Sladke italske nicnedelani
Kdeze bylo, to sladke italske nicnedelani? Bylo na ostrove Ischia,
ktery se nachazi zapadne od Neapole a kamaradi se tam s Neapolskym
zalivem. V zadnem prazskem knihkupectvi vcetne tech specializovanych,
nebylo mozne zakoupit pruvodce a tak jsem se tam rozjela bez neho.
Do Neapole letadlem, pak trajektem slabe dve hodinky z pevniny
na ostrov a pak dobre fungujici mistni autobusovou dopravou a
uz jsem tam byla. Cekalo tam na me pekne paradni horko a nehodlalo
po celou dobu meho tydenniho pobytu opustit teplomerovou cislici
tricet osm a take ji neopustilo. Takhle se tam pry vedro uvelebuje
jiz od zacatku cervna s naprostou pravidelnosti.
Prvni, co me mile prekvapilo, byla naprosto dokonale fungujici
mistni autobusova doprava, nikdy bych neverila, ze je Ital schopen
jezdit presne podle vyveseneho jizdniho radu. Druhe, co me take
prekvapilo, ale zcela opacne, byla momentalni, jiz mnoho dni trvajici
stavka popelaru, takze neodvezene odpadky byly vsude a byly jich
ohromne haldy a nekde byly i zapalene. Pozdeji jsem se dozvedela,
ze Italove pravidelne odvazeji denne nekolik vlaku s odpadky k
likvidaci az kamsi k Lipsku a ze ve sve zemi neustale resi vlastni
"skladkove" problemy, respektive vyber lokalit pro ne
a to zcela neuspesne. A take jsem se dozvedela, ze Silvio Berlusconi
mel "odpadkovy" problem ve svem volebnim programu. Ted
uz mu jsou odpadky asi suma fuk. V dobe, kdy jsem tam pobyvala,
Italove viditelne neuspesne svuj odpadkovy system zase resili.
Ostrov Ischia je ostrov pohadkovy, vsude rostou kastany, akaty,
duby, pinie, z vonavych bylinek divoce hlavne rozmaryn a oregano,
myrta a muj zamilovany stredomorsky, krasne kvetouci ker oleandr.
Hodne jsou videt kaktusy. Take mistni architektura ma stredomorsky
charakter, je plna teras, balkonu, schodist, oblouku, vyklenku
a domy hyri barvami bilou, slabe ruzovou a neapolsky zlutou. Ostrov
je velice obydlen, vlastne je az prelidnen a presto jeste vedle
obytnych domu je vsude dostatek zelene, namodralych olivovych
haju, nazelenalych vinic, zlutych poli citroniku a pinie a pinie.
Obrovske citronove plody rostou take ve vsech zdejsich soukromych
zahradkach. Zahrady vetsinou nemaji ploty, ale uzasne pusobive
zidky z naskladanych tufovych kamenu. Kdysi davno na Ischii
ale opravdu hodne davno, v 16. stoleti, se pocal stavet akvadukt,
ktery mel sbirat vodu z hory Epomea, o ktere se jeste dal zminim.
Stavba trvala celych sto roku a nakonec se nepovedla, nebot se
akvadukt stavel z tufu a tenhle stavebni material do sebe tolik
zadanou, tekouci vodu vpijel a take se vodou rychle rozpadal.
Zbytky jsem videla pri prohlidce ostrova.
Ostrov je vulkanickeho puvodu a mnoho vyhaslych sopek zde k videni
je. Asi ta nejkrasnejsi je skoro uprostred ostrova. Jmenuje se
Monte Epomea a lze si k ni udelat docela dobry pesi vylet, ale
i tak se musi pocitat s vyletem celodennim. Jen kdyby tak nepalilo
to slunicko! Jinak ma ostrov vice nez sto ruzne silnych a na ruznych
mistech vyverajicich pramenu s mnohdy velice horkou vodou
kazdopadne se v tehle vode daji uvarit i vajicka nebo brambory.
Nesmi se to, ale lide se tim stejne bavi a zakaz nerespektuji.
