Malostranske povidky v provedeni
Noveho divadla
Jan Neruda... Nekdo snad Jakub Arbes o nem napsal,
ze drzel prst na tepu Prahy. Vdecim mu za jeden ze svych nejsilnejsich
divadelnich zazitku. Kratce po konci druhe svetove valky byla
Praha svedkem mimoradne umelecke udalosti: po prve od okupace
bylo Zdenku Stepankovi (kteremu bylo davano za vinu, ze za valky
precetl nejaky oficialni pro-nemecky text) dovoleno verejne vystoupit.
Stepanek a operni zpevak Zdenek Otava okouzlili Prahu nadhernym
spolecnym programem. Cislo programu, ktere se mi nejhloubeji a
nejtrvaleji vrylo do pameti, byla Stepankova recitace slavnych
Nerudovych versu: " Koho bych miloval v sirem tom na svete...",
nejkrasnejsi vyznani lasky svemu narodu, ktere znam. Jeho Malostranske
povidky jsou vyznanim lasky (neromantickym a ne nutne lichotivym)
lidickam v te kouzelne ctvrti Prahy, jez dala jmeno jeho povidkam
se vsemi jejich slabustkami ale Neruda nekara ani nekritizuje,
jejich portrety jsou brany laskavou, usmevnou kamerou.
Jana Fabianova
Malostranske povidky nebyly ovsem napsany jako divadelni hra.
Inspirovaly zminuje se o tom v uvodniku v programu hry reziserka
Jana Fabianova - Rudolfa Piskacka, ktery se nechal ve sve zpevohre
Nerudovymi povidkami inspirovat, ale napsal do ni pisnicky umele.
Kdyz bylo rozhodnuto nabidnout divadelni zpracovani povidek (ve
forme hudebni komedie se staroprazskymi pisnickami) torontskemu
obecenstvu, dramaturgyne Brigita Hamvasova se dala do prace. (Pro
ty, kteri ji neznaji: pred prichodem do Kanady vystudovala dramaturgii
na Vysokej skole muzickych umeni v Bratislave, kde take 25 let
pracovala ve funkci ustredneho metodika pre divadlo v Narodnom
osvetovom centre. Toronto se svym manzelem Ladislavem obohatila
dramatizaci dvou produkci, Ja, Francois Villon a Ja,
Georg Friedrich Handel, v roce 2002 rezirovala hru Jaroslava
Vostreho Tri v tom a v roce 2004 vlastni dramatizaci Svanderlikova
romanu Bretislav a Jitka. Letos na jare sklizela vavriny
za rezii Shakespearovy Komedie omylu). Prekopala - prepracovala
a obohatila Piskackovu hru a tim znovu vyrazne prispela kulturnimu
zivotu naseho krajanskeho spolecenstvi.
Torontske Nove divadlo (s vancouverskym Divadlem za
rohem snad jedine ceske abonentni divadlo - mimo uzemi Ceske
republiky - na svete) neni jen tak nakym vselijakym utvarem (priznavam
se bez muceni, ze o Novem divadle nedovedu psat s chladnosti
a nekdy podrazackou prisnosti profesionalnich kritiku kterym
nejsem; o Novem divadle pisi srdcem, ne mozkem). Nove
divadlo se obcas snazi delat nove veci (jako zminene dramatizace
Brigity Hamvasove), nebo stare veci (jako Malostranske povidky)
nove. Kdo jiny, nez Jana Fabianova, nam muze lepe priblizit zasly
cas Nerudovy Male Strany, nez ona. O svem vztahu k tomuto romantickemu
koutu Prahy ve svem uvodniku napsala: "Prestoze jsem se narodila
a zila na Starem Meste, znala jsem Malou Stranu jiz od detstvi.
Kdyz jsem byla mala, byly to pravidelne prochazky s maminkou po
starobylem Karlove moste na Kampu a na Petrin. Od sesti let jsem
tam tudy chodila do hudebni skoly Deylova ustavu na Maltezskem
namesti a od patnacti let jsem uhanela stejnou cestou nejmene
dvakrat denne do Nerudova gymnazia v Helichove ulici... Moje prvni
rande se odehralo v barokni Vrbatske zahrade... A ty nescetne
navstevy hospudek a vinaren smerem nahoru Nerudovkou a pak, po
starych Zameckych schodech, dolu na Klarov. Bylo to moje mladi..."
