Na podzim: Trikrat statni
svatek a dalsi udalosti
Pokud se pamatuji, tak v dobe normalizace se slavily
pouze Vanoce, Novy rok, Velikonoce a majove dny. Svatky se musely
napracovat, aby stat neutrpel skodu a lid se neflakal. Slavit
svatky jindy a mimo urceny prostor bylo provokaci. Kdyz se mladez
sesla 1. kvetna na Petrine u Machova pomniku v sedesatych letech
uz z toho byl maler. Ani svatek Cyrila a Metodeje 5. cervence
a svatek Mistra Jana Husa o den pozdeji nebyl na poradu.
Pozdrav od premiera Ontario v pdf
Podzim byl sedivy od zacatku skolniho roku az do Vanoc. Jen nas
cas od casu udivilo, ze Prahu nekdy ve vsedni dny navstivilo mnozstvi
zapadonemeckych turistu, kteri meli narozdil od nas tu a tam volna.
V roce 1975 jsem navstivil Polsko a tam uprostred pochmurneho
podzimu byl svatek Vsech svatych a 1. listopadu byl den pracovniho
volna. Cele rodiny se schazely na hrbitove a putovaly od hrobu
k hrobu. Nekde se postalo pri cigarete, jinde se i trochu neco
popilo, zavzpominalo se a slo se dal. V radiu pak byly pisnicky
zpevaku a hudebniku, kteri jiz zadnou desku nikdy nenatoci. Kdyz
se clovek podival smerem k hrbitovu, videl vecer, jak se nad hrbitovem
zveda oblak dymu, Vecer se vse pekne zapilo wodkou wyborovou,
ktera se prokladala skvelou slaninou. Trochu jsem zavidel Polakum,
ze maji uprostred podzimu svuj svatek.
Jednou to uz jsem tu asi kdysi vypravel, jak koncem rijna, nekdo
z mych pratel nalezl lucernicku, vycistil ji a my nic netusice,
jsme sli s tou trochou svetla mokrymi ulicemi po Zizkove. Pripadali
jsme si jako Karafiatovi Broucci. Najednou se na konci
ulice objevil modry majacek a ozvala sirena policejniho auta.
Z antonu vyskakali fachmani a uz jsme mirili uvnitr jejich korabu
na policejni stanici. Jak v detektivce od Agathy Christie jsme
pak byli odhaleni, usvedceni a potrestani. V mistnosti, kde se
vse odehralo, jiz dohasinala v seru nase lucernicka a detektiv
nas pomalu usvedcoval ze zlocinu. Pohraval si s nami jako kocka
s mysi a pomalu rozmotaval klubko niti skladajici se z nasich
nasich motivu.
Misto cinu: Zizkov. Proc jsme se sesli na Zizkove, kdyz nekteri
z nas byli z Vrsovic a nekteri dokonce az z Kobylis. Vysvetleni,
ze jsme tam byli v hospode, mu nestacilo. Proc jsme meli lucernu?
Opet jsme nedokazali uspokojive vysvetlit. Vysvetleni, ze se nam
libila. Nestacilo. Proc jsme s ni svitili? Tady jiz jsme se nepokouseli
o vysvetleni.
Nadstrazmistr se po ctyricetiminutove jednoaktovce rozhodl, ze
nas odhali: "Vy jste zde demonstrovali!" Prekvapene
jsme na nej zustali koukat.
Po chvili polozil sobe i nam otazku: "Co je dnes za den?"
Odpovedel jsem, ze streda. Tato odpoved ho primo vytocila: "Nedelejte
ze sebe blbyho!" vzplanul spravedlivym hnevem a pak dodal:
"Tak ja vam to povim! Dnes je 28. rijna a vy jste zde demonstrovali!"
Vubec jsme si neuvedomili, ze je nejake vyroci a snazili jsem
se zapochybovat o logice jeho argumentu: "Kdybychom demonstrovali,
tak bychom sli aspon nekam, kde by nas bylo videt!"
V ten okamzik jsem ale pochopil, ze ruka zakona mne jiz dostihla:
"Na hlavni ulici, jste si totiz netroufli!" A bylo vymalovano.
