Navrat na hlavni stranu

Kral Sumavy
V roce 1959 nam nadelili komuniste pod stromecek novy film rezisera Karla Kachyne a scenaristy Rudolfa Kalcika "Kral Sumavy". Film zhledlo v nasi zemi neco mezi tremi az ctyrmi miliony divaku. Take jsem mezi ne patrila. Ale z kina jsem odchazela se smisenymi pocity. Nemohla jsem se smirit s dobre provedenym utokem na divakovu inteligenci. Film mel neuveritelny dobrodruzny naboj ­ ovsem bylo mi jasne, ze v dobe, kdy se promital, byla obrovska absence dobrodruznych filmu. Mel i motiv milostny a nechybel nakonec ani pribeh detektivni. Byl obsazen vynikajicimi herci. Presto, kdyz jsem film nahodne shledla o mnoho roku pozdeji, jsem si jasne uvedomovala, ze pres vsechna kladna hodnoceni byl poplatny svemu tehdejsimu hlavnimu zameru a tim byla politicka objednavka. Film jednoznacne plnil vsechny atributy dokonale komunisticke ideologie. Ve filmu se to hemzilo zlociny padouchu, kteri napomahali "imperialistum", podryvat nas cerstve nastoleny socialisticky svet. Na druhe strane byly trvale predvadeny spravedlnost a hrdinstvi ozbrojenych ochrancu nasi zapadni hranice. Divak se nemohl a take nedozvedel, ze rada prevadecu byla puvodem i z vlastnich rad SNB, nebot u vytvorenych pohranicnich strazi se odehraval v pocatku dost nelitostny generacni boj a to tech starsich, kteri hlidali hranici v masarykovskem presvedceni a tech zcela novych a mladych, kterym nebyli nikterak neprijemne idealy socialismu a komunismu. Ve filmu si vnimavy divak mohl jen povsimnout jakehosi smutneni nad odchodem starych casu, ktery tam herecky provedl pan Marvan jako predstavitel Financni straze.
Sceny se natacely ve stredni casti Sumavy v Kvilde a okoli, dej se odehraval v roce 1948 a trochu po nem. Divakovi bylo doprano videt znacne zdevastovanou Sumavu, pravdive vysvetleni mu poskytnuto nebylo. Kdyz pry pan Kachyna odmitnul filmovani v atelierech a prosazoval drsnost a zanedbanost tehdejsi Sumavy - "at to divak vidi na vlastni oci", bylo mu to doprano s tim, ze si bude za konecny vysledek sam zodpovidat. Pro film zvolil cernobilou verzi, ktera dobre navozovala vaznost, tajemno a napeti. Zabery holych nebo vyvracenych stromu v bazinach, tmave lesy a vsudypritomna mlha s destem to cele umocnovaly. Jako symbol strachu a budouciho nestesti byly zvoleny obcasne zabery s cernym kocourem.
Kdyz jsem film videla poprve, ani jsem poradne nevedela, kdo onim kralem Sumavy byl, koho se podarilo zastrelenim zneskodnit, abychom klidneji spali. Teprve o mnoho roku pozdeji jsem si uvedomila, ze tvurci filmu zadnym zpusobem nehodlali divakovi vysvetlit hlavni zapletky a predevsim duvody, pro ktere lide za kopecky odchazeli, coz ovsem divakovi moc nevadilo. Tohle moje dilema kolem krale Sumavy jsem si zacala po opravdu dlouhem case resit po svem. Vsechno mozne jsem si o te dobe precetla, videla v televizi a vyslechla v radiu, co se dalo, seznamila se s clovekem, ktery za prevadeni byl odsouzen k mnoha rokum tvrde prace na dole Barbora v Jachymove, precetla si nektere prace orientovane k tretimu odboji, a nakonec jsem si odjela alespon nektera mista legendarniho krale projit a prohlednout. A ted to cele nabizim k precteni.
Jako prvni lokalitu jsem zvolila legendarni Kvildu. Je nadherna, preplnena romantikou, s dominantnim kostelem sv. Stepana s pouzitim pravych sindelu, ale take malickym nove vzniklym soukromym pivovarkem a sladkou pekarnou kde se nelze ubranit krajove dobrote, ktera se zde nazyva povidlon.