Take nejsou zadnou vyjimkou mista s piskem, horkym kolem devadesati
stupnu, ale ta jsou vzdy oznacena a vubec se do nich nesmi. Na
verejnych prostranstvich, v parcich a zahradach take nechybi u
horkych pramenu varovani s oznacenim teplotnich stupnu. Krome
horkych vodnich pramenu jsou na mnoha mistech i vyvery fumaroly,
coz je horka para. Ostrov vodni vymozenosti plne vyuziva ve svych
trech obrovskych lazenskych centrech a prakticky i k leceni ve
zdejsich hotelovych komplexech. Take v nasem hotelu neco takoveho
bylo v podobe zaskleneho velikeho zahradniho bazenu, neco na zpusob
obrovske sauny. V tom desnem dennim vedru, tam dovnitr, do vedra
jeste mnohem vetsiho, chodil jen jeden jediny hotelovy host a
ja jsem vzdy cekala, ze uz nevyjde vubec ven, ale vysel vzdy a
mival zcela nezdravou oparenou barvu. Ale urcite to delal pro
sve zdravi!
Ostrov je hodne hornaty, plahocite se porad z kopce do kopce,
z kopecka do kopecka a to vsude. Vyjimkou jsou plaze, ty jsou
rovne a pak skoro vsechny strechy mistnich obytnych domu. Z rovnych
strech vsichni po cely rok lapaji, cennou destovou vodu. V dobe
meho pobytu nespadla na zadnou strechu ani jedna kapicka.
Ostrov ma sest administrativnich celku anebo chcete-li obci: Ischii,
Casamicciolu, Lacco Ameno, Forio, Serraru a Barano. Vsechny se
nachazeji rovnomerne usazene kolem dokola celeho ostrova a daji
se projet autobusem mistni hromadne dopravy a cely ten okruh je
kolem ctyriceti kilometru. Na severni casti ostrova vede silnice
zcela pri mori, na ostatnich svetovych stranach je silnice trochu
hloubeji zakousnuta do ostrovni pevniny, nejvice na jihu ostrova,
kde jsou uz dost vysoka pohori. Tyden by vam mel stacit na to,
abyste si ty obce v chvatu stacili prohlednout. Turisticky nejvyhledavanejsi
je Forio, nachazejici se na zapadni strane ostrova, nejkrasnejsi
plaze jsou v Casamicciola, coz je na severu. Ale kdyz si k tomu
pridate i vylet na Vesuv a do Pompeji a to by se melo, tak uz
s tydennim casem musite zachazet docela opatrne. A kdyz se jeste
vypravite na ostrov Capri, tak se dostanete do casove tisne. Ale
i tam byste meli zaplout uz kvuli te slavne pisni "To bylo
tenkrat, na ostrove Capri. " a kvuli svudnym Sirenam. Vetsina
jednodennich navstevniku, bohuzel, neopusti v Capri zdejsi namesti
a tim se pripravi o prohlidku "Modre jeskyne" o ktere
se historici domnivaji, ze slo kdysi o nymphaeum, jakysi prepychovy
vodni budoar cisare Tiberia.
Mistni Italove tvrdi, ze nejlepsi kapucino si lze vypit v Serrare,
coz je oblast na hornatem jihu a zde konkretne na vysokohorske
vyhlidce Fontana - Belvedere. A ja to potvrzuji a jeste je zde
uzasny zazitek, pozorovat jak v pomerne malem bistru pracuji dva
Italove na priprave onoho dokonaleho kapucina takovou rychlosti,
ze to ani nelze dostatecne vylicit. Oba jsou casove naprogramovani
na prijizdejici vyletni autobusy a cestovni kancelare a tak to
tam opravdu bezi jak o zavod a nestacite vubec soucasne vnimat
rychlost toho prvniho, co otvira krabice s mlekem a toho druheho
co do obrovskeho salku, kapucino pripravuje. A i navzdory tehle
rychlosti je kapucino opravdu lahodne a neosizene a jeste vam
ten druhy Ital stihne do peny udelat ornamentove srdce. Z Belvederu
je navic krasne videt Monte Epomea se zelenavou a bilou barvou
sve tufy. A vsude kolem je dost one vyverajici fumaroly a take
mnozstvi uzavrenych tufovych jeskyni, ktere se pouzivaji jako
vinne sklepy pro ulezeni a ulozeni vin. Kdysi davno se tufove
jeskyne pouzivaly i pro bydleni, ale to uz se tady ukazuje jen
jako naprosta kuriozita starych casu. More pod Serrarou, vlastni
malicky poloostruvek St. Angelo tohle misto urcite na Ischii
patri k tem hodne luxusnim a za prohlidku a malou prochazku v
krivolakych starych ulickach, to stoji. Kdysi davno to byvala
jen obycejna rybarska vesnicka. Poloostruvek zde uzavira nadhernou
plaz Maronti a slouzi i jako maly pristav.
