Kino Veleslavin
Uz davno se v nem nehraje, dnes je cely dum opraveny a slouzi
vyhradne k bydleni. Ale jinak tam byval biograf a to biograf meho
mladi! Nebylo, snad soboty vecer, abych do neho nesla, at tam
davali cokoli. A nekdy to byvaly opravdu strasne veci. Pokud se
promitaly stare ceske filmy, byl divak spokojeny, mensi spokojenost
projevoval pri sovetskych, ktere oslavovaly hlavne vitezstvi Sovetu
ve valce a uplne nejdesnejsi byly filmy budovatelske a tech byvalo
nejvice. Tehdy jsme jeste vubec nechapali, co to muselo byt za
lidskou hruzu treba pro pana Oldricha Noveho, kdyz musel zamenit
svuj prosluly sarm a zaketove obleceni za monterky ve kterych
se uz zadna elegance nedala predvest. Takoveto filmy se promitaly
hlavne v padesatych letech 20. stoleti a to prave byla doba, kdy
jsme bez kina nemohli byt.
Ve skole jsme se vzdy dopredu domlouvali, ze pujdeme a vsichni
jsme pak ke kinu chodili nejmene o hodinu driv a posedavali v
blizouckem parku, kde jsme semleli prvni posledni. Vsichni jsme
totiz chodili do spolecne vokovicke skoly a tak jsme znali vsechno
a vsechny, a kdyz k vypraveni kazdy neco pridal, tak z toho byly
uplne romany nebo detektivky. Mozna, ze obcas lepsi nez jsme pak
sledovali v pritmi kina. To nase tlachani tise pozoroval a mozna
i poslouchal Daniel Adam z Veleslavina, protoze prave kolem jeho
pomnikove busty jsme se schazeli. Ne vzdy jsme byvali s promitanim
konkretniho filmu zcela spokojeni a nespokojenost jsme hlasite
davali pak najevo, smichem, revem, busenim, anebo hlasitym dupanim,
kryti milosrdnou tmou. I tak si nekoho z nas obcas naslo svetlo
biletarske baterky a musel kino opustit anebo byl v lepsim pripade
presazen na misto jine, bylo - li jake.
Pokud nektera z holek chtela jit se svym klukem do kina, coz predstavovalo
v tehdejsich casech uplny vrchol vzajemne vztahove intimity, pak
nesla nikdy do Veleslavina, nebot by zde byla vystavena zvedavemu
okukovani svych dalsich spoluzaku a pak take zcela nemoznym recem
pozdeji ve skole, coz dobre vedela a tak volila bud kino Borislavku
na Kladenske nebo mnohem vzdalenejsi Orechovku. Veleslavin
mel ovsem opet sve kouzlo proti tem dvema kinum vyjmenovanym a
tim bylo to, ze nas sel kluk vyprovodit a to se vzdy chodilo vyhradne
pesky a vecerni pocourani kolem Libockeho rybnika bylo nad jakoukoli
romantiku promitanou treba predtim v kinu.
Popsat trochu "biografovou" historii snad take nekomu
prijde vhod. Kazdopadne tak jako mivala kdysi davno Praha sveho
Viktora Ponrepo, tak jeji dnesni Prahy 6 a 5 mely sveho Josefa
Jandacka. (1882 1952). Prvne vlastnil jen putovni biograf
(1904 v Krci) a v roce 1911 uz otevrel dva klasicke nove biografy
v Brevnove kino Eden a pozdeji kino Ideal.
Tehdy uz hralo i kino Bruska v Dejvicich kde mnoho lidi
vyhledavalo odpocinuti od valecnych starosti a strachu. Bylo to
velice zvlastni kino, takova uzoucka nudlicka.
A vracime se jeste k dobe vyhlaseni 1. republiky, ktera iniciovala
obrovsky rozvoj novych kin v sokolovnach a konecne 20. a 30. leta
prinaseji stavby ucelovych budov se zabudovanymi vlastnimi, pomerne
moderne vybavenymi biografy, jako byla napriklad uz jmenovana
Orechovka (1923), jejiz plany v rondokubistickem stylu
provedl architekt Jaroslav Vondrak. Orechovka mela 560 divackych
mist a jejim uplne prvnim filmem v roce 1923 byl Chaplinuv Kid.
