Kral Sumavy
V roce 1959 nam nadelili komuniste pod stromecek novy
film rezisera Karla Kachyne a scenaristy Rudolfa Kalcika "Kral
Sumavy". Film zhledlo v nasi zemi neco mezi tremi az ctyrmi
miliony divaku. Take jsem mezi ne patrila. Ale z kina jsem odchazela
se smisenymi pocity. Nemohla jsem se smirit s dobre provedenym
utokem na divakovu inteligenci. Film mel neuveritelny dobrodruzny
naboj ovsem bylo mi jasne, ze v dobe, kdy se promital, byla
obrovska absence dobrodruznych filmu. Mel i motiv milostny a nechybel
nakonec ani pribeh detektivni. Byl obsazen vynikajicimi herci.
Presto, kdyz jsem film nahodne shledla o mnoho roku pozdeji, jsem
si jasne uvedomovala, ze pres vsechna kladna hodnoceni byl poplatny
svemu tehdejsimu hlavnimu zameru a tim byla politicka objednavka.
Film jednoznacne plnil vsechny atributy dokonale komunisticke
ideologie. Ve filmu se to hemzilo zlociny padouchu, kteri napomahali
"imperialistum", podryvat nas cerstve nastoleny socialisticky
svet. Na druhe strane byly trvale predvadeny spravedlnost a hrdinstvi
ozbrojenych ochrancu nasi zapadni hranice. Divak se nemohl a take
nedozvedel, ze rada prevadecu byla puvodem i z vlastnich rad SNB,
nebot u vytvorenych pohranicnich strazi se odehraval v pocatku
dost nelitostny generacni boj a to tech starsich, kteri hlidali
hranici v masarykovskem presvedceni a tech zcela novych a mladych,
kterym nebyli nikterak neprijemne idealy socialismu a komunismu.
Ve filmu si vnimavy divak mohl jen povsimnout jakehosi smutneni
nad odchodem starych casu, ktery tam herecky provedl pan Marvan
jako predstavitel Financni straze.
Sceny se natacely ve stredni casti Sumavy v Kvilde a okoli, dej
se odehraval v roce 1948 a trochu po nem. Divakovi bylo doprano
videt znacne zdevastovanou Sumavu, pravdive vysvetleni mu poskytnuto
nebylo. Kdyz pry pan Kachyna odmitnul filmovani v atelierech a
prosazoval drsnost a zanedbanost tehdejsi Sumavy - "at to
divak vidi na vlastni oci", bylo mu to doprano s tim, ze
si bude za konecny vysledek sam zodpovidat. Pro film zvolil cernobilou
verzi, ktera dobre navozovala vaznost, tajemno a napeti. Zabery
holych nebo vyvracenych stromu v bazinach, tmave lesy a vsudypritomna
mlha s destem to cele umocnovaly. Jako symbol strachu a budouciho
nestesti byly zvoleny obcasne zabery s cernym kocourem.
Kdyz jsem film videla poprve, ani jsem poradne nevedela, kdo onim
kralem Sumavy byl, koho se podarilo zastrelenim zneskodnit, abychom
klidneji spali. Teprve o mnoho roku pozdeji jsem si uvedomila,
ze tvurci filmu zadnym zpusobem nehodlali divakovi vysvetlit hlavni
zapletky a predevsim duvody, pro ktere lide za kopecky odchazeli,
coz ovsem divakovi moc nevadilo. Tohle moje dilema kolem krale
Sumavy jsem si zacala po opravdu dlouhem case resit po svem. Vsechno
mozne jsem si o te dobe precetla, videla v televizi a vyslechla
v radiu, co se dalo, seznamila se s clovekem, ktery za prevadeni
byl odsouzen k mnoha rokum tvrde prace na dole Barbora v Jachymove,
precetla si nektere prace orientovane k tretimu odboji, a nakonec
jsem si odjela alespon nektera mista legendarniho krale projit
a prohlednout. A ted to cele nabizim k precteni.
Jako prvni lokalitu jsem zvolila legendarni Kvildu. Je nadherna,
preplnena romantikou, s dominantnim kostelem sv. Stepana s pouzitim
pravych sindelu, ale take malickym nove vzniklym soukromym pivovarkem
a sladkou pekarnou kde se nelze ubranit krajove dobrote, ktera
se zde nazyva povidlon.