Vsude, ve vsech uvedenych obcich uvidite dokonale keramicke vyrobky
z mistni hliny a take znaceni domu je takto pojate. Co dum, to
jiny, osobity napad hodne se na tech kachlich objevuje motiv
citronu. Citrony tady tim zivotem pronikaji opravdu vsude, urcite
vic nez olivy. Take mistni likerova specialita, kterou je Limoncello,
se vyrabi z citronu a s ledem, v tom horku, chutna znamenite.
Pochoutkou je i Cremoncello, coz je kremova obdoba toho prvniho.
Pozor, at Limoncello, tak Cremoncello, doporucuji pit stridme,
hodne rychle a nenapadne stoupaji do hlavy. A kdyz, uz vam delam
chute s temi likery, tak jeste dodavam, ze zdejsi vinice obohacuji
jidelni stoly znamenitymi mistnimi viny.
Jidlo, ma charakter stredomorske kuchyne a tak si urcite prijdou
na sve vsichni milovnici ryb a dalsich morskych plodu. Mistni
typickou specialitou kazde restaurace je zde "Coniglio alla
cacciata", coz je kralik na divoko a velke oblibe se vsude
tesi salat "Caprese", nebo-li rajcatovy salat s mozzarelou
a take, vsudypritomne pizzy, kterych neni mnoho druhu, ale jsou
bezchybne dobre. Takze je uplne jedno, zda si objednate pizzu
Napoletanu, nebo Margaritu. Sladkosti je zde tolik, ze rozhodovani,
kterou si objednat se stava vic nez slozitym problemem. Typickym
zdejsim moucnikem je "Baba" nadychany piskot plneny
slehackou, kremem anebo i citronovym likerem. Samozrejme, ze hned
za Baba je dezert "Cannoli". Cannoli jsou trubicky z
vinneho testa, plnene mirne prislazenym syrem riccotou a nemaji
pry na jihu Italie obdoby. A zmrzliny? To je neco nepredstavitelne
uzasneho, barevneho, sladce chladiveho, vonaveho, mnohdy jeste
naplneneho cokoladovymi vlockami, mandlickami, orisky, ovocem,
medem a u kramku to vedi a chteji vam vzdy udelat radost a tak
vsichni zdejsi zmrzlinari vam kornout zmrzlinami nenaplni, ale
preplni. Nezapomenout zmrzlina je italsky "gelato"!
U popisu jidla si nemohu nechat jen tak pro sebe udalost, ke ktere
doslo v hotelu ve Foriu, kdy vecer mela televize odvysilat fotbalove
utkani z mistrovstvi Evropy, mezi Italii a Spanelskem. Vrchni
cisnik ten den uz v poledne obesel v jidelne vsechny stoly a vsem
vysvetlil, ze se vecere z teple, meni na studenou a hodina vecere
se posouva dopredu, protoze se cely personal musi divat na fotbal.
Kdyz jsme prisli na veceri, uz fotbal bezel a nikdo z hoteloveho
personalu se nam nijak nevenoval. Hned od pocatku utkani meli
totiz svych starosti dost a viditelne i jejich brankar Gigi Buffon.
Kdyz uz v prvni puli, zacala Italie prohravat, sla jsem se k televizi
take podivat. Cisnici se potili, chveli vzrusenim, popijeli pivo,
kourili, hlasite brebentili a byli viditelne velmi nervozni. Kdyz
v zaveru prohravala Italie rozdilem ctyr branek, klecel vrchni
cisnik na zemi, mlatil celem o zem a vykrikoval "Madonna
mia" a dalsi veci uz to ale nepomohlo. Prohrali.
