uslysime a bylo by jen dobre,
kdyby to bylo v souvislosti s nekterou olympijskou medaili. Pak
by mohla zaznit pisnicka Lucy in the Sky with medails.
Ales Brezina - Toronto