Ale ted znovu ke krali Sumavy! V zadnem pripade neslo nikdy o krale jednoho, tohle pojmenovani patrilo vsem, kteri se tajne pohybovali pres sumavskou hranici a to dokonce uz v dobach prvni republiky. Tihle prvni se vlastne venovali pasovani zbozi od nas do Bavorska a naopak a uz tehdy museli byt trvale ve strehu pred Financni strazi hranic. A ta pry byvala hodne prisna a mnohem prisnejsi pri pohybu zbozi k nam, nez za kopecky. Z Bavorska se z pocatku prenasel hlavne cukerin a do Bavorska vosk, med, tabak. Myslim si, ze se v tech prvnich dobach opravdu pouzival vyraz paseraci, teprve mnohem pozdeji prevadeci, chodci, agenti. Az na male vyjimky to vzdy byli lide dokonale znali krajiny, odvazni, fyzicky zdatni, s velikym respektem. Seznamila jsem se s expozici nejstarsi obzivy na Sumave v muzeu Kasperskych Hor a zjistila jsem, ze krome tezby a zpracovani dreva, sklaru, vcelaru, vyrobcu kolomaze, rezbaru a dalsich neuveritelne zajimavych a dnes jiz zcela zaniklych remesel mi tam prevadeci chybeli. Pani kustodce jsem si postezovala, ta mi obratem vysvetlila, ze prevadecstvi nepatrilo do zadne radne obzivy. Kdyz jsem pak z muzea odchazela, byla jiz mnohem prijemnejsi a upozornila me na vystavu, ktera se v mych dovolenkovych dnech konala v Prachaticich a byla plne venovana tretimu odboji a tudiz i vyznamnym kralum Sumavy.
Kazdopadne me nejvice pritahovalo jmeno jednoho z kralu a to Kilian Nowotny. A po jeho stopach jsem se trosicku Sumavou zacala prochazet. Navic jeho jmeno bylo tez zmineno v Kachynove filmu, takze mohl mit divak dojem, ze tenhle prevadec byl onim legendarnim kralem Sumavy, ktereho tam nase bdela a ostrazita hlidka zneskodnila.
Cela legenda je vsak pravdiva jen castecna. Kilian Nowotny opravdu existoval, nastesti zadnou kulkou jeho zivot nebyl ukoncen. Kilian se narodil 1.12.1905 v nemecke rodine ve Starych Hutich (Kaltenbachu), blizko Kvildy. Vyucil se v letech 1919 - 1922 ve Vimperku reznikem a pozdeji se ozenil s Therezii Pfeifferovou a odstehoval se do Plani. Uplne prvni zkusenosti s prechazenim hranice ziskal od sveho otce, prosluleho paseraka, Josefa Nowotneho, ktereho uz od svych klukovskych let pri jeho prechodech doprovazel. Po jeho smrti, kdy byl pry zastrelen Financni strazi, pak chodil sam. Jako kazdy chodec mel pry nekolik dalsich jmen, napriklad Dlouhy Hanz, pricemz byl snad ve skutecnosti drobnejsiho a mensiho vzrustu, nebo i Sekac. Jeho znalost terenu byla naprosto bezchybna, znal kazdy kamen, kazdy strom, rozlisil kazdy sebemensi a neobvykly hluk nebo pohyb, ktery se v nocnim klidu lesa objevil. Ti, co se pokouseli ho dopadnout, na neho nestacili. Kdyz jsem si prohlizela stale udrzovany hrob na hrbitove v Novych Hutich kde jsou pochovani lide s jmenem Nowotny, pochopila jsem pri cteni tech jmen na drevenych krizich, ze bylo asi opravdu tezke Kilianovi dokazat jeho prechody, nebot ve zdejsi lokalite zilo hodne rozvetvenych rodin stejneho jmena.