Na Ischii je mnoho krasnych kostelu, skoro ve vsech jsou drevene
modely lodi, coz pry melo zajistovat tem, co vyplouvali na more,
stastny navrat domu. Ve Foriu je takhle vyzdobeny take mnohy z
kostelu, navic je zde nadherny kostelicek Soccorzo, ktery mnozi
znaji z americkeho filmu Neboztici preji lasce. Kostelik
je tak blizko vetknut k mori, ze navozuje dojem jakehosi majaku.
Terasa kosteliku je zhotovena z keramicke mozaiky znazornujici
Kristuv zivot a ta nebyla jeste, na rozdil od kosteliku, po rekonstrukci.
Ale i tak byla dostatecne puvabna.
Na Ischii jsou take zajimave a velmi honosne hrbitovy. Vubec to
tam nepusobi nejakym truchlenim a smutkem, naopak, pripadate si
tam jak v nejake uzasne odpocinkove rozkvetle zahrade. Navic,
pozorovat vykony cerne odenych, vetchych starenek, rychle splhajicich
po mnohametrovych, pojizdnych schudcich s kytkou v ruce a mnohdy
i s lahvi vody, aby mohly prizdobit nekterou ze schranek v horni
casti prevysokych kolumbarii, je neco nevidaneho! Nahore se pusti
schudku a zbozne se dlouho modli a krizuji. Pri pohledu na ne,
me obchazela hruza z jejich mozneho padu starenky byly zcela
v pohode. Vsechny mrstne pak slezou dolu a hned se venuji vzajemnemu,
dukladnemu a hlasitemu italskemu popovidani.
A neodpoustime si vylet do Pompeji a ke krateru Vesuvu. Nebudu
uvadet zadne podrobnosti te strasne katastrofy, kdy Vesuv zcela
znicil svym sopecnym vybuchem nejenom mesto Pompeje, ale i mesta
dalsi. Jen pripominam, ze se tak stalo na svatek boha Vulkana,
cili boha ohne, 24. srpna roku 79 naseho letopoctu. Urcita cast
Pompeji je zvidavemu svetu zpristupnena. A je to hodne zajimave.
Jen mne tam trochu vadilo, ze prakticky vsechny nalezene a odkryte
predmety denni spotreby vcetne predmetu ozdobnych, ktere hodne
o tehdejsim zivote mohou vypovidat, tam nikde vubec nejsou a jsou
ulozene kdesi v muzeu.
Muzete zde navstivit davne lazne s oddelenym prostorem pro muze
a zeny, s vyklenky na odlozeni satu a tremi bazeny, trziste a
namesti, ktere tehdy predstavovalo v Pompejich ctvrt tech nejbohatsich,
zijicich ve vybranych palacich. Domy byly poschodove, sluzebnictvo
zilo v patrech hornich. Z prizemi byly vstupy do zahrad a atrii.
Jsou jiz k videni i puvodni hlavni silnice, ktere byly uz tehdy
staveny s neuveritelnou technickou promyslenosti, schopne provozu
konskych povozu. Kolem silnic jsou chodniky a na nich nizke patniky,
ktere byvaly pokryte mnozstvim malickych zrcatek, ve kterych se
odrazel svit mesice, a diky tomu byvaly chodniky v noci takto
oznacene a trochu i osvicene Je k videni vodovodni system s kasnami,
kde kdysi tekla pramenita voda. Na nekolika malo domech se zachovaly
zbytky puvodnich ozdob a na jinych jakasi hesla k tehdy pripravovanym
volbam, urazky urcene jednotlivym kandidatum a obscenni kresby.
Nejvetsi a nejpodrobnejsi popis se v Pompejich venoval existenci
nevestincu a pripoustim, ze to bylo hodne zajimave. Je k prohlednuti
i obrovska palestra, coz bylo misto slouzici ke sportovnim hram
a take Teatro Grande pro pet tisic divaku, vcetne gladiatorskych
kasaren. Dokonalost tehdejsich sluzeb je predvadena v dome s velikou
pradelnou kde se pralo a cistilo pradlo za uplatu. A v dobrem
stavu je take dum, patrici kdysi mastickarce, cili neco jako dnesni
lekarna a kosmetika dohromady.