Ale ted znovu ke krali Sumavy! V zadnem pripade neslo
nikdy o krale jednoho, tohle pojmenovani patrilo vsem, kteri se
tajne pohybovali pres sumavskou hranici a to dokonce uz v dobach
prvni republiky. Tihle prvni se vlastne venovali pasovani zbozi
od nas do Bavorska a naopak a uz tehdy museli byt trvale ve strehu
pred Financni strazi hranic. A ta pry byvala hodne prisna a mnohem
prisnejsi pri pohybu zbozi k nam, nez za kopecky. Z Bavorska se
z pocatku prenasel hlavne cukerin a do Bavorska vosk, med, tabak.
Myslim si, ze se v tech prvnich dobach opravdu pouzival vyraz
paseraci, teprve mnohem pozdeji prevadeci, chodci, agenti. Az
na male vyjimky to vzdy byli lide dokonale znali krajiny, odvazni,
fyzicky zdatni, s velikym respektem. Seznamila jsem se s expozici
nejstarsi obzivy na Sumave v muzeu Kasperskych Hor a zjistila
jsem, ze krome tezby a zpracovani dreva, sklaru, vcelaru, vyrobcu
kolomaze, rezbaru a dalsich neuveritelne zajimavych a dnes jiz
zcela zaniklych remesel mi tam prevadeci chybeli. Pani kustodce
jsem si postezovala, ta mi obratem vysvetlila, ze prevadecstvi
nepatrilo do zadne radne obzivy. Kdyz jsem pak z muzea odchazela,
byla jiz mnohem prijemnejsi a upozornila me na vystavu, ktera
se v mych dovolenkovych dnech konala v Prachaticich a byla plne
venovana tretimu odboji a tudiz i vyznamnym kralum Sumavy.
Kazdopadne me nejvice pritahovalo jmeno jednoho z kralu a to Kilian
Nowotny. A po jeho stopach jsem se trosicku Sumavou zacala prochazet.
Navic jeho jmeno bylo tez zmineno v Kachynove filmu, takze mohl
mit divak dojem, ze tenhle prevadec byl onim legendarnim kralem
Sumavy, ktereho tam nase bdela a ostrazita hlidka zneskodnila.
Cela legenda je vsak pravdiva jen castecna. Kilian Nowotny opravdu
existoval, nastesti zadnou kulkou jeho zivot nebyl ukoncen. Kilian
se narodil 1.12.1905 v nemecke rodine ve Starych Hutich (Kaltenbachu),
blizko Kvildy. Vyucil se v letech 1919 - 1922 ve Vimperku reznikem
a pozdeji se ozenil s Therezii Pfeifferovou a odstehoval se do
Plani. Uplne prvni zkusenosti s prechazenim hranice ziskal od
sveho otce, prosluleho paseraka, Josefa Nowotneho, ktereho uz
od svych klukovskych let pri jeho prechodech doprovazel. Po jeho
smrti, kdy byl pry zastrelen Financni strazi, pak chodil sam.
Jako kazdy chodec mel pry nekolik dalsich jmen, napriklad Dlouhy
Hanz, pricemz byl snad ve skutecnosti drobnejsiho a mensiho vzrustu,
nebo i Sekac. Jeho znalost terenu byla naprosto bezchybna, znal
kazdy kamen, kazdy strom, rozlisil kazdy sebemensi a neobvykly
hluk nebo pohyb, ktery se v nocnim klidu lesa objevil. Ti, co
se pokouseli ho dopadnout, na neho nestacili. Kdyz jsem si prohlizela
stale udrzovany hrob na hrbitove v Novych Hutich kde jsou pochovani
lide s jmenem Nowotny, pochopila jsem pri cteni tech jmen na drevenych
krizich, ze bylo asi opravdu tezke Kilianovi dokazat jeho prechody,
nebot ve zdejsi lokalite zilo hodne rozvetvenych rodin stejneho
jmena.
