Jeste k OH
Docetl jsem Tvuj clanek Pravidla pouzivana v Satellitu
z 16. srpna 2012, ktery jsi venoval Olympijskym hram. Popisujes
reakci anglickeho maratonce, ktery se k vrazde jedenacti reprezentantu
Izraele na Mnichovskych hrach v roce 1972 vyjadril takto: "Pro
mne to znamena, ze se zavod pobezi o den pozdeji" K tomu
Tvuj komentar byl, ze jsi pro nej nalezl pochopeni, protoze podle
Tebe rika: "Terorismus nesmi zacit urcovat nas zivot."
Domnivam se, ze se mylis. Ten sportovec se nijak netajil tim,
ze je mu to zcela jedno, osud zidu mu na mysli nelezi a kdyz,
tak spis mu zavrazdeni zide zpusobili obtiz.
Nebyl jediny, kdo se takto vyjadril. Dva sportovci kanadske delegace
na Mnichovske hry, kteri dokonce s palestinskymi teroristy uprostred
noci prelezali plot, se v interview pro CBC-TV o jejich vzpominkach
vyjadrili podobne, ne ze by po ctyriceti letech citili treba jen
spetku smutku, spis popisuji, jake meli obavy, ze by se program
mohl pozmenit. Nemuseli si delat starosti. Hry probehly normalne,
krepceni a veselice pri a po uzaviracim ceremonialu probehly jakoby
se nic nestalo, natoz aby se hry predcasne uzavrely. Atleti ani
poradatele si nejakymi etickymi problemy moc hlavicky nezatezovali.
Zpristupneni izraelskych dokumentu po ctyriceti letech dodava
nove a poucne informace. Je jich mnoho, tak dam je nekolik prikladu.
Nemecti poradatele nemohli vyhovet navrhum hry predcasne uzavrit.
Duvod? Nemecka televize pry nemela co dat na porad vysilani. Podle
zpravy Zvi Zamira (tehdejsiho velitele Mossadu): Nemecko nezvedlo
ani malicek ve snaze zachranit izraelska rukojmi (text zni takto:
did not make even a minimal effort to save Israeli hostages),
a pozdeji leta udrzovalo tajny styk s organizatory teroristickeho
utoku, aby se zamezilo podobne zalezitosti na nemecke pude v budoucnosti.
Zadosti o upominkovou minutu ticha behem letosnich her v Londyne
ke 40. vyroci nemohlo byt vyhoveno. Mrtvi zide jsou pekne drzi,
pokud si mysli, ze zbytek sveta by kvuli nim mohl pozmenit svou
zabavu. Ani napad.
Petr Munk - Toronto
***---
Mily Petre,
podobne jako dnes, tak i pred lety v Plzni na Borech jsme o tomto
okamziku hodne diskutovali. Ani jeden z nas nevidi do hlavy maratonskeho
bezce a proto tento vyrok jinak interpretuje. Kazdy z nas ma i
ponekud jinou zivotni filozofii a predpoklada u druhych, ze jejich
mysleni je podobne. Dansky filosof Soren Kirkegaard nebo svycarsky
dramatik Friedrich Dürrenmatt hovori o trech stupnich odporu:
Prvni je jakesi az lhostejne prijimani zla, druhy stupen je nasilny
odpor proti zlu a treti je nenasilny odpor.
Pamatuji se na mnichovskou olympiadu i na celou tragickou udalost.
Nekteri sportovci chteli "z obavy o svou bezpecnost"
OH opustit a v tehle atmosfere, kdyz nekdo rekne, ze se nenecha
urcovat strachem mne nepripada jako lhostejnost. Skutecnosti je,
ze si SRN v te dobe, jak o tom svedci i skupina Baader-Meinhofova
nedokazala poradit s terorismem, ktery byl podporovan z vychodniho
bloku a utok na izraelske sportovce nemeckou verejnost i bezpecnostni
slozky zaskocil. K hlavni tragedii doslo v okamziku, pokud se
pamatuji, kdy nemecke komando se rozhodlo na unosce zautocit.
Nemyslim si, ze nemecka strana tehdy neucinila ani minimalni usili
tragedii zabranit.
Argument s televiznim programem mne rovnez nepripada dost presvedcivy.
Olympijske hry se prerusily a program televize se zmenil. Navic
tehdy jeste televize komercne zdaleka neurcovala prubeh OH jako
je tomu dnes.
Tragedie izraelskych sportovcu mela byt pripomenuta. Zrovna tak
ale by mela byt pripomenuta tragedie i jinych sportovcu, kteri
behem OH ztratili zivot, ci v dusledku sveho moralniho postoje
zivot ztratili, jako napriklad cesky olympionik z berlinske olympiady
Evzen Rosicky.
U Mezinarodniho olympijskeho vyboru lze asi nalezt velice tezko
pochopeni pro nektere eticke otazky. Jinak by nemohlo dojit k
takovym rozhodnutim jako usporadat OH v Berline v roce 1936, v
Moskve v roce 1980 ci v Pekingu v roce 2008 nebo kdyz odnal na
natlak vychodniho bloku akreditace Rozhlasove stanici Svobodna
Evropa pri ZOH v Insbrucku v roce 1976. Presto se tehdy Svobodna
Evropa nenechala determinovat timto rozhodnutim a zpravodajstvi
z olympiady odvysilala i bez akreditace, coz by asi dnes nebylo
mozne.
Ales Brezina