Nove Hute jsou typicka sumavska obec, soustredena kolem silnice s venkovskym kostelem z 19. stoleti zasvecenym Nejsvetejsimu srdci Jezisove, obklopena planemi. Napis na kostele z 1992 vzpomina na znovuvysveceni oltare a hrbitova a na hojnou ucast asi tisice lidi jak z Nemecka tak zdejsich, pri teto prilezitosti. Obec ma pamatnik obetem valek a i zde se mezi jmeny najde jmeno Nowotny. A stejne jmeno mel i mistni farar, ktery se tady v roce 1931 narodil.
Po valce byl s celou rodinou odsunut. Nesel daleko, usadil se jen asi dvacet pet kilometru za hranicemi v Roehrnbachu. Proc prave tam, nikdo netusil, jen hostinsky v hospode v Novych Hutich mi rekl, ze duvodu mohlo byt vic, jednak to zde mel rad, pak ho neopustila jeho svym zpusobem dobrodruzna povaha a tak asi nemohl na prechody hranic prestat myslet a mene prozaicke bylo i to, ze se Roehrnbach stal po valce patronatni obci vyhnancu z Kaltenbachu. Kdo vi? V Roehrnbachu si poridil obchod se drevem a nejakou dobu bylo kolem neho ticho. Dlouho to vsak jen s mirumilovnym podnikanim nevydrzel a uz v kvetnu 1946 zacal organizovat prevadecskou cinnost z nasi republiky na Zapad. Po unoru 1948 jiz prevadel, velke mnozstvi prchajicich osob a tudiz se na nase uzemi pravidelne vracel. Prevadel pry za kazdeho pocasi a temer denne. To se mi tak uplne nechce uverit s ohledem k fyzicky a psychicky namahavemu a nebezpecnemu ukonu. Pravdou je, ze mel v zazemi mnoho lidi, kteri mu pomahali, ze se stale dokazal bezchybne pohybovat terenem a ze prvni roky hned po valce nebyla sumavska hranice pod takovou ostrahou, jak se pak stalo kolem pocatku padesatych roku.
Jen do cervna 1948 opustilo Ceskoslovensko 8 000 osob, v letech nasledujicich do roku 1951 odeslo ilegalne vice nez 25 000 a v roce 1953 dokonce vice nez 43 000. Od roku 1951 se hranice zacala tvrde ochranovat proti jejimu moznemu prekroceni. Byly vytvorene dva pruhy, "Zakazane" pasmo o sirce asi 2 km, do ktereho smeli jen pohranicnici a ve kterem byly zdemolovany vsechny dosavadni stavby. V dalsim asi 12 ­ 15 km sirokem "Hranicnim" smeli zit jen provereni obcane a pristup byl vyhradne na propustku, Zcela u hranic nechybely ruzne zenijni zatarasy a ostnate draty opatrene vysokym napetim. (Informace z prachaticke vystavy "Kralove Sumavy").
Dlouhou dobu nase pohranicni straz nemela vubec tuseni, kdo by mohl byt prevadecem a kudy vedou prevadecske cesty. Pote, co padlo podezreni na Kiliana, dlouho take vylucovala, ze by Kilian mohl chodit cast sve cesty pres baziny, nebot to bylo nad lidske moznosti tudy ve zdravi prejit. Kilian ovsem tudy prechazel a to Chalupskou a vitezil tak i nad mocalem. Navic spravne odhadnul, ze zde nikdo z pohranicniku nebude hlidkovat. Pri pohledu na raseliniste a v nem plovouci ostruvky se vas zmocnuje fantazie a tajemny pocit strachu a v duchu si rikate "Jak tohle mohl prechazet?" Kdesi jsem se docetla, ze s bazinami mel Kilian mensi problem nez s Vydrim potokem, ktery vychodni cast slate lemuje a ktery musel prekracovat.
Chalupska slat se ted tvari uz jen mirumilovne a dokonce se muzete projit po asi tristametrovem povalovem chodniku. Je to raseliniste s nejvetsim a nejkrasnejsim raselinnym jezirkem v Cechach s vegetaci zakrslych kosodrevin, borovic blatek, husteho tmavozeleneho boruvci, masozravych rostlin, rosnatky okrouhliste.
