Pracovni den
Pozastavil jsem se nad clankem z ceskych novin ktery pise, "Strach
ze stari zacina u Cechu po ctyricitce, trh prace je uz odepsal.
Po ctyricitce na trhu prace zacinaji byt povazovani za stare a
neperspektivni".
Prakticky z celeho sveta se muzeme docist o velke nezamestnanosti
lidi. Zeme ktere jeste v nedavne minulosti mely nedostatek pracovnich
sil, jako Nemecko, dnes ma 7.5% lidi bez prace. Je vsak stale
na tom lepe nez zbytek EU a nejhorsi Spanelsko s 20% nezamestnanych.
Nejvetsi tragedie je vsak v nezamestnanosti mladych lidi dosahujici
v Nemecku pres 10%, v Cesku 12%, Slovensko 22% vrchol je ve Spanelsku
s 33,5%.
Nemusime brat Evropu za bernou minci, staci se podivat doma nebo
u sousedu v USA, kde v soucasne dobe nezamestnanost u mladeze
mezi 16-24 let je katastrofalnich 52,2%. Mluvi se uz o ztracene
generaci, ktera si nebude moct zaridit normalni rodinny zivot,
tak jako jeji rodice. Nebo se pocita s tim, ze nam uz nebude vadit,
(my uz zde nebudeme), az nam dalsi generace bude spilat za jejich
zkazu.
Bude vubec nekdy mozne dostat se z tohoto zacarovaneho kruhu?
Politici a ekonomove melou dokola o vytvareni novych pracovnich
prilezitosti ve snaze ukoncit neutesenou situaci ve svete. Je
mozne do nekonecna vytvaret nove pracovni prilezitosti? Zavadet
novou vyrobu a prodej se soucasnou moderni technikou, ke ktere
je dnes zapotrebi mene a mene lidske prace? Zminovat se o tom
co vsechno je nahrazeno pocitacovou technikou a roboty je zbytecne.
Se soucasnym pristupem k veci, nezamestnanost bude zde asi naveky.
Z techto faktu by bylo zapotrebi podivat se na nedostatek pracovnich
prilezitosti pod jinym uhlem.
Rozvojem techniky v 19. a 20. stoleti se postupne zkracovala pracovni
doba z dennich 14 12 hodin na 8 hodinovou pracovni dobu v
soucasnosti. Proc by se v tom nedalo pokracovat i dnes a snizit
pracovni dobu na sest hodin denni prace? (Proc sest - ciste z
pocetnich duvodu). Tim by se pracovni zatizeni rozlozilo na vetsi
populaci vice lidi by melo praci. Spolecnost by byla prospesnejsi
a zajiste spokojenejsi. V takovem smyslu vyznel tez pruzkum provedeny
v Kanade, ktery se ptal zamestnancu, co by si prali nejvice od
zamestnavatele. Vetsina dotazanych si prala vice volna delsi
dovolenou a nikoliv vice penez.
Dovedu si predstavit ekonomy, zamestnavatele, zamestnance i ctenare
tohoto clanku, jak jednohlasne vyslovuji rozhodne: "To nejde!"
Pravdou je, ze "nic nejde kdyz se nechce" a pravym opakem
se moznosti oteviraji.
Zavedenim sestihodinove pracovni doby by se teoreticky umoznila
prace dalsim petadvaceti procentum lidi. Zni to docela jednoduse,
ale jak vyresit platy se zkracenou dobou? Nejsem ekonom a take
neznam jak se to resilo pri snizovani pracovnich hodin drive.
Zrejme se museli na tom zucastnit vsechny zainteresovane strany.
Prvni moznost, ze by zamestnanec ztratil 25% mzdy by 99% lidi
pravdepodobne zavrhlo. Zavrhovatele zmeny radeji ponesou zatez
vyplaceni nezamestnaneckych podpor a welfaru ostatnim lidem kteri
jsou bez prace. (Mozna ve vysi stejnych 25 procent).
Stat jine prijmy nema nez dane od vydelecnych. Tim je docela mozne,
ze schodek, ztrata prijmu, by ani nebyla tak markantni, rozlozenim
dani.
Prijatelnejsi zpusob pro zamestnance by byl, kdyby zamestnavatel
vyplacel stejne platy jako drive za 8 hodin a eventuelni ztratu
vzal na sebe, zakalkuloval by to do ceny produktu. To by se zase
velice nelibilo zamestnavatelum, jenze proc? Jsou opravdu vyrobky,
produkty a sluzby tak tesne na hranicich cen, ze zadny prostor
na profit uz by tam nezustal?
Pro priklad se mohou vzit ceny oleje. Neustale zvysovani cen ropy
neni z duvodu pokryti nakladu, ale za ucelem horentnich zisku.
Take prehnane zisky bank, omlouvane tim, ze akcionari musi mit
zisky ze svych penez, ac bezpracne.
Je spravne mit zisky. Jinak to nejde a nikdy neslo. Proc vsak
to neplati take pro ostatni kteri bez prijmu - zisku nemaji na
svoje zivobyti. Jeste jsem neslysel, aby nekdo tvrdil, ze farmar
ktery ma take obrovske investice v pozemcich a v potrebne masinerii,
musi mit za kazdou cenu profit. Nikoho nezajima, ze pri svych
nakladech jeste musi tvrde pracovat, aby dosahl aspon zisk na
svoje zivobyti a udrzel si statek.
Je docela pravdepodobne, ze nejistota lidi - obava o budoucnost
prave vytvari chamtivost z duvodu, ze nevi kolik jim postaci k
slusnemu zivotu. Z techto duvodu chamtivost se stala spolecensky
prijatelnou normou, navzdory tomu, ze tento zabehnuty zpusob mnohdy
vede spise k chudobe, kdyz nekdo neuvazene chce zbohatnout v loteriich,
na burzach a nezakonnymi ciny, ktere bohuzel v soucasne spolecnosti
jsou znacne rozsirene.
Ze zamotane a nepekne situace vyplyva, ze spravedlivejsi pristup
k nezamestnanosti ve svete by pomohl vsem. Nestane-li se to tak
pomerne v brzke dobe, staty se nevyhnou nepokojum ve svych zemich,
kterych je uz vsude pomerne dost a navic se muzou jeste vystupnovat.
Dejiny nas muzou poucit, ze pri velkych nepokojich, revolucich
nikdo nebyl usetren, ztratili i ti nejbohatsi a stalo to i mnoho
zivotu.
Vilem A. Kun Winnipeg