Nevzpominam si, ze Jana Fabianova nekdy rezirovala. Ale jinak
v Novem divadle delala skoro vsecko. Hlavne hrala a zpivala (patrila
mezi nejoblibenejsi clenky souboru a ziskavala uznani i mimo nasi
komunitu, se Zdenkou Novotnou a Marii Kleckovou, Jindrou Polivkovou,
tvorila jevistni zenskou gardu Adovi Tomanovi); a take se starala
o kostymy a brala po telefonu predplatne a v pokladne prodavala
vstupenky. Delala vsecko a vsecko se skoro hmatatelnou laskou
k divadlu. Se stejnou laskou a vasni se dala do rezirovani Malostranskych
povidek. Je na ni videt, ze pracovala s Adolfem Tomanem a
Vladimirem Kulhavym, rezisery, kteri na kazde hre zanechali otisk
sve osobnosti. Ve sve reziserske zidli se sotva ohrali: kazdou
chvilku se z ni vymrstili, aby hercum ukazali kam maji jit, jak
se maji chovat, nebo opravili jejich intonaci. Jana Fabianova
to dela take tak. Nikdy jsem nevidel rezisera nebo reziserku tak
angazovaneho ve sve praci. Pravdepodobne reziruje i ve spani.
A aby bylo jasne, komu patri svet (samozrejme zenam vsiml
si toho nedavno i byvaly americky prezident, Bill Clinton, ktery
to mimochodem vidi jako dobre znameni pro budoucnost sveta) i
dalsi dulezita produkcni role asistent rezie - v teto inscenaci
patri zene, Dase Hübschnannove, ktera se uz peknou radku
let stara o technickou stranku predstaveni (zkousky atd.) a po
smrti Pavla Krale se zaslouzila o prechod do dalsi faze Noveho
divadla, v Komedii omylu se blyskla v roli abatyse
a na jare (kdyz se svet bude pohybovat spravnym smerem) bude rezirovat
ducharskou komedii Noela Cowarda Rozmarny duch.
Martin Bonhard a Lenka Novakova
O cem to tedy je? O nejakych 22 lidickach: manzele Bavorovi,
kteri vlastni hokynarstvi, maji syna Vaclava a pracuje pro ne
sluzticka Josefinka. Manzele Eberovi jsou majiteli domu
U dvou zvonku a maji dceru Matyldu. JUDr. Josef Loukota
je trochu obstarozni advokat, ktery si dela manzelske zuby na
peknou Josefinku. Nadporucik von Korzinek lze az prasi o kamaradstvi
s Johannem Straussem a skoro i s cisarem a hleda bohatou nevestu.
Baumanova je pohledna vdova, ktera se snazi udat dceru Anneliesu.
Vojtisek je sympaticky zebrak a Baba Milionova je fantasticke
stvoreni, ktere si dela zuby na Vojtiska. Mose Menke je lichvar.
Manzele Dilcovi jsou dobri lide, kteri maji dve skvostne dcerky.
Pak je tam hastrman, kteremu tak rikaji, ponevadz nosi zeleny
fracek a tri mladi turiste (Jirka, Martin Danny), v kterych se
nevyznate (kdo se vyzna v mladych lidech?), kteri jsou docela
uzitecni. A slecna Stazi.
Hra zacina turisty (Jirku hraje Jirka Jancarek ml., Martina Martin
Marton a Dannyho Daniel Lis na tech jmenech vidite, jaka
pozornost byla venovana i nejmensimu detailu), kteri v Praze hledaji
podle mapy zamecke schody: kluci jsou to pekni a myslim,
ze je divadlo zacina pritahovat). Bavora hraje Sasa Trentchev.
Role mu opravdu slusi: rozvazny obcan, ktery se poctive zivi a
neciti potrebu neco predstirat. Jeho zena (Dasa Hübschmanova
jako by nemela plne ruce s produkci) je komplikovanejsi
a zivelnejsi, charakterove i herecky se dobre doplnuji. Jejich
syna Vaclava hraje Martin Bonhard, prosluly svymi vykony ve svetackych
rolich.
Martin Bonhard a Radka Tamchynova
Ale tahle je trochu jina: Vaclav je snilek, ktery pracuje na magistratu, ale jeho srdce hori vlastenectvim, k ranu leze na vikyr a pise basne a na devcata nema cas Az jednoho dne zjisti, ze Josifka rozkvetla do okouzlujici mlade zeny a jeho srdce zahori laskou (jak lasku chapali v dobe Jana Nerudy). Jsem moc zvedav, jak tuhle roli Martin jevistne prepise. Josifku hraje nase vecna naivka Radka Tamchynova, ktera vedle toho, ze je vynikajici herecka, je mimoradne uspesna i ve svem povolani. Ebera hraje Petr Kohout. Petr na mne udelal dojem jako Dromius syrakusky a efesky v Komedii omylu a co jsem videl pri zkouskach, svedci, ze zraje herecky i lidsky. Jeho zenu hraje herecka schopna hrat v mnoha polohach, ale zvlast se ji dari role komplikovanych zen vyssi spolecnosti, Lenka Kimlova. V roli jeji a Petrovy dcery Matildy uvidime Zuzanu Matejovicovou, ktera nas tak znamenite bavila v roli kurtizany v Komedii omylu (zrejme to maji v rodine jeji bratr patri k hereckym i reziserskym spickam krajanskeho divadla).
