Dve batovska vyroci
Ve svych mladsich letech jsem se podnikateli a jejich cinnosti
mimo pravni praxi - zvlast nezabyval. Byl jsem (a do znacne
miry dosud jsem) zajatcem krasneho slova, tonu, prirody, metafyziky.
A jestlize dnes mluvim ci pisi o podnikatelich, nemyslim obcanky,
kteri se stali magnaty tunelovanim nebo stedrosti politickych
pratel. Mam na mysli lidi, kteri jsou otroky sve vasne vytvorit
neco noveho, novou sluzbu, novy predmet ci novy proces stejne
jako basnik, hledajici rym pro svuj vers. V obou pripadech jde
o pozehnanou posedlost. Za svuj novy pohled na podnikatele jsem
zavazan rade lidi. S nekterymi jsem mel prilezitost se setkat
mezi jinymi s Tomasem a Sonjou Batovymi, Milanem Kroupou,
Jaroslavem Rousalem, Josefem Seidnerem S Tomasem Batou ml. jsme
s Milou Kubikem (producentem televizniho programu Okno)
udelali zajimavy program uz v devadesatych letech minuleho stoleti
(vazil jsem si ho i proto, ze se zucastnoval krajanskych slavnosti
vcetne sokolskych) a se Sonjou Batovou jsem mel poteseni natocit
pozoruhodny rozhovor pred nekolika mesici. Jsem rad, ze zakladateli
dynastie, Tomasi Batovi st. mohu vzdat hold k 80. vyroci jeho
smrti. S Janem Batou jsem se nikdy nesetkal, ale protoze vyroci
jeho umrti i kdyz nijak zakulacene spada do mesice,
ktery v kalendari masiruje za mesicem, v kterem tak dramaticky
odesel ze sceny jeho bratr Tomas, tato vzpominka patri i jemu.
Tomas Bata zemrel 12. cervence 1932
Chatrne zacatky s necekanym vysledkem
Nikdo, ani Tomas Bata, jehoz rodina sidlila ve Zline od 17. stoleti
(a vsichni byli sevci), nemohl tusit - pravdepodobne postradal
Libusin prorocky talent cemu polozil zaklady, kdyz 24. srpna
1894 s 320 rakouskymi zlatymi, ktere zdedil po matce, ve Zline
se svym bratrem Antoninem (a v jeho jmenu, ponevadz Tomasovi jeste
nebylo osmnact) a sestrou Annou otevrel obuvnickou dilnu.
Tomas Bata
Zivot se s Tomasem nemazlil (v deseti letech mu zemrela maminka,
otec se znovu ozenil, odstehoval rodinu do Uherskeho Hradiste,
kde Tomas musel chodit do nemecke skoly - ceska tam nebyla - a
pocitil povysenost a preziravost mistnich obchodniku a uredniku,
snazive hovoricich nemecky. Rostl v nem vzdor (poucene o tom pise
Josef Vanhara ve sve knize Pribeh jednoho muze a jednoho mesta),
ktery jeste zesili, kdyz ve ctrnacti letech si precte knihu Obrazy
z dejin naroda ceskeho, ktera z neho udela oddaneho ctenare
na cely zivot. Odchazi do Vidne kde slouzi jeho sestra Anna
a zacne (bez zivnostenskeho listu) pracovat pro sebe. Neslo
to, ale neco se naucil: ze totiz zakaznikum nejvic zalezi na vzhledu,
vkusnem tvaru a zpracovani. Vraci se do Uherskeho Hradiste, prevezme
v otcove dilne prodej, vyda se s vzorky vyrobku otcovy dilny na
cestu a vrati se s kupou objednavek. V roce 1894 jak uz
jsme se zminili otevira s bratrem Antoninem a sestrou Annou
obuvnickou firmu; dvakrat malem zkrachuji, ale preziji. V roce
1904 pracuje na montazni lince v USA, kde se seznamil s modernimi
vyrobnimi metodami. V roce 1908 (rok predtim byl svedkem prvnich
voleb, v nichz v oblasti, do ktere spadal Zlin, uspesne kandidoval
za stranu realistu T. G. Masaryk "mladez Sokola a ucitele
byli proti dynastii") se stava po smrti bratra Antonina
vylucnym vlastnikem firmy, do ktere uvede bratry Jana a
Bohuse. Modernizuje vyrobu a uvadi dalkovy maloobchodni prodej.
