Navrat na hlavni stranu

Kdyz skonci festival...
Bylo to v nedeli tesne pred pulnoci, kdyz skoncil v promitaci sini AGO v Jackman Hall posledni film letosniho Mezinarodniho filmoveho festivalu v Torontu. Jelikoz se jednalo o vynikajici film V mlze beloruskeho rezisera Sergeje Loznicy, ktery vyrustal v Kyjeve, kde vystudoval matematiku, a zije v soucasne dobe v Berline, da se rici konec dobry, vsechno dobre. To by mohlo tak nejak platit o festivalu, nikoliv o tomto filmu, ktery byl dobry, ale konec ve filmu nebyl v zadnem pripade happy-end.

Jedna se o tragicky pribeh Susenji, ktery pracuje na zeleznici a snazi se balancovat sve chovani, ktere je na jedne strane vymezene svedomim a na druhe rozumem. Jeho postoj je nenasilny, pripomina Pierra Bezuchova z Vojny a miru. Nezene se do partizanskych akci, ale ani nekolaboruje s okupanty. Vi, ze po trati, kterou udrzuje, jezdi jak vojenske vlaky, tak transporty s vezni. Kdyz dojde k vykolejeni vlaku, vi, kdo stoji za tim, ale nikoho neprozradi. Vydrzi i muceni a odmitne jakoukoliv spolupraci. Je pripraven jit na smrt. Vyslychajici dustojnik mu velice sugestivne dava k podpisu faustovsky upis - podpis k spolupraci. Kdyz to odmitne, oficir se dabelsky usmeje a rekne: "Ty chces zemrit hrdinskou smrti, ale ja ti pripravim jinou smrt!" Roztrha papir a propusti ho, zatimco vsichni ostatni jsou popraveni. Od toho okamziku je Susenja proklety. Nikdo mu neveri, ani jeho zena. Nema misto ani u okupantu a partyzani pripravuji pomstu.
Jenze Loznica zacina svuj film prave v okamziku, kdy Susenju navstivi partyzani za ucelem popravit ho. Susenja je prijme, nabidne jim vodku a jidlo. Popravu neprijima lhostejne, ale s pokorou. Skoro jako vysvobozeni. Ale ani tato druha poprava se nekona. Tesne pred ni je vykonavatel Kolja tezce zranen a Susenja se snazi ho zachranit. Nese ho na zadech do vesnice, kterou mezitim obsadili vojaci. Pri tom je doprovazen Koljovym druhem. Ten je vsak zahy opusti a Susenja se snazi vysvetlit, co se stalo, ze nikoho nezradil. Kolja vsak umira. Presto Susenja nese dal jeho mrtve telo. Pri prechodu pres silnici je zastrelen i druhy partyzan. V teto chvili jiz neni koho zachranovat. Neni nikoho, kdo by uveril jeho nevine. Skutecnost i pravda mizi v mlze, z ktere se ozve posledni vystrel. Film V mlze i jeho hlavni hrdina pripominaji filmy Andreje Tarkovskeho z prelomu sedesatych a sedmdesatych let.
Pochopitelne, ze tento film v rusko-belorusko-lotyssko-ukrajinsko-nemecke koprodukci neziskal hlavni cenu ani u divaku a ani u mezinarodni poroty. To se naopak podarilo svedskemu filmu Call Girl rezisera Mikaela Marcimaina. Druha polovina sedmdesatych let ve Svedsku je velice casto prezentovana jako obdobi svobody, liberalizace, nastupu feminismu. Marcimain si zvolil pro svuj pribeh skutecnou udalost, ktera vedla k padu vladnouci strany. Pribeh, kdy politikum byly dodavany nezletile prostitutky, ktere rekrutoval manzelsky par z internatu pro mladez bez domova. Vymenila se vlada, skandal utichl, manzelsky par zacal po vysetreni pripadu znovu podnikat Policista, ktery se snazil vse vysetrit zahynul pri autonehode a zdecimovana obet Call girl je nalezite potrestana.