Pak vytahl blocek s pokutami. Bylo to tusim za 25 Kcs pro kazdeho
a lucernicka propadla ve prospech statu.
Jako kdyby sametova revoluce pochopila, ze je konec tmy. Mame
v Cechach ted na podzim hned svatky tri: Prvni 28. zari - Den
ceske statnosti a pred ontarijskym parlamentem zavlala letos po
druhe i ceska vlajka. Pritomni byli i zastupci z konzulatu - konzulove
Vladimir Ruml i Petr Pospisil. Pravda pri hymne se vlajka, kterou
vztycoval Josef Cermak, sice na chvili zadrhla na pulce zerdi,
ale pak jiz bylo vse podle protokolu. Pozdrav poslal i ontarijsky
premier Dalton McGuinty.
Druha oslava bude v den 94. vyroci zalozeni Ceskoslovenska. Tentokrat
se Torontska odbocka Ceskoslovenskeho sdruzeni v Kanade spojila
s Novym divadlem, ktere venovalo predstaveni Nerudovych Malostranskych
povidek tomuto svatku. Hlavni oslavy budou pred zaverecnym
predstavenim v Burnhampthorpe Library Theatre 28. rijna
v 16 hodin. (Divadlo se nachazi na rohu ulic Dixie a Burnhampthorpe
v Mississauze.)
Treti oslavy venovane 17. listopadu a navratu demokracie do Ceskoslovenska
budou na velvyslanectvi v Ottawe v prvni polovine listopadu.
A to jeste 28. rijna v 10:45 hodin je oslava 70. vyroci zalozeni
slovenskeho evangelickeho kostela svateho Pavla na 1424 Davenport
Rd. Po slavnostnich bohosluzbach bude v 13 hodin banket.
Jan Vaculik na Nokturnech 30. zari 2012
A jeste bych zminil tri udalosti z konce zari. V kostele svateho
Vaclava se konalo jiz tradicni posviceni (psali jsme v minulem
cisle), ktere bylo spojeno s vinobranim.
Zacala se jiz 12. sezona Nokturen v meste. Operni pevec Jan Vaculik
zazpival v kostele u svateho Vaclava. Mohli jsme slyset, krome
hudby Chopinovy, Albenitzovy, Belliniho, Brahmsovy, Mozartovy
a Straussovy i Dvorakovy Biblicke a Cikanske pisne. ci
Mikulase Schneidera Trnavskeho Ked na den zvonit mali. Vecer
byl zakoncen uryvkem z Verdiho opery Don Carlos. Jan Vaculik
k tomu rika: "Miluji operu, protoze to je zanr, ktery predstihl
svou dobu o 150 let." Dalsi koncert bude 4. listopadu
2012 v 17 hodin na stejnem miste a na poradu bude vystoupeni Zemlinskeho
kvarteta.
Prof. Michal Schönberg
Nakonec se chci zminit o udalosti na Torontske univerzite 27.
zari, kde byl vzpomenut zivot spisovatele a profesora na Torontske
univerzite Josefa Skvoreckeho, ktery zemrel letos 3. ledna. Shodou
okolnosti ve stejny den (27. 9.) byla odhalena v Praze v ulici
Na brezince 13 Josefu Skvoreckemu pametni deska. Pri teto prilezitosti
promluvil jeho celozivotni pritel Lubomir Doruzka. V Torontu zavzpominal
Skvoreckeho kolega z Univerzity, profesor Sam Solecki, dale promluvili
prekladatel Paul Wilson, profesor Michael Schönberg, ktery
mel k Josefu Skvoreckemu velice silny citovy vztah a navstevoval
ho v nemocnici do posledni chvile. Promluvili i cesky velvyslanec
Karel Zebrakovsky a generalni konzul Vladimir Ruml. Co vsak bylo
Josefu Skvoreckemu nejblizsi byl jazz, ktery nekolikrat behem
odpoledne zaznel.
Ales Brezina
Jazz pro Josefa Skvoreckeho
Foto: P. Pospisil (Oslavy), M. Gabankova
(Vzpominka na J. Skvoreckeho), abe (J. Vaculik)