Nove Hute jsou typicka sumavska obec, soustredena kolem silnice
s venkovskym kostelem z 19. stoleti zasvecenym Nejsvetejsimu srdci
Jezisove, obklopena planemi. Napis na kostele z 1992 vzpomina
na znovuvysveceni oltare a hrbitova a na hojnou ucast asi tisice
lidi jak z Nemecka tak zdejsich, pri teto prilezitosti. Obec ma
pamatnik obetem valek a i zde se mezi jmeny najde jmeno Nowotny.
A stejne jmeno mel i mistni farar, ktery se tady v roce 1931 narodil.
Po valce byl s celou rodinou odsunut. Nesel daleko, usadil
se jen asi dvacet pet kilometru za hranicemi v Roehrnbachu. Proc
prave tam, nikdo netusil, jen hostinsky v hospode v Novych Hutich
mi rekl, ze duvodu mohlo byt vic, jednak to zde mel rad, pak ho
neopustila jeho svym zpusobem dobrodruzna povaha a tak asi nemohl
na prechody hranic prestat myslet a mene prozaicke bylo i to,
ze se Roehrnbach stal po valce patronatni obci vyhnancu z Kaltenbachu.
Kdo vi? V Roehrnbachu si poridil obchod se drevem a nejakou dobu
bylo kolem neho ticho. Dlouho to vsak jen s mirumilovnym podnikanim
nevydrzel a uz v kvetnu 1946 zacal organizovat prevadecskou cinnost
z nasi republiky na Zapad. Po unoru 1948 jiz prevadel, velke mnozstvi
prchajicich osob a tudiz se na nase uzemi pravidelne vracel. Prevadel
pry za kazdeho pocasi a temer denne. To se mi tak uplne nechce
uverit s ohledem k fyzicky a psychicky namahavemu a nebezpecnemu
ukonu. Pravdou je, ze mel v zazemi mnoho lidi, kteri mu pomahali,
ze se stale dokazal bezchybne pohybovat terenem a ze prvni roky
hned po valce nebyla sumavska hranice pod takovou ostrahou, jak
se pak stalo kolem pocatku padesatych roku.
Jen do cervna 1948 opustilo Ceskoslovensko 8 000 osob, v letech
nasledujicich do roku 1951 odeslo ilegalne vice nez 25 000 a v
roce 1953 dokonce vice nez 43 000. Od roku 1951 se hranice zacala
tvrde ochranovat proti jejimu moznemu prekroceni. Byly vytvorene
dva pruhy, "Zakazane" pasmo o sirce asi 2 km, do ktereho
smeli jen pohranicnici a ve kterem byly zdemolovany vsechny dosavadni
stavby. V dalsim asi 12 15 km sirokem "Hranicnim"
smeli zit jen provereni obcane a pristup byl vyhradne na propustku,
Zcela u hranic nechybely ruzne zenijni zatarasy a ostnate draty
opatrene vysokym napetim. (Informace z prachaticke vystavy "Kralove
Sumavy").
Dlouhou dobu nase pohranicni straz nemela vubec tuseni, kdo
by mohl byt prevadecem a kudy vedou prevadecske cesty. Pote, co
padlo podezreni na Kiliana, dlouho take vylucovala, ze by Kilian
mohl chodit cast sve cesty pres baziny, nebot to bylo nad lidske
moznosti tudy ve zdravi prejit. Kilian ovsem tudy prechazel a
to Chalupskou a vitezil tak i nad mocalem. Navic spravne odhadnul,
ze zde nikdo z pohranicniku nebude hlidkovat. Pri pohledu na raseliniste
a v nem plovouci ostruvky se vas zmocnuje fantazie a tajemny pocit
strachu a v duchu si rikate "Jak tohle mohl prechazet?"
Kdesi jsem se docetla, ze s bazinami mel Kilian mensi problem
nez s Vydrim potokem, ktery vychodni cast slate lemuje a ktery
musel prekracovat.
Chalupska slat se ted tvari uz jen mirumilovne a dokonce se
muzete projit po asi tristametrovem povalovem chodniku. Je to
raseliniste s nejvetsim a nejkrasnejsim raselinnym jezirkem v
Cechach s vegetaci zakrslych kosodrevin, borovic blatek, husteho
tmavozeleneho boruvci, masozravych rostlin, rosnatky okrouhliste.