Je to posledni kino z puvodnich, ktere je dosud na Praze 6 v provozu.
No, a konecne! V roce 1924 vznika ucelova budova v prazskem Veleslavine
v ulici U sadu 32 a na svete je kino Veleslavin. Kino melo
jen asi osmnact rad rozdelenych centralni ulickou, vybavene bylo
klasickymi drevenymi biografovymi kresly, podlahu melo ve sklonu.
Vytapeni zajistovala nasypna kamna, do kterych pani uvadecka behem
promitani pri velkych venkovnich mrazech prikladala a hlasitosti
s jakou to delala, davala najevo, jak uz by sla rada domu. Do
kina se vstupovalo z postranni svazite ulice a hned za vchodem
byla umistena pokladna. Za listek do prvni rady se platila koruna
od druhe pak koruny dve. Vstupni prostor a pak i steny kina byly
vyzdobene zaramovanymi v hnedem tonu provedenymi fotografiemi
slavnych hercu. Kazdopadne zde byl Oldrich Novy, Hana Vitova,
Milos Nedbal a dalsi. Hodny pocet roku tady take nabizela biletarka
eskymo a to dokonce v dobe, kdy tenhle zmrazeny krasny zvyk uz
ani v jinych kinech neprobihal. A pak takova kuriozita. Sobotnim
temer pravidelnym navstevnikem byval slavny fotbalovy brankar
pan Planicka se svoji zenou, v te dobe bydleli na Petrinach, vzdusnou
carou priblizne nad Libockym rybnikem a tedy i nad kinem. Do kina
i z kina chodili zasadne pesky.
Kino Veleslavin
U nekterych filmu byvalo vyznaceno, ze jsou pro mladez nepristupne.
Tehdy se hodne jeste moralka hlidala a vsechny biletarky i vcetne
pani pokladni to hlidaly naprosto odpovedne. Samozrejme, ze to
pro tehdejsi mladez nebyl zase tak velky problem dostat se do
kina, vymyslenych podvodnych zpusobu mela nepreberne mnozstvi.
Kina se v teto dobe tesila nebyvalemu zajmu, pricemz kvalita promitanych
filmu nebyla nic moc, jak uz jsem trochu popsala. V lomu padesatych
a sedesatych roku se zacina u kin projevovat technicka zaostalost,
zajem lidi opadava. Mala kina zivori.
V roce 1992 je uzavreno kino Veleslavin, o rok pozdeji
Borislavka, pricemz Borislavka byla v oblasti Vokovic
svym vznikem nejmladsim biografem a to z roku 1940. Stejny osud
konce potkal v devadesatych letech Orlik. V uvedenych letech
take lide na zaklade restituci vyzadovali navraceni svych byvalych
budov s kiny o provozovani malych kin uz ale nebyl zadny
ekonomicky zajem.
A jen jeste nekolik slov ke jmenum jednotlivych biografu. Po roce
1948 doslo u nekterych biografu ke zmenam v jejich nazvech. U
kina Bajkal zjistili prislusni politicti pracovnici, ze
tohle pojmenovani je odvozeno z nazvu mist, ve kterych se pohybovaly
utvary nasich legionaru na transsibirske magistrale na Bajkalu,
a tak ho prejmenovali na Kyjev. Orlik dostal puvodne sve
jmeno podle legionari ukoristeneho obrneneho vlaku na transsibirske
magistrale, s kterym prakticky celou magistralu ovladali. Orlik
se nezmenil, nebot si vladnouci ideologicka komise pry rekla,
ze lide nazev budou spojovat s chystanou vystavbou vodni prehrady.
Zmenili vsak brevnovsky Ideal na Radost. Tak to
je vsechno, pro vzpominku je pripojena fotografie domu U sadu
32 s byvalym kinem Veleslavin. Socha Daniela Adama z Veleslavina
na fotografii videt neni stoji vlevo od kina v malem parku,
navic Daniel stejne do kina chodit nemohl.
Jana Fafejtova - Praha