Prvni svetova valka poptavkou po vojenskych botach
zrychluje tempo rustu firmy. V udobi mezi dvema svetovymi valkami,
Tomas navstivi River Rouge Plant v Dearborn, Michigan, a po navratu
zacne planovat vyrobu levnych bot a decentralizaci produkce: nove
tovarny - autonomni ve vyberu druhu obuvi a v distribucni strategii
- byly postaveny v Polsku, Jugoslavii, Holandsku, Dansku, USA,
Anglii. V roce 1932 Batovy zavody vyrobily nejvic bot na svete
(36 milionu paru) a staly se nejvetsim vyvozcem bot na svete:
tretina produkce sla do zahranici.
LeCorbusier: "Zlin je, celkem receno,
jednim z horoucich mist noveho sveta. Zije se tam!"
Tomas Bata je take otcem moderniho Zlina. Zlin, ve
kterem Tomas Bata polozil zaklady svetove vyrobni a prodejni organizace,
bylo male venkovske mestecko. Tomas Bata zacal jeho promenu v
Detroit of Czechoslovakia (jak Zlin o par let pozdeji popsal
New York Times). Prvni architekt, ktery poznamenal fyzickou
tvar tohoto venkovskeho mestecka byl Jan Kotera, ktereho si Tomas
Bata pozval, aby mu (jak to popisuje Josef Vanhara) pomohl
ujasnit problem, jak stavet v hromadnem poctu byty pro prumyslove
pracovniky, aby byl zachovan pozadavek individualniho bydleni,
to je plneho soukromi kazde rodiny. Spolu vytvorili predstavu
rodinnych domku v zahradnim prostredi, ktera se vyhnula hlavnimu
nebezpeci, bezutesnosti a pustote stokrat opakovaneho stereotypu,
jaky tehdy cisel z hromadneho bydleni prumysloveho delnictva velkych
mest Zaroven take vypracoval plan na zastaveni tehdy jeste prazdne
strane Letne a polozil tak zaklad k zastavovacimu planu dnesniho
mesta. Po Koterove predcasne smrti (v roce 1923) se v historii
vystavby Zlina mihl autor reprezentativnich staveb v Praze a jinde,
Josef Gocar, jehoz navrh na Spolecensky a kulturni dum nebyl uskutecnen
byl pro Zlin prilis honosny a nakladny. Jiny Koteruv
zak, ktery do vyvoje Zlina zasahl vyrazne byl jak Vanhara
uvadi Zlinan Frantisek L. Gahura, kteremu byl sveren projekt
navrhnout a postavit novou zlinskou radnici (stara v roce 1921
vyhorela). Gahura je rovnez autorem planu pamatniku Tomase
Bati a rady dalsich staveb ve Zline. Po Koterovi prevzal zarodecne
navrhy zastavovaciho planu, propracoval je dale, az posleze, po
vicelete praci, skoncil urbanisticky plan Zlina jako mesta pro
padesat tisic obyvatel, aby pak, znacne pozdeji, rozsiril jeho
vyhledovou alternativu mesta pro sto tisic obyvatel. Mezi
architekty, kteri pracovali na vystavbe Zlina, byl Miroslav Lorenc,
ktery byl popraven nacisty, Karfik, Vitek, Vozenilek, Martinec,
Drof a dalsi. Vladimira Karfika najal Jan Bata v Chicagu, kde
Bata oteviral 14 prodejen obuvi a kde Karfik byl tri roky zamestnan
u velkych projekcnich firem, skoro polovinu doby u Franka Lloyda
Wrighta. U Batu Karfik zacal dvema vyznamnymi projekty, Obchodnim
domem (pozdeji Centrum) v Brne a Spolecenskym domem (pozdeji Hotel
Moskva) ve Zline. Do architektonicke historie Zlina zasahl v roce
1935 na pozvani Jana Bati, jako predseda mezinarodni Batovy souteze
na rodinna obydli prumyslovych pracovniku a jinak snad nejvyznamnejsi
predstavitel svetove architektury prvni poloviny dvacateho stoleti,
Le Corbusier. Po navratu do Parize novinarum rekl (mimo jine):
"Zdalo se mi, ze zlinsti sefove a pracovnici jsou vskutku
spjati spolecnou myslenkou, ze tam vladne kolektivni entuziasmus.
