Od Slovanske epopeje k Temelinu
Detstvi jsem stravil v kine. Alespon jeho cast. Vzdy v sobotu
jsem dostal dve koruny na listek do prvni rady a v okoli mista,
kde jsem vyrustal bylo pet kin s poetickymi nazvy: Vzlet, Prace,
Pilotu, Vesna a Mir. Vse bylo v okruhu dvaceti minut
od mista, kde jsem bydlel a drive nez jsem zacal obdivovat Gerarda
Philipa, Brigitte Bardotovou ci Sophii Lorenovou jsem navstevoval
filmy, ktere pochazely z vychodu. Vetsinou se tam udatni potomci
Ilji Muromce potykali s anonymnimi fasisty cili belogvardejci
a vitezili. Jednou jsem byl na filmu, kdy chrabry telegrafista
znicil ctyri nemecke tanky. Za tento neuveritelny hrdinsky cin
dostal opustak cili povoleni vzdalit se od pluku a navstivit svou
rodnou vesnici. A ted si geroj predstavuje, jak vse probehne.
Dojede do vesnice, popije s kamarady, pomiluje Natasku, mame opravi
strechu na dome a navstivi dadu v sousedni vesnici. I na prochazku
se sabakou bude jiste cas. Jenze, jak cas plyne a valecna infrastruktura
nefunguje, vzdy ho neco zdrzi. Tu fasisti bombarduji vlak, tu
chybeji koleje. Parachod je nahrazen gruzavikem, ktery zase nema
benzin. Tim se neustale zvetsuje casovy skluz. Vojak nejprve zrusi
lov, pak navstevu u stryce, s tezkym srdcem obetuje i opravu strechy.
Nakonec Natasku jen poceluje, mame strechu neopravi a protoze
neni doma, tak zbytek casu stravi cestou na kolchozni lan, kde
ji obejme a pak jiz je jen rusky sentiment, ze odjede na frontu
a nevrati se. Puvodne se film jmenoval Balada o vojakovi.
My, jako pubertujici mladez, jsme ho prejmenovali na Baba dala
vojakovi. Zkratka nam nebylo nic svate.
Castokrat si na tento film vzpomenu pri mych cestach do Ceska.
Vzdycky mam v hlave, co vsechno stacim a udelam a pak to se mnou
dopadne jako ve valecnem sovetskem filmu. Na rozdil od svych znamych
nestacim temer nic a tak mam pocit, ze bych zde mel zustat jeste
o ctrnact dni dele, ale vim, ze i kdybych tu zustal do konce zivota,
bylo by to stejne.
Bratrska skola v Ivanciccich od Alfonse
Muchy
***
Je az prekvapive, jak je po sto letech od vzniku tohoto monumentalniho
dila Alfonse Muchy myslenka panslavismu pro nas vzdalena. Kdyby
nebyla pekna brozurka vysvetlujici vznik jednotlivych obrazu,
asi bych nedokazal proniknout do jejich taju. I pres detailni
popis mne delalo obcas problem identifikovat jednotlive postavy.
Chapu, ze Mucha byl soucasnikem Aloise Jiraska. Rozumim i dobe
prvorepublikoveho vlastenectvi. Presto mne nektera temata obrazu,
ktere jsou v soucasnosti vystaveny v Narodni galerii v budove
byvaleho Veletrzniho palace cizi. Jiz prvni dva obrazy Slovane
v pravlasti a Slavnost Svantovitova na Rujane hrajici
spise na sentiment, oslovily pouze velikosti nikoliv obsahem.
Prvni obrazy, ktere mne zaujaly byly z obdobi ranni reformace
jako Milic z Kromerize anebo az z obdobi o sto ci dve ste
let pozdeji - Petr Chelcicky, Bratrska skola v Ivancicich
a primo fantasticky Jan Amos Komensky, ktereho Mucha znazornil
jako starce, ktery pozoruje vodni hladinu. Tento obraz je jako
jediny malirem podepsan. Svym zpusobem unikatni je jeden ze zaverecnych
obrazu Zruseni nevolnictvi na Rusi. Zrejme tato tvorba
byla duvodem, ze Mucha byl pred svou smrti zatcen gestapem a kratce
veznen.