Porota ocenila svedsky film Call Girl

To se nemuze stat v roce 2012 na predmesti Belehradu, alespon ne ve filmu Maji Milos Clip. V nem se divky nici samy. Sebedestrukce drogami, sexem, absenci citu na pozadi chatrajiciho hlavniho mesta Srbska je pro zmenu vypovedi o dnesku. Negace a deprese zari i z ostatnich filmu vytvorenych na uzemi byvale Jugoslavie. Vyjimkou byl srbsko-chorvatsky film Gorana Paskaljevice When Day Breaks (Ked svane dan - Kdyz svita). Pribeh stareho profesora hudby, ktery zjisti, ze jeho zidovsti rodice zahynuli v koncentracnim tabore v Belehrade. Sam vyrustal v adoptivni rodine a teprve nyni, kdyz se sam blizi smrti, dostal krabici, kde byl vzkaz od jeho rodicu: objevuje koreny i pravdu o jejich tragicke smrti. Zjistuje, ze na miste koncentracniho tabora, kde zahynuly stovky zidu a Romu je blato a neutulna periferie. Stary profesor se rozhodne udelat na tomto miste koncert a pozvat nejlepsi hudebniky. Pochopeni nalezne vsak jen u tech, kterych se to tykalo: rabina, operniho pevce, ktery se uchlastava po rodinne tragedii v devadesatych letech, kdy ztratil syna, u svych romskych zaku. Prestoze obetuje jedine, co ma a co ho zivi - klavir, nikdo z prednich hudebniku neprijde. Presto dojde ke koncertu a k jakemusi mytickemu setkani s jeho rodici, kteri zemreli mnohem mladsi nez je nyni on.

Kdyz svita

Ke klasickemu romanu F. M. Dostojevskeho Zlocin a trest se vraci kazassky reziser Darezan Omirbajev ve filmu Student. Film ukazuje na jedne strane neuveritelne bohatstvi a aroganci mocne oligarchie. Na druhe strane bezmocnost prostych lidi. Student si chce vyzkouset, jestli je schopen cinu. Vrazda neni kvuli penezum, ale pouhy test sebe sama, jestli je schopen jeste neco udelat.
Ke spickam vychodoevropske kinematografie patril film polskeho rezisera Andrzeje Jakimowskeho natoceny v klastere v Lisabonu. Ve filmu hraji az na vyjimky pouze slepi herci z celeho sveta. Dramaticky pribeh noveho ucitele, ktery chce deti naucit, aby se dokazali pohybovat v prostoru bez slepecke hole. Jeho metoda, zalozena na ostatnich smyslech: sluchu, cichu a hmatu, ma dodat slepym detem sebeduveru. Novy ucitel pouziva pri prechodu pres ulici hlavne sluchu. Dokaze rozeznat rychlost i smer pohybu aut. Okraj ulice pozna podle doslapovani nohou. Ptaky rozeznava nejen podle zpevu ci letu, ale i podle toho, ze vrabec skace, zatimco jiny druh ptaku chodi. V uzavrenem prostoru se pohybuje podle ozveny louskani prstu. Vedeni ustavu jeho metody odmitne, protoze jsou pry nebezpecne, coz se prokaze pri jednom experimentu, kdy tento ucitel spadne do vykopu. Presto najde tento Anglican nemeckou pritelkyni, ktera chce jeho metodu pouzivat. Kdyz vedeni ustavu zjisti, ze je jeho pocinani nebezpecne pro sverence ustavu, zakaze mu dalsi pobyt. Kdyz narychlo odchazi, jeho nemecka pritelkyne ho nasleduje bez slepecke hole. Ucitel je vsak rychlejsi. Cestou se zastavi v oblibene lisabonske kavarne, kam spolu chodili. I ona se tam zastavi. Oba vsak sedi u jineho stolu a tak se jiz nikdy nesetkaji. Film pripomina nektere filmy Krysztofa Zanussiho. A neni divu, ze v zaverecnych titulcich se objevi i podekovani teto polske filmove legende.

Imagine

Do tzv. Korejske lidove demokraticke republiky nas vtahl nemecky film nemeckeho tvurce Marca Wiese ve filmu Tabor 14 - absolutne kontrolovana zona. Jestlize tusime pod zdanlive nevinnym nazvem statu tvrdou diktaturu, pak tento film ukazuje, ze je to jeste mnohem horsi, nez si myslime. Film je udelan na zaklade svedectvi devetadvacetileteho Sin Dong-hujka, ktery se v koncentracnim tabore narodil a bylo mu souzeno v nem stravit cely zivot. Protoze nikdo z tabora se nikdy nedostane ven. Lide jsou posilani do pracovnich taboru za sebemensi politicky precin. Staci, kdyz si treba udelali cigaretu z novin, ve kterych byl portret korejskeho vudce. Po premisteni do tabora jsou prislusnici rodin od sebe oddeleni. Za sebemensi precin jako kradez, schovavani jidla, sex, ci pokus o utek je trest smrti. Trest smrti je i za neohlaseni jakehokoliv precinu. Stane se, ze jsou popravovany nebo utluceny i osmilete deti. V taborech se spi na betonove podlaze. Verejne popravy jsou povinne a jsou zaroven jedinou zabavou veznu. Sinuv otec dostal jeho matku odmenou za dobrou praci. Mel jeste starsiho bratra, na ktereho zarlil, protoze ho matka mela radsi. Deti chodi do skoly, kde jsou tyrany sadistickymi uciteli, tem take musi nahlasit vsechny prestupky rodicu.
Jednou, kdyz Sinovi bylo ctrnact let, se stalo, ze jeho bratr nesel do prace a on zaslechl pod okny jeho rozhovor s matkou. Otocil se, bezel do skoly a nahlasil to uciteli. Druhy den byla cela rodina zatcena. Sin byl sest mesicu mucen. Propustili ho v den popravy jeho matky a bratra, na kterou se spolu s otcem museli jit podivat.