Prohlidky v Pompejich jsou rozdelene podle casove narocnosti a
je jich opravdu hodne na vybranou. Jen kdyby tam tak nepalilo
to slunicko! Pompeje jsou vsak obrovske, ze stejne budete radi,
kdyz zvladnete alespon tu zakladni prohlidku. Pruvodcovska sluzba
je zde prisne vybirana a vsichni z nich, si musi pravidelne pro
Pompeje obnovovat licenci na zaklade odbornych zkousek. A i kdyz
viditelne archeologicke prace v Pompejich stale pokracuji, neubranila
jsem se pocitu, ze jejich rychlost je vice nez pomala a kdyz jsem
o tom pohovorila s pruvodkyni, bylo mi vysvetleno, ze hlavni problem
je v tom, komu jednotlive prace zadavat a zajem o tyhle zakazky,
ze je obrovsky. Ze by take korupce?
A vlastni Vesuv? Tvari se zcela mirumilovne, pritom je to nejnebezpecnejsi
sopka na pevnine Evropy. Je pry nepretrzite monitorovana v nekolika
specialne vybavenych laboratorich. Italska snaha vytvorit jakysi
fungujici evakuacni plan pro obyvatele dnesnich asi dvanacti obci
rozmistenych na upati sopky zatim stale neni dovedena k uspesnemu
konci. Take vydani zakazu, stavet na upati hory, se nesetkalo
s uposlechnutim, takze pry neni ani dobre zmapovana zdejsi zastavba
a nevi se, kolik lidi tady presne zije. Italska vlada dokonce
nabidla jakesi financni odstupne tem, kteri se z oblasti odstehuji,
tato cesta je pry zatim nepatrne uspesna. Uvedene informace jsou
od doprovodne, odborne pracovnice a vypadaly dost verohodne. Jeste
nam tyhle informace dopravala, kdyz jsme stoupali smerem ke krateru
mne to pripadalo, ze nas docela paradne strasi a ze se mozna
uz zpet nevratime. A intenzivne jsem vzpominala na Plinia, ktery
tam take sel, ale uz nedosel.
Ted ale jeste neco velmi zajimaveho. Po zatim poslednich sopecnych
erupcich Vesuvu, v roce 1944, se zdejsi krajina znovu pokryla
vulkanickym popelem a lavou. Lava postupne ztuhla do jakychsi
sirokych pruhu, na kterych roky nevzesla vubec zadna vegetace.
Pruhy jsou jeste dnes dobre znatelne. Priroda si casem pomohla
sama. Kde tekla lava, vyrostly nepredstavitelne krasne zlute kvetouci,
mohutne kere. Kvetou jeden vedle druheho a vytvareji skoro neproniknutelny
zelenozluty porost nadhera. Ten ker se jmenuje Ginestra
a u nas take kvete, rikame mu hezky cesky Krusinka Ovsem
on asi opravdu pro svoji mohutnost a krasu potrebuje ztuhlou lavu
a tak ten nas je hodne slaboucky. Italove dokonce mezi svymi kalendarnimi
svatky maji zarazeny den Ginestry.
Na rozdil od jinych mych povidani jsem v tomhle italskem, nezvolila
nejake slozite letopocty a historii, ale hlavne takove obycejne
osobni postrehy a italske drby, ktere odpovidaly tydennimu pobytu
v tom sladkem nicnedelani. Krome napsaneho jsem tam jeste zvladla
prohlidku fascinujiciho termalniho parku Poseidonovych zahrad,
nejstarsi casti Foria se zbytky starovekych straznich vezi, vylet
do Ischie Porto, velkolepy Aragonsky hrad, upadnout a rozbit si
koleno na neapolske pristavni kocici dlazbe a take se mi nepodarilo
potkat se, se Sofii Lorenovou v pristavnim meste Pozzuoli, ktere
oznacuje za sve nejmilejsi mesto priste.
Krome tech dvou poslednich veci, to bylo cele interessante, bello
a fantastico a urcite, to chce nekdy zase zopakovat.
Jana Fafejtova - Praha