Ve vlne emigrace po unoru 1948 rozsiril Kilian svou prevadecskou
cinnost i o prevadeni agentu z Bavorska k nam, podle potreb americke
vyzvedne sluzby. To se pry v podstate odehravalo tak, ze agenty
odvezl svym nakladnim vozem z Roehrnbachu k hranici a tu pak s
nimi presel. V opacnem pripade kdy se jednalo o prechody od nas
na zapad, se pry, lide, soustredovali u Vimperku v dnes jiz neexistujici
Koubove hospode, (v jinych pramenech Soukupove), kde na Kiliana
cekali. Pak nasledovala strastiplna cesta, pri ktere byli pry
lide k smrti vystraseni, malicke deti se nesly na zadech a predem
jim byly podavany uspavaci medikamenty. Prechody se odehravaly
predevsim v noci, coz bylo pro prevadene osoby psychicky a fyzicky
zcela vycerpavajici a stresujici. Ale jinak to provest neslo.
Cilem cesty bylo bavorske Finsterau, nedaleko hranic.
Dnes se muzete do Finsterau zajet podivat dokonce tak zvanym
zelenym autobusem, jehoz jedna z linek vede pres zaniklou osadu
Bucinu, kde je zrizen jeden z novejsich hranicnich prechodu pro
pesi a cyklisty. A ve Finsterau muzete na prevadece zavzpominat
v mistnim skanzenu. A jeste par drobnosti k Vimperku. Krasne horske
mesto na upati Boubinske hornatiny pri vyznamne komunikaci z ceskeho
vnitrozemi k hranicim. Jak jsem se jiz zminila, ona historicka
hospoda uz davno neni, zato se Vimperk pysni krasnym novym Sumavskym
pivovarem ve kterem jsem ochutnala jejich posledni novinku, kterou
bylo ibiskove pivo. Na mne bylo trochu kysele, ale ja moc pivu
nerozumim, s vinem jsem vetsi kamarad. V lonskem roce zde kdosi
z umelcu navazal na davnou slavnou tradici a v utulnem prostredi
nyni provozuje sklarsky atelier s nabidkou opravdu uzasnych veci.
Samozrejme, ze nelze bez zajmu minout pozdne goticky kostel Navstiveni
Panny Marie a vedle neho stojici zvonici tak zvanou Cernou vez
a take zamek. Mnoho domu ma secesne vyzdobene stity a lidova sumavska
architektura se pysni nekolika srubovymi domy. A pak "Dum
u Slona" pripominajici jednu z nejstarsich tiskaren v Cechach
jiz z 15. stoleti a v roce 1855 pak zalozeni tiskarny nove i vcetne
vydavani a prodeje knih Janem Steinbrenerem a tez vznik naprosteho
unikatu, kterym byl v safianove a perletove vazbe 832 strankovy
miniaturni koran, jehoz soucasti byla i dodavka lupy. Na krale
Sumavy se uz ve Vimperku mysli jen podnikatelsky a tak se zde
da koupit lahvovy nepasterovany svetly lezak "Kral Sumavy"
a to i v informacnim stredisku na namesti.
Kazdopadne je dobre vedet, ze z Vimperku do Novych Huti je
asi dvanact kilometru a ze celkova Kilianova trasa k hranici predstavovala
hodne kilometru nad toto cislo, vychazi to kolem dvaceti kilometru,
mozna i trochu vic. Nad tim jsem si take dost lamala hlavu, teren
slozity, zdolavani vyskovych rozdilu, viditelnost minimalni, opravdu
nevim, jak to prevadeni lide mohli zvladnout. Bez dalsi site Kilianovych
pomahacu to asi vubec nebylo realne. Sama jsem si to kousek vyzkousela
mezi Churanovem, Zadovem a Zlatou Studni a v sericim se lese jsem
mela problem s kazdym korenem a bazinami a to se jednalo jen asi
o ctyri kilometry. Prede mnou ovsem zadny Kilian nekracel a co
je nejdulezitejsi, mne samotne, neslo o zivot.
Trasu, po ktere Kilian chodil, si nazvala statni bezpecnost nepochopitelne
"Kanal 54". Pro ty, co nakouknou do mapy, uvadim, ze
od Vimperku sla cesta smerem na Lipku, prekracovala Medvedi potok
a u Michlovy Hute se splhala do sedla mezi Kamennou a Bukovcem.