Toto prave je treba svetu Spatril jsem ve Zline mnoho jinych veci.
Do pameti vrylo se mi zejmena jednak intenzivni uzivani stroju,
jednak snaha osvobozovat timto zpusobem, osvobozovat den co den
a zuzitkovat takto nabyte svobody k vyssim cilum, k vzdelani,
k ucasti na pokroku, k povzneseni mas. Zlin je, celkem receno,
jednim z horoucich mist noveho sveta. Zije se tam!" Od nekoho
jako Le Corbusier celkem slusny kompliment.
Letadlo ve sluzbach Tomase Bati dopravni prostredek
nastroj smrti
Vanhara ve sve knizce lici, jak v roce 1924 na vojenskem cviceni
v Brne v jedne debate mezi letci-zalozniky jeden dustojnik vzpomenul,
ze tovarnik Bata se u nich nedavno zajimal, zda a jak by se
dalo vyuzit letadla k obchodnim cestam. Jednim z pritomnych
letcu-zalozniku byl Jindrich Broucek, absolvent rakouske zahradnicke
skoly, ktery si vsak zahradniceni moc neuzil: prisla prvni svetova
valka, Jindrich nastoupil v autokolone a kdyz se v rakousko-uherske
armade zacal formovat prvni letecky utvar, prihlasil se. Pilotni
vycvik prodelal v Berline a po ziskani pilotniho diplomu byl poslan
na ruskou frontu. Tam byl poprve sestrelen (letadla s pocatku
nebyla vyzbrojena a strilelo se na ne puskami a mozna i prakem),
letadlo se rozbilo, Broucek byl sice zranen, ale vylecil se a
byl poslan do Italie, kde byl sestrelen podruhe, zritil se na
dum, dum i sebe (i letadlo) dukladne porouchal, jeho vylecili
v zajatecke nemocnici, a nez valka skoncila, mel jeste cas vstoupit
do ceskoslovenskych legii v Italii. Po valce odjel k bratrovi
do Rakouska, kde se vyucil mechanikem a pak se vratil do rodne
Breclavi. A kdyz na vojenskem cviceni v Brne slysel o zajmu tovarnika
Bati o pouziti letadla k obchodnim cestam, napsal do Zlina, ze
vsecko, co by bylo potreba je "kus rovne louky", on
by vsecko zorganizoval a uskutecnil. Tomas Bata nasel sveho muze.
Prvni provizorni hangar (vetsi drevena bouda) byl postaven tam,
kde je vychodni cast ctvrti Podvesne. V roce 1939, kdy zlinske
letiste v Otrokovicich (kam bylo premisteno v r. 1928) bylo nacisty
likvidovano, melo dvacitku ruznych dopravnich letadel, zamestnavalo
12 az 15 letcu z povolani, z pilotni skoly na letisti vyslo
na puldruhe stovky sportovnich pilotu a v tovarne na letadla,
zalozene v r. 1934 bylo do roku 1939 vyrobeno 160 sportovnich
letadel. Mezitim, v prosinci 1931 Jindrich Broucek ridil
jako osobni pilot Tomase Bati - trimotorovy fokker s T. Batou,
S. Meiselem a dalsimi spolupracovniky do Indie. Byl to Brouckuv
prvni mezikontinentalni let, pravem zarazeny do dejin ceskoslovenskeho
letectvi. O pul roku pozdeji, 12. cervence, se zritil (jak to
ve sve knizce Josef Vanhara citlive popsal) v rannim oparu
nad rekou Moravou po startu s malym dopravnim letadlem do Svycar
Na lesnim hrbitove v kopci nad mestem jsou dva rovy. Pod stejne
velkymi cernymi deskami z mramoru odpocivaji pod jednou
T.Bata, pod druhou Jindrich Broucek...