Ve vlne emigrace po unoru 1948 rozsiril Kilian svou prevadecskou cinnost i o prevadeni agentu z Bavorska k nam, podle potreb americke vyzvedne sluzby. To se pry v podstate odehravalo tak, ze agenty odvezl svym nakladnim vozem z Roehrnbachu k hranici a tu pak s nimi presel. V opacnem pripade kdy se jednalo o prechody od nas na zapad, se pry, lide, soustredovali u Vimperku v dnes jiz neexistujici Koubove hospode, (v jinych pramenech Soukupove), kde na Kiliana cekali. Pak nasledovala strastiplna cesta, pri ktere byli pry lide k smrti vystraseni, malicke deti se nesly na zadech a predem jim byly podavany uspavaci medikamenty. Prechody se odehravaly predevsim v noci, coz bylo pro prevadene osoby psychicky a fyzicky zcela vycerpavajici a stresujici. Ale jinak to provest neslo. Cilem cesty bylo bavorske Finsterau, nedaleko hranic.
Dnes se muzete do Finsterau zajet podivat dokonce tak zvanym zelenym autobusem, jehoz jedna z linek vede pres zaniklou osadu Bucinu, kde je zrizen jeden z novejsich hranicnich prechodu pro pesi a cyklisty. A ve Finsterau muzete na prevadece zavzpominat v mistnim skanzenu. A jeste par drobnosti k Vimperku. Krasne horske mesto na upati Boubinske hornatiny pri vyznamne komunikaci z ceskeho vnitrozemi k hranicim. Jak jsem se jiz zminila, ona historicka hospoda uz davno neni, zato se Vimperk pysni krasnym novym Sumavskym pivovarem ve kterem jsem ochutnala jejich posledni novinku, kterou bylo ibiskove pivo. Na mne bylo trochu kysele, ale ja moc pivu nerozumim, s vinem jsem vetsi kamarad. V lonskem roce zde kdosi z umelcu navazal na davnou slavnou tradici a v utulnem prostredi nyni provozuje sklarsky atelier s nabidkou opravdu uzasnych veci. Samozrejme, ze nelze bez zajmu minout pozdne goticky kostel Navstiveni Panny Marie a vedle neho stojici zvonici tak zvanou Cernou vez a take zamek. Mnoho domu ma secesne vyzdobene stity a lidova sumavska architektura se pysni nekolika srubovymi domy. A pak "Dum u Slona" pripominajici jednu z nejstarsich tiskaren v Cechach jiz z 15. stoleti a v roce 1855 pak zalozeni tiskarny nove i vcetne vydavani a prodeje knih Janem Steinbrenerem a tez vznik naprosteho unikatu, kterym byl v safianove a perletove vazbe 832 strankovy miniaturni koran, jehoz soucasti byla i dodavka lupy. Na krale Sumavy se uz ve Vimperku mysli jen podnikatelsky a tak se zde da koupit lahvovy nepasterovany svetly lezak "Kral Sumavy" a to i v informacnim stredisku na namesti.
Kazdopadne je dobre vedet, ze z Vimperku do Novych Huti je asi dvanact kilometru a ze celkova Kilianova trasa k hranici predstavovala hodne kilometru nad toto cislo, vychazi to kolem dvaceti kilometru, mozna i trochu vic. Nad tim jsem si take dost lamala hlavu, teren slozity, zdolavani vyskovych rozdilu, viditelnost minimalni, opravdu nevim, jak to prevadeni lide mohli zvladnout. Bez dalsi site Kilianovych pomahacu to asi vubec nebylo realne. Sama jsem si to kousek vyzkousela mezi Churanovem, Zadovem a Zlatou Studni a v sericim se lese jsem mela problem s kazdym korenem a bazinami a to se jednalo jen asi o ctyri kilometry. Prede mnou ovsem zadny Kilian nekracel a co je nejdulezitejsi, mne samotne, neslo o zivot.