***
Slovanska epopej neni jedinou vystavou, ktera stoji za pozornost.
Na Prazskem hrade jsou hned tri vystavy. Sbirku obrazu z 19. stoleti
predstavuji dve expozice s nazvem Posledni korunovany cesky
kral Ferdinand V. Dobrotivy a umeni jeho doby. Jedna se vetsinou
o oleje z 18. a 19. stoleti. Muzeme zde videt obrazy rakouskych
maliru, ale i treba Quido Manesa. Ferdinand V. se narodil v roce
1793, byl synem Frantiska II., ktery se pozdeji oznacil jako Frantisek
I. Ceskym kralem se stal pri korunovaci 7. zari 1836 a na rakousko-uherskem
trunu byl do bourliveho roku 1848, kdy 2. prosince abdikoval.
Zbytek zivota stravil v Praze, kde 29. cervna 1875 zemrel. Vystava
je rozdelena do dvou casti. V Cisarske konirne jsou obrazy, zatimco
v Kralovskem letohradku je navstevnikum predstaven chronologicky
vsedni i svatecni den panovnika. Vystaveny jsou zde i kopie korunovacnich
klenotu.
***
V Jizdarne Prazskeho hradu je retrospektiva dila Jana Koblasy
u prilezitosti 80. narozenin. Venuje se socharstvi, malirstvi,
kresbe, grafice, scenografii, kostymnimu vytvarnictvi filmovemu
i divadelnimu, literature i hudbe. Byl zakladatelem skupiny Smidrove.
V roce 1968 odesel do exilu a pusobil jako pedagog v Kielu
az do roku 1998. Pres radu exponatu, pocinaje jeho realistickym
obdobim az po jeho abstraktni sochy, neni vystava kompletni retrospektivou.
Tato vystava je sestavena ze sbirek soukromych, statnich, ale
i z autorovych.
Adam, Eva a had
Andele
Trakar
Zlate tele
Herec Cyrano
***
V Terezianskem kridle Stareho kralovskeho palace je vystava fotografii
Jana Reicha k jeho nedozitym sedmdesatinam. Pocatkem sedesatych
let pracuje jako stavebni delnik u cirkusu a kocoval dve sezony
po Cechach a Morave. V roce 1969 odjel do Francie, odkud jsou
na vystave nektere krasne fotografie Parize kontrastujici s mizejici
a sedivou Prahou. V 80. letech zacina fotit na drevene velkoformatove
aparaty. Ulice jsou casto bez lidi. Na jeho fotografiich se objevuji
i mizejici stare tramvaje. Fotografuje holesovicky pristav, ohrady,
ale i venkov - hlavne Sedlcansko, zatisi a svoji manzelku s detmi.
Zemrel v roce 2009.
Dve fotografie Jana Reicha z cyklu
Mizejici Praha
***
Nedaleko Prazskeho hradu se nachazi sidlo ministerstva zahranicnich
veci Cerninsky palac, kde se konala konference k 100. narozeninam
Gordona Skillinga. Konference byli pritomni i oba jeho synove,
rada profesoru z celeho sveta, cesti historici. Jen skoda, ze
zde chybeli zijici mluvci Charty 77. V predvecer konference bylo
sejiti ucastniku v Zrcadlove sini prazskeho Klementina.
Prestoze se zde odehravaji koncerty, akustika v sale byla spatna,
takze bylo tezko rozumet. Dokonale ozvuceni vsak bylo v budove
MZV, kde konference pokracovala o den pozdeji. Zde byla pro zmenu
i rada obrazovek snimajicich recniky i ucastniky konference
Ze zahajeni v Zrcadlove sini prazskeho
Klementina
Probiralo se, proc byl Skilling vysetrovan pro neamerickou cinnost.
