Vzpominka na Stanislava
Reinise
Z Wikipedie se dovidame, ze se Stanislav Reinis narodil v Nitre
v roce 1931 a v roce 1957 vystudoval Fakultu vseobecneho lekarstvi
v Praze. V letech 1961-1966 pusobil jako odborny pracovnik na
teto fakulte, odkud odchazi pracovat na univerzitu v Ghane, kde
je do roku 1970. Nasleduji tri roky postdoktorskeho pobytu v Torontu
a od roku 1973 do roku 1998 je radnym profesorem univerzity ve
Waterloo. Od 90. let prednasel fyziologii na 3. lekarske fakulte
Univerzity Karlovy. Proslavil se hlavne pracemi v oboru neuropsychologie.
Zemrel 7. cervence letosniho roku v Kitcheneru.
Prispival do konkurencniho Noveho domova, takze jeho ctenarum
byl lepe znam nez mne. Presto v nasem vztahu nalezi Standovi
jeden primat. Byl to prvni Cech v Kanade, ktereho jsem potkal.
Cekal na mne 22. rijna 1980 odpoledne na torontskem letisti jako
zastupce CSSK, organizace ktera mne sponzorovala. Spolu s nim
tam byl i zastupce Amnesty International, ktereho Stanislav Reinis
poslal domu s tim, ze se o mne postara a mne pak stroze oznamil,
ze pojedu s nim do Kitcheneru, coz je asi 100 km od Toronta. Jelikoz
jsem pred tim slysel o Kitcheneru pouze o klubu Kitchener-Waterloo
Dutchmen, bylo to pro mne prekvapeni. Navic prislusnici Stb si
pred odjezdem ze mne jizlive delali srandu, ze mne v Torontu bude
cekat agent, ktery mne vyzdima jako citron a odhodi. Prestoze
jsem jim neveril, nechapal jsem, proc mam jet do Kitcheneru a
ke vsemu tento rysavy muz s fousy dodal: "Mame tam televizi,
natocime s vami interview." Cestou jsme toho mnoho nenamluvili.
V Praze mne horel jeste vajgl na letisti a uz jsme se sinuli po
401 mezi dalnicnimi propletenci nekam do poli. Tak jsem navrhl,
ze bychom mohli skocit do hospody. To jsem netusil, ze v Kanade
u dalnice mnoho hospod neni. Zastavili jsme tedy na Coca-Colu
v Macdonaldu. V podvecer jsme dorazili do domku na Ascot Place
ve Waterloo, kde Reinisovi bydleli. Za dvermi jiz cekala pani
Milada s veceri. Pak se zaslo dolu do basementu, kde bylo mnozstvi
ruznych dobrot a v televizi davali mne neznamou hru baseball,
kterou jsem videl hrat pouze jednou na Slavii, kdyz tam hrali
na skvare americti diplomate.
Prvni vecer na kanadske pude dopadl dobre. Pomalu zmizely zabrany,
ale byl jsem prilis unaven, abych se poustel do politickych spekulaci.
Navic bylo pred americkymi volbami, a jak jsem pozdeji zjistil,
zde v souboji Reagan-Carter na exulanty platila Reaganova retorika
a ja jsem spis sazel na Carteruv duraz na lidska prava. Prvni
vecer jsme zvladli dobre. S kurazi jsem tedy vstal druhy den do
noveho zivota v novem domove a Reinisovi pro mne pripravili tentokrat
mile prekvapeni. Slo se do hospody. Tam byla krajanska elita a
ja zvykly na ceskou desitku, jsem si nevzal k srdci slova anglickeho
rezisera Tony Richardsona, ze v Kanade je spatne pivo. Nevim,
jestli to bylo pouze tim pivem, ale druhy den, kdyz jsem mel udelat
interview pro casopis Zapad, jsem ho nemohl udelat ani
kdybych chtel.
Za tyden mne odvezl Milos Suchma do Ottawy a tam jsem stravil
prvni rok zivota v exilu. Jeste jednou mi Reinisovi pomohli a
to, kdyz jsem zadal o misto redaktora Noveho domova. Reinisovi
mi dali krasne doporuceni, ale nevim, jestli toho pozdeji, obzvlaste
po roce 1989, nelitovali. Ale to jiz je jina kapitola a to jiz
jsme se tolik nekamaradili a nase cesty se zacaly ubirat kazda
jinym smerem.
Ales Brezina - Toronto
***---
Za Evou Seilerovou
Kdyz pred nemnoha mesici umrela Blanka Rohnova, Eva Sailerova
reagovala tremi slovy: "Takova nadherna zenska!" A Blanka
byla nadherna zenska. Evu jsem neznal zdaleka tak dobre jako Blanku,
ale myslim si, ze i o ni se da pravem rict: "Takova nadherna
zenska!"
Znal jsem ji hlavne z CSSK: v roce 1998 se stala clenem vyboru
winnipegske odbocky. V roce 2002 byla zvolena predsedkyni a soucasne
redaktorkou casopisu Pramen... Spolu s Josefem Dobrovolnym, Misou
Gogelou, Vilemem Kunem, Vladkou Zvonikovou, Shelley Sweeney a
dalsimi se zaslouzila o pravdepodobne nejpratelstejsi kongres
CSSK, v kvetnu 2002 v St. Andrew?s College ve Winnipegu. Jeji
zasluhy o krajansky zivot ve Winnipegu, vcetne ucasti odbocky
na Folklorame, si zaslouzi zvlastni clanek a doufam, ze ho nekdo
z winnipegskych napise.
Eva Sailerova promovala v CSFR s doktoratem v biologii, do Kanady
prisla s tremi detmi v roce 1990 na postdoktoralni studie na Univerzite
v Alberte. V roce 1994 presla na University of Manitoba. Byla
cestna a statecna a snasenliva a uprimna a zanechava za sebou
velkou diru. Kam vsichni ti nadherni lide odchazeji? Coz nevi,
jak je nam po nich smutno?
Josef Cermak