Trasu, po ktere Kilian chodil, si nazvala statni bezpecnost nepochopitelne "Kanal 54". Pro ty, co nakouknou do mapy, uvadim, ze od Vimperku sla cesta smerem na Lipku, prekracovala Medvedi potok a u Michlovy Hute se splhala do sedla mezi Kamennou a Bukovcem. Z lesa se vynorila az u osady Novy Svet a pak nasledovala jiz uvedena Chalupska slat a dale smer k Frantiskovu. Zde se musela prekonat Tepla Vltava coz se delo v dobe sucha prebrodenim, jinak se pouzival mustek, ktery slouzil potrebam mistnich horalu. "Kanal 54" nebyl ani nahodou jedinou prevadecskou stezkou.
Frantiskov je take velice zajimave sumavske misto. Zdejsi osidlovani zacalo uz ve 14. stoleti diky Zlate stezce pro obchodovani se soli mezi nasimi zememi a nemeckymi mesty. V 17. stoleti dalsi rozvoj pri tezbe dreva, vzniku sklarny a tezeni raseliny. S novym majitelem se pozdeji sklarna zmenila na papirnu a ta se pak za valky zmenila na zbrojni nemeckou tovarnu Messerschmidt. Ke konci valky ji pry Nemci rozsirovali i do podzemi. Tezkou praci zajistovali zrejme valecni zajatci. Porazeni Nemci na uplnem konci valky stavbu zaminovali a odstrelili. Na likvidaci se po nich podileli i vzdusne sily spojencu a nakonec, samozrejme i komuniste, kteri zde vse srovnali se zemi a zalesnili. Horor byl zde zakoncen!
Kilianova nepolapitelnost skoncila v kvetnu 1951, (nektere prameny uvadeji 1950) kdy jiz statni bezpecnost mela priblizne zmapovanou jeho cestu z Bavorska k nam a naopak. Tehdy sli ctyri osoby, Kilian, Grabmüller ­ jeho pomocnik, Rudolf Vesely, Bohumil Benes - agenti a sli smerem z Bavorska. Pri prechazeni Teple Vltavy byli zasypani strelbou od zde ukrytych hlidek. Prechodovy mustek lze ovladat jak na dlani ze zdejsi vypinajici se skaly, pojmenovane "Pivni hrnec". Kilian byl postrelen, ale podarilo se mu hranici preplazit zpet, tam byl objeven americkou hlidkou a odvezen do nemocnice. V nastalem zmatku hledali tri zbyvajici pomoc u jisteho Franze Possla, zijiciho na uplne samote v c.p. 102 na miste zvanem Torfstich-Planie v lokalite Zlate Studny. To se uz nepodarilo, nebot cela samota byla strezena. Pozdeji byl Franz Possl odsouzen k 10 letum tezkeho zalare, jeho manzelka zmizela neznamo kam, stejne tak jeho stara matka. C.p. 102 bylo srovnano se zemi.
Zbyvajici byli ustvani a pochytani. Grabmüller dostal 25 roku tezkeho zalare, Vesely dozivoti a Benes trest smrti. Pak uz se nikdy u nas Kilian neobjevil. Dozil v Roehrnbachu, kde je take pochovany. Nahrobni zulova deska nese nekolik rodinnych jmen, mezi nimi i Kilian Nowotny, datum umrti je uvedeno 12.3.1977. Nazory, zda bylo jeho skutecnym jmenem Kilian nebo Hanz se take ruzni, jako kral Sumavy to vsak vzdy byl jen a jen Kilian.
Zlata Studna je dnes dulezity turisticky rozcestnik. Louky a ticho se zde dokonale doplnuji. Kdysi davno to byvala sklarska vesnicka i s vlastni skolou a hostincem. V dobach nejvetsiho rozmachu, kdy lidem davala obzivu mistni sklarna na vyrobu duteho a tabuloveho skla tady zilo kolem 140 obyvatel. Vyrabely se zde i dute koralky ­ pateriky, pro modlitebni ruzence.
Jen nekolik desitek metru od tragickeho dreveneho mustku pres Teplou Vltavu u Frantiskova byl v roce 2004 odhalen skromny pamatnik kralum Sumavy s napisem v cestine a nemcine "Touto cestou opousteli svobodomyslni obcane svou vlast po unoru 1948. Venovano Cechum a Nemcum, kteri je s nasazenim zivota prevadeli."
Jan Fafejtova - Praha

Navrat na hlavni stranu