Bylo to v letech 1956-57. Tehdy se chtel setkat se zastupcem ruskeho
velvyslance pri OSN v New Yorku. Pri vysetrovani se zjistilo,
ze Skilling byl v roce 1937 kratce clenem komunisticke strany
Velke Britanie. Ucastnici konference se domnivaji, ze Skilling
se chtel ucastnit obcanske valky ve Spanelsku a bojovat proti
fasismu. Jeho analyticke mysleni se ukazalo v schopnosti rozlisit
jednotlive komunisticke systemy v ruznych zemich vychodni Evropy
Reformni komuniste narazeli hlavne na byrokraticke obstrukce.
Skillingovo pusobeni se da rozdelit do ctyr obdobi: 1931-1958
studium a pusobeni na univerzitach. 1958-1978 profesura, hlavne
na Torontske univerzite. Po Helsinske konferenci v roce 1975 se
z neho stava aktivista, jak upozornil na konferenci Paul Wilson.
Na Skillinga mely vliv i krize v komunistickych zemich: rok 1956
v Polsku a Madarsku, v roce 1968 v Ceskoslovensku a opet v Polsku
v roce 1980, pri vzniku Solidarity. Historik Oldrich Tuma upozornil,
ze se pri tom doba pro vojensky zasah neustale prodluzovala. Jestlize
v Madarsku v roce 1956 se jednalo o nekolik dnu, v Ceskoslovensku
v roce 1968 slo o nekolik mesicu. V Polsku v roce 1980 jiz Sovetsky
svaz vubec nezasahl.
Politolog Jacques Rupnik
Milan Hauner vyzdvihl Skillinguv obdiv k Masarykovi. Samo Abraham
zduraznil, ze komunisticky system predstiral neco jineho nez byla
skutecnost a pri snizeni represe dochazi k tomu, ze lide vyjadrili
sve nazory, coz se projevilo jiz pred rokem 1989.
Z Cerninskeho palace
Na sympoziu byl take Paul Wilson, ktery v Praze pokrtil svou knihu
Bohemian Rhapsodies - Cesky underground, literatura a politika
ocima kanadskeho prekladatele. Na krtu knihy byla rada Paulovych
pratel. Knihu, ktera ma pres 500 stran k vydani pripravil Martin
Machovec.
***
Zdenek Zofka a Jaroslav Kirchner
Zrod dalsi zajimave knihy jsem zazil v prazskem Edenu, kde pokrtil
knihu Wimbledon a svetove legendy nas spolupracovnik Jaroslav
Kirchner. Spoluautorem je Zdenek Zofka. Z knihy se dovidame, ze
pusobil jako statni trener Velke Britanie a Kanady a ze trenoval
kanadskou fedcupovou reprezentantku Aleksandru Wozniak. Jsou zde
osudy velkych legend svetoveho tenisu pocinaje Williamem Renshawem
pres Björn Borga az po Novaka Djokovice. Take zde nalezneme
i ceske zenske legendy Martinu Navratilovou, Hanu Mandlikovou
ci posledni vitezku Wimbledonu Petru Kvitovou.
Krest ci uvadeni knihy jsem prozil nekolikrat i ja. Poprve v Plzni
na Festivalu Finale. Druhy, velice hezky krest byl v Libri
Prohibiti v Praze na Senovaznem namesti, treti ve Vrsovickem
sboru Ceskobratrske cirkve evangelicke, z ktereho byl i zaznam
v Ceske televizi, ctvrty byl v knihovne v Hradci Kralove, pak
byla moznost pohovorit o knizce pri Noci kostelu v Benesove. Jednou
za rok je totiz v Cechach nova tradice - Noc kostelu. Ta
se odehrava temer po cele republice. Jiz od sesti hodin vecer
muzete spatrit poutniky, jak putuji od jednoho kostela v Praze
k druhemu a kazdy z kostelu se snazi necim zaujmout. Ve Vrsovicich
napriklad byla vystava Vojtecha a Kateriny Radovych a po vernisazi
nasledovalo divadlo. Vloni v Tynskem chramu na Staromestskem namesti
bylo o danskem hvezdari Tycho de Brahe, ktery je zde pohrben.