Jan Bata zemrel 23. srpna 1965
Otazka vlastnictvi akcii Batovych spolecnosti
Brzy po tragicke smrti Tomase Bati se v jeho kancelari sesli jeho
nejblizsi spolupracovnici, bratr Jan a syn Tomas Bata ml. V psacim
stole nasli memorandum o prodeji obchodniho majetku batovy firmy
Janu Batovi (memorandum bylo podepsano pouze Tomasem Batou) a
posledni vuli, v niz Tomas Bata mimo jine odkazal znacnou cast
prodejni ceny svym zamestnancum. Tomasi Batovi ml. bylo tehdy
18 let a rizeni podniku se ujal jeho stryc Jan, ktery pokracoval
ve slepejich sveho bratra ve stavbe dalsich tovaren a v otvirani
dalsich prodejen temer po celem svete. Ale Tomas brzy zacal hrat
vyznamnou roli ve vyvoji podniku. Na jare 1939 se skupinou vybranych
zamestnancu privezl do Kanady nejkvalitnejsi obrabeci stroje,
usadili se v dedine, kterou nazvali Batawa, kde firma Bata postavila
nejmodernejsi tovarnu na obuv, v niz se s pocatku vyrabelo vic
zbrani a citlivych mericich pristroju nez obuvi. V roce 1945 Jan
rozhodl premistit pracovni ustredi Bata Development Limited do
Anglie (v roce 1960 Tomas Bata ml. premistil ustredi do Toronta).
Priblizne ve stejne dobe byla otevrena otazka vlastnictvi akcii
spolecnosti zalozenych v cizine na ochranu zajmu firmy Bata pred
nacisty. Spor mezi vdovou po zakladateli firmy a jejich synem
na jedne strane, a Janem Batou na strane druhe, ktery se odehraval
pred soudy v Holandsku i v USA, byl ukoncen dohodou az v roce
1966, podle ktere Jan si podrzel majetek firmy v Brazilii a Haiti
a obdrzel castku 700,000 kanadskych dolaru, a vzdal se vsech naroku
na ostatni majetek Batovy spolecnosti.
Jan Bata
Soud nad Janem Batou
Po skonceni valky, kdy vykon spravedlnosti byl pod silnym tlakem
komunisticke strany, byl Jan obvinen z kolaborace s nacisty (jako
dukaz byly uvadeny jeho pravicove vyroky a setkani s Göringem)
a postaven pred soud (strana si zrejme prala, aby byl odsouzen
na dozivoti a jeho majetek zabaven). Jan se pochopitelne k procesu
nedostavil, ale svemu pravnimu zastupci predal dukazy, ze daroval
velkou sumu fondu na obranu republiky (zavazal se venovat stejnou
castku, jakou mezi sebou sebrali vsichni Batovy zamestnanci).
Co ho nejvic bolelo (trpce si na to v dopisech stezoval svemu
dlouholetemu spolupracovniku, F. S. Meislovi, ktery s nim, jak
svrchu zmineno, letel v roce 1931 do Indie), ze nikdo z mnoha
lidi, kterym pomohl, nemel odvahu (a te bylo zapotrebi) vypovidat
pred soudem v jeho prospech. Cely proces probihal jako fraska:
z puvodniho dlouheho listu "provineni" zustalo jen jedno:
ze Jan Bata dostatecne necelil nacismu. Vlada mela problem i se
soudci: jediny ochotny se pripadu ujmout, byl clenem vojenske
justice. Nepritomny Jan Bata (v roce 1941 se s rodinou usadil
v Brazilii, kde take zemrel) byl ovsem presne podle planu
odsouzen. Teprve v roce 2007 byl rozsudek proti Janu Batovi
zrusen. Jeho potomci se dnes domahaji nahrady za znarodneny majetek
v hodnote kolem peti miliard dolaru.