Bohdan Zatowkaniuk
Bohdan Zatovkanuk, ktery dovede skvele klaunovat skoro kazdy muzsky charakter, se snazi szit s postavou JUDra. Loukoty , ktery se pokousi docela i versi (ktere napsal nekdo jiny) nalakat peknou a hodnou (vzacna kombinace) Josifku. Nikdo leda snad Adriana Lisova v Babe Milionove se v teto hre nevyradi tak jako Honza Smid v roli von Korzinka ta nabubrelost - bombastnost, to se neda popsat, to se musi videt a slyset. Vdovu Baumanovou hraje s vdovskou zdrzenlivosti a s vkusem, ktery je ji vlastni Zuzana Borovjakova a jeji roztomilou dceru Kamilka Prievodova. Sympatickeho zebraka Vojtiska hraje nemene sympaticky Jiri Jancarek syn. (vydovadel se v roli sarlatana Doktora Skripce v Komedii omylu). Jiri Jancarek nas potesi nejen jako herec (on vlastne neni zebrak, dava lidem radost, vyhrava jim na flasinet), ale i jako zpevak. Nepamatuji se, ze bych Adrianu Lisovou nekdy videl na jevisti a to je moje skoda jeji Baba Milionova je bravurni a vysoce inteligentni herecky projev. Baba Milionova je postava, s kterou si muzete vyhrat. Co ale udelate s roli lichvare Mose Menkeho? Petr Smetana s ni udelal vsecko, co mu dovolila. Pekny vykon. Jana Fryntova a Juraj Dargaj si moc nezahraji. Jejich hlavni funkci je, ze jsou rodici (Jana Fryntova je jejich skutecnou maminkou- a tri dalsich nadhernych deti) dvou talentovanych devcatek, ktera nam zazpivaji. No, a slecnu Stazi zahraje Lenka Novakova (skvela herecka i zpevacka) a hastrmana hraji ja...
Budou tam zpevaci a zpevacky (s vyberem pisnicek pomohl Milan
Bucil, hudebni upravu si vzal na starost Bohdan Zatovkanuk a Lenka
Novakova se ujala hudebniho nacviku): Lenka Novakova, Karel Tamchyna
(zpiva take v nejlepsim kanadskem sboru Mendelssohn Choir),
Petr Smetana, Martin Bonhard, Radka Tamchynova, Elinka Fryntova,
Julinka Fryntova a nejnovejsi prirustek v nasi divadelni rodine,
Gabriela Kupcikova. Az budou zpivat staroprazske pisnicky, zvlast
ty Haslerovy, nekteri z nas (ja urcite) si pobreci...
O technickou stranku predstaveni se postara skupina, z nichz
mnozi Novemu divadlu slouzi uz peknou radku let: svetla
ma na starosti Martin Zatovkanuk a Karel Tamchyna, zvuk Ivo Mejzr,
napovedu Mila Bendova, pokladnu Zuzana Novotna, Maria Fox a Majka
Jackson, rezervace Dasa Hübschmanova a Radka Tamchynova,
scenu Laci Hamvas a otec a syn Jancarkovi ( pani Jancarkova nam
obcas prilepsi nejakou dobrotou bajecna rodina), rekvisity
Jana Fabianova a spol., kostymy Jana Fabianova a Vera Riplova,
inspici, napovedu a foto zaznam Vera Kohoutova, propagaci Zuzka
Novotna a video zaznam Nova vize. Bez nich by divadlo nebylo.
Toto predstaveni je venovano 94. vyroci vzniku samostatneho Ceskoslovenska,
jehoz vznik bude pripomenut pred poslednim predstavenim v nedeli
28. rijna konzulem Petrem Pospisilem a kratkymi projevy predstavitelu
Masarykova ustavu (Frantisek Jecmen), torontske odbocky Ceskeho
a Slovenskeho sdruzeni v Kanade (Radmila Locher) a torontske jednotou
Sokolske zupy kanadske (Hana Juraskova).
Jana Fabianova by si prala, aby divaci, az budou opoustet divadlo,
si mohli rict, ze videli dobre a mile predstaveni. Myslim, ze
si to reknou.
Smim-li dokoncit osobni poznamkou: behem dlouheho zivota jsem
si hral skoro na kazdem krajanskem pisecku. Na vsech jsem si hral
rad, ale nejradeji jsem mel nase divadlo. Asi proto, ze je tvurci
a ze jeho instrumentem je rodny jazyk v cele sve Eisnerovske bohatosti.
A ze ti, kteri ho praktikuji, jsou trochu posedli. V roli hastrmana
v Malostranskych povidkach se citim zvlast dobre. A je-li to me
posledni flirtovani s Novym divadlem, pak si jen pripomenu par
versu z Nezvalovy basne Sbohem a satecek: A bylo-li to vsecko
naposledy (a kdyz je vam 88, je to vic nez pravdepodobne)
...bylo to prekrasne a bylo toho dost...
Dekuji!
Josef Cermak
Josef Cermak