Jinde jsou varhanni koncerty.
Noc kostelu v Praze Vrsovicich
Vystava u Martina ve Zdi
V Benesove u Prahy se tedy cetlo z uvodu me knizky Retez blaznu,
ktera zacina Danielovym evangeliem. Pak jsem se odebral
do katolickeho kostela, kde byla rada svedectvi, coz bych ocekaval
spise v nekterem z letnicnich sboru. Vloni se stalo, ze kdyz jsme
se cestou domu zastavili v jedne restauraci, tak si u piva dva
mladici vypraveli o zazitcich z magicke noci.
Presto to nebyla moje posledni zastavka. Ta prisla na Slapech
v rekreacnim objektu Samuela Hejzlara, ktery dnes vypada jako
biblicky prorok. V osmdesatych letech mel motorovy clun, a jelikoz
vodni lyzovani vypadalo zcela nenapadne, podarilo se mu vybudovat
misto, kde se setkavali lide z vychodniho a zapadniho Nemecka,
aniz by to nekdo zpozoroval. Behem doby doslo k znovusjednoceni
Nemecka, ale navstevnici k nemu jezdi stale. Nachazeji zde odpocinek
i nemecti studenti, kteri ziji v Praze. Setkavaji se zde i ruzne
skupiny, ktere hledaji klid. Jen tak jsem se pokusil spocitat,
kolik je v jeho dome posteli; zastavil jsem se u cisla 40. Zkratka
dum otevrenych dveri. Pri tom do nedaleke vesnice jezdi prazska
autobusova doprava. Jen jsem litoval, ze nebylo pocasi na koupani.
Samuel Hejzlar
Dum setkani
Kaple
***
Vloni jsem psal o zajezdu do Zapadnich Cech a o pravem nefalsovanem
pivu. Letos to bylo do Jiznich Cech na hrad Zvikov. Cesta lodi
k hradu mne pripomnela cestu za mym svagrem na Texadu v Britske
Kolumbii.
Krasna jsou podloubi hradu, z jehoz vyhlidky se nabizi pohled
na soutok rek Vltavy a Otavy. Zeptal jsem se pruvodkyne, jestli
vi, kde je reka Ottawa. Vedela, ze v Kanade, pry chodila take
do zakladni skoly. To mne uklidnilo.
Hrad Zvikov
Mezitim jsme se vsak take zastavili v elektrarne Temelin. Jeden reaktor bezel, druhy byl odstaveny. CEZ se chysta, ze postavi treti a ctvrty. Jen tak nenapadne jsem se dovedel, ze stale jeste bezi uhelne elektrarny na severozapade Cech. Take jsem se zeptal, kam se dava jaderny odpad. Ten se bude po dobu deseti let chladit na uzemi elektrarny. Kam se odveze pak, zustava otazkou. Je mozne, ze se pak bude recyklovat, ale jiste to neni. Reaktor ma vydrzet jeste 30 let do roku 2046. Co pak s nim, to se take nevi. Predpoklada se, ze se rozebere na casti a bude se likvidovat jako jaderne palivo. To vsak zrejme nebude platit CEZ z uspor, ktere ma, ale generace nasich deti. Jiz to slysim, jak budou politici kricet, ze si predchozi generace zily nad pomery
Temelin
Co vsak nebylo skutecne nad pomery, byl dum diakonie Rolnicka,
kde maji postizene deti moznost vyrabet keramiku, hracky i jine
predmety denni potreby. Nachazi se v Sobeslavi, coz byla posledni
zastavka na nasem vyletu.
Ales Brezina - Praha
Rolnicka