Pocet tovaren, prodejen, zamestnancu
a rocni vyroba bot
Tomas Bata, st. si vytkl za cil obout svet. Malem se
mu to podarilo.
1932: vyrobeno 36 milionu bot
1946: 38 tovaren, 2168 prodejen, 34 000 zamestnancu, 34 milionu
paru bot
1962: 66 tovaren, 4100 prodejen, 80 000 zamestnancu, 175 milionu
paru bot
1975: 5000 prodejen, 90000 zamestnancu, 250 milionu paru bot
Cisla, ktera vam berou dech.
Tomas Bata, ml. "odesel do penze" v r. 1984. Novym
sefem Batovych podniku se stal jeho syn Thomas George Bata.
Staveni pomnicku
Lide jsou jedinymi obyvateli teto planety, kteri stavi
pomnicky (a nekdy obrovske pomniky) svym predkum. Jsou jedini,
kteri jsou si vedomi sveho dlouheho pochodu od jeskynniho cloveka
k dnesnimu v nejlepsich exemplarich vznesenemu tvoru, ktery
pochopil moudrost biblicke pravdy, ze ten, kdo svuj zivot ztrati,
ho najde. Nemyslim, ze kdokoliv z Batu by se chtel vzdavat sveho
zivota. Ale ti, o nichz neco vim, obohatili svet svym talentem,
svou nadhernou tvurci posedlosti a zaslouzi si byt vzpominani.
A jsou. V roce 1933 dokoncil Pamatnik T. B. (pozdeji prestaveny
na Dum umeni) architekt Frantisek L. Gahura. Tento pamatnik bude
zasluhou architekta Frantiska Petra. Zlinska univerzita
nese jmeno Tomase Bati a pred jeji budovou je umistnena kopie
tilburske sochy Tomase Bati. Jina kopie teto sochy spolu se sochou
Jana Bati zdobi hlavni zlinskou ulici, tridu Tomase Bati. Myslim,
ze spravedlnost vyzaduje, aby k nim pribyla i socha Tomase Bati,
ml. V Torontu je Batovo jmeno oslaveno zcela originalne Batovym
muzeem obuvi, duchovnim ditetem Sonji Batove, ktera take pracuje
na mozna nejvetsi oslave Batova jmena, na vybudovani obchodniho
a rezidencniho strediska v Batawe, na pozemcich, ktere odkoupila
od Batovy spolecnosti. A ovsem je tu oslava slovem: kniha Josefa
Vanhary Pribeh jednoho muze a jednoho mesta. Je tu take
text napsany prof. Ing. arch. Vladimirem Karfikem, ktery mel vyjit
v devadesatych letech v nakladatelstvi Atelier IM Luhacovice
cesky, ale pro nedostatek penez nevysel. Ale vysel v ponekud
zkracene forme diky Spolku architektu Slovenska ve slovenstine
pod titulem "Architekt si spomina Vladimir Karfik".
A cesky prece vyjde v prekladu M. Zieglerove (obsaznejsi a s DVD)
letos na vanoce v nakladatelstvi Atelier IM (editor Irena
Vostova, grafika Milos Barinka, MAC Works Peter Kopsa). Vim, ze
jmeno Bata nesou i univerzitni programy a dobrocinne akce, ale
tato crta chce pouze pripomenout pri prilezitosti vyroci
umrti dvou clenu rodiny, ze jmeno Bata neni zapomenuto ani v ceske
a ceskoslovenske komunite v Kanade.
Josef Cermak