Husinec 270 let tuzeb
a slz
Husinec, kolik tonu je pro ceskeho ctenare spojeno s timto jmenem.
Nejen u nas, ale i v zahranici se nachazi stejnojmenna obec. Od
jejiho vzniku a az do doby po druhe svetove valce, kdy byla opet
prejmenovana, v ni zili cesti evangelici.
V letech 1741-42, za prvni slezske valky z vychodnich Cech do
Pruskeho Slezska odeslo cca 2000 osob. Casti z nich se po nesmirne
tezkych zacatcich s vyznamnou podporou souvercu ze Svycarska a
Nizozemi podarilo zakoupit pozemky u mestecka Strzelin. Na nich,
pod navrsim, ktere nazvali Zizkov si postavili zcela novou obec,
jiz dali nazev Husinec.
Tento novy domov potom pro nove osadniky a jejich potomky pres
200 let neznamenal jen dum, dvur, zahrady a pole. Vztahoval se
tez na nove vznikle rodinne vztahy a na sousedy. Cesi do znacne
miry zustavali uzavreni vuci svemu okoli, udrzovali sve zvyky
a ceskou rec.
Ceske pisne a v kostele pouzivane knihy jim pomahaly v udrzovani
tradic. S obzvlastni peclivosti dbali na dodrzovani privilegii,
ktera jim udelil kral Bedrich Veliky.
Tak si obyvatele Husince, jak to jen bylo mozne, uchovavali svou
nezavislost na statni a cirkevni pruske vrchnosti. Pri tom je
vedli a podporovali jejich kazatele a farari.
V 50. a 60.letech minuleho stoleti byl vsak jiz zpeceten konec
ceskych dejin v obcich kolem Strzelina. Zpocatku jeste existovala
ceska skola a laicti kazatele, kteri udrzovali bohosluzby, pozdeji
pak prisli polsti farari reformovane cirkve Polska.
Ceske koreny lze dnes nalezt jen u nekolika rodin. Zustaly jen
ponicene hrbitovy s nekolika zbyvajicimi nahrobky, jakoz i stary
cesky reformovany kostel, ktery byl v roce 1982 predan polskemu
sboru a jenz po restaurovani a renovaci nyni slouzi jako katolicky
chram.
Zajem o Husinec v Prusku lze v Cechach vystopovat jiz od poloviny
19.stoleti.
Az dosud vsak o nem nebyla k dispozici publikace, ktera by shrnovala
velmi pusobive dejiny jeho ceskych obyvatel.
Teprve az nyni v Nemecku vysla obsazna, graficky opravdu slicna,
nemecky psana kniha s nazvem Doma v Husinci s podtitulem
270 let tuzeb a slz od B. Radeckeho.
Rozsah teto strucne recenze ani neumoznuje popsat jejich zhruba
500 stran s mnoha zajimavymi fotografiemi a reprodukcemi rady
dobovych dokumentu. Jiste se vsak jedna o dulezite bohemikum,
z nehoz lze jasne vdechnout lasku jeho autora k rodnemu mistu.
Vzdyt jiz cesky kral Jan Lucembursky pravil, ze slunce rodne zeme
je nejsladsi. Stejny duch vyzaruje i z teto knihy. Mezi nejdulezitejsi
jmena, ktera prochazi touto publikaci jsou Komensky, nebo velmi
zajimava a az tajuplna postava farare Blanickeho, ktery pritom
byl nositelem velmi slavneho ceskeho erbu, farare Josefa z Tardy
a dalsich osobnosti.
Cela kniha je plna prekvapivych zajimavosti az evropske dusaznosti.
Jeji vydani tak dustojne zaplnilo dosud neznama mista dejin ceske
nabozenske emigrace od poloviny 18.stoleti a az temer po nasi
dobu.
Pavel Jelinek - Praha