Z lesa se vynorila az u osady Novy Svet a pak nasledovala jiz
uvedena Chalupska slat a dale smer k Frantiskovu. Zde se musela
prekonat Tepla Vltava coz se delo v dobe sucha prebrodenim, jinak
se pouzival mustek, ktery slouzil potrebam mistnich horalu. "Kanal
54" nebyl ani nahodou jedinou prevadecskou stezkou.
Frantiskov je take velice zajimave sumavske misto. Zdejsi osidlovani
zacalo uz ve 14. stoleti diky Zlate stezce pro obchodovani se
soli mezi nasimi zememi a nemeckymi mesty. V 17. stoleti dalsi
rozvoj pri tezbe dreva, vzniku sklarny a tezeni raseliny. S novym
majitelem se pozdeji sklarna zmenila na papirnu a ta se pak za
valky zmenila na zbrojni nemeckou tovarnu Messerschmidt. Ke konci
valky ji pry Nemci rozsirovali i do podzemi. Tezkou praci zajistovali
zrejme valecni zajatci. Porazeni Nemci na uplnem konci valky stavbu
zaminovali a odstrelili. Na likvidaci se po nich podileli i vzdusne
sily spojencu a nakonec, samozrejme i komuniste, kteri zde vse
srovnali se zemi a zalesnili. Horor byl zde zakoncen!
Kilianova nepolapitelnost skoncila v kvetnu 1951, (nektere
prameny uvadeji 1950) kdy jiz statni bezpecnost mela priblizne
zmapovanou jeho cestu z Bavorska k nam a naopak. Tehdy sli ctyri
osoby, Kilian, Grabmüller jeho pomocnik, Rudolf Vesely,
Bohumil Benes - agenti a sli smerem z Bavorska. Pri prechazeni
Teple Vltavy byli zasypani strelbou od zde ukrytych hlidek. Prechodovy
mustek lze ovladat jak na dlani ze zdejsi vypinajici se skaly,
pojmenovane "Pivni hrnec". Kilian byl postrelen, ale
podarilo se mu hranici preplazit zpet, tam byl objeven americkou
hlidkou a odvezen do nemocnice. V nastalem zmatku hledali tri
zbyvajici pomoc u jisteho Franze Possla, zijiciho na uplne samote
v c.p. 102 na miste zvanem Torfstich-Planie v lokalite Zlate Studny.
To se uz nepodarilo, nebot cela samota byla strezena. Pozdeji
byl Franz Possl odsouzen k 10 letum tezkeho zalare, jeho manzelka
zmizela neznamo kam, stejne tak jeho stara matka. C.p. 102 bylo
srovnano se zemi.
Zbyvajici byli ustvani a pochytani. Grabmüller dostal 25
roku tezkeho zalare, Vesely dozivoti a Benes trest smrti. Pak
uz se nikdy u nas Kilian neobjevil. Dozil v Roehrnbachu, kde je
take pochovany. Nahrobni zulova deska nese nekolik rodinnych jmen,
mezi nimi i Kilian Nowotny, datum umrti je uvedeno 12.3.1977.
Nazory, zda bylo jeho skutecnym jmenem Kilian nebo Hanz se take
ruzni, jako kral Sumavy to vsak vzdy byl jen a jen Kilian.
Zlata Studna je dnes dulezity turisticky rozcestnik. Louky a ticho
se zde dokonale doplnuji. Kdysi davno to byvala sklarska vesnicka
i s vlastni skolou a hostincem. V dobach nejvetsiho rozmachu,
kdy lidem davala obzivu mistni sklarna na vyrobu duteho a tabuloveho
skla tady zilo kolem 140 obyvatel. Vyrabely se zde i dute koralky
pateriky, pro modlitebni ruzence.
Jen nekolik desitek metru od tragickeho dreveneho mustku pres
Teplou Vltavu u Frantiskova byl v roce 2004 odhalen skromny pamatnik
kralum Sumavy s napisem v cestine a nemcine "Touto cestou
opousteli svobodomyslni obcane svou vlast po unoru 1948. Venovano
Cechum a Nemcum, kteri je s nasazenim zivota prevadeli."
Jan Fafejtova - Praha