Camp 14

Kolem roku 2005 do tabora zacali prichazet novi vezni a vypraveli, jak to vypada za hranicemi lagru. O tom mlady muz nemel ani poneti. Slysel o dostatku jidla, o mase. Svoboda ho celkem nezajimala. Proto se rozhodl se svym komplicem utect. Toho vsak zabil elektricky proud, ktery byl v dratech kolem lagru. Paradoxne vsak spadl na draty, takze se vytvoril prostor, kterym bylo mozno prolezt.
Sin se pozdeji skryval v severni casti zeme a v zime, kdyz byla zamrzla reka, ktera oddeluje KLDR od Ciny, utekl pres Cinu do Jizni Koreje, kde ted zije a cestuje po svete. Jeho svedectvi je potvrzeno dvema severokorejskymi defektory, kteri pracovali jako dozorci v lagrech. Film je doplnen pusobivou animaci i nekterymi propasovanymi dokumentarnimi zabery. Prekvapeni je v zaveru filmu, kdy Sin rika, ze se chce vratit domu, to jest do Severni Koreje (nikoliv do lagru). "Tam nikdo nepoznal nejistotu, nespachal sebevrazdu, jako zde v Jizni Koreji, kde jsou sebevrazdy na dennim poradku." Nostalgie po komunismu se muze objevit i v uprchlicich ze Severni Koreje.
Zcela odlisny dokument byl svycarsko-rakousko-nemecky More than Honey (Vice nez med). Zacina kdesi ve svycarskych Alpach, kde se jeste pestuji vcely a kde horske masivy brani migraci vcel. Film si klade otazku, proc vcely na celem svete vymiraji a dovidame se mnoho podrobnosti ze zivota vcel. Tuto skutecnost nelze videt pouze v jedne pricine, ale je to cely komplex skutecnosti. V Cine to bylo napriklad obdobi kulturni revoluce, kdy veliky kormidelnik Mao prikazal vyhubit vrabce, protoze pripravuji zemedelce o urodu. Vysledkem bylo, ze se premnozil hmyz, ktery byl vcelam nepratelsky, takze dnes v Cine pracne delnici opylovavaji stromy. Dalsim nepritelem vcel jsou jedovate postriky. Ve Spojenych statech jsou to velke plantaze, kam se doveze znacne mnozstvi vcel. Kdyz skonci obdobi, kdy kvetou mandlovniky, vcely jsou prevezeny na jina mista v Americe. Tento zpusob zivota znamena stres pro vcelstva a jejich vymirani. Dalsim faktorem jsou antibiotika, bez kterych jiz dnes choulostive vcely nemohou prezit. Albert Einstein prohlasil, ze jestlize vyhynou vcely, pak clovek bude nasledovat ctyri roky po nich. V druhe polovine dvacateho stoleti se pokusili v Brazilii pobliz Sao Paula zkrizit africke vcely s domacimi vcelami. Pri tom jim uletelo nekolik roju a zabijacke (afrikanizovane) vcely se zacaly sirit do Stredni a Severni Ameriky. Behem doby vsak ztratily ponekud na sve agresivite a pri opylovani jsou neuveritelne vykonne. Na rozdil od evropskych vcel vsak nedavaji mnoho medu, ale jsou velmi odolne. Mnozi vcelari vsak v nich vidi nadeji, ze by mohly suplovat pri opylovani evropske vcely. Med vsak bude stale vzacnejsi a vzacnejsi surovinou.
Pred festivalem jsem si hodne sliboval od rumunskeho filmu Beyond the Hills (Za kopci) rezisera Christiana Mungiu. Film dostal oceneni za nejlepsi scenar letos v Cannes. Film vznikl v dobe od listopadu 2011 do unora 2012. Ma se jednat o skutecny pribeh, kdy v Moldavsku zemrela na nasledky exorcistickeho ritualu mlada jeptiska. Tento film je nominovan na Oskara a nedivil bych se, kdyby ziskal i dalsi oceneni. Pro mne osobne byl vsak neuveritelnym zklamanim. Nikoliv kvuli pusobive atmosfere ci hereckym vykonum, ale prave kvuli scenari. Prestoze si nedelam iluze o rumunske pravoslavne cirkvi, ve filmu je prezentovana jako instituce z druhe poloviny 17. stoleti. Vira je nahrazena poverou. Ani jedna teologicka diskuse, ale pouze poslusnost popovi, ktery naprosto diktatorsky ovlada klaster. Uvedomuji si problemy cirkve, ktera se mnohdy uzavira svetu, tento film mi vsak pripominal lacinou proticirkevni propagandu z poloviny minuleho stoleti. Ano jiste, stavaji se tragicke udalosti v psychiatrickych lecebnach, v nemocnicich, v domovech duchodcu a i v klasterech. Mohou byt na vedoucich mistech nekompetentni lide, ale nelze generalizovat, ze je to bezne a normalni.
Shodou okolnosti jsem o dvacet ctyri hodin pozdeji videl dalsi film o zivote v klastere: francouzsky film z roku 2010 Lide a bozi (Des hommes et des diex) rezirovany Xavierem Beauvois. Je zde zachycen zivot Radu cisterciaku prisne observance cili trapistu, kteri modlitby, zpev, duchovni cetbu, a bohosluzby prokladaji manuelni praci. I tento film byl ocenen v Cannes Grand Prix, coz je druhe nejvetsi oceneni. Pribeh se odehrava v odlehle oblasti Alzirska v Tibhrine, kde mnisi ziji v harmonii s muslimskym obyvatelstvem. Prestoze v zemi radi v roce 1996 obcanska valka, mnisi odmitnou ochranu armadou a dokazi jednat i s teroristy. Rozhovory se tykaji otazek nasili a nenasili, smyslu lidske existence. Clenove radu se snazi pochopit sve okoli a to jim je za to vdecne. Tuto svou snahu sedm z deviti mnichu zaplati zivotem. Prestoze film ziskal radu mezinarodnich oceneni a byl nominovan za Francii na Oskara jako nejlepsi francouzsky film, nedostal se do uzsi nominace.
V teto zaplave filmu byl zklamanim cesky film Jana Hrebejka Svata ctverice. Nepotkal jsem nikoho, kdo by film chvalil nebo kdo by byl filmem nadsen. Pokusil jsem se na filmu nalezt urcite pozitivni hodnoty. Nalezl jsem tri: Zlate ceske ruce stale existuji - dva cesti monteri dokazali opravit kombinackami hurikanem znicenou energetickou sit na malem ostrove v Karibiku. Kdyz se vratili domu, zjistili, ze eroticky ctyrlistek nejak nefunguje a jeden z nich to okomentoval slovy: "Asi jsme neco nekde zvorali!" a mladez je moralnejsi nez jejich rodice a ti jsou zase moralnejsi nez prarodice. Myslim, ze tato zjisteni letos nebudou stacit ani na sirsi nominaci pro oskarove klani.

Kralovska afera

Cesko spolu se Svedskem se podilelo na vynikajicim filmu danskeho rezisera Nikolaje Arcela Kralovska afera. Nektere sekvence filmu byly nafilmovane v Praze a Kromerizi. Pribeh polosileneho danskeho krale Kristiana VII. a jeho mladicke manzelky Karoliny Matyldy z druhe poloviny 18. stoleti je v Dansku v ucebnicich dejepisu, jak vysvetlil reziser po promitani filmu. Zapletku s nemeckym doktorem Johanem Struenseem chtelo zfilmovat jiz nekolik tvurcu, ale teprve tomuto ctyricetiletemu reziserovi se to podarilo. Dvorni lekar byl vsak take vynikajicim psychologem a dokazal divokeho panovnika zkrotit a prinutit k reformam. Zapletka s kralovnou je tragicka a stoji ho zivot. Film svym pojetim trochu pripomina Formanova Amadea. Odehrava se v dobe, kdy u nas vladla Marie Terezie a Josef II. Podobne jako u nas i v Dansku nastalo obdobi, kdy vetsina reforem Josefa II. byla zrusena, ale v Dansku zmeny dokoncil Kristianuv syn Frederik, ktery vladl 55 let. Ne vse, co se odehrava ve filmu je historickou skutecnosti, ale totez plati i o Formanove Amadeovi. Film byl v Torontu v kategorii Gala predstaveni a je pravdepodobne, ze se dostane do kanadskych kin. Pokud by ziskal Oskara, vubec bych se nedivil ani nezlobil, ale na to je asi prilis konzervativni.
Ales Brezina

Na festivalu byl take Bertolucciho film Já a ty

